Star Flute: Nová generace aneb Mozartovo intergalaktické zpěvohraní

  1. 1
  2. 2
Ve středu 13. dubna se pódium Janáčkova divadla v Brně proměnilo ve vědecko-fantastickou scenérii. Zvolil si ji Miroslav Krobot pro své režijní pojetí Mozartovy Kouzelné flétny. Tradiční dílo v netradičním hávu možná zpočátku budilo jisté obavy, velmi rychle si však získalo přízeň obecenstva, které práci celého inscenačního týmu ocenilo dlouhotrvajícími ovacemi vestoje.

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (zdroj Národní divadlo Brno)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (foto Marek Olbrzymek)

Zařazení Mozartova, respektive Schikanederova námětu mezi příběhy, které známe z různých preapokalyptických a postapokalyptických, cestovatelských i komediálních sci-fi filmových děl, je rozhodně odvážné. Hlavně z pohledu operních konzervativců poučených o původních symbolech a skrytých významech obsažených v Kouzelné flétně. Jak je ale v dnešní době obvyklé, jakýkoli režijní extrém, tedy ryze tradiční i moderní, nelze uchránit kritiky. Je to zřejmě již zavedená lidská vlastnost, odmítat a zpochybňovat v podstatě cokoli, jen tak z principu. A co zlatý střed? Existuje vůbec? Zajímá někoho?

Miroslav Krobot si se spolutvůrci musel být vědom kontroverznosti svého počínání a nepochybně i návštěvníci středeční premiéry s napětím očekávali (většinou v obrysech obeznámeni s režijním pojetím), co se bude dít a jaká bude odezva. Nutno říct, že přes jisté počáteční rozpaky se vesmírné prostředí v principu s ničím příliš nebilo a bylo neustále na co koukat. Lpění na zednářských a staronáboženských symbolech určitě není bezpodmínečně nutné k tomu, aby měla opera v novém pojetí divákům co říct. Možná by i takové počínání působilo jako pěst na oko. Přesto některé zachované symboly, třeba právě ten obsažený v samotném názvu opery, v rámci děje bohužel působily poněkud prázdně, nevyužitě, zejména v porovnání s jinými vizuálními prvky.

Úvodní animace s titulky seznámila diváky s dějovým rámcem v podobě vesmírné lodi Sedm slunečních kruhů, jejíž posádka se po střetnutí s polem asteroidů musí nouzově přesunout na nejbližší obyvatelnou planetu, a také se základním nastíněním předešlých událostí. Škoda jen, že tato úvodní titulková sekvence byla promítána možná až příliš překotně. Znalci filmového sci-fi zde však bezpochyby našli spoustu paralel s podobnými základními motivy ve filmech jako Rudá planeta (2000), Interstellar (2014) nebo Pasažéři (2016). Celkové ztvárnění kostýmů a typických zdravicích gest pak nezapřelo inspiraci v kultovních sci-fi seriálech typu Star Trek. Spousta takových odkazů fungovala ve prospěch komedie velmi dobře. Otázkou jen zůstává, nakolik jsou tyto detaily pro běžné návštěvníky opery obecně známé a tím i dobře zacílené. Ještě více ale přítomné mohlo zaměstnat přemýšlení nad určitými výjevy ve sboru a komparzu, kde byly k vidění rozmanité kombinace lidsko-zvířecích kostýmů a rekvizit. Co tedy na neznámé planetě dělal zástupce kmene Apačů nebo zajíc v obleku? Šlo o takzvané „zcizováky“, což je mezi divadelníky oblíbený a někdy všeobjímající termín, nebo o promyšlenou koncepci režiséra? Každopádně to byl pestrý svět převážně vedlejších postav coby obyvatel oné planety, jakýsi protipól k posádce vesmírné lodi, ze které pocházely postavy hlavní.

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (zdroj Národní divadlo Brno)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (foto Marek Olbrzymek)

Přestože výkony jednotlivých pěvců byly proměnlivé, představení bylo hudebně soudržné a zanechalo hluboký dojem. Bylo to ostatně slyšet i vidět při závěrečném potlesku. Mluvené části, kterými jsou singspiely typické, byly z pohledu německé výslovnosti pro mnoho pěvců výzvou. Vtipně pak působily různé vložky v češtině, alespoň zpočátku, a přiznané odchylky mezi libretem a finálním vzhledem postav, například při prvním setkání Paminy a Papagena – „Oči černé – sedí, černé – rty červené – sedí, červené – vlasy blond – víceméně …“ Vlasy Paminy, stejně jako mnoha dalších postav, totiž zářily nepřirozeně křiklavými barvami.

Ještě než přistoupíme k výkonům konkrétních pěvců, je nutné ocenit práci orchestru pod vedením Ondreje Olose. Nebylo slyšet jediné zaváhání, často choulostivé nasazování žesťových nástrojů v intrádách bylo křišťálově čisté a ukázněnost doprovodu při podbarvování pěveckých čísel byla příkladná. Totéž platilo i pro operní sbor a vedlejší role. Soudržnost, intonace a vyváženost byly evidentně heslem večera i přes mnohé herecké a pohybové nástrahy, které si tvůrčí tým vymyslel. Byly přítomny i bláznivé improvizované tanečky, z nichž se stala v operní režii přímo módní záležitost. Z hlediska funkčnosti ovšem působí trochu bezúčelně a prvoplánově, nehledě na to, že více než úsměv bylo při jejich sledování vidět v publiku spíše rozpačitě zvednutá obočí. To ale nejde na vrub sboru, který byl jinak skutečně výborný. Pochvalu si tedy v tomto ohledu zaslouží i sbormistryně Klára Složilová Roztočilová.

Petr Nekoranec v roli Tamina patřil mezi sólisty k těm hudebně přesvědčivějším. Jeho tenor je nosný, pro Mozarta jako dělaný. V menší dynamice se nebál výrazovějšího zpívání s přechody mezi hlasovými rejstříky, což bylo příjemné zpestření oproti tenoristům, kteří pod dojmem velkého divadelního prostoru znají jen fortissimové zpívání. Škoda jen, že Nekoranec neukázal pevnější výšky ve vypjatějších pasážích. V nich už laborování s rejstříky působilo spíš jako markýrování a způsobovalo nepříjemné skoky v dynamice. Jinak ale byly jeho výstupy i herecky přirozené a uvolněné. Taminův ženský protějšek Paminu v premiérovém představení ztvárnila Jana Šrejma Kačírková. I v jejím případě se jednalo o bezpečné pěvecké i herecké provedení. Hlas se bez problémů nesl hledištěm a bylo vidět, že si roli užívá.

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (zdroj Národní divadlo Brno)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (foto Marek Olbrzymek)

Role Sarastra, tentokrát nikoli kněžího ani čaroděje, nýbrž druhého důstojníka a později nového kapitána vesmírné lodi, připadla Jiřímu Sulženkovi. Co do charakteru postavy šlo o jasnou volbu. Ne, že by Sulženko nebyl s to zpívat buffové charaktery. Vážnější role, které jsou ostatně pro basový obor typičtější, ale v jeho pojetí vyznívají vždy dobře, i když jeho hlasovému oboru možná sedí lépe role basbarytonové. Bylo to slyšet zejména v nejhlubších polohách, které se zvukově poněkud ztrácely. Jednodušší herecké akce ale dobře podporovaly vyznění Sarastrových árií. Pouze tempa mohla být klidnější. Lépe by tak podtrhovala jejich majestátnost a obsah.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments