Rozporuplný večer na Špilberku

První polovinu programu zaplnila dramaturgie ukázkami z díla Miloslava Kabeláče. Autor, který byl dodnes opomíjen, se v poslední době dostává do centra pozornosti, a zdá se, že oprávněně. Večer začal modlitbou. A to Židovskou modlitbou op. 59 pro mužský hlas (basbaryton), recitaci sólovou (hlubší mužský hlas) a sborovou (hlubší mužské hlasy) na text hebrejské modlitby Kadiš.

Členové sboru seděli neuspořádaně na místech orchestrálních hráčů již dlouhou dobu před zahájením koncertu a nic nenasvědčovalo tomu, že koncert již začal. Do šumu v hledišti bylo slyšet jen neuspořádané brblání a mumlání, ve kterém se obtížně prosazoval parlandující baryton Tomáše Krejčího, opakující povětšinou slovo amen. A také úryvky myšlenek – textů: „Buď požehnáno Jeho velké jméno. Amen“, sólista (rabín?) je přehlušován ostatními, z nichž se prosazuje víc jeden hlas recitátora, Jana Špačka. Nejde o krásu hlasového projevu, ale o diskusi, vyjádření modlitby a pocitu každého člověka, každý sám za sebe, přesto sledující jednu myšlenku. Dojem z modlení v synagóze je autentický a velmi silný.

Dalším číslem bylo opět Kabeláčovo dílo, nazvané Šest mužských sborů na slova Jiřího Wolkera, výběr op. 10. Mužský sbor se tentokrát semknul a postavil se dozadu za orchestr. Nabyl tím větší kompaktnosti a sounáležitosti. V této podobě se představilo publiku sborové uskupení s názvem Láska opravdivá, doplněné o Akademické pěvecké sdružení Moravan a Ars Brunensis, v obou případech jen v mužské sekci. Jan Špaček, tentokrát v roli sbormistra a dirigenta, se snažil uřídit tuto nesourodou směsici sboristů, z nichž každý si přinášel do vystoupení jiné návyky a zkušenosti. Zatímco členové Moravanu jsou ctihodní kmeti, vycepovaní léty drilu, členové sboru Láska opravdivá mají za sebou jen několik vystoupení, která staví na recesi. Jde především o amatéry, zcela hodné tohoto slova ve všech jeho významech. Efekt je nadřazen technice a sezpívání a výsledek tomu odpovídá. Zpívání a capella je především o vnitřní kázni a schopnosti naslouchat svým kolegům. Tady byl výsledek velmi nevyvážený, zvládnutý jen po stránce rytmické, méně již intonační a vyrovnání jednotlivých hlasových skupin. Zpívání „každý sám za sebe“ bylo sice prodchnuto nadšením, již méně však sebekázní a barevným vyrovnáním. Pochválit lze snad jen tenory, a to za závěrečné piano, které bylo ovšem vedeno falzetem.

Ohlášených šest mužských sborů se omezilo jen na jeden, a to na první část s názvem Hoj. Trochu podivné a nabízí se otázka, zda byl úmysl přednést i další části a proč k tomu nedošlo. Nabízí se rovněž úvaha, zda toto amatérské uskupení má své místo na profesionálním prestižním festivalu, neboť zejména ve sborové oblasti, která má zde velké zázemí, je brněnský divák velmi náročný. Další otázkou je, proč trvala první polovina večera ani ne půl hodinu a diváci, kteří zaplatili nemalé vstupné, se jen neochotně zvedali na přestávku.

Druhá polovina naštěstí napravila rozpačitý dojem z první poloviny večera. Symfonie č. 13 b moll op. 113 „Babí Jar“ pro basové sólo, mužský sbor a orchestr na texty básní Jevgenije Jevtušenka. Mladí brněnští symfonikové, kteří se rekrutují z nejlepších studentů brněnských Základních uměleckých škol, a dirigentka Gabriela Tardonová, to je dnes již zocelený tým, který má za sebou mnoho úspěšných projektů. Ke spolupráci se přidal Tomáš Krejčí, který se ujal obrovského basového partu. Mužský sbor opět nastoupil ve stejném složení jako v první polovině koncertu. Tentokrát měl jen kratší pasáže, z velké části unisono, které byly slyšitelně pečlivě nazkoušené, a tak lze za tento výkon sbor pochválit.

Symfonie vypráví o skutečném způsobu života obyčejných lidí v Sovětském svazu a o vztahu k židovské komunitě. Antisemitismus je hlavním tématem první části s názvem Babí Jar, která je inspirována masakrem Židů v roce 1941. Další části už se týkají celé ruské populace, života obyčejných lidí. Z textů Jevtušenka mrazí – humor nelze vsadit za mříže, humor si penězi nekoupíš, humor slouží pravdě… Třetí část s názvem V obchodě líčí se soucitem a empatií život ruských žen, který se odehrává v zaměstnání a při práci doma a jediný volný čas a sociální vyžití mají ve frontě na potraviny. Strachy – část, jež líčí skutečné pocity lidí, kteří se bojí všeho, zejména donašečů a bezdůvodného zatčení. Poslední část, Kariéra, je sebeobhajobou. Aby skladatel získal klid k práci, vstoupil do strany. Na druhé straně čelil podezření z kariérismu. Je špatné, když chce člověk něčeho dosáhnout? Byli kariéristé Galileo, Shakespeare či Tolstoj? Dělám kariéru tím, že ji vůbec nedělám, ale dělám svoji práci… nelze než cítit soucit s geniálním skladatelem, který se i ve svém díle musel vyrovnávat s útoky z několika stran.

Hudba je jednoduchá, přímá, kreslí přirozené situace a pocity, využívá pochodový rytmus, postupy unisono, melodiku i disonance, i v částech citových a melodických balancuje na hranici bolesti. Orchestr ve velkém obsazení zní barevně a plasticky, jen někdy s drobnými nedostatky v intonační rovině. Zaujaly výkony violoncell a dřev, výborná byla sólová horna. Dirigentka prokázala velké množství energie i to, že si dokáže zjednat pozornost a vedle jasných a přehledných gest umí využít i dávku půvabu. Je suverénní profesionálkou s velkou dávkou muzikality.

Sólista Tomáš Krejčí zaslouží obdiv za statečnost, s jakou se ujal obrovského partu. Jeho hlas je poněkud světlejší, než by bylo potřeba. Využil polohy přirozeného hlasového projevu, což kladlo paradoxně na jeho hlas větší zátěž, než kdyby zpíval operním způsobem. Hlas reagoval velmi efektně, vyjadřoval emoční hnutí, které skvěle souznělo s obsahem textu. Dokázal uchopit pozornost publika a nepustil ji do posledního tónu.

Díky druhé polovině se večer dá počítat mezi ty, které donutily publikum procítit hudbu i obsah zpívaného textu a zapomenout na zimu, jež ke konci posluchače trápila. Už proto, že rusky zpívaný text byl provázen simultánním překladem na titulkovacím zařízení. Emočně mile doprovodily účinek díla projekce motivů, korespondujících s obsahem, které vytvořil výtvarník Libor Jaroš.

Hodnocení autorky recenze: 60 %

Mezinárodní hudební festival Špilberk 2017
Babí Jar
Tomáš Krejčí (baryton)
Dirigenti: Gabriela Tardonová, Jan Špaček
Sbormistři: Jan Špaček, Veronika Hromková, Zuzana Kadlčíková
Výtvarník: Libor Jaroš
Mladí brněnští symfonikové
Akademické pěvecké sdružení Moravan
Ars Brunensis
Láska opravdivá
23. srpna 2017 Velké nádvoří hradu Špilberk Brno

program:
Miloslav Kabeláč: Židovská modlitba pro basbaryton, recitaci a mužský sbor na text hebrejské modlitby Kadiš
Miloslav Kabeláč: Šest mužských sborů na slova Jiřího Wolkera, výběr op. 10
=přestávka=
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 13 b moll op. 113 „Babí Jar“

www.filharmonie-brno.cz