Šéf Farmy v jeskyni Dočolomanský: Fenomén hikikomori je univerzální

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Víceméně každá inscenace nebo projekt byl poznamenaný tímto způsobem práce. Rádi experimentujeme se žánrem, v tom se Farma chová trochu jako chameleón, každá inscenace má vlastně jinou estetiku. Mne osobně experimentování vždycky bavilo a zároveň to byla pro mne výzva, při které jsem riskoval, že si můžu zlámat vaz – nebo aspoň být za blázna. Je to cesta, jak se neuzavřít jen do svého vlastního „uměleckého“ světa, jak se dozvědět, jak žijí jiní lidé, jak vypadají jiné kultury, jiné světy, a tím zjišťovat, že i já v sobě mám něco z jiných lidí, jiných kultur, jiných světů. Zajímá mě sdílení života a jeho nepojmenovatelnosti a neuchopitelnosti.

Původně jste vystudoval činoherní režii, jak se vám „stala“ Farma v jeskyni?

Už před studiem režie jsem měl malý soubor pohybového divadla, kde jsem pracoval hlavně s tanečníky, ačkoli sám jsem tanec nikdy nestudoval. Studium režie v Brně mě jen utvrdilo v tom, že nebudu šťastný v mainstreamové divadelní instituci, proto jsem po škole drze odmítl nabídky, za které by jiní absolventi byli vděční, a místo toho jsem se pokusil vytvořit nezávislý projekt, který pak svými aktivitami přerostl do podoby stálého souboru.

Souboru, který je povýtce mezinárodní…

To nebylo plánované, mně by vůbec nevadilo pracovat jen s Čechy nebo Slováky, naše mezinárodní zázemí vyplynulo samo od sebe.

Kolik národností dnes Farma zahrnuje?

V aktuálních inscenacích účinkuje asi sedm, osm národností.

A každý vkládá do inscenací svůj potenciál…

… A zároveň se každý musí něčeho z něj vzdát, protože vrstva kulturního klišé, které jsme všichni během života nabrali jako svoji výbavičku, je často spíš překážkou k dorozumění. Práce v mezinárodním souboru spíš člověka nutí hledat to, co je pod tím, Brook tomu říká „kulturní manýry“, kterých bychom se měli zbavovat. Díky práci v takovém souboru se člověk může vyléčit z těch svých národních klišé i ze svých národních neuróz, v nichž se pohyboval a kterými se řídil.

Platí stále, že má Farma větší úspěch v zahraničí než doma?

Myslím, že přetrvává větší zájem a docenění ze zahraničí, ale nejsme jediní, kteří mají tento osud. Nejsme jediní v Čechách a nejsme jediní na světě, patří to k příběhu, který se stal jiným seskupením před námi a stane se i jiným po nás.

Jak vypadá praktické fungování souboru, prostory, zázemí?

V roce 2017 nebo 2018, pokud vše půjde dobře, se přestěhujeme jak fyzicky, tak programově do DOXu, kde budeme uvádět všechny naše inscenace a tvořit nové programy. Momentálně se nacházíme v takovém polo-squatu v Bubenči u Stromovky, kam jsme byli nuceni se přestěhovat, když jsme museli opustit prostory Presslova 9, kde jsme do té doby byli v rezidenci.

Presslova 9 se ale měla rekonstruovat, alespoň pokud vím. Byly tu i nějaké dotace, ten plán se nerozvinul?

Nic se tam nerozvinulo, ale není to poprvé ani naposledy. Několik radních pro kulturu nám slibovalo podporu centra Presslova 9, ale všem na tom záleželo pramálo. Není to poprvé, kdy je radní pro kulturu někým umístěný člověk, který o kultuře ví málo a nemá ve skutečnosti zájem o to, aby se rozvíjela. Když se člověk podívá, na jaké úrovni mají kulturní politiku třeba Drážďany, když pomineme Vídeň nebo Berlín… Praha je velmi blízko a já často říkám, že by mohla být spojnicí, mohla by si vyměňovat programy s takovými kulturními centry, jako je právě Vídeň nebo Berlín a mohla by být tím, čím i dříve byla, kulturní metropolí. Tou ale dnes není, protože nemáme progresivně nastavenou kulturní politiku ani na úrovni města, ani na té národní.

Bohužel k tomu přispívá i názor mnoha lidí, že kultura je luxus a nadstavba, která má dostat prostor teprve potom, kdy jsou uspokojeny všechny ostatní potřeby.

To je kolosální omyl lidí, kteří si představují, že kultura je něco, co se dá konzumovat, čeho se člověk může hůře nebo lépe najíst, nebo služba ve formě zábavy. Tak omezené vnímání kultury mají bohužel i politici, kteří situaci kultury ovlivňují, ale nejen vůči kultuře, i vůči školství nebo vědě, zkrátka vůči všemu, co přesahuje „materiální teď“. Jsou krátkozrací – navzdory tomu, že v Čechách jsou velmi kvalitní pedagogové, vědci, umělci, a že je už i ekonomicky podložené, že investice do kultury a vzdělávání se vyplácí. Omezené vnímání kultury se podle mě rovná omezenému vnímání života druhých, i toho vlastního.

Jaké téma vybrala Farma v jeskyni pro svůj příští projekt? Nebo je ještě příliš brzy po poslední premiéře, abyste mohl mluvit o dalších plánech?

Tentokrát budeme pracovat na komorní inscenaci, ke které si už delší dobu sbírají vlastní materiál Eliška Vavříková a Hana Varadzinová. Na inscenaci budeme spolupracovat s dramaturgyní Sodjou Lotker a měla by být uvedena v Roxy/NoD. Ale uvidíme, nerad říkám něco předem, protože koncept hodně měníme a přizpůsobujeme, než vykrystalizuje inscenace, kterou můžeme představit divákům.

Děkuji za rozhovor.

Viliam Dočolomanský (foto archiv V. Dočolomanského)
Viliam Dočolomanský (foto archiv V. Dočolomanského)

 

Recenzi projektu Viliama Dočolomanského a souboru Farma v jeskyni Disconnected – Odtržení jsme přinesli zde

 

Vizitka:
Viliam Dočolomanský se narodil v roce 1975 na Slovensku. V mládí studoval hudební interpretaci, jako středoškolák založil svůj první soubor pohybového divadla a vedl jazzovou kapelu. Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně vystudoval činoherní režii (v té době učil na dílnách Mezinárodní školy pro lidský hlas Idy Kelarové) a později doktorské studium na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze u profesora Jaroslava Vostrého. Po skončení Janáčkovy akademii múzických umění hostoval jako režisér v repertoárových divadlech v Čechách a na Slovensku. Poté však zrušil několik nabídek a odjel se skupinou mladých herců do Andalusie. Vytvořil tak svůj první nezávislý projekt, na základě kterého se v roce 2002 zformovalo Mezinárodni divadelní studio Farma v jeskyni. Soubor Farma v jeskyni se etabloval jako moderní laboratorium pro performery, pracující na hranici žánrů „tzv. fyzického“, tanečního a hudebního divadla. Jeho inscenace a divadelní projekty reprezentovaly Českou republiku na mnoha světových festivalech na třech kontinentech a ve více než padesáti pěti městech. Kromě tvorby divadelních inscenací soubor klade důraz na kontinuální rozvoj osobností svých členů a dlouhodobý výzkum vybraných kulturních a sociálních fenoménů. K dalším aktivitám studia patří dílny, koncerty a site specific projekty.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat