S Jiřím Heřmanem o Zimní cestě a také o cestě do Brna (2)

  1. 1
  2. 2

(Dokončení) 

Scházíme se v době, kdy se vaše brněnské námluvy s Martinem Glaserem dostaly do finále a kdy jste byl představen jako budoucí šéf Janáčkovy opery v Brně. Proč jste se do toho rozhodl jít?

Osloven jsem byl, pokud si dobře vzpomínám, v květnu, v době, kdy mě Martin Glaser požádal, abych s českobudějovickou činohrou nastudoval Lorcovu Yermu. Bude to pro mě nová zkušenost a při tomto dialogu jsem měl možnost Martina Glasera blíže poznat, jako člověka i umělce mně velmi blízkého, se společným pohledem na současné divadlo. A tak i moje rozhodnutí ohledně Brna bylo velmi rychlé. Svoji roli určitě sehrálo také to, že jsem po odmlce od odchodu z Národního divadla znovu zatoužil mít možnost kontinuálně pracovat se svým souborem. Janáčkovo divadlo bylo pro mě vždy velmi inspirativním prostorem; je to největší operní dům u nás, ve kterém má operní soubor své vlastní jeviště, kdy není konfrontován s provozem činohry, kdy nemusí řešit podobné problémy, se kterými jsem se neustále potýkal v pražském Národním divadle – totiž že třeba často nebylo kde zkoušet. V Brně vidím obrovský potenciál mimo jiné právě v tom, že prostor Janáčkova divadla můžu maximálně využít. Samozřejmě je zde spousta otázek, hlavně co se týče rozpočtu, celkového momentálního stavu divadla i samotného souboru, návštěvnosti… Vzhledem ke svým již dřív dojednaným závazkům jsem se ale sám rozhodl, že do brněnské opery nastoupím až od ledna 2015. Svou roli sehrála nerozhodnost města: v době, kdy se o Martinu Glaserovi tak dlouze rozhodovalo, jsem přijal závazky, které pro mě mají význam i do budoucna. Ať už je to moje zmíněná první činoherní režie, nebo dohodnutá premiéra Fibichova Pádu Arkuna v pražském Národním divadle, a pak také Pražské quadriennale 2015, kde figuruji jako komisař pro sekci hudba a prostor, což je v podstatě moje téma. Takže tyto závazky chci naplnit, ale rovněž během těchto závazků se chci v klidu a velmi soustředěně připravit na svůj nástup do Brna. Tak, abych soubor mohl během nadcházejícího roku poznat, abych se mohl seznámit se všemi tamními problémy a začít tam s plným vědomím toho, co v brněnském divadle je potřeba zlepšit, a s cílem dělat kvalitní divadlo.

Za to se schová ledacos. Jak by operní Brno podle Jiřího Heřmana mělo vypadat? Je ta vaše brněnská vize hodně odlišná od toho, jak jste vedl a tvaroval soubor v Praze?

Bude samozřejmě vycházet z mnohem častější umělecké spolupráce jak z mé strany, tak ze strany šéfdirigenta Marka Ivanoviće. Nejen organizační, ale i umělecká práce se souborem může hodně ovlivnit a nastartovat samotný soubor směrem, který si přeji. Byl bych také rád, kdybych mohl do Brna přizvat spolupracovníky – ať už režiséry, tak dirigenty, společně s Markem Ivanovićem, kteří budou do naší představy budoucího vývoje zapadat. Jde o divadlo, které komunikuje s divákem. Může se to zdát jak kus otřepané fráze, ale v tom je potřeba udělat obrovský kus práce. Jde o divadlo pro všechny věkové kategorie – hodně se nad tím s Markem zamýšlíme po našem společném projektu v Národním divadle, kdy jsme inscenovali Čarokraj. Domnívám se, že cesta k nejmladšímu divákovi je ve vytváření nových operních děl právě pro něj. I proto jsem volil jako šéfdirigenta v Brně Marka Ivanoviće, protože si myslím, že by mělo zaznít více současnějších děl. Samozřejmě, všechno je postupný proces a všechno záleží na rozpočtových podmínkách. Nicméně já třeba ze svojí nedávné zkušenosti, kdy jsem inscenoval v Plzni Fausta, vím, že i s málem můžete udělat hodně.

Samozřejmě, posláním opery v Brně je rozhodně interpretace Janáčkových děl. V podstatě pro mě to bude úplně nové pole působnosti, protože jsem nikdy jako inscenátor nebyl s Janáčkovým dílem konfrontován. Nejsem tudíž tradicí zatížen, mohu na Janáčka nahlížet bez všech těch nánosů minulosti… Přece jen žijeme tady a teď, a právě v tom je Janáček geniální, dotýká se pravdivosti a lidskosti uvnitř člověka… Právě to je pro mě poslání, poselství, směr, kterým bych rád s brněnským souborem šel, ať už je to Janáček, nebo třeba barokní opera. Stejně tak rád bych spolupracoval s novou českou režijní generací; je zde přece spousta jmen, například Tomáš Pilař, Dominik Beneš, Linda Keprtová, kteří můžou dát opeře nový dech a přilákat nové publikum…

Brněnský divák je ale přece jen poměrně dost konvenční, víc než ten pražský…

Pro mě je to kladení předsudků. V Národním divadle mně bylo taky řečeno, že na Glorianu se nebude chodit, stejně tak jako na Parsifala, že se to zahraje jen párkrát… Já věřím na svoji vnitřní intuici, intuici v tom, co chci dělat a jak to chci divákovi předat. To je na mně, abych si v danou chvíli řekl: rezonuje to, nebo to nerezonuje… Já nechci odsuzovat diváka předem.Přemýšlíte v souvislosti s Brnem už o konkrétních titulech?

Přemýšlím, ale nechci je v žádném případě prozrazovat…

Jakou máte představu o podobě souboru, o dalších základních provozních věcech? Třeba o počtu stálých sólistů a četnosti hostujících, o spolupráci s jinými divadly, koprodukcích…

Nejdůležitější je pro mě začít s tím, co v Brně je teď. Čili nastartovat novou etapu. Možnosti stávajícího souboru jsou myslím velké. Samozřejmě, tak jako jinde v České republice se ani v Brně nevyhnu tomu zvát jednotlivé sólisty odjinud ke spolupráci. A co se týká koprodukce, tak mám takové tiché přání, aby se rozběhla spolupráce Národních divadel Prahy a Brna. Myslím, že v určitých typech inscenací to může přinést své plody, protože ne všechny tituly jsou řekněme natolik pro dnešek životaschopné, aby se vyplatila jejich realizace jenom pro jedno divadlo. Ale moci uvést takový titul v Praze i v Brně, to je samozřejmě cesta do budoucnosti. A otázka koprodukcí dalších je samozřejmě taky velmi vyzývavá, protože – jak už jsem zmínil – jeviště Janáčkova divadla se na rozdíl od jeviště pražského Národního může měřit s mnoha operními prostory v zahraničí. To znamená, že je zde větší potenciál k tomu, aby došlo ke vzájemné shodě mezi většími divadly v zahraničí, aby k realizaci některých koprodukcí docházelo.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments