Předsilvestrovské žoglování s Brno Contemporary Orchestra

Černé pozadí a černé oblečení hudebníků potlačilo jejich přítomnost na jevišti, přesto se sem vešly dvě cembala, klavír, dvě harfy a čtyři perkuse, včetně marimby. Dirigent Pavel Šnajdr si přitom ještě také zahrál na bicí. Spojení současné hudby autorů, jako jsou Zbyněk Matějů, György Ligeti, Jan Rychlík, Josef Berg, Tom Jonson, Steve Reich nebo Martin Burlas, se zdálo být pro dění na jevišti geniálním řešením. Ve všech případech šlo o minimalistické skladby s opakujícími se krátkými motivy, jejichž rytmus podpořil práci žonglérů. Výborně vyznělo i Hommaggi gravicembalistici pro cembalo s inspirací barokních skladatelů, zpracované Janem Rychlíkem. Akustika v Sonocentru vyžaduje nazvučení, které bylo vzácně vyvážené a nijak nerušilo zážitek z večera.

Na jevišti se rychle střídala čísla propojená dvojicí klaunů – konferenciérů, kteří neřekli během produkce ani slovo, přesto sklízeli smích i potlesk. Muž a žena, on ten, který všemu rozumí, ona, která občas méně chápe, přesto… inu, však to znáte. Čísla se střídala svižně a i z přípravy potřebných nástrojů dokázali udělat napínavou podívanou. Někteří artisté byli méně zdatní, někteří více, ale odvahu vystoupit před publikum, riskovat a ještě z případného nezdaru udělat legraci, měli všichni. Mám-li vybrat své „top“ číslo, asi bych vyzvedla dívku se jménem Kata z Rakouska. V černém trikotu se zářícími pruhy na rukou a nohou, se strašidelnými maskami na obličeji i na temeni hlavy, pracovala se zářícími kruhy naprosto uvolněně, ladnými a přesnými pohyby, a vytvářela fantaskní bytosti. Pracovně jsem si ji pojmenovala „housenka“, název jejího čísla byl Mimikry. Dalším favoritem byl pro mne Filip Zahradnický s šesti menšími kruhy, který s nimi rovněž dokázal téměř nemožné. Skvěle si vedl i Lauge Borch Benjaminsen z Finska, jehož žonglování se sedmi míčky bylo mistrovské. Objevily se i zajímavé nápady, jako žonglování s dlouhohrajícími deskami, které předváděl Kolja Huneck z Německa.

Závěrečné Finale bylo za zvuků skladby Martina Burlase Záznam siedmeho dňa, kdy postupně přicházeli na scénu všichni, aby připomněli své číslo a vytvořili mozaiku a přehlídku nápadů a šikovnosti. Zajímavý večer, díky spojení nového přístupu k cirkusovému kumštu za doprovodu současných hudebních skladeb, byl šťastně dramaturgicky propojen a připraven tak, že diváci se skvěle bavili. Velmi dobré zakončení roku 2019!