V tisku se objevila skutečně mimořádná ocenění. The Standard například napsal: „Ani jednou předtím nedostalo se účinkujícím hojnější žně potlesku a ani jednou nedobyl si skladatel triumfu zaslouženějšího.“ Dnes, kdy posloucháme hudbu každý den, si těžko představíme sílu takového zážitku v době, kdy hudba byla dostupná jen koncertně nebo muzicírováním.
Volba literární látky byla mimořádně šťastná a promyšlená z několika důvodů. Samotná Erbenova předloha je umělecky kvalitní a vztahuje se, podle zadání festivalu, k českým (šířeji i slovanským) tradičním zdrojům. Z hlediska zhudebnění je zásadní, že balada klene jednu linii příběhu v gradaci neuvědomované narůstající hrozby a katarze, na které mohl skladatel velmi čitelně ukázat (a také ukázal) svoji schopnost sofistikovaně hudebními prostředky modelovat významové odstíny.
Zvolil rovněž látku, která odvíjí konfrontaci přitažlivosti lidské zamilovanosti s duchovním řádem – o síle modlitby, která zafunguje, i když je použita hříšně, tedy mimo správný duchovní cíl. Psycholog Pjér la Šé´z (vlastním jménem Petr Kotek) napsal v Psychologii souhlasu (vydalo nakladatelství Modrá Brána, 2015): „..lidská zkušenost již od Nepaměti zdůrazňuje nutnost chovat se religiózně – obezřetně, pečlivě, bděle, náležitě – s ohledem na povahu Skutečnosti, vůči níž naše jednání směřuje.“ (strana 237) a tuto „obezřetnost“ ochromila jak dívčina touha, tak síla společenské konvence dostát vdavkům.
Bylo bezděčně příznakové, že biskup Martin David před koncertem v Katedrále Božího Spasitele zmínil, že křesťanské symboly (modlitební knížku, růženec a křížek) odhazuje v pobláznění „Dívka“. V textu balady ji ale odhazuje „Umrlec“, Dívka to pouze strpí, protože v té chvíli ještě nedošla prozření a, jak říká, „Však jsi ty vždy byl přede mnou..“ V linii příběhu je to právě nezkušenost dívky, u níž rouhání je pomýlením a při prozření i při vší hrůze nezapomene na modlitbu k Matce Boží, na pokání, tedy uvědomění si své chyby, aby po trojím vyslovení duchovní prosby ohrožení života zažehnala. A balada by neměla kořeny lidové magie, kdyby nepomohlo situaci utnout zakokrhání kohouta, který v mnoha kulturách přivolává Světlo života.
Zajímavé je u Dvořáka vyznění balady, které kotví v jeho životním postoji. Komentující sbor uzavírá baladu poučením „Bys byla jinak jednala, zle by si byla skonala…“ Dvořákova hudba se v závěrečné partii zklidňuje a projasňuje, pro řadu i dobových komentátorů až příliš (například u Josefa Bartoše). Je to projev Dvořákovy skutečné víry v pomoc Boží, že hudebně vyjádří klid, který ve vypjaté chvíli nachází Dívka v modlitbě. Ostatně, jak jinak by mohla modlitba pomoci? Projasnění, podložené osobní vírou (harmonické i barevné) nacházíme i ve verzi Svatebních košilí od Bohuslava Martinů, v nichž je orchestr svědkem a inscenátorem mnohem větší bizarní hrůzy.
Nejsem příliš příznivcem využívání sakrálních staveb pro koncerty, nicméně téma této kantáty a zejména způsob rozuzlení konvenuje katolické víře. Festival má vyzkoušenou akustiku kostela a skutečně, zvolený redukovaný aparát orchestru a sboru vytvořil v apsidě chrámu překrásný, měkký, plný, a přitom strukturovaný zvuk. Ještě krásněji se stříbřitě rozeznělo sopránové sólo Pavly Vykopalové. Její projev byl zcela adekvátní charakteru postavy, žádná operní stylizace, jak na to občas narazíme. Krásný hlas a citlivé podání. Podobně i tenorista Richard Samek jako Umrlec se zhostil exponované polohy hlasu, která postavě dodává napětí, výborně. Trojici sólistů doplnil vyváženě jako Vypravěč barytonista Svatopluk Sem.
Zmínila jsem Dvořákovu citlivost k sémantice balady, která je u něj zároveň vždycky logická i hudebně. Každý odstín v harmonii, melodickém postupu, instrumentaci modeluje detailní významy epizod. Všechny na sebe navazují, „uzavřená čísla“ jsou jen na papíru, skladba má jako celek tah a použitá delší pauza po epizodě zahození posledního ochranného symbolu křížku před hřbitovní scénou jen zvyšuje tajemné napětí.
Orchestr zaujímá v celku kompozice roli relativně objektivní danosti. Už na začátku horny zvěstují hrozbu, která visí ve vzduchu. Sbor, stojící v chrámu působivě semknut kolem zlatého kříže ve svém středu, je jako antický chór komentátorem a amplifikátorem textu zároveň. Dvořák nechává relativně dlouho Umrlcovu identitu i hudebně nečitelnou, snad jen sladkost je podezřelá. Dává to logiku příběhu, ve kterém je Dívka, ztotožněná hudebně s měkkou melodikou, durovým laděním a světlým instrumentální rejstříkem, dlouho důvěřivá. U Dvořáka i Umrlec zdá se být z vyššího pohledu spíše bez viny, i když jeho zpodobení je celkově hudebně temnější. Je „bez srdce“, protože existuje v jiném řádu bytí, nesourodém s lidským, a tudíž vyžadujícím v každém případě obezřetnost, o které píše Pjér la Šé´z. Ostatně i u Erbena je Umrlec, podobně jako žena v baladě Vrba, proměněn z vyšší moci, jejímž zákonitostem podléhá.
Je zajímavé porovnat hudební symboliku Svatebních košilí z tohoto pohledu například s verzí Jana Jiráska (zfilmována v roce 2000, režie F. A. Brabec), kde celá epizoda podlehnutí je i hudebně v „crazy“ valčíkové verzi interpretována jako vtažení do víru bizarního opojení, v němž Umrlec svou jinakost nijak neskrývá, a přesto mu Dívka podléhá. Ochromení je způsobeno překvapením, podivností i vlastní chtivostí. Nemůže nás nenapadnout například dnešní situace s drogami. Ne tak u Dvořáka, kde hudba narůstající hrozby odhaluje postupně, méně překotně. Tlumočení závěrečného poučení Vypravěčem a sborem také dává větší váhu kolektivnímu poučení z příběhu tak, jak to u lidových balad má být.
Provedení Dvořákových Svatebních košilí na nás díky uměleckému výkonu sólistů, ensemblu i kvalitě zvuku v chrámu a celkovému prostředí skutečně hluboce zapůsobilo. Dojaté publikum tleskalo ve stoje. Skvělé zakončení festivalu.
Závěrečný koncert 19. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu 2022
28. září 2022, 18:00 hodin
Program:
Antonín Dvořák: Svatební košile, op. 69, kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr podle balady K. J. Erbena
Účinkující:
Pavla Vykopalová – soprán (Dívka)
Richard Samek – tenor (Umrlec)
Svatopluk Sem – baryton (Vypravěč)
Filharmonie Hradec Králové
Tomáš Brauner – dirigent
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala – sbormistr
