Rozuzlení Concertina Praga: Nezáviděníhodná úloha porotců

Dnešní program stojí na čtyřech sólistech, vítězích předchozího kola soutěže. Jako obvykle je zastoupen klavír, a to hned dvěma umělci – Denisem Stefanovem, Ukrajincem, který téměř celý život žije v Čechách, a Adamem Znamirovským z Čech. Doplňují je německý flétnista Fabian Johannes Egger a ukrajinská houslistka Margaryta Pochebut.

Než se však Dvořákovou síní roznesly první tóny v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který pod vedením Jana Kučery přinášel mladým umělcům orchestrální oporu, na empoře se zjevili nebeští kavalérové v červených blyštivých šatečkách a vestičkách a uvedli celou soutěž její tradiční znělkou. (Pro nezasvěcené: jednalo se o Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu, který interpretoval část z Michnovy Loutny české Andělské přátelství, „Nebeští kavalérové“, kterou Concertino Praga prohlásilo za svou znělku.) Po krátké úvodní moderaci Františka Šedivého, který celý večer provázel slovem a zmínil mimo jiné již tříletou spolupráci soutěže s festivalem Dvořákova Praha, už publikum mohlo přivítat prvního soutěžícího.

Tím byl sedmnáctiletý Fabian Johannes Egger, který studuje flétnu na prestižním salcburském Mozarteu a současně i v Mnichově. Kromě mezinárodních soutěží se poslední dobou věnuje také komponování, zpravidla pro flétnu, a jeho kompozice už slavily úspěchy například ve Finsku. Jeho skladatelské porozumění hudbě má – troufám si říct – vliv i na jeho interpretaci, která je promyšlená a nehledí jen na svou vlastní sólovou linku, ale též na spolupráci s orchestrem. To dnes ukázal v Koncertě pro flétnu a orchestr Jacquese Iberta. Přestože na pódium vešel velice nesměle a na tradiční podání ruky koncertnímu mistrovi si vzpomněl poněkud náhle až těsně před dirigentským zvednutím taktovky, s prvními tóny se veškerá nejistota rozplynula a dále už se projevoval jako technicky suverénní interpret.

Nedostatkem suverenity naopak vskutku netrpěla další ze soutěžících, Margaryta Pochebut, v současné době posluchačka Mezinárodní Menuhinovy hudební akademie ve Švýcarsku. Její sebevědomí, podpořené vítězstvím více než desítky mezinárodních soutěží a koncertováním ve významných evropských koncertních sálech, ji dokázalo s lehkostí přenést přes všechny náročné technické pasáže Houslového koncertu č. 2 d moll Maxe Brucha, takže působily jako jednoduchá hra. Dojem doplnila měkkými, různě barevně odstíněnými tóny. Její velká umělecká gesta a jasně zřetelná touha se předvést v mých očích přetavily tuto mlaďoučkou bytost v tyrkysových šatech a s dlouhým copem v životem protřelou sólistku, která si je jistá svými kvalitami. Bude to však stačit na vítězství?

Do hlavy se mi pak – jako vždy u této soutěže – o přestávce, která následovala, vkrádaly myšlenky: Jak je možné porovnat umělce různých nástrojových oborů a natolik odlišného repertoáru? Jak je možné porovnat čtrnáctiletého interpreta se sedmnáctiletým? Jak je možné posoudit, kdo je lepší, když každý je úplně jiný? Už teď bylo dost zřejmé, že v porotě, která usedla do poslední řady parteru a kterou tvořili houslistka Albena Danailova, klavírista Justas Dvarionas, violoncellista Pablo Ferrández, klavírista Ivo Kahánek, flétnista Luc Mangholz, houslista Dmitry Sitkovetsky, klavírista Roman Rabinovich, klarinetista Irvin Venyš a hornistka Sarah Willis, se po skončení povedou plamenné diskuze. Opravdu tomu tak bylo. Ale nepředbíhejme.

Nejdříve nás čekal Klavírní koncert č. 1 g moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v podání patnáctiletého Denise Stefanova. Studuje u Petera Toperczera na pražském hudebním gymnáziu a věnuje se i komorní hudbě. Má za sebou množství národních soutěží a opakované účinkování například na Chopinově festivalu v Mariánských Lázních. V jeho hře jsem vypozorovala místa, která hladí svým měkkým tónem, i ta která ohromují technickou vyspělostí (zvlášť působivý byl úplný závěr koncertu). Je však znát, že ještě má kam růst, například co se týká interpretačního nadhledu.

Soutěž uzavřel opět klavír, takže pódium nevyžadovalo přestavby. To bylo dobře, protože na třináctiletého (možná teprve dvanáctiletého – životopis uvádí pouze rok narození 2010) Adama Znamirovského jsem byla opravdu zvědavá. Zatímco u předchozích účinkujících jsem zmiňovala prestižní školy, Adam „studuje“ ZUŠ Jižní Město u Markéty Cibulkové a navštěvuje základní školu. A na programu měl opravdovou „kládu“, Griegův Klavírní koncert a moll, který nejen, že předpokládá pokročilou technickou vybavenost, ale zároveň vyžaduje značnou razanci. A tenhle klučina, který na pódium přišel jako by na něj nepatřil (i když nutno podotknout, že s ním rychle srostl), má dostát Griegovým požadavkům? Odpověď byla: Ano. Samozřejmě, že je zde ještě dost práce na technice úhozu, ale celkový dojem z jeho hráčského zápalu a muzikality byl zkrátka bombastický. Publikum ho za jeho výkon dokonce odměnilo částečnou „standing ovation“, která Znamirovského dostala do rozpaků až mírného – avšak dětsky sympatického – zmatení.

Kořením večera se stalo udílení Ceny publika, na kterou přišla řada právě teď, po odehrání posledního soutěžícího. Každý divák dostal při vycházení ze sálu hlasovací lístek, který měl poté hodit do příslušné volební urny. Když tedy člověk „nenápadně“ postával kolem, mohl sledovat, kdo si získal nejvíce posluchačských srdcí. Zpočátku to vypadalo dost vyrovnaně, ale přece jenom se postupně – jen tak odhadem – začala jedna krabice plnit o něco více. Nakolik to bylo českým zastoupením příbuzenstva, učitelů či kamarádů (v tomto mají určitě čeští soutěžící výhodu), nakolik to bylo i v posluchačské líbivosti a přístupnosti Griegova Klavírního koncertu se nedozvíme, ale Cenu publika nakonec získal Adam Znamirovský.

A porota? Ta sice přetáhla svůj časový limit pro posoutěžní debatu, ale nakonec zvolila za vítěze taktéž Adama Znamirovského. Druhý skončil Fabian Johannes Egger, třetí místo si odnesla Margaryta Pochebut. Čestné uznání 1. stupně putovalo k Denisu Stefanovovi. Ponaučení na závěr tak může znít, že základní umělecké školství v Čechách není radno podceňovat – vždyť naše česká „liduška“ v troše nadsázky porazila salcburské Mozarteum.

CONCERTINO PRAGA 2023: finálový soutěžní koncert
Sobota 16. září 2023, 19:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha

Program:
Jaques Ibert: Koncert pro flétnu a orchestr (Fabian Johannes Egger)
Max Bruch: Houslový koncert č. 2 d moll, op. 44 (Margaryta Pochebut)
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Klavírní koncert č. 1 g moll, op. 25 (Denis Stefanov)
Edvard Grieg: Klavírní koncert a moll, op. 16 (Adam Znamirovský)

Účinkující:
Fabian Johannes Egger – flétna
Margaryta Pochebut – housle
Denis Stefanov – klavír
Adam Znamirovský – klavír
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Jan Kučera – dirigent