Svatopluk Sem: Když už něco dělám, nechci to dělat napůl

Barytonista Svatopluk Sem vyrostl a dětství trávil na jižní Moravě. Ve vinných sklípcích a při vystoupeních s cimbálovou muzikou utužoval svůj hlas. V poslední době jsme ho mohli vidět v Národním divadle v Praze po boku Yusifa Eyvazova v Giordanově opeře Andrea Chénier, kde zpívá velkou roli sluhy a revolucionáře Carla Gérarda. Za árii „Nemico della patria“ byl tuto středu diváky odměněn hlasitými výkřiky „bravo“. Jak prožívá chvíle před vystoupením? Kterou žijící osobnost obdivuje? Kam se chystá do zahraničí? Proč si kupuje nový kroj? Cítí se být wagnerovským zpěvákem? Na tyto a další otázky odpovídal se skromností sobě vlastní při jednom příjemném odpoledním setkání u šálku zázvorového čaje.

Dal jste si nějaká předsevzetí na rok 2017?

Dal jsem si předsevzetí, ale až na rok 2018, že si naordinuji méně práce. Jsem člověk, který by rád vyhověl všem, ale hlasivky jsou jenom jedny. Divadel v Čechách je hodně – a barytonů, kteří zpívají rozsáhlejší a těžké party, u nás tolik není. Tudíž divadla si nás točí a zpíváme mnohdy i věci, které nejsou pro náš hlas úplně vhodné. Takže se musím naučit říkat „ne“ a vybírat jen to, co mému hlasu nejlépe vyhovuje.

Jak dlouho dopředu máte naplněn diář? A co případně podnikáte s volným časem, pokud nějaký máte?

Mám už zcela zaplněn rok 2018 a na rok 2019 a 2020 už tam mám také pár poznámek. O práci naštěstí zatím nemám nouzi, přestože jsem na volné noze, tedy nejsem nikde v zaměstnaneckém poměru. Volného času moc nemám, ale když už se nějaký najde, tak na jižní Moravě ve Velkých Bílovicích máme s bratrem vinohrad a sklípek po rodičích, kam se rád pravidelně vracím. Bratr to má celé na krku a já tam jezdím relaxovat a občas něco zařídit.

Když jsem byl mladý, zpíval jsem s cimbálovou muzikou a jeden rok se podílel na organizaci hodů a byl také stárek, což je zodpovědná funkce při hodových slavnostech. Měl jsem mládenecký kroj se žlutými kalhotami (žlutice), které můžou nosit jenom svobodní mládenci, teď už potřebuji trochu jiný kroj. Právě jsem si jeden dal ušít, na konci března by měl být hotový, a tak se v něm letos v září na hodech poprvé předvedu.

Vy jste se do Prahy na konzervatoř dvakrát nedostal, údajně pro nedostatek talentu – jak je možné, že teď zpíváte v Národním divadle a jezdíte často i do zahraničí? Vás jako mladíka ten neúspěch neodradil?

Samozřejmě jsem byl zprvu zklamaný, ale jak to tak života běh nachystal, byl jsem nakonec velmi rád, že to tak dopadlo! Hlásil jsem se poprvé na konzervatoř do Prahy až poté, co jsem se vyučil kuchařem, tedy v sedmnácti letech. Potom jsem rok pracoval a zkusil to znovu. Zase mě nevzali. Naštěstí v tom samém roce jsem zkusil ještě jedny přijímací zkoušky v Českých Budějovicích, kde jsem byl přijat. Mojí profesorkou se stala Dagmar Volfová, která se mnou vydržela až do absolutoria. (smích) V posledním ročníku už jsem byl zaměstnán v Jihočeském divadle a dostával tam malé, ale krásné role, začalo to Zareckým v Oněginovi. Moje první větší role byla Papageno – a na tom jsem rostl i herecky.

A s tím nedostatkem talentu to bylo trochu jinak – překvapilo mě, že u přijímacích zkoušek chtěli spoustu hudební teorie, tedy podle mého názoru věci, které jsme se tam teprve měli naučit. Já jsem zpíval s cimbálkou, takže hlas jsem měl, teorii o hudebních skladatelích jsem se naučil, ale „pohořel“ jsem na intonačním testu, jelikož hudební průpravu jsem měl minimální – do hudební školy jsem totiž začal chodit až po prvním neúspěšném přijetí na konzervatoř, a také jsem bohužel nehrál na žádný hudební nástroj.

Spousta barytonistů říká, že začínali kariéru jako tenoristé. Je to i váš případ?

Tenorové role jsem nikdy v operách nezpíval, ale je pravda, že začátkem prvního ročníku konzervatoře jsem byl vedený jako tenor. A nejednou jsem zpíval na koncertě nádhernou, ale pěvecky velmi těžkou skladbu Missa Brevis od Jiřího Pavlici. Tato mše je pro baryton hodně vysoko, to zpívají obvykle tenoristé.

Přesuňme se do přítomnosti – nedávno jste byl v Holandsku, prozraďte víc… A chystáte se někam do zahraničí v dohledné době znovu?

V Holandsku jsem zpíval Mahlerovy Písně potulného tovaryše s Rotterdamským filharmonickým orchestrem, byl to nezapomenutelný zážitek. Měl to dirigovat Jiří Bělohlávek, ale bohužel onemocněl. Nakonec to řídil velmi příjemný holandský dirigent Arie van Beek. V půli února poletíme s Národním divadlem Brno do Hongkongu na festival s Věcí Makropulos od Leoše Janáčka, kde zpívám roli Barona Pruse. Potom mě čeká Francie, kde budu v březnu pro Radio France natáčet shodou okolností také Věc Makropulos. A v srpnu se chystám opakovaně do Londýna na festival BBC Proms, kde tentokrát vystoupím pod taktovkou Jakuba Hrůši v Polní mši Bohuslava Martinů.

Co vás čeká v nejbližší době na domácích scénách?

V Národním divadle moravskoslezském budu zpívat ve Smetanově Tajemství roli konšela Kaliny a také Figara v novém Lazebníku sevillském, který bude mimo jiné uveden na festivalu Smetanova Litomyšl. Libreto pro Lazebníka přebásnil Jaromír Nohavica a režírovat bude Ondřej Havelka.

Zpíval jste v několika operách Richarda Wagnera – například role Klingsora v Parsifalovi či Wolframa z Eschenbachu v Tannhäuserovi. Cítíte se být wagnerovským zpěvákem?

Úplně se tak necítím, i když někteří mě tak vidí. Nedávno jsem dostal nabídku Národního divadla v Praze na roli Friedricha z Telramundu v Lohengrinovi. Moc mě to mrzelo, ale musel jsem odmítnout, jelikož se na tuto roli zatím vnitřně necítím. Když už něco dělám, nechci to dělat napůl a z Wagnera mám stále velký respekt. Také mám pocit, že wagnerovské opery jsou více pod drobnohledem. Chodí na ně hodně nadšenci a také znalci Wagnera a nerad bych je zklamal.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si rád zazpíval?

Musím říct, že mám velké štěstí – v podstatě všechny zásadní role svého oboru zpívám nebo už mě někdy dříve potkaly. Ale přece jen by se něco našlo. Moc rád bych si zazpíval Čajkovského Oněgina nebo třeba krále Vladislava ve Smetanově Daliborovi.

Která je vaše nejoblíbenější role?

Ještě nedávno bych neuměl odpovědět, ale dnes je to pro mě jednoznačně Carlo Gérard v Giordanově opeře Andrea Chénier, ke které jsem se teď po tři čtvrtě roce vrátil. Tu hudbu miluji a dá se říci, že se dostanu úplně do transu, ty pocity, co zažívám na jevišti, to se ani nedá vyjádřit! Letos v lednu a v únoru, když hlavní roli zpíval Yusif Eyvazov, to byl opravdu nepopsatelný až transcendentní zážitek!

A která role vám dává nejvíc zabrat?

Obtížnost role nezávisí na její rozsáhlosti, ale na tom, jak „přátelsky“ k pěvci je to napsáno. Některé role jsou malé, ale velmi nepříjemné intonačně nebo rozsahem. A nejtěžší role pro mě? Asi Hrabě Luna ve Verdiho Trubadúrovi.

Zpíval jste něco jako úplně první ve světové premiéře? Studuje se vám takový part hůře, když se nemůžete podívat na žádného svého předchůdce?

Myslím si, že jsem žádnou světovou premiéru nedělal, ale jsou hudební díla, která si člověk nemůže poslechnout. V tom případě je práce korepetitora se mnou o to těžší. (smích)

Býváte po představení unavený, nebo vás to naopak nabíjí?

Já to mám jinak. Před představením často upadnu do standby režimu – jakéhosi stavu hibernace. (smích) Mám potřebu nevydávat téměř žádnou energii a být v klidu, nabírám energii na výkon, který mě čeká. Po představení se cítím většinou normálně, ale někdy, když nejsem úplně spokojen s výkonem, tak je mi smutno.

Překvapilo vás někdy publikum?

Překvapilo mě například publikum v Japonsku. Tam během koncertu nebo představení nevidíte od diváků téměř žádné emoce. Podíváte se do publika, a kam dohlédnete, tam má každý třetí člověk zavřené oči a vypadá netečně, v obličeji se jim nepohne ani sval, vypadají, že spí… Hluboce prožívají vážnou hudbu a je to pro ně relax. Po skončení představení naopak reagují velmi živě a srdečně! Japonci jsou velcí fandové opery.

Je vám nějaká žijící osobnost umělecky či lidsky velmi blízká?

Těch osobností je pochopitelně více, ale kdybych měl vybrat pouze jednoho, tak je to Jiří Bělohlávek! To je člověk, kterého si velmi vážím po pracovní i lidské stránce.

Ať se vám i nadále daří, děkuji za rozhovor!

Vizitka:
Svatopluk Sem (15. září 1973) studoval na Konzervatoři České Budějovice pod vedením profesorky Dagmar Volfové. Po absolutoriu nastoupil do stálého angažmá jako sólista opery v Jihočeském divadle, kde ztvárnil řadu hlavních rolí jako například Figaro (Lazebník sevillský), Germonte (La Traviata), Valentin (Faust a Markétka), Papageno (Kouzelná flétna), Guglielmo (Così fan tutte) nebo Belcore (Nápoj lásky). Pravidelně hostuje téměř na všech operních scénách České republiky, zejména však v Národním divadle v Praze, Národním divadle v Brně nebo v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Jeho repertoár tvoří několik desítek rolí různého charakteru. Na českých scénách spolupracoval s režiséry Milošem Formanem, Ondřejem Havelkou, Jiřím Heřmanem, Jiřím Menzelem, režisérskou dvojicí SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), Davidem Radokem a mnoha dalšími. Vystupuje pod taktovkou významných dirigentů, jako jsou Jiří Bělohlávek, Enrico Dovico, John Fiore, Tomáš Hanus, Jakub Hrůša, Jan Latham-Koenig, Ondrej Lenárd, Tomáš Netopil, Libor Pešek a jiní. Hostuje na koncertních a operních jevištích nejen v Čechách, ale i v zahraničí – v Japonsku, Dánsku, Jižní Koreji, Rakousku, Španělsku, Německu, Rusku, Itálii či Velké Británii za doprovodu orchestrů jako je například Česká filharmonie, PKF – Prague Philharmonia či BBC Symphony Orchestra, kde je již několik let stálým hostem. V sezoně 2015/2016 absolvoval měsíční turné po Japonsku se Státní operou Praha a to s operou La Traviata v roli Germonta. V dubnu 2016 vystoupil po boku Karity Matilly na prestižním festivalu BBC Proms v Londýně v provedení Janáčkovy opery Věc Makropulos s BBC Symphony Orchestra. V italském divadle Teatro Regio di Torino ztvárnil roli Revírníka v inscenaci opery Liška Bystrouška v režii Roberta Carsena pod vedením dirigenta Jana Lathama-Koeniga. V minulosti se podílel na realizaci nahrávky Smetanovy Prodané nevěsty s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka pro nahrávací společnost Harmonia Mundi. V roce 2014 natočil dokument společnosti BBC “Rolando meets Don Giovanni”, kde ztvárnil titulní roli Dona Giovanniho. Je častým hostem prestižních mezinárodních hudebních a operních festivalů – BBC Proms, MHF Český Krumlov, MHF Dvořákova Praha, Opern Air Gars am Kampf v Rakousku, MHF Pražské jaro nebo Smetanova Litomyšl. Třikrát získal ve svém oboru prestižní Cenu Karla Rodena.
(zdroj www.svatopluksem.cz)

www.svatopluksem.cz