SHF uvádí derniéru barokní opery s loutkami – Cavalliho Calisto

  1. 1
  2. 2

Pietro Francesco Caletti Bruni (lépe známý jako Francesco Cavalli, podle příjmení jeho patrona) se narodil v Cremě mezi Cremonou a Milánem na svatého Valentýna roku 1602 a již roku 1616 zahájil kariéru jako zpěvák u svatého Marka v Benátkách pod vedením samotného Monteverdiho. Později zde získal postavení druhého a posléze prvního varhaníka, a nakonec se roku 1668 stal kapelníkem. Současně s kariérou nejvýznamnějšího církevního hudebníka benátské republiky (Repubblica Serenissima di Venezia) zastával také místo impresária a byl plodným operním skladatelem. Jeho první opera, Le nozze di Teti e di Peleo, měla premiéru v lednu roku 1639, sotva rok a půl poté, co se v Benátkách otevřely brány prvního veřejného divadla, čímž započala skutečná éra opery jako žánru. Dílo provázela tak skvělá pověst, že si Cavalliho nechal zavolat pařížský kardinál Mazarin a objednal u něj operu Ercole amante (1662) k oslavám sňatku mladého Ludvíka XIV. s Marií Terezou Španělskou.

Cavalli, který byl zejména mistrem komických scén – přičemž některé prvky si vypůjčoval z Commedia dell’Arte – se také proslavil svými dobře zpívatelnými melodiemi, které začaly být později považovány za základ „krásného zpěvu“ (bel canto). Jak bylo pro benátskou veřejnou operu typické, instrumentace se obvykle omezovala na dvoje až čtvery housle, někdy violu, violoncello, zřídkakdy kontrabas, dále dvě cembala a loutny a někdy také dechový nástroj, jako flétny nebo kornety pro umocnění zvláštních efektů. To bylo v ostrém kontrastu k Monteverdiho raným produkcím u dvora, jako Orfeo v roce 1607 nebo Arianna v roce následujícím. Benátské obecenstvo, složené z vyšších vrstev bohatých obchodníků, však bylo mnohem více zaujato roztodivnými stroji, efekty a iluzemi, líbivými melodiemi a veselými i lechtivými příběhy než hlubokomyslnou a složitou symbolikou starověkých mýtů, které předem ani neznalo.

Benátská opera nebyla lidovou zábavou, ale nelze ji srovnávat ani s dvorskými a intelektuálně zaměřenými produkcemi, jako byla například představení tragédie en musique ve Versailles. Stala se charakteristickou zábavou vyšší střední vrstvy, v níž byli zastoupeni zejména kupci, kterým stačilo, že si mohou koupit lístek nebo si předplatit v divadle lóži. Obecenstvo se zde zkrátka neomezovalo na dvořany privilegované pouhým původem. V tomto smyslu se inscenace Cavalliho skvělé opery La Calisto vycházející ze spojení odborníků na provádění staré hudby, loutkoherců a herců-zpěváků jeví jako ideální řešení. Takovéto představení může původní charakter benátské veřejné opery 17. století vystihnout mnohem věrněji než běžné operní produkce, založené na velikášských představách – ustálených v 19. století – o tom, jak by měla opera „správně“ vypadat. Dodejme ještě, že jasná a nepříliš živá akustika je zásadním předpokladem pro možnost porozumění textu, což by zase mělo být základem každé dobré operní produkce.“

(Eva Mikulášková – SHF, Marc Vanscheeuwijck – Collegium Marianum)

 

BAROKNÍ OPERA S LOUTKAMI – Cavalli: Calisto
Derniéra inscenace barokní opery s loutkami o třech dějstvích
Pátek 6. 9. 2019, 19:00, Ostrava-centrum – Evangelický Kristův kostel                               

Účinkují: Buchty a loutky, Collegium Marianum, Jana Semerádová – dirigentka
Sólisté: Hana Blažíková – soprán (Calisto, Eternita)
Barbora Kabátková – soprán (Diana, Giunone)
Jan Mikušek – kontratenor (Endimione)
Tomáš Lajtkep – tenor (Mercurio)
Tomáš Král – baryton (Giove, Giove-in-Diana)

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat