Rusalka v Národním po 110 letech

  1. 1
  2. 2

Publikum ten večer bylo odměřené. Krátký potlesk před první přestávkou, protagonisté se ani nevyšli děkovat před oponu. A podobné to bylo i po druhém jednání. Opět jen vlahý potlesk brzy ustal a lidé se tak záhy začali ze sedadel zvedat na druhou přestávku. V tom se ale stalo něco nečekaného: Zatažená opona se trochu porozhrnula, a proto hlediště zcela ztichlo. Co se to přihodilo? Nějaké nedopatření? Opona se ale po chvíli dává do pohybu přece jen znovu. Roztáhne se skoro úplně. Na jevišti stojí zkoprnělý sešikovaný sbor, proti němu v hledišti zaražení lidé. Konečně to někdo pochopí a dvakrát, třikrát tleskne… Trapné. Oponář zřejmě nedoslýchá…

Stane se, snažíte se to omluvit. Jenže po přestávce, když ztemnělým hledištěm začne opět znít hudba předehry dalšího jednání, tak vás něco začne rušit. Ostrý bodavý kužel světla z otevřených dveří chodby první galerie vpravo. Dlouhé takty ubíhají, dveře ale uvaděčka stále nezavírá. Konečně. Někdo tam nejspíš musel běžet zavřít snad až z přízemí…

Ovšem i tentokrát platilo ono pravidlo „do třetice“: Po závěrečných taktech se do potlesku klaní a publiku za něj děkuje představitelka titulní role. Jenže zcela potmě. Teprve když mizí v portále, tak na ni osvětlovač zprudka posvítí…

Vítejte v pražském Národním divadle roku 2011. Na představení k 110.výročí zdejší světové premiéry Dvořákovy Rusalky.


Ozdobou devětadvacáté reprízy dva roky staré Heřmanovy inscenace nejhranější opery Antonína Dvořáka byl bezesporu basista Štefan Kocán, který se po nejednom ze svých úspěchů na prestižních zahraničních scénách od Vídeňské státní přes mnichovskou Bavorskou až po newyorskou Metropolitní operu po delší době opět objevil coby Vodník v pražském Národním. Jeho mohutný nádherně znělý bas během oněch dvou let ještě dozrál, snad nejvíc to bylo poznat ve velké scéně druhého jednání. Pravda, pokud jste v téhle roli zažili Eduarda Hakena, vždy na každém jeho následovníkovi najdete něco, v čem by svůj výkon mohl ještě víc vypilovat. Slovák Štefan Kocán je však zcela jistě nejlepším Vodníkem v Národním za dlouhou řadu posledních let.


Rusalka Dany Burešové si taktéž zaslouží poklonu. Její kovově znějící průrazný soprán sice nemá onu vřelost ani romantický pel, jaký Dvořákově víle dokázala – když už jsme u toho srovnávání – vdechnout nezapomenutelná Milada Šubrtová, navíc jí není zdaleka vždy dobře rozumět. Přesto ale své Rusalce umí dát potřebnou vroucnost (Měsíčku) i naléhavost a bezmoc (Ó marno), stejně jako i naprostou intonační spolehlivost v často nelehkých tónových skocích i zjevnou muzikálnost a pěveckou inteligenci.

Příjemným překvapením se pro mne stala slovenská mezzosopranistka Jolana Fogašová (stále častěji ovšem zpívající i sopránový obor, například Puciniho Tosku či dokonce Donizettiho Lucrezii Borgiu). V nelehké dvojroli Ježibaby a Cizí kněžny byla rozhodně o hodný kus úspěšnější, než premiérová Dagmar Pecková. Ježibabu Fogašová dokázala vybavit potřebnou mezzo hutností, Cizí kněžnu zase plnými znělými barevnými výškami, jen na několika málo místech celkově velmi příznivý dojem trochu kazily méně znělé přechodové tóny. Jediným kamenem úrazu tak byl Princ Valentina Prolata, který – zdá se – prochází vleklou pěveckou krizí. Až na závěr třetího jednání, kdy mu slyšitelně již docházely síly, sice tentokrát intonoval celkem obstojně. Prolatova vyšší poloha je ovšem oproti jeho dřívějším lepším časům teď nepěkně přiškrcená, s velmi slabými, tence znějícími tóny, dost toporně působí i jeho herecký projev.

Pochválit je naopak nutno výtečné, co se barev hlasů týče skvěle sladěné žínky (Yukiho Šrejmová Kinjo, Alžběta Poláčková a Michaela Kapustová) a pochopitelně i Hajného, resp. Lovce Ivana Kusnjera a v neposlední řadě i Kateřinu Jalovcovou jako Kuchtíka (škoda, že tato nesmírně talentovaná mezzosopranistka nedostává v Praze víc větších příležitostí, podobných, jako byla třeba její skvělá Tigrana v libereckém Edgarovi).

Dirigentské otěže Rusalky převzal po Jakubovi Hrůšovi Zbyněk Müller. Jeho tempa rozhodně nejsou tak extrémně pomalá, velmi dobře dokáže vyhmátnout kontrasty mezi lyrickými a dramatičtějšími momenty partitury, orchestr pod jeho vedením zpěváky nepřekrýval (což právě u Rusalky bývá často problém). V árii o Měsíčku smyčce doslova hladily po duši, pravda, na jiných místech mně občas chyběla větší „učesanost“ proporcí jednotlivých nástrojových skupin.

Režijnímu pojetí Rusalky Jiřího Heřmana jsme se již několikrát věnovali (recenze najdete zde a zde), netřeba se opakovat. Omezím se jen na konstatování, že i po dvou letech – alespoň tentokrát – „držela“ inscenace jakžtakž pohromadě. Oproti premiéře zmizel sexuální podtext scény Ježibaby a Hajného (a Kuchtíka) ve třetím dějství , naopak na nejednom místě zůstává – alespoň z mého pohledu – samoúčelnost scénického dění (třeba při nekonečném osazování lustrů svíčkami Hajným a Kuchtíkem ve druhém dějství jsem si nemohl nevzpomenout na všeříkající kuchání srny v témže místě mnichovské inscenace režiséra Martina Kušeje). Stále působivá je především „zámecká“ choreografie Jana Kodeta.


Jakpak by asi byl s touto Rusalkou spokojený Antonín Dvořák? Byl by hodně překvapený? 110 let po premiéře, která se v Národním odehrála poslední březnový den roku 1901? Co by asi tak svým následovníkům říkali tehdejší šéf opery a první dirigent této Dvořákovy partitury Karel Kovařovic? Růžena Maturová jako první Rusalka či Karel Burian coby Princ?

Pro úplnost: Při této příležitosti také odkazuji na obsáhlou studii Ondřeje Šupky o vzniku a inscenační historii Dvořákovy Rusalky (najdete zde), stejně jako i na další článek, uveřejněný na našem portále – esej Jiřího Srtky o libretu Rusalky (najdete zde).

 

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Rusalka (ND Praha 2009)

[Celkem: 87    Průměr: 4/5]

Související články


Reakcí (26) “Rusalka v Národním po 110 letech

  1. Žádné překvapení,
    divadlo vede kariérista a operu začátečník (viz prohlášení ředitele Černého na schůzce se sólisty: "vždyť víme, že to ten Jirka nemůže dělat").
    Šéfdirigent začátečník, dělající kariéru jen díky jediné úspěšné dirigentské soutěži a systému uměleckých agentur finančně provázaných s jednotlivými divadly ve světě, který neví co je ansámblová zkouška(nebo je raději nedělá, v naivním pocitu, že se nezjistí, že nemá co říci?).
    Mizerná organizace díky přebujelému aparátu naprostých začátečníků v oboru, provázaných jakýmsi kamarádským systémem. Zaměstnanci nevěří už ani dennímu fermanu.
    Nejvyšší čas pro konkurz na nového ředitele a nezávisle vybraného šéfa opery!!!

  2. Zoufalý diskuzní příspěvek člena SOP nelze brát Vážně. Rusalka v ND je velmi dobře zinscenovaná a je úspěšná a velmi navštěvovaná. Technické problémy se mohou konat a oponář výjimečně nezvládl oponu. Je to opravdu výjimka, které by se jízlivě neměl nikdo zoufale chytat, protože se to může stát opravdu každému a kdekoliv. Chápu, že členové SOP jsou posledními údálostmi poněkud frustrováni a těžko nesou úspěchy ND, zejména pak enormní úspěch provedení Parsifala. V jakékoliv diskuzi zde lze nalézt jízlivé invektivy členů SOP proti ND. Chtěl bych proto vyjádřit přání, aby se členové a příznivci SOP starali pouze o sebe a o své problémy. Jejich celkově druholigové provedení inscenací taky nikdo z řad ND nekomentuje.

  3. První příspěvěk byl přesně formulován a podal ho člověk, který na rozdíl od ostatních komentářů zná prostředí divadla a nemusí být členem SOP,totéž říkají i členové ND.Ohledně výroku pana Černého ….že Jirka to nemůže dělat…Proč ho tedy jmenoval do funkce šéfa opery ND.Až když mu samotnému teče do bot,tak si uvědomil,že to asi nebyl dobrý počin.

  4. Pro anonyma 25. března 2011 12:19
    Vaše zloba je spíše smutná. Proč klesáte na úroveň nízkých pudů a koušete okolo hlava nehlava? Reagujete na jeden diskuzní příspěvek a hážete všechny zaměstnance SOP do jednoho pytle s jeho autorem. Vaše urážlivé vyjádření na všechny počiny SOP (celkově druholigové inscenace) spíše svědčí o egoistické sebestřednosti bez konkretizování. Do SOP chodí mnoho kolegů z ND na různá představení a jsou za tu možnost rádi. Často chválí a často si také postesknou nad některými počiny ND. Kolegialita je příjemná záležitost. Bohužel se stalo, že díky MK se problémy obou domů spojily v jeden zásadní a to existenční. Takže vnímat Váš názor (ať se členové a příznivci SOP starali pouze o sebe) dost dobře nejde. V současné době jsou to spojité nádoby. Jsem rád, že Parsifal má úspěch. Každý takový počin jen podtrhuje smysl opery v ND, jako tomu bylo v případě např. Smrti v Benátkách v SOP produkopvané panem Dolanským.
    Byl bych rád, abyste pro příští příspěvek vynechal emoce a vyvaroval se záštiplnývh výrazů. Děkuji.
    BO

  5. Ano, souhlasím s tím, že moje zloba má smutné příčiny. Nereaguji totiž pouze na jeden příspěvek, ale v podstatě na množství zdejších příspěvků z poslední doby, kdy kolem sebe "koušou hlava nehlava" hlavně členové SOP. A koušou nejen proti tomu, kdo jim škodí, ale též proti Národnímu divadlu a to kvůli problémům, za které členové ND nemohou. Můj zlobný příspěvek byl také trošku inspirován patetickým úvodem článku o posledním představení Rusalky v ND, kdy se pan Vít Dvořák celkem zbytečně jízlivě soustředil na náhodný problém jednoho oponáře, jednoho osvětlovače a jedné uvaděčky v ND ve snaze navodit atmosféru snad jakéhosi organizačního úpadku ND. Pan Dvořák má pravdu, uvedené skutečnosti se udály a jsou politováníhodné. Zmínil bych je však vzhledem k jejich výjimečnosti třeba někde okrajově během recenze a nezneužil bych je ke grandióznímu demonstrativnímu úvodu článku s účelem prezentovat rozloženou organizaci Národního divadla. V ND proběhla velmi náročná a úspěšná premiéra Parsifala, která všechny zúčastněné velmi zaměstnala a vyčerpala. V současnosti se začalo pracovat na premiéře další – Únosu ze serailu. Buďte proto velkorysejší, anebo "vítejte v pražském světě žabomyších divadelních válek roku 2011"…

  6. Nějak tomu nerozumím.On pan Dvořák je členem SOP? Žasnu nad tím jak někdo pozná kdo je odkud.Asi je velmi těžké být zcela nestranným,ale když někdo popisuje konkrétní zážitek nelze z toho přeci vyvozovat,že je z toho či z onoho divadla.Chtělo by se věřit,že každý chce svým sdělením přispět k ujasnění probíhajících událostí.Každého, kdo tu o svých názorech píše, se to jistě nějak dotýká,ale proč se některé příspěvky opakovaně snaží vyvolávat zlobu a konflikt? A to i tam,kde žádné konflikty nejsou? Na mne to dělá dojem,že někdo chce neustále podněcovat nevraživost a že mu na tom velmi záleží. Myslím,že slušný a inteligentní člověk se na to nachytat nedá a je jedno,kterému divadlu je osobně nakloněn.
    SM

  7. Vzhledem k tomu, ze "selhali" hned 3 osoby: oponar, osvetlovac a uvadecka pri tak dulezitem veceru, tak nemam nic proti tomu, ze to bylo zmineno hned uvodem. Chapu, te ty tri osoby a ostatni zamestnanci ND (a kde jsou umelci?) mohou byt unaveni. Kdyz jsem unaven ja v praci a udelam chybu, sef me take vubec nesetri. Tady ale jde o zavaznejsi problem: ND je 'seriously mismanaged'. Tohle je jen mala ukazka, do jake miry vedeni ND v cele s O. Cernym na svoji roli vubec nestaci. Ja mam pro ND jako instituci velky respekt a obdiv a doposud jsem mel stesti, ze jsem byl svedkem mimoradnych predstaveni (Die Walkure, La Fanciulla), kde vse klaplo. Kdybych se ocitl na predstaveni (zde solidne recenzovane sefem OP) a byl svedkem podobnych organizacnich nedostatku, zazadal bych formalne o vraceni vstupneho. A predem zduraznuji, ze NE kvuli penezum.

  8. No a jsme u toho. ND neni "seriously mismanaged", but the problem is really seriously somewhere else, lingvisticky vybavený pane. V Národním se maká, v Národním jsou úspěšné premiéry. Soustřeďte proto pozornost na skutečného nepřítele, o kterém všichni víme. Myslím to upřimně vážně. Protože nespravedlivých ataků na členy ND bylo dost, musíte pochopit, že je potom irritable i skutečnost, kdy pan seriózní recenzent Vít Dvořák napíše patetický úvod článku demonstrující organizační rozklad ND, který je postavný na selhání uvaděčky. Mimochodem jste mne opravdu pobavil s tím, že by jste byl schopen jít zažádat o vrácení vstupného, protože třeba oponář špatně zatáhl oponu. To by bylo fakt originální :-).

  9. @ vazeny ANONYMNI z 17:12 –

    Prectete si muj komentar jeste jednou. Ono "selhani" nekolika radovych zamestancu je pouze naznak, jak ND je vedeno, a proti nim nic nemam. Nepochybuji o tom, ze v ND se maka (predevsim umelci, asi uz mene tech 22 lidi to maji ND propagovat). Obviously, we cannot see eye to eye. A pripominka na zaver: Chcete-li seriozne diskutovat, PODEPISTE SE. Nebo se za svoje nazory stydite? That's it, off I go.

  10. ad anonymní 25. března 2011 16:06:

    To spíš vaše zloba měla mířit do vlastních řad. Upozornění (zcela zákonité, protože zkazilo předtsavení nejne panu Dvořákovi, ale i mně) na šlendrián a mizernou práci tří lidí, kteří zkazili celé představení sólistům, sboru i orchestru, neříká nic o tom, že by všechno v ND bylo špatně, ale že tam ne všichni pracují na 100 a dokáží zkazit poctivou a tvrdou práci všech ostatních i dojem z představení. Místo povzdechů, byste si to měli s těmi kolegy, co vám kazí práci při poradě vyřídit!

  11. Problémy má opera v Praze!
    Nikoliv vztah mezi SOP a ND.
    Směšné i trapné komentáře!! Bylo by záhodno neztrácet tímto směrem čas a energii. Uvážené změny ve vedení obou divadel, to by mělo být hlavní téma současnosti.
    Nebo budou i nadále řídit operu v Praze karieristi a začátečníci – jak uvedeno v prvním komentáři – a dle toho to bude (k tomu ještě s Besserem a spol. v zádech) vypadat.

  12. Ad příspěvek 25. března v 16:06 – ale tohle je přesně ono mismanaged. Pokud naplánujete náročnou premiéru, při které si například orchestr šahá na to nejhlubší dno svých možností (jak bylo v případě Parsifala), dále musíte plánovat tak, aby únava z náročné premiéry neovlivnila další představení…zkrátka aby to nebyla šmíra. Nejde o to se vybičovat k jednomu večeru, kdy podáte maximální výkon. Jde o soustavnou kvalitu. A to opravdu problém opery ND je (v případě SOP o kvalitě nemluvím raděj vůbec)

  13. Není v žádném případě pravda, že by si členové souboru ND uvedením Parsifala „sahali na nejhlubší dno svých možností“. Naopak dokázali, že je zde daleko větší tvůrčí potenciál a závisí například na inscenátorech, jak ho jsou schopni využít (mimochodem se ukázalo, že i jeviště ND se svojí hloubkou je pro provedení tak velké opery vhodné). Orchestr hrál pod vedením Fioreho excelentně a tvrzení, že si hráči „sahají na nejhlubší dno svých možností“, které brání další soustavné kvalitě je tvrzení zarážející. Soubor měl po premiéře dostatek času na odpočinek a následující provedení Rusalky bylo standardní. Mismanaged jsou v současné době právě komentáře a články, které se za každou cenu snaží pomluvit kvalitu prováděných inscenací na našich operních scénách. Nahrává to opravdovému nepříteli opery, který na to jistě s uspokojením hledí.

  14. upřesnění pro Anonymního z 13:25
    Podle programu odpočíval orchestr a sbor hned následující den po premiéře Parsifala dvěma provedeními Dona Giovanniho ve 14 a v 19 hodin. Jak může někdo po pětihodinovém maratonu naplánovat takový "dvoják"? I tak se projevuje odborně zdatné vedení divadla.

  15. Vážení, při čtení vašich příspěvků mi je smutno. Jsem členem sboru SOP a v ND i v jiných divadlech v ČR mám mnoho přátel mezi sólisty i členy sboru. Vážím si práce svých kolegů, mám jako každý komediant radost z jejich úspěchů a přeji jim v práci klid a psychickou pohodu, která je v našem divadle nenávratně pryč.
    Zlomte vaz !
    Tomáš Kyndl

  16. Ale Rusalka v ND, o které je řeč a která utrpěla, byla až čtvrtý den po Parsifalovi. Nebo Don Giovanni také nějak utrpěl? V orchestru existují tzv. "střídačky" a pro sbor je Don Giovanni opravdu odpočinkovou operou. V měsíci březnu hrál orchestr ND celkem 17x, orchestr SOP 30x. Myslíte, že takové množství představení v SOP je též projev "odborně zdatného" vedení divadla, kterým trpí kvalita?

  17. leonora3:
    v primem prenosu z Met davaji na CR3 Pikovou damu. Sobotni matine zacina v NY ve 13:00, nebo 14:00 hod. Vecer potom nasleduje dalsi predstaveni (dnes Romeo v 20:30). Ti, co si na vecerni predstaveni koupi vstupenku za par stovek dolaru, by jiste neprijali argumentaci o unave po narocnem odpolednim predstaveni. Zato zitra budou mit volno (nekdy ovsem ne, v Carneggie Hall v nedeli odpoledne asi 4 krat do roka byva koncert Met orchestru, ktery nasleduje po dvou sobotnich predstavenich). Myslim, ze se jedna o tytez hudebniky, samozrejme ne stejne solisty a dirigenty.
    Vim, ze jsme tady citlivi na srovnavani (a zvlaste s Met). Mne taky zvedne ze zidle kdyz prof. kritici porovnaji produkce a solisty z Met a inscenace z reg. divadel nazvou "secvicenou besidkou". Ale koordinace vsech zlozek a umelecka profesionalita musi byt standardem.

  18. Pro anonymního z 26. března ve 13:29 (pravděpodobně člena orchestru ND): milý pane, to, co jste předvedli zejména ve třetím dějství Parsifala bylo sice stále poměrně vysoko nad poměry v Praze obvyklé, avšak i tak si orchestr opravdu šahal na nejhlubší dno svých možností a to hodně slyšitelně. Souhlasím s Vámi, že scénické řešení Parsifala bylo vynikající a z prostorových možností historické budovy ND vytěžili inscenátoři maximum. Kéž by měl pan Heřman šanci ve své režijní práci v ND pokračovat i po roce 2012.

  19. Myslím, že pan Dvořák nikde neřekl, jestli si orchestr či sbor sáhl na dno možností (orchestr hodnotí pozitivně), domnívám se, že mu v úvodu chtěl poukázat na to, jak ND (a já dodávám: nejen ND) (ne)dbá i na věci okolo samotného představení, což bylo ještrě zvýrazněno tím, že šlo o představení jubilejní. Za pár hodin jdu na Parsifala, a protože mám lístek na galerii, už teď se opět obávám, kolik lidí mi bude pozdními příchody rušit předehru, jestli bude o pauze něco k zakousnutí (přece jen trvá 5,5 hodiny), jestli na mne jistá uvaděčka opět bez pozdravu vyštěkne: "vstupenku!" (i když tím už se spíš bavím)…

  20. Behem dlouhych Wagnerovych oper by clovek nemel byt o hladu. V San Francisco Opera (a nejen tam) maji v dolni lobby jakousi makeshift restauraci, kde si clovek muze v klidu dat uplne a velmi dobre jidlo. Neni to uplne nejlevnejsi, ale kdyz si clovek koupi drahou vstupenku, asi ma i na to jidlo. Navic to take trochu plni chatrnou pokladnu operniho domu, coz mi osobne tolik nevadi. Videl jsem tam Die Meistersinger, coz je snad jeste delsi nez Parsifal, i kdyz divacky mene narocne. Protoze je dnes nedele, pocitam ze chlebicky v ND budou prinejmensim vcerejsi nebo mozna i patecni. Ja bych radeji zasel hodinu a pul pred do Cafe Louvre nebo Slavia na pozdni obed. At se vam repriza Parsifala v pohode libi. Preji tez vsem ucinkujicim, aby vystupovali – pokud mozno – bez unavy a rozhodne ne o hladu.

    VT

Napsat komentář

Reklama