S Markem Kozákem o recitálu v Rudolfinu, zapomenutých koncertech a Smetanově klavíru

Začátek roku 2023 rozhodně nelze označit v případě klavíristy Marka Kozáka jako klidný. Mladý pianista byl doslova na roztrhání a jeho leden byl vskutku turbulentní. V těsném sledu provedl symfonické koncerty a sólové recitály u nás i v zahraničí a během roku bude situace podobná. Hned 18. února 2023 jej čeká první sólový recitál v pražském Rudolfinu v rámci cyklu Světová klavírní tvorba Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK.

O svém nabitém programu, přípravě na něj a o dalších svých aktivitách Marek Kozák hovoří s klidem. Jeho vnitřní klid a zdánlivá pohoda v sobě má ovšem čitelné podtóny – nové plány, vize, přísliby, rodící se nápady. Asi jako když jdete krajinou, vnímáte její přítomnou krásu, ale zároveň v napjatém očekávání vyhlížíte vzdálenější vrcholky hor. Uvědomujete si, že klid Marka Kozáka je klid pulsující, tvůrčí a velmi napínavý. Vnímáte nejen jeho sepětí s hudbou, ale i celkovou otevřenost a schopnost sebereflexe. A právě tyto aspekty jsou krom zodpovědnosti a píle výraznými předpoklady úspěchů mladého umělce, vítěze a laureáta významných mezinárodních soutěží. Přitom se mohl docela dobře stát výlučně varhaníkem nebo jsme jeho jméno mohli čítat na plakátech především jako tvůrce nových hudebních děl. Marek Kozák sice na varhany stále hraje, ale dal před nimi a studiem skladby přednost klavíru.

Váš vstup do nového roku byl dost náročný.
Nový rok začal v mém případě opravdu rychle – vůbec nechápu, že už je únor. Mám pocit, že včera bylo teprve 1. ledna. Událo se toho strašně moc! Hrál jsem hned 6. ledna v Bad Kissingen Čajkovského Klavírní koncert č. 1 b moll, pár dní na to v Olomouci Kovařovicův Koncert f moll pro klavír a orchestr a hned nato dva klavírní recitály, jeden s programem do Rudolfina, druhý byl výběr z Bachova Dobře temperovaného klavíru, jehož kompletní první díl budu hrát v červnu na festivalu Smetanova Litomyšl.

A doslova za pár dní už tu bude Rudolfinum – váš první recitál na tomto pódiu. Jak jste se na něj připravoval a jak jste chystal jeho dramaturgii?
Umíte si to představit – první recitál v Rudolfinu. Všechno, co je poprvé, je v něčem výjimečné. Když jsme s dramaturgem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK Martinem Rudovským přemýšleli, co by mělo na mém prvním recitálu v Rudolfinu zaznít, vycházeli jsme z mých dosavadních uměleckých cest. Vzhledem k mé varhanické minulosti není překvapivé, že koncert zahájí dílo Johanna Sebastiana Bacha, a sice jeho Francouzská suita č. 5 G dur. Také bylo jasné, že vzhledem k počtu Chopinovských soutěží, kterých jsem se zúčastnil, nemůže chybět geniální básník klavíru. Chtěl bych posluchačům představit Chopina ve třech různých podobách. Nejprve zazní Chopin mladistvý – reprezentuje jej Rondo alla Mazurka F dur op. 5. Je to méně hraná skladba, kterou Chopin napsal v šestnácti letech, ale já ji mám opravdu rád. Ukazuje, že Chopin byl od dětství naprosto geniální. Pak zazní Barkarola Fis dur, zralé dílo, jedno z jeho posledních. Trojici završí Scherzo cis moll op. 39, skladba plná energie, která mě provází všemi soutěžemi i koncerty. Poprvé jsem ho hrál na Smetanovskésoutěži v Plzni, pak na Chopinovské soutěži ve Varšavě, také na soutěži Pražského Jara. Zahajoval jsem s ním mimo jiné Chopinův festival v Kartuziánském klášteře ve Valdemosse, kde ho Chopin zkomponoval.

Ve druhé části recitálu jsem původně plánoval hrát dílo Sergeje Rachmaninova, jehož výročí si v letošním roce připomínáme. Ale nakonec jsme Rachmaninova nezařadili, protože jeho dílu bude věnován příští klavírní recitál. Ve druhé polovině koncertu proto zazní Šest klavírních skladeb op. 19 Petra Iljiče Čajkovského, které se takto v celku příliš nehrají, a závěrem Prokofjevova Sonáta č. 2 d moll op. 14, která patří k mým nejoblíbenějším. Je pro mě zosobněním ideálu dvacátého století. Moc se na ni a celý koncert těším.

Čím si vás Rachmaninov získal?
Ani nevím, kdy to bylo. Mám k němu blízko dlouho. Dokonce se jeho transkripcemi zabývám v rámci doktorského studia na HAMU. Je mi blízký i svojí osobností. Přihodila se mi úsměvná příhoda. Nedávno jsem se na sebe při natáčení naštval, což se mi občas stává. Nechápal jsem, proč jsem v situaci, kdy mám více pokusů, mnohem nervóznější než na koncertě. Tam je potřeba, aby se interpretace povedla napoprvé. Když jsem přišel domů, otevřel jsem si vzpomínky o Rachmaninovi na náhodné stránce, kde popisoval své pocity z nahrávací frekvence. Měl to úplně stejně. Stěžoval si, jak má před mikrofonem ztuhlé ruce, zrovna jako já. Lépe se mi potom usínalo – s vědomím, že v tom nejsem sám. Rachmaninov je mi sympatický také tím, že se nenechal ovlivnit ve své tvorbě vnějšími tlaky, že zůstal věrný sám sobě. Nešel „podle větru“, a to je cenná vlastnost.

Hovořil jste o soutěžní minulosti – jak hodně vás ovlivnila a jak výrazně se zapíše soutěžní repertoár do vašeho celkového repertoáru? Jste také vítězem Smetanovské klavírní soutěže.
Myslím, že interpreta ovlivní hlavně monotematické soutěže zaměřené na jednoho skladatele. V mém případě jde o Chopinovskou a Smetanovskou soutěž. Tito autoři tvoří velkou část mého repertoáru, mám velmi rád oba – Bedřicha Smetanu i Fryderyka Chopina. Co se týká jiných autorů – někdy to jsou skladby, které se člověk naučí pro jednu příležitost a pak se k nim už nemá možnost vrátit. Často je to škoda.

S dílem Bedřicha Smetany vystoupíte při zahájení Plzeňských sympozií v rámci festivalu Smetanovské dny v Plzni.
Zvolil jsem skladby tak, aby souzněly s tématem sympozií „Léta putování. Lidé na cestě v dlouhém 19. století´ a zároveň jimi připomenu přátelství mezi Bedřichem Smetanou a Ferencem Lisztem. Vybral jsem Lisztovu skladu U jezera Wallenstadt z jeho cyklu Léta putování (první díl Švýcarsko) a na něj navážu asi nejslavnější skladbou Bedřicha Smetany – koncertní etudou Na břehu mořském. Jedná se o dvě skladby spojené s cestováním a zároveň jsou obě inspirovány vodním živlem. A je tu ještě jedno zajímavé propojení – Liszt napsal svou skladbu v As dur, Smetana svoji v gis moll, začínají tedy od stejného tónu, ale každá je úplně jiná.