Star Wars aneb 40 let hvězdné hudby

John Towner Williams je osobností známou nejen filmovým a hudebně-filmovým nadšencům. Jeho hudba je protknutá povědomím lidí stejně jako filmy dalšího věhlasného filmového tvůrce, Williamsova dlouhodobého tvůrčího partnera, režiséra Stevena Spielberga. S ním vytvořil Williams mnoho úspěšných snímků, za něž získal další významná ocenění a celosvětové renomé. Vzpomeňme například filmy Čelisti (Jaws, 1975), E. T. – Mimozemšťan (E. T.: The Extra-Terrestrial, 1982), Jurský park (Jurassic Park, 1993), Schindlerův seznam (Schindler’s List, 1993) nebo Zachraňte vojína Ryana (Saving Private Ryan, 1998).

Williams složil hudbu k více než stu filmových titulů, čímž se řadí mezi nejproduktivnější filmové skladatele v historii. Jeho umělecké portfolio však nabízí mnohem širší paletu děl, mezi nimiž nalezneme i nejedno dílo koncertní, čímž činí zadost i svému klasickému skladatelskému vzdělání.

Jeho filmový kompoziční styl vychází velkou měrou z odkazu tvůrců tzv. zlaté éry Hollywoodu v první polovině minulého století. S tou bývají spojována jména skladatelů jako Max Steiner, Erich Wolfgang Korngold nebo Alfred Newman, který je mimochodem prvním ze slavného skladatelského rodu Newmanů (synové Thomas a David, synovec Randy). Williams se svým způsobem zasloužil o jakousi revitalizaci jejich filmového symfonického zvuku. Éře, kterou spolu s dalšími komponisty klasičtějšího zaměření odstartoval, se také na základě tohoto odkazu říká nový symfonismus.

Příklon k rané symfonické praxi znamenal ve tvorbě skladatelů v čele s Williamsem také obnovu původní motivické práce, čistě orchestrální nástrojové sazby s minimálním použitím moderních technologií a dalších atributů pozdně romantické, impresionistické a neoklasicistní hudby.

Návrat ke kořenům symfonické hudby s sebou nesl nové možnosti, nicméně neobešel se ani bez kritiky, která ostatně do jisté míry provází filmovou hudbu dodnes. Jedná se právě o odkazy na minulá období hudebně-filmové tvorby, stejně tak jako o skladatelské vzory, které stojí za symfonickou hudbou 20. století. Nejednou tak musela hudba kultovních filmových děl čelit obvinění z kopírování starších vzorů. Hlavní „titulkové“ téma filmů ze série Star Wars například kritikové připodobňují k tématu E. W. Korngolda z filmu King’s Row (1942). Stejně tak napadají originalitu některých částí hudebního doprovodu k prvnímu dílu Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje (Star Wars: Episode IV – A New Hope, 1977) vzhledem k podobnostem s orchestrálními díly Stravinského. Není však účelem popularizačních textů obhajovat či odsuzovat filmové skladatele. Konečně, vzájemná mezigenerační inspirace a jistý eklekticismus mezi tvůrci nebývá ničím neobvyklým a netýká se to jen hudby filmové.

Žánrové rozpětí filmů s Williamsovou hudbou je vskutku veliké. Přesto lze bez nadsázky tvrdit, že „doma“ se Williams očividně cítí ve sci-fi. Nabídku na zkomponování hudby pro výše zmíněný první díl Star Wars, později opatřený pořadovým číslem IV. dle dějové linie, dostal od režiséra prvního dílu, scénáristy a duchovního otce celé ságy George Lucase, a to na základě doporučení Stevena Spielberga. S tím Williams právě úspěšně dokončil oscarové Čelisti, a ještě toho roku spolupracoval na filmu Blízká setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind, 1977), což je další z kultovních zástupců daného žánru. Za jeden z prvních počinů s obdobně futuristickým nádechem bychom ovšem mohli považovat hudbu k již téměř zapomenutému americkému sci-fi seriálu Ztraceni ve vesmíru (Lost in Space), který se vysílal v letech 1965–1968.

Obecně vzato sestává hudba k Hvězdným válkám z několika ústředních myšlenek, později bravurně zpracovaných na základě ryzí leitmotivické práce. Nepřekvapí ani monumentální instrumentace, kterou se vyznačuje také hudba Williamsových současníků Johna Barryho, Alexe Northa nebo Jerryho Goldsmitha. Typický je zde i velký důraz na žesťovou a bicí sekci, která náležitě podtrhuje monumentalitu, mystičnost a válečný charakter snímků, nehledě na vyjádření kontaktu s cizími světy a vzdálenými galaxiemi. Sémantický prapůvod tohoto hudebního ztvárnění je možno hledat u starších komponistů, jako byl Gustav Holst. Ten využil podobných možností orchestru nejvýrazněji ve své rozsáhlé kompozici Planety.

Úvodní téma všech snímků je jakýmsi pojícím elementem, jehož podoba se za celou dlouhou dobu existence Hvězdných válek nezměnila. Zaznívá na začátku každého dílu a diváci se pod jeho zněním seznamují s rámcovým dějovým pozadím formou typických titulků. Téma vtahuje diváky do děje a do nálady filmu. Jedná se o zažitý fenomén, neoddělitelnou součást všech filmových i seriálových příběhů.S jednotlivými pasážemi této vstupní hudební části pak Williams pracuje v pozměněných instrumentačních a náladových podobách, až nakonec dojde k jeho repríze v samotném závěru filmu. Ta pak přechází v obvyklé „medley“ užité hudby pod závěrečnými titulky.

Již v prvním díle série přiřadil Williams příznačný motiv jedné z hlavních postav, kterou je princezna Leia Organa. „Princess Leia’s Theme“ nebo jen zkráceně „Leia’s Theme“, jak bývá celá hudební pasáž nazývána, je zřejmě nejexponovanějším tématem Hvězdných válek. Děje se tak proto, že tato postava plní důležitou roli ve všech devíti dílech původní ságy. Navíc v průběhu 40 let nedošlo k výměně skladatele, který by hudební příběh přetvořil po svém, jak tomu bývá v produkci jiných vícedílných sérií. A Williams očividně také neměl potřebu nic měnit.Charakteristická je oproti většině okolní hudby velmi klidná a vyrovnaná atmosféra. Pro svoji lyrickou povahu bývá téma užíváno také jako příznačný motiv dvojice Leia Organa – Han Solo, vyjadřující jejich sice krušný, přesto láskyplný vztah.