Svatý Marek na návštěvě u svatých Šimona a Judy

Na jeden večer se pražský chrám svatých Šimona a Judy proměnil v legendární benátskou baziliku. V rámci festivalu Letní slavnosti staré hudby zde 1. srpna 2016 zazněl koncert s názvem San Marco. Své síly, talenty, hlasy a nástroje spojily dva relativně mladé soubory, vokální Cappella Mariana (založena 2008) a instrumentální Capella Ornamentata (založena 2007), které si však již získaly renomé na mezinárodně uznávaných pódiích.

Hlavní hvězdu programu, ředitele kůru u sv. Marka – skladatele Claudia Monteverdiho, zná pražské publikum dobře již od dob Pražských madrigalistů a Miroslava Venhody. Tentokrát však měli diváci možnost zaposlouchat se i do kompozic méně hraného Giovanniho Gabrieliho, dalších neznámých skladatelů a dokonce skladatelek.

Program nastudoval umělecký vedoucí souboru Cappella Mariana, Vojtěch Semerád. Návštěvníci koncertních řad souboru Collegium Marianum ho znají déle jako houslistu a violistu, avšak tento hudebník je neméně schopný zpěvák a sbormistr v oblasti středověké, renesanční a raně barokní hudby. Tento večer o tom podal další důkaz. Na pódiu se mu podařilo přetavit osm zpěváků, šest hráčů na dechové nástroje (cinky, pozouny a dulcian) a tři hráče bassa continua v celek, který doslova i přeneseně dýchal společně, vyzařoval energii a radost ze hry. Výslovnost zpěváků byla tak jasná, jak jen to prostor dovolil (jaké by to asi bylo v mnohem větším a členitějším interiéru baziliky sv. Marka?), rytmická sehranost sedmnácti účinkujících byla téměř dokonalá (zejména oceňuji paralelní pasáže obou sopranistek, stojících na nejvzdálenějších místech „podkovy“ na pódiu.)

Škoda, že nebylo možné napodobit dvou- a více sborovou Monteverdiho techniku včetně rozmístění hudebníků do prostoru (na protilehlých ochozech či na kůru proti pódiu). Patrně z časových důvodů zůstalo při jediné ilustraci takového dialogu v podání zpěvačky na pódiu a cinku, ozývajícího se z levého ochozu. Na druhou stranu mohli diváci stále obdivovat, s jakým přehledem Vojtěch Semerád spoluhráče a spoluzpěváky na pódiu řídí, aniž by to mělo sebemenší vliv na jeho vlastní pěvecký výkon.

Výsledný zvukový obraz se hodně lišil podle místa poslechu v sále, jedno ale bylo patrné všude, v průběhu večera jako by hudba pozvolna získávala na plasticitě, na dynamické proměnlivosti, zkrátka na zajímavosti. Promyšlená dramaturgie samozřejmě neumístí nejbarvitější skladbu na úvod, ale na to, že Monteverdiho klíčová sbírka Selva morale e spirituale má být podle programu produkt stylové syntézy od přísného kontrapunktu ke koncertantnímu baroknímu stylu s operními prvky, na to byla úvodní část koncertu zvukově a dynamicky poněkud monolitická. Mezi skladbou psanou pro osm a pro tři hlasy nebyl vcelku dynamický rozdíl a probíhaly ve víceméně konstantní intenzitě. Mám dojem, že zejména v četných a dlouhých úsecích s ostinátním doprovodem by občas méně bylo více, ať už s ohledem na posluchačovo ucho, nebo třeba i proto, aby z přediva hlasů na chvíli povystoupilo barevné a zajímavé basso continuo v obsazení teorba, harfa, varhanní pozitiv. (Aby už nadobro padlo klišé, že varhaník v continuu není vidět a teorbista slyšet.)

Museli jsme si počkat až na pátou skladbu pro dva soprány (Chiara Margarita Cozzolani: O dulcis Jesu), abychom si vychutnali první p a bohatší dynamickou paletu; p ve větším obsazení problesklo jen jednou, když v Beatus vir I a 6 „odejde naděje hříšníků“. (Toto místo potěšilo každého milovníka „spodních dynamických vrcholů“, mezi něž se pisatelka těchto řádků počítá.) Naštěstí ale silně neznamenalo silově. Pánská část Cappelly Mariany předvedla obzvláště znělé a přitom přirozené a příjemné hlasy, které se harmonicky mísily se zvukem cinků, barokních pozounů a dulcianu. Některé dámské stálice souboru byly bohužel nepřítomné a zastoupily je dvě rakouské zpěvačky.

Zapojení dechového souboru Capella Ornamentata pod vedením Richarda Šedy bylo šťastným a zásadním přínosem projektu.

Cinky se ujaly partů, které tradičně interpretují housle, byť Monteverdi sám připouští použití obou nástrojů. Cink se houslím vyrovná v měkkosti i ohebnosti zvuku a možná se ještě lépe pojí s lidským hlasem, jak bylo patrné při hře unisono i při četných echo efektech. Ve zvuku pozounů zase více ožily instrumentální Canzony Giovanniho Gabrieliho, které častěji slýcháme ve statickém varhanním zvuku.Všeobecně málo viděný a slyšený dulcian vystřídal roli continuového, ansámblového i koncertantního nástroje. Byli jsme svědky i dalšího všestranného výkonu: tenorista Tomáš Lajtkep se na několik skladeb chopil pozounu.

Ve druhé polovině večera došlo i na ony zmíněné prostorové efekty: celé jedno dechové číslo na kůru (Biagio Marini: Canzon terza a 4 tromboni) a cink v dialogu se sopranistkou (Ignazio Donati: O gloriosa Domina). Monteverdiho Laudate pueri Dominum I a 5 přineslo nejvíce tempových, taktových i charakterových změn, kontrastů a překvapení, a bylo pro mě osobně vrcholem celého koncertu.

Jak už je to na Letních slavnostech staré hudby obvyklé, na své si přišli všichni posluchači. Profesionální hudebníci v publiku tu mohli najít inspiraci a vysokou laťku pro svá vlastní vystoupení. Posluchači vědeckého zaměření se jistě rádi seznámili s novými skladatelskými jmény (řeholnice Chiara Margarita Cozzolani a Bianca Maria Meda, působící v klášterech). Nadšení čtenáři programů si vychutnali něžné i dramatické verše, k nimž sáhly právě ženské autorky a které kontrastovaly se starozákonním jazykem některých Monteverdiho děl. Anebo jste se místo toho všeho mohli jen kochat krásnou hudbou a v duchu se přenést z chrámu na vltavském nábřeží na kraj benátské laguny. Šlo to ten večer úplně samo.

 

Hodnocení autorky recenze: 85%

Letní slavnosti staré hudby 2016
San Marco
Hudební nastudování a dirigent: Vojtěch Semerád
Cappella Mariana
– Michaela Riener, Theresa Dlouhy (soprán)
– Daniela Čermáková, Kamila Mazalová (alt)
– Tomáš Lajtkep (tenor)
– Tomáš Král (baryton)
– Jaromír Nosek (bas)
– Vojtěch Semerád (tenor)
Capella Ornamentata
– Miroslav Kůzl (cink)
– Jakub Zívalík (altový pozoun)
– Ondřej Sokol (tenorový pozoun)
– Bernhard Rainer (basový pozoun)
– Petr Budín (dulcian)
– Jan Krejča (teorba)
– Kateřina Ghannudi (trojřadá harfa)
– Marek Čermák (varhany)
– Richard Šeda (cink, umělecký vedoucí)
1. srpna 2016 kostel sv. Šimona a Judy Praha

program:
Claudio Monteverdi: Selva morale e spirituale
– Dixit Dominus II a 8
– Confitebor II a 3
– Beatus vir I a 6
– Laudate pueri I a 5
– Laudate Dominun in sanctis eius
– Magnificat primo a 8
Chiara Margarita Cozzolani: O gloriosa Domina
Bianca Maria Meda: Vibrate, fulmina
Giovanni Gabrieli: Canzoni a 5, 6 et 7 stromenti

www.letnislavnosti.cz