Ruth Iniesta a španělské scénické kuplety

Třetí setkání se španělskou hudbou na Pražském jaru se neslo v duchu staré hudby. 30. května v Rudolfinu hostoval soubor Forma Antiqva pod vedením cembalisty Aaróna Zapica a s trojicí mladých pěvců Ruth Iniestou (soprán), Juanem Manuelem Padrónem (tenor) a Sebastiou Perisem (baryton). Na programu byla scénická hudba osmnáctého století, tonadilly Blase de Laserny.

Tonadilla je krátký scénický kuplet s mravoučným, vlasteneckým nebo komickým námětem, který se provozoval v divadlech jako krátké intermezzo o přestávkách mezi částmi dramatu. Laserna, usazený v Madridu jako divadelní skladatel, jich zkomponoval hodně přes sedm set. Kromě toho také psal koncerty, opery, scénickou hudbu a písně, z nichž některé zlidověly. Laserna byl bojovníkem za národní charakter španělské hudby, která stále silněji podléhala italským vlivům. Založil dokonce školu pro pěvce scénických kupletů, nesetkal se ale s úspěchem.

Na včerejším večeru jsme (bez přestávky) mohli sledovat tři tonadilly Blase de Laserny: Stará Hispánie pro sólový soprán a doprovod, jako protipól Moderní Hispánie a mezi nimi komická scéna Regenschori a jeho dcera, s jednoduchou zápletkou o prozrazení tajné lásky a s oblíbenou postavou Lazebníka.

Prvního díla se ujala sopranistka Ruth Iniesta, která s velmi výmluvnými gesty a jižanským temperamentem vytvořila alegorickou postavu Staré Hispánie. Ta v kupletu poukazuje na úpadek někdejší světové velmoci za vlády Bourbonů osmnáctého století, naříká nad ztrátou hodnot a dobrých mravů, tepe moderní nešvary. Zpěv je zdoben girlandami koloratur, které nezapřou vliv flamenka a maurské hudby. Ruth Iniesta má mimořádně pevnou intonaci, hezký plný témbr hlasu, odlehčenou techniku a cit pro stylovou interpretaci. Zároveň je zábavné ji při zpěvu pozorovat, má výtečný jevištní talent a v Rudolfinu se snažila jej maximálně uplatnit.

Velmi dobře jí v tom sekundovali i oba pánové v kupletu Regenschori a jeho dcera. Tenorista Juan Manuel Padrón vytvořil postavu Lazebníka a tajného milence čiperné dcerky, Sebastiá Peris představoval přísného otce regenschoriho, který dvojici takzvaně nachytá a začnou rozmíšky kolem sňatku, věna a podobně. Jednoduchá zápletka, parodování, pěvecká tria a dua se hodně blíží tomu, jak známe operu osmnáctého století (Blas de Laserna tvořil i pod Haydnovým vlivem). Nebylo zde nic zvlášť náročného nebo virtuózního, nicméně byla to příjemná a zdařilá ukázka u nás dosud nehrané hudby.

Na poslední tonadillu Moderní Hispánie se sopranistka oblékla do současné módy, jaká se běžně nosí na ulici – v kalhotách a s mobilem v ruce se nakrucovala a dělala si na pódiu Rudolfina selfíčka. Text kritizuje staré poměry, zpochybňuje zašlé hodnoty, jsou tu i odbočky jako bolera a písně. Vskutku originální útvar a hudební řeč také. Zde bych ráda zmínila hudební doprovod: tvořil jej neuvěřitelně úsporný aparát souboru Forma Antiqva – jen dvoje housle, dvě flétny, dva lesní rohy, kytara a cembalo. Přesto byl výsledek plnohodnotný, opravdu jste měli dojem, že sedíte v divadle a sledujete operu, velký orchestr tu nechyběl. Velmi pěkný byl melancholický duet flétny s kytarou na začátku tonadilly o regenschorim, zvuk malé barokní kytary (mnohem menší než dnešní koncertní „španělky“) byl ohromně výrazný a barevný. Soubor hrál s vervou a s chutí. Mezi tonadillami uvedl klasicistně formulované overtury Vincenta Basseta, Lasernova současníka a houslisty královského divadla v Madridu.

Škoda, že tento večer navštívilo méně posluchačů než jiné koncerty, sál byl asi ze třetiny prázdný. Bylo to velice osvěžující setkání s osobitou hudbou, která v sobě dokázala snoubit vlivy evropské, exotické i domácího španělského folkloru.

Hodnocení autorky recenze: 70%

 

Pražské jaro 2017
Forma Antiqva
Ruth Iniesta (soprán)
Juan Manuel Padrón (tenor)
Sebastiá Peris (baryton)
Aarón Zapico (cembalo)
Forma Antiqva
30. května 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Blas de Laserna: Trilogía de Tonadillas Escénicas

www.festival.cz