Operní panorama Heleny Havlíkové (370) – závěr sezony se smrští premiér

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
Závěr sezony přinesl hotovou smršť operních premiér. Chronologicky: v Ostravě doplnili Dvěma vdovami další titul do kompletu Smetanových oper k výročnímu roku 2024, v Olomouci nastudovali Mozartův Únos ze serailu, v Plzni se dostala na scénu novinka Sylvie Bodorové Quo vadis, ve Státní opeře projekt Musica non grata pokračoval Plameny Erwina Schulhoffa a v Brně uvedli Verdiho Otella.

Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Národní divadlo moravskoslezské; Veronika Rovná, Lada Bočková (foto Martin Popelář)
Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Národní divadlo moravskoslezské; Veronika Rovná, Lada Bočková (foto Martin Popelář)

Dvě vdovy se smetanovskou hudební vroucností a nevkusnou režií

Je to smutná vizitka našich operních divadel posledních let, že opery Bedřicha Smetany se v repertoárech objevují téměř jako rarita. V tomto kontextu zaslouží nové ostravské uvedení Dvou vdov ocenění už jen za dramaturgickou odvahu. Navíc je toto nastudování po inscenacích Čertovy stěny (2016), Braniborů v Čechách, Tajemství (2017) a Hubičce (2021) další součástí dlouhodobého plánu postupně připravovaného kompletu všech Smetanových oper pro jeho výroční rok 2024.

Z osmi Smetanových dokončených oper (k jejichž zapamatování pomáhá třeba mnemotechnická zkratka BraProDaLi DvěHuTaČe) patří Dvě vdovy, Smetanova v pořadí pátá opera, u nás za posledních patnáct let k těm velmi málo uváděným. Včetně nynějšího ostravského nastudování se tato opera za posledních patnáct let objevila pouze pětkrát – hodně skromná bilance.

Dlužno ovšem připustit, že není vůbec jednoduché najít dnes klíč k dějově v podstatě jednoduché operní anekdotě o dvou vdovách, z nichž emancipovaná Karolína hospodaří na svém prosperujícím statku, zatímco její truchlící sestřenice Anežka do poslední chvíle odmítá milostné návrhy svého dlouholetého ctitele Ladislava Podhájského. A je nesnadné skloubit přenesení francouzského měšťanského salonu na český venkov s espritem lehké francouzské konverzační komedie, lyrický milostný příběh, Mumlalovu bodrost a „lidový“ selský pár Toníka a Lidky.

Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)
Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)

Je to už pět let, kdy Dvě vdovy v Liberci v režii Jana Antonína Pitínského začínaly jako tenisový zápas. V roce 2016 na začátku září přilákaly Dvě vdovy tisícovky diváků do Šáreckého údolí do prostoru někdejšího přírodního divadla v Divoké Šárce, kde „hraje“ příroda a atmosféra tradiční pouti za operou (letos zde budou uvedeny znovu). V roce 2013 této opeře dali v Národním divadle salonní noblesu dirigent Robert Jindra a režisér Jiří Nekvasil. V roce 2008 v plzeňské inscenaci Jana Kališová hýřila nápady s inspirací u starých filmových veseloher ze třicátých let.

Předvést Smetanovu operní genialitu se v ostravské inscenaci podařilo především v hudebním nastudování Marka Šedivého. Tento dirigent a hudební ředitel ostravské opery zde už kdysi ve Fibichově Bouři ukázal svůj vztah k české romantické opeře a ve Dvou vdovách znovu potvrdil, že i pro Smetanu má skvělý cit. Dvě vdovy se v Ostravě hrají, jak je dnes obvyklé, ve verzi z roku 1877. Smetana v ní po původní premiéře v roce 1874 dokomponoval zpívané recitativy, postavy Toníka a Lidky, jejich komický tercet s Mumlalem, Ladislavovu píseň Když zavítá máj a finále prvního dějství. Marek Šedivý skloubil lyrickou něhu i posmutnělost, rossiniovskou odlehčenost a lidovou jadrnost. Partituru vedl s jistotou přiměřených temp, bria zbytečně nehnal, aniž ztratila brilanci, vystihl dynamické odstíny a hlavně melodické fráze vystavěl s citem pro detaily agogiky, jemných změn tempa i ve vztahu k textu. Hráče orchestru udržel při premiéře v plné koncentraci bez intonačních nebo rytmických zaváhání a vypracoval souhrou orchestru, sólistů a sboru (v Ostravě tradičně výbornému díky sbormistrovi Juruji Galatenkovi).

Z premiérového obsazení absolutorium zaslouží Václav Čížek v roli Toníka. Po nedávné roli černošského sluhy Boba v Křičkově opeře Bílý pán předvedl, jak svou muzikalitu – vytrénovanou mnohaletými zkušenostmi v souborech staré hudby (včetně například špičkového Collegia 1704) – umí adaptovat i na své působení v opeře. Podobně jako v Bobovi technicky suverénní tenor propojil s přesně dávkovanou komikou. A se subretně jasným sopránem Karolíny Levkové v roli Lidky tvořili přesně vylehčený kontrast škádlení venkovského páru.

Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Národní divadlo moravskoslezské; Lada Bočková, Martin Šrejma (foto Martin Popelář)
Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Národní divadlo moravskoslezské; Lada Bočková, Martin Šrejma (foto Martin Popelář)

Dobrým typem pro poněkud nemotorného a ješitného hajného Mumlala z předchozí ostravské inscenace v roce 2002 zůstává Martin Gurbaľ, který si poradil v dobře zvoleném tempu jak s koloraturami „strašlivé“ basové buffo mumlalské árie, tak s hlubokými polohami. Tenorista Martin Šrejma se od Toníka prozpíval k Ladislavovi. Osobnostně je vhodným typem pro roli zamilovaného muže, ochotného pro lásku k Anežce udělat cokoli. Má jisté výšky, které uplatnil především ve slavné árii Když zavítá máj. Pod kopulí stropu u poslední řady hlediště, odkud ji zpíval, zněla báječně se smetanovskou vroucností.

Méně příhodné bylo obsazení hlavních rolí dvou vdov. Představitelka Anežky, Veronika Rovná, se sice od Rossiniho Rosiny, Mozartovy Fiordiligi nebo Dvořákova Kuchtíka a Smetanovy Jitky posouvá ke spinto rolím Dvořákovy Rusalky, Janáčkovy Míly v Osudu, Ziny v Krásových Zásnubách ve snu, ale i Smetanovy Vendulky v Hubičce. Jenže role Anežky, kterou v Národním divadle zpívala například i Marie Podvalová, nebo v posledních letech Dana Burešová, vyžaduje sytější a dramatičtější hlas – i kvůli kontrastu s odlehčeným koloraturním sopránem Karolíny. Tu na premiéře zpívala Lada Bočková. Posluchači ji mohou znát z koncertů Spolku přátel hudebních talentů, ze kterých bylo zřejmé, proč se prosadila jako členka sólistického ansámblu v německém Bonnu. Zatímco na koncertech vládla jasným pohyblivým sopránem s jiskřivou špičkou, v Ostravě ji v roli temperamentní podnikavé Karolíny poškodila Roccova režie.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Mohlo by vás zajímat


1.6 7 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments