Rozhovor s Klaudií Radačovskou: Tanec přináší vášeň, emoce, takové to opravdu…

  1. 1
  2. 2

Měla jste nějaké zranění, které by vás limitovalo ve vaší profesi? Něco, co vás vyřadilo z práce?
Měla jsem vážnější zranění. Nešťastně jsem spadla na zkoušce, kdy jsem pohyb chtěla stihnout do hudby, zrychlila jsem a dopadla jsem tak, že jsem si vlastně na nohu dosedla a způsobila si oboustrannou zlomeninu kotníku. Hned mě v nemocnici operovali. Měla jsem šrouby v noze. Drát mi tam nechali a s ním tančím pořád. Občas ho cítím, bolesti se vrací, ale jde to. Druhé zranění jsem měla na základě toho prvního. Člověk podvědomě nohu šetří a zatěžuje tu druhou, až mi museli osekávat kost. Nemohla jsem se tehdy ani odrazit ani vyskočit. Já miluji skoky, pocit toho letu, nebojím se žádných zvedaček. Také si vzpomínám, že jsem v Bratislavě tančila se zánětem slepého střeva, ale i to dopadlo dobře.

Pod jakým choreografem se vám nejlépe pracovalo?
Rozhodně v choreografiích mého muže. Vzpomínám ale i na Jamese Koudelku (dnes je Pekar) z Kanady. Bylo to v choreografii Čtyři roční období. Dokázal nás výborně vést. Vždy chtěl vidět takový ten posun dál. Cenil si na mně toho, že se snažím udělat přesně to, co choreograf požaduje. Někteří choreografové nechají tanečníky, aby si mnoho věcí udělali po svém a přizpůsobili si pohybový part.

Neláká vás také choreografie, sama něco vytvořit?
Ani ne. Raději budu dobrá balerína než špatná choreografka.

ND Brno, Romeo a Julie – Klaudia Radačovská (foto Ctibor Bachratý)

Co vám přináší a bere tolik žádaná profese tanečnice?
Přináší vášeň, emoce, takové to opravdu… A co bere? Jako tanečnice určitě musím dodržovat životosprávu, sebekontrola je nutná. Někdy ale musím vydržet bolest, zapřít se. Balet bolí a to je pravda. Když ho ale milujete, tak vše jde. S baletem je spojena i rivalita a to je náročné. Nechci se drát dopředu. Nejsem typ, který musí za každou cenu stát v první řadě. Mladá generace dnes přijde, postaví se dopředu a nemá s tím problém. Když choreograf chce, všimne si všech a vybere si podle svého a podle typů.

Kdybyste nebyla tanečnice, čím byste byla? S baletem se končí brzo, máte nějaký „záložní plán“, až budete muset skončit?
Tanečnicí jsem chtěla být vždy. Mám ale vystudované pedagogické minimum a mám úzký vztah k malým dětem a s nimi bych chtěla pracovat. Ony jsou naprosto bezprostřední a řeknou pravdu od srdce. Toho si vážím. Jsou to malí andělé. Mám už pedagogickou praxi, na kterou bych mohla navázat.

Jak trávíte volný čas?
Volný čas věnuji své rodině a dceři. Když přijdu unavená z práce a vidím Vivušku, jak je šťastná a veselá, okamžitě mi to dodá energii. Děláme spolu „somarinky“ (česky blbosti). Mário mi velmi pomáhá. On je úžasný. Moje sestra Leuška se o něm velmi dobře vyjádřila: „Klaudi, Mário je přesně ten typ, on kdyby mohl, tak bude i kojit.“ A máme velmi dobrou chůvu Katku, která se stala doslova dalším členem naší rodiny. Také nám pomáhá moje maminka.

ND Brno, Walking Mad – Klaudia Radačovská (foto Ctibor Bachratý)

Jaký je váš pohled na postavení tanečníků ve společnosti? Chybí jim celospolečenské uznání?
Balet je vždy na posledním místě. Jeden hloupý příklad. Blízko Brna jsme hostovali v komponovaném večeru spolu s operními zpěváky. Těm hostitelé dali čaj, v šatně měli koberec a my tanečníci se museli převlékat na dřevotřískových lavicích. Nebo je konec zkoušky, orchestr odchází a tanečníci zůstávají. Někdy stopnou i v polovině adagia.

Co brněnský soubor? Držíte při sobě? Je tu spousta cizinců, jak spolu komunikujete?
Brno nás přijalo a cítím se tu dobře. I v menších souborech máte blízkého člověka, kterého máte ráda a spřátelíte se s ním. Další jsou fajn kolegové, ale jsou i tací, které nemusíte vůbec vidět a nevadí vám to. Komunikačním jazykem je čeština (respektive slovenština) a zároveň angličtina. Někteří cizí kolegové, kteří Brnem jen „prochází“ se nenaučí česky. Ti, kteří tu mají své partnery a zázemí, se snaží česky domluvit.

ND Brno, Petite Mort – Klaudia Radačovská (foto Pavel Hejný)

Klaudia Radačovská-Bittererová, první sólistka Baletu Národního divadla Brno v roce 2001 ukončila studium klasického tance na Taneční konzervatoři Evy Jaczové v Bratislavě v ročníku Gabriely Béderové. Ještě během studia se zúčastnila mezinárodní baletní soutěže v Brně, kde se ve své kategorii umístila na druhém místě. Od r. 2001 byla členkou a od r. 2004 sólistkou Baletu Slovenského národního divadla. V letech 2011–13 byla sólistkou Baletu Bratislava, od ledna 2014 je sólistkou Baletu Národního divadla Brno.

Ztvárnila mnohé titulní a sólové postavy klasického a neoklasického repertoáru: Spartakus (Frýgie), Bajadéra (Nikia), Spící krasavice (Aurora), Louskáček (Sněhová královna, Královna cukrovinek), Ivan Hrozný (Anastázia), Labutí jezero (Odetta), Korzár (Gulnara), La Sylphide (Sylfida), Sen noci svatojánské (Helena), Čtyři roční období (Podzim – sólo), Romeo a Julie (Julie). Z moderního repertoáru se Klaudia uplatnila v choreografiích Jiřího Kyliána (Un Ballo, Petite Mort, Falling Angels), Mária Radačovského: Inspirace (Ona), 68 (sólo pár), Bolero (Bílá královna), Black and White (Černá), Libora Vaculíka: Edith, vrabčák z předměstí (Edith) a dalších. V dětských baletech ztvárnila hlavní role v pohádkách Sněhurka a sedm závodníků, Narodil se Brouček.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na