Sobotní koncert Cypřiše obdařil publikum nejen kvalitním uměleckým zážitkem, ale také komickou vložkou

Koncert začal Malou suitou pro smyčce Carla Nielsena, tato skladba je jeho první s opusovým číslem 1. Pražští komorní sólisté pod uměleckým vedením Radka Baboráka předvedli její fascinující interpretaci. Toto dílo, které je často považováno za skvost dánského romantismu, bylo souborem provedeno s neobyčejnou citlivostí a dynamickým rozsahem, který odrážel hluboké porozumění pro Nielsenovu kompozici. Skladatel ji zkomponoval ve věku pouhých 22 let. První věta, pochmurné a temné Preludium, byla zahájena s jemnou elegancí, přičemž každý tón byl pečlivě vážen a vyvážen. Intermezzo, druhá věta, bylo plné života a rytmu, a přesto udržovalo jistou vznešenost, která je tak charakteristická pro Nielsenovo dílo. Finále pak bylo vrcholem celé suity, kde se smyčcové nástroje spojily v triumfální harmonii, která byla oslavou technické dovednosti souboru i emotivní síly hudby.

K provedení raných Dvořákových písní s názvem Cypřiše PKS přizvali slovenskou sopranistku Evu Hornyákovou. Antonín Dvořák v roce 1865 zkomponoval tento cyklus písní, který odráží jeho neopětované city k divadelní herečce Josefíně Čermákové (později se oženil s její mladší sestrou). Emoce z této nešťastné lásky našly vhodný básnický výraz v poezii Gustava Pflegera-Moravského. Na koncertě v procítěném podání Evy Hornyákové zazněl následující výběr: první v pořadí byla Vy vroucí písně spějte, ve které vzpomíná na svou milou. V tak mnohém srdci mrtvo jest, jež je napsána v tónině f moll, sopranistka vyjádřila autorovu bolestnou situaci. Z blaženosti lásky do snu se autor propadá v písních Ó duše drahá jedinká a Já vím, že v sladké naději. Velmi bolestné rozčarování zaznívá v písni Ó naší lásce nekvete. Zoufalství až k fyzické nestabilitě nacházíme v písni Kol domu se teď potácím. Osamělost a opuštěnost uprostřed přírody vyjadřuje poslední uvedená píseň Na horách ticho.

Paní Eva Hornyáková je známá pro svůj výjimečný hlas a pochopení pro interpretaci skladeb Antonína Dvořáka. Její sobotní provedení písní z cyklu Cypřiše bylo hluboce emotivní a technicky dokonalé. Žádná výška jí nebyla dost vysoká, zdálo se, že její hlas může stoupat až do nekonečných výšin. Její hlas zněl ale neméně zvučně i ve spodních polohách. S její schopností přenést posluchače do světa Dvořákova romantismu a mladistvé zamilovanosti a s jejím citlivým pochopením dynamiky a nuancí v hudbě se stal její výkon jedinečným zážitkem. Interpretace jednotlivých písní paní Hornyákovou působila autenticky, její schopnost vyjádřit hloubku emocí a jemné zvládnutí složitých melodických linií přidalo nový rozměr těmto klasickým skladbám. Za zmínku stojí i působivá úprava pro smyčcový orchestr Jiřího Gemrota a především výjimečně citlivý doprovod PKS, kteří dali vyniknout hlasu sólistky a ani v nejmenším se neobjevila tendence ji přehlušit.

Druhá polovina koncertu měla na programu z důvodu technické náročnosti méně často hrané dílo Ludwiga van Beethovena, a to Smyčcový kvintet C Dur, op. 29 v úpravě rozšířené pro smyčcový orchestr vedoucího souboru a dirigenta Radka Baboráka. Skladba má čtyři části: Allegro moderato, Adagio molto espressivo, Scherzo: Allegro a Presto. Úprava byla citlivá, původní kvintet tvořil kostru, která byla doplňována ostatními smyčci.

Snad za to mohla ta třináctka v datu, koncert se neobešel bez drobných vtipných incidentů. Závěrečné Presto, které je zváno taktéž „Bouře“, pan Baborák dirigoval s takovým nasazením, entuziasmem a rychlostí, že nechtě vymrštil do vzduchu stojánek s notami koncertní mistryni Martině Bačové. Zde je nutno smeknout před postiženou houslistkou, která se nenechala situací rozhodit, posbírala tu spoušť, provizorně zprovoznila zničený nestabilní stojan, na něho naaranžovala potřebný zbytek not a s grácií a umem dohrála se zbytkem ansámblu závěr koncertu.

Pokud odhlédneme od toho drobného úsměvného karambolu, Radek Baborák jako dirigent prokázal svou schopnost vést soubor PKS s přesností a citlivostí. Jeho interpretace kompozic byly svěží a inovativní, přinášející nový pohled na uvedené skladby. Smyčcový soubor pod jeho vedením hrál s jasným zaměřením a jednotným zvukem, což je důkazem vynikajícího uměleckého vedení a vzájemného porozumění mezi dirigentem a hudebníky. Celkově bylo provedení tohoto koncertu nezapomenutelným zážitkem, který ukázal, že Pražští komorní sólisté jsou opravdu jedním z předních komorních těles současnosti.

Cypřiše
13. dubna 2024, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha

Program
Carl Nielsen: Malá suita pro smyčce, op.1
Antonín Dvořák: Cypřiše pro soprán a smyčce (v úpravě Jiřího Gemrota)
Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvintet C Dur, op. 29

Účinkující
Eva Hornyáková – soprán
Pražští komorní sólisté
Radek Baborák – dirigent