Skládá hudbu, kterou milují kočky. Psal i pro koně a chystá se na psy

David Teie je americký violoncellista, který je alergický na kočky. O to podivuhodnější je, že vytvořil hudební album, které třinácti předoucím obyvatelům londýnského kočičího baru Lady Dinah připadá nesmírně přitažlivé. Zvuky z nahrávky znějí povědomě, je to broukání, mručení či tenké kníkání, typické pro krmení koťat matkou – a to vše je propojené s tóny klasické hudby. A to je ten pravý recept, jak v kočičí duši udeřit na správnou strunu.

„Mám zhruba šestadvacet různých nástrojů, kterými napodobuju předení. Tento zvuk vyvolává pocit spokojenosti,” řekl hudebník, který hraje v Americkém národním symfonickém orchestru, věnuje se hudebnímu výzkumu a vyučuje na Marylandské univerzitě.

Místo, které si Teie vybral, aby představil svou kočičí kompozici, není náhodné. Kavárna Lady Dinah v módní londýnské čtvrti Shoreditch je skutečným rájem pro kočky, které si tu mohou užívat například falešný kmen baobabu, v němž mají upravené pelíšky. Prolézačky i probíhačky, schovávačky, košíky, škrabadla a všechny možné hračky – to vše má za cíl zabavit kočičí obyvatele k potěšení lidských hostů. Ti si zamlouvají místo průměrně tři až čtyři týdny předem, aby si na hodinu a půl mohli užít této oázy klidu.

Šedesátiletý Teie v obleku s vázankou jemně pohladil smyčcem struny violoncella. „Používám deset akustických nástrojů, ale prakticky všechny zvuky musí být počítačově upravené, aby se z nich staly ‘zvířecí’,” vysvětluje. A pak zahrál několik vysokých tónů, ze kterých přešel rovnou na basové. Lizzie, černá kočička s bílými tlapkami, se zarazila na místě, zjevně zaujatá jeho tóny. Donnie, rezavo-bílý kocour, pustil svou oblíbenou umělou myšku z peříček pověšenou na provázku a popošel k muzikantovi. Zvědavě se postavil na zadní tlapky a předníma se opřel o Teiovo koleno, aby se mohl lépe zaposlouchat.

„Říkal jsem si, že když složím hudbu, kterou budou milovat kočky, ale jejich páníčkům a paničkám bude rvát uši, tak jim ji nebudou chtít pouštět. A proto jsem do ní zapracoval i vrstvu ‘lidské’ hudby, aby byla poslouchatelná a uklidňující pro lidi stejně jako pro kočky,” vysvětluje Teie.

„Není to příliš odlišné od relaxační hudby, kterou tu běžně pouštíme,” prohlašuje Lauren Pears, zakladatelka londýnských kočičích kaváren, která se nechala inspirovat obdobnými podniky, které jsou velmi oblíbené v Asii. Připouští, že nejprve měla pochybnosti, ale všechny kočky, které pocházejí výhradně z útulků, „vypadaly velmi zaujatě a reagovaly na hudbu víc, než jsem čekala”.

Nahrávka, nazvaná Hudba pro kočky, byla uvedena na trh 14. října. Obsahuje pět skladeb a distribuce se ujal hudební gigant Universal Music. „Je nám ctí, že se můžeme podílet na tomto jedinečném projektu, který se zaměřuje na dosud nepodchycený segment trhu,” uvedla v prohlášení mluvčí společnosti. Koneckonců samotný „kočičí trh” v Británii není nijak zanedbatelný. Podle dostupných údajů za více než sedm milionů koček v zemi jejich majitelé ročně utratí čtyři miliardy liber.

A kočkami to rozhodně nekončí. „Už jsem složil hudbu pro koně a jsem připravený ji nahrát,” tvrdí netradiční skladatel. „Jako další jsou na řadě psi, ale to je složitější, protože hudba pro čivavu je jiná než pro labradora.”