Prague Proms: La traviata jak má být

  1. 1
  2. 2

Dinara Alieva se v průběhu koncertního představení představila ve třech oslnivých róbách a jedné noční košili. Tato informace je však zcela nadbytečným dodatkem ke zjištění, že se skutečně jedná o výjimečnou zpěvačku. Disponuje krásně kulatým tónem, přirozeně tvořeným ve všech polohách. Její hlas je nejen objemný (a do budoucna patrně předurčený k dramatičtějším úkolům), ale i charakteristicky zabarvený. Pro pěvkyni nepředstavují překážku ani koloratury árie Sempre libera. Působivě umí podat i pianissimové pasáže, jakými jsou kratičký monolog Dammi tu forza, o cielo (Nebe, dej mi sílu) po setkání s Germontem nebo závěr árie Addio, del passato. Po herecké stránce má Alieva možná až příliš silné nutkání uchylovat se k patetickým gestům. Domnívám se však, že divák zpěvačce jejího typu tuto „hru na primadonu“ rád odpustí. Pěvkyně totiž oplývá značným jevištním charismatem a nečiní jí problémy přesvědčit publikum, že má co dočinění s umělkyní, která opravdu „směřuje na vrchol Olympu“. V neposlední řadě je třeba zmínit, že italština ázerbájdžánské sopranistky zní mnohem lépe, než jak je tomu u řady jejích slavnějších kolegyň, a její dikce je téměř ukázková.A kdo byli oni „skutečně světově proslulí kolegové“ Dinary Alievy? Začátkem roku avizovaný Charles Castronovo se sice nakonec v Praze neobjevil, ale našla se za něj náhrada bez pochyby plnohodnotná. Mladý italský tenorista Francesco Demuro je totiž uznávaným specialistou na postavu Alfreda a s velkým ohlasem ji zpíval na velkých světových scénách včetně státních oper ve Vídni a Berlíně. Úspěšná produkce Traviaty z veronské Areny z roku 2011 s Demurem v hlavní mužské roli vyšla dokonce na CD i DVD, a není divu, že se toho času šestatřicetiletý Ital brzy objeví i na jevištích Teatro alla Scala a Metropolitní opery. Pěvec svůj jasný tenor s bezpečnými výškami předvedl i jako host Prague Proms. Kdybych měl vyzdvihnout některou z pasáží jeho partu, rozhodl bych se pro ansámblové finále druhého dějství. V něm se Demuro dokázal slyšitelně prosadit sice poněkud na úkor ostatních protagonistů, s ohledem na dramatické vyznění scény však naprosto logicky, protože ve středu dění je v tomto okamžiku právě Alfredo. Představu pohledného naivního mladíka, jenž dokáže stejně vášnivě milovat jako nenávidět, splňuje Francesco Demuro měrou vrchovatou. Zajímavě se jevilo i jeho herecké ztvárnění role, vybroušené mnoha předchozími zkušenostmi. Pojímá Alfreda od počátku jako hrdého, ale nepříliš důvtipného muže se stále trochu zpěněnou krví. K výbuchu jeho vášní v závěru druhého aktu dochází takřka nevyhnutelně, a stejně uvěřitelně působí i Alfredova příliš pozdní snaha v závěru vše napravit.Výtečnou pěveckou i představitelskou dvojici vytvořil v tomto směru Demuro s ruským barytonistou Vasilyem Ladyukem v roli Giorgia Germonta. Kolega Dinary Alievy z moskevského Velkého divadla je mimo jiné finalistou osmého ročníku Domingovy pěvecké soutěže Operalia z roku 2000 v Madridu. Své úspěchy nejen z tohoto prestižního klání už stačil zúročit ve většině slavných světových operních domů – v Metropolitní opeře vystoupil jako Harlekýn v Ariadně na Naxu nebo Silvio v Komediantech. Zpěvák svým sytým témbrem opanoval i Smetanovu síň a jeho přednes árie Di Provenza il mar, il suol patřil k vrcholům večera. Autoritativní první polovinu jeho sóla nahradila druhá v mnohem pomalejším tempu, v níž Ladyuk coby Germont apeloval na svého syna s téměř autentickou otcovskou něhou. S tím korespondoval i jeho herecký portrét Alfredova otce: odměřené a povýšené chování ke kurtizáně Violettě střídal jistý ostych před vlastním potomkem, který se, na rozdíl od otce žijícího na venkově, přece jen dokázal prosadit i v drsném velkoměstském prostředí.Celkový dojem z výkonů Alievy, Demura a Ladyuka vzbuzoval každou chvíli otázku, nachází-li se divák skutečně v Praze, kde se takto pěvecky silná sestava opravdu neslýchá každý den. Naštěstí vraceli tazatele bezpečně do reality čeští představitelé menších rolí. Stanislava Jirků (Anina), Václav Lemberk (Gaston), Ivo Hrachovec (Markýz) a Aleš Hendrych (Baron) předvedli v jen zřídka vděčných partech svou obvyklou profesionalitu. Výrazněji, zejména herecky, o sobě dali vědět Michaela Kapustová jako sympatická Flora Bervoix a František Zahradníček jako laskavý doktor Grenville.

Mnohem lépe než v loňské Tosce se představil Smíšený sbor Českého národního symfonického orchestru (tvořený členy Pražského komorního sboru a sborů Národního divadla a Státní opery) a se slyšitelnou snahou stát se uznávaným operním tělesem se opět uvedl i pořádající orchestr. Stále častější angažmá Českého národního symfonického orchestru na koncertech a turné světových pěveckých hvězd se na jeho zvuku a připravenosti projevuje velmi zřetelně – v Traviatě se hudebníci dokonale přizpůsobili svižnému nastudování, obsahujícímu i řadu rafinovaných detailů (viz zmíněné pojetí Germontovy árie). To vše tvořilo v rukou Constantina Orbeliana, zkušeného amerického dirigenta s rusko-arménskými předky, velmi kompaktní celek. Orbelian je zajímavou uměleckou osobností, pozoruhodně rozkročenou ve svých aktivitách mezi Spojenými státy a Ruskem. Nemýlím-li se, viděli jsme ho u nás naposledy asi před deseti lety s Moskevským komorním orchestrem a sopranistkou Galinou Gorchakovou na festivalu Pražský podzim. Doufejme, že příležitostí spatřit tuto hvězdu nahrávací společnosti Delos budeme mít, třeba i péčí Českého národního symfonického orchestru, v budoucnu více.Standing ovations, které následovaly okamžitě po skončení koncertního provedení Traviaty, byly důkazem nejen spokojenosti prázdninového publika Prague Proms, ale v uvedeném případě i opravdu zřídka slýchané hudební kvality. Populární a zdánlivě obehrané operní tituly v takto příkladném balení rozhodně neurazí ani náročného posluchače, kterého podobné počiny naopak naladí k dalším neskromným očekáváním do budoucna. Čím překvapí na operním poli další ročník festivalu? Přejme si, aby z letošních kvalit neslevil, ani když jeho pořadové číslo už nebude tak krásně kulaté jako to letošní…

Hodnocení autora recenze: 80 %

Prague Proms 2014
Giuseppe Verdi:
La traviata
(koncertní provedení)
Dirigent: Constantine Orbelian
Český národní symfonický orchestr
Smíšený sbor Českého národního symfonického orchestru
3. července 2014 Smetanova síň – Obecní dům Praha

Violetta Valéry – Dinara Alieva
Flora Bervoix – Michaela Kapustová
Anina – Stanislava Jirků
Alfredo Germont – Francesco Demuro
Giorgio Germont – Vasily Ladyuk
Gaston – Václav Lemberk
Markýz d’Obigny – Ivo Hrachovec
Baron Douphol – Aleš Hendrych
Doktor Grenville – František Zahradníček

www.pragueproms.cz

Foto archiv, Jan Malý

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: La traviata (Prague Proms 2014)

[yasr_visitor_votes postid="116750" size="small"]

Mohlo by vás zajímat