Rossiniho Italka v Alžíru – první uvedení nové inscenace v Plzni

  1. 1
  2. 2
Gioacchino Rossini (1792-1868) napsal během svého života 39 oper, a to během devatenácti let. Je také autorem řady nádherných písní, kantát, instrumentálních skladeb a také významných duchovních děl, především působivé Stabat Mater. Opery ovšem jeho hudebnímu odkazu dominují.

G. Rossini: Italka v Alžíru - Michaela Zajmi - DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )
G. Rossini: Italka v Alžíru – Michaela Zajmi – DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )

Ačkoliv má na svém kontě nejen velkolepého Viléma Tella, ale i četná jiná dramatická operní díla (Mojžíš v Egyptě, Armida či Semiramis), nejčastěji se hrají jeho buffy, především jedna – Lazebník sevillský. Ten je trvalou součástí repertoáru všech operních scén. Ale čas od času se uvádějí i další Rossiniho komické opery, zejména oblíbená Popelka, brilantní Cesta do Remeše, Hrabě Ory, Turek v Itálii či Italka v Alžíru. Právě posledně jmenovanou nově inscenovala opera Divadla J. K. Tyla v Plzni. Hudebně dílo nastudoval Jiří Štrunc, režíroval Jakub Hliněnský. Italka v Alžíru se uvádí v italském originále, český a německý překlad zprostředkovává titulkovací zařízení. Poprvé ji pro diváky uvedl soubor opery v sobotu 5. června v historické budově Velkého divadla, oficiální premiéra se uskuteční ale až v září letošního roku.

Poprvé byla Italka v Alžíru uvedena v květnu 1813 v Benátkách v Teatro San Benedetto a tehdy jednadvacetiletý Rossini ji na libreto italského básníka Angela Anelliho složil údajně za pouhých 27 dní. V rossiniovské komice bychom těžko znovu hledali příběh milánské občanky Antoinetty Frapolli-Suini, unesené a prodané do harému alžírského beje Mustafy a posléze se úspěšně navrátivší – příběh, který měl snad být předlohou pro tuto Rossiniho operu. Italka v Alžíru je efektní dílo plné humoru a vtipu, skutečná operní crazy komedie. Příběh odloučených milenců a záletného, jinak však v zásadě neškodného Mustafy je pevně ukotven v optimisticky hravé komediální rovině včetně jeho vyhrožování napichováním na kůl.

G. Rossini: Italka v Alžíru - Jiří Hájek - DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )
G. Rossini: Italka v Alžíru – Jiří Hájek – DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )

Mustafu už omrzela jeho manželka Elvíra a zatouží po Italce – jakékoliv. Elvíry se chce zbavit tím, že ji provdá za svého oblíbeného otroka Lindora. Nalezením vhodné Italky pověří velitele alžírských korzárů Halyho. Na korzáry právě potopené lodi se zrovna jedna Italka nachází – Isabella, která v doprovodu průvodce Taddea pátrá po svém zmizelém snoubenci. Tím není nikdo jiný než Lindoro. A hříčka může začít – Isabella si omotá kolem prstu Mustafu i celý jeho dvůr, vymyslí a provede záludný, samozřejmě komický plán, jak uprchnout. Všechno se zdaří a vyústí ve dvojitý happyend – také z milostných hrátek vyléčený Mustafa se vrací ke své Elvíře.

Rossiniho díla se na repertoáru plzeňské opery objevují pravidelně, jen v minulých sezónách to byl Lazebník sevillský v roce 2008 (dirigent Ivan Pařík, režie Josef Novák), Turek v Itálii 2011 (dirigent Jiří Štrunc, režie Jana Kališová), obě opery v českém překladu. Italka v Alžíru se vrací na jeviště Velkého divadla po téměř půl století. Dosud poslední a dlouho vzpomínaná inscenace tu měla premiéru 26. března 1977 pod taktovkou dr. Karla Vašaty a v režii Oldřicha Kříže. V hlavní roli Isabelly tehdy alternovaly Libuše Neubarthová a Iva Malinová. Stojí za to připomenout i další protagonisty, mnozí z nich patří mezi dnes legendární pěvce plzeňské opery, ať to jsou Karel Křemenák s Miloslavem Podskalským, kteří alternovali v roli Mustafy, Libuše Bláhová v roli Elvíry, Miloš Ježil jako Lindoro či Vilém Míšek v roli Taddea.

Sobotní představení bylo (pomineme-li inscenaci Straussovy operety Netopýr 30. května) první produkcí operního sboru po květnovém otevření divadel. Diváci usedli v hledišti za dodržení platných hygienických podmínek. Přivítal je šéf opery Jiří Petrdlík, kterému vývoj večera připravil nečekaně ještě jeden výstup na jevišti. Jako by i divadelní budova sama odvykla – začátek druhého dějství, dirigent zvedá taktovku, hudba zní, za oponou, která se nezvedá, zpívá sbor. Na oponě se už promítají titulky. Dirigent odklepává a hlediště se směje. Někdejší stará a dlouholetá bolest Nového divadla – potíže s vytahováním a spouštěním opony jako by se přelily do historické budovy. Jiří Petrdlík s humorem ohlašuje nečekanou novou desetiminutovou přestávku a sklízí potlesk. Opona se umoudřila, ale risk s jejím stahováním už nebylo radno podstupovat. Zůstala vytažená, a tak se vlastně technická závada stala optimistickým symbolem dneška. Ano – je opravdu otevřeno a už to tak zůstane. 

G. Rossini: Italka v Alžíru - DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )
G. Rossini: Italka v Alžíru – DJKT 2021 (foto Irena Štěrbová )

Italka v Alžíru byla pro mladého režiséra a současně pěvce Jakuba Hliněnského, stále ještě posluchače HAMU, první režií na velké scéně, dosud v Plzni režíroval pouze komorní tituly na Malé scéně Nového divadla. Uvést komedii tak, aby skutečně bavila, není samozřejmostí. Jakub Hliněnský má nezpochybnitelný talent a ve své první velké režii prokázal cit pro žánr i autora. Rossiniho dílu nechává jeho ráz, poetiku, atributy, nedeformuje děj ani charaktery postav, proto se mu daří úspěšně rozehrát alžírskou komediální zápletku a oddychová letní komedie ožívá. Hliněnský inscenuje Rossiniho Italku s respektem k hudbě jako hlavní složce opery, neodsouvá ji do druhého plánu, jak tomu v poslední době u mnohých inscenací bývá. Tento soulad dění na jevišti s hudbou si zaslouží nepochybně ocenění.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments