Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (48)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

13. 10. nahrávka
Chopin: Etudy op. 25 č. 1 As dur, č. 5 e moll; Vladimir Horowitz
Co se tady dá říct „proti“? Ale nechce se ani říct „pro“. Pan klavírista! Fenomenální prsty… A hudba?
16. 10.
Prokofjev: Koncert pro violoncello (1. verze), Mstislav Rostropovič, dirigent S. R.
Nataša Gutmanová tu předpotopní nahrávku mého jediného dirigentského vystoupení slyší poprvé. Úplně se mnou souhlasí, že přepracování finální věty skladbě ublížilo, a chce se pokusit vrátit k původnímu znění. Je to těžké, protože nikdo neví, kde skončila partitura.

29. 10. Bonn, Operní studio
Bruno Maderna: Satyricon (komorní opera)
Je to překvapení, jak hudba, tak inscenace sama (velmi originální a zajímavá). Hudba přirozeně není nejkvalitnější, ale to také nebylo nezbytně nutné: Je Satyricon opravdu tak velká literatura?

31. 10. Opera města Bonnu
Berlioz: Faustovo prokletí, dirigent Serge Baudo
Myslím, že když se to uvede scénicky, dílo tím něco ztrácí. Výsledek je vždycky trochu slabý. Byl jsem zklamán, přestože interpretace byla prvotřídní. Musím přiznat, že k Berliozovi nemám nijak zvláštní vztah… Mám pocit, že je to velký muž a velký umělec, ale v hudební oblasti není úplně doma.
S jednou výjimkou: Rekviem.

1. 11. Rolandseck, nahrávka
Brahms: Sonáta G dur č. 1 pro housle a klavír, Grieg: Sonáta g moll č. 2 pro housle a klavír; Oleg Kagan a S. R.
To byl velmi dobrý koncert a mělo by to vyjít na desce. Bylo to naše poslední společné vystoupení. Mám strach, že se věci jako vždycky potáhnou (dva až tři roky), a tomu bych rád zabránil.

11. 11. Bonn
Prokofjev: Sonáta pro housle sólo op. 115 D dur, Pět písní op. 35a, Sonáty pro housle a klavír f moll op. 80 a D dur op. 94a; Gidon Kremer, Martha Argerich
Nelíbilo se mi to. Není ostatně divu, protože tihle lidé jdou rovnou na pódium, vůbec nezkoušejí. Dá se pak čekat něco lepšího? Je to zkrátka skandál (hlavně housle).
Jak se někdo může takhle chovat k umění, to nechápu.
Ovšem… šílený úspěch.

12. 11. nahrávka koncertu (Bologna)
Schubert: Sonáta G dur, S. R.
To je moje nejoblíbenější Schubertova sonáta. Ale ta nahrávka na mě vůbec dojem neudělala.

22. 11.–23. 11. nahrávka „Prosincových večerů“ v Puškinově muzeu
Schumann: Trio d moll č. 1, Oleg Kagan, Natalia Gutman, S. R.; Schubert: Sonáta (Duo) pro housle a klavír A dur, Oleg Kagan a S. R.
Schumannovo trio je úžasné! A přece se mi vytrácí z paměti. Proč? Musí to být nějaká má fyzická chyba: Například si nepamatuju kvartetní literaturu a ani polovinu Mozartovy hudby.
Moc se mi líbilo Schubertovo Duo. To může přijít na desku.

[1991] Nádraží Rolandseck
Schubert: Labutí zpěv, Brigitte Fassbaender
Umělkyně vstoupí na pódium. Vypadá úplně jako Ruska. V každém směru zpívá výtečně (hlas, porozumění dílu, vkus). Po koncertě jsme spolu povečeřeli a vedli jsme moc zajímavý hovor. Zanechala operního zpěvu (lépe dřív než pozdě). Má v úmyslu v nejbližší době někde režírovat Schrekerův Vzdálený zvuk.

nová CD nahrávka
Prokofjev: Sonáta č. 6 a 9, Pět skladeb z Popelky, S. R.
V 6. sonátě se jednoznačně první věta nepovedla, zbytek je dobrý. 9. sonáta a kousky z Popelky jsou úplně v pořádku, ale z nějakého důvodu mám z toho celého tristní pocit. Všechno mě rozesmutní, nevím proč.

Únor, nahrávka koncertu Yamahy ve Vídni
Prokofjev: 2. sonáta; Stravinskij: Piano-Rag Music; Šostakovič: Preludia a fugy Es dur, e moll; Webern: Variace op. 27; Szymanowski: Métopes č. 1 a 2; Bartók: Tři burlesky; Hindemith: Suita „1922“, S. R.
Docela to ujde…
Půl hodiny před koncertem jsem zle upadl na schodech a podvrtl si obě nohy. Zařval jsem: „No to už je moc!“, dobelhal se k taxíku a dovlekl se na pódium. V šatně na mě čekala Elisabeth Schwarzkopfová.

12. 5. nahrávka
Bach: Koncerty č. 3 D dur a č. 7 g moll; Zoltán Kocsis, dirigent Albert Simon; Koncert č. 7 g moll, Andrej Gavrilov, dirigent Jurij Nikolajevskij
Nevím, kam jsem dal uši, když jsem slyšel tyhle skladby hrát Zoltána Kocsise před několika lety. Je to prostě strašné. Takové rychlé tempo (vypadá to jako „rej skřítků“) je u Bacha nepřípustné; a v (přehnaně) pomalých větách takový narcisismus.
… a totéž u Gavrilova. Ženou to jako o závod, a ve druhé větě pak chrápou.

21. 6. Château des Artannes, nahrávka
Schumann: Láska básníkova, Nina Dorliac a S. R.
Mám tuhle nahrávku moc rád, podle mého mínění je to její nejlepší. Je jen škoda, že doprovod byl natočen z takové dálky, takže kolikrát ani není slyšet.

Svjatoslav Richter a Nina Dorliac (foto archiv)
Svjatoslav Richter a Nina Dorliac (foto archiv)

28. 6. Grange de Meslay
Bach: 6. suita pro violoncello sólo, Natalia Gutman
Dneska večer hrála Nataša obzvlášť dobře. Byl jsem hrozně unavený a při hudbě jsem se probral.

Haseldorf
Prokofjev: Legenda, Prchavé vidiny atd., S. R.
Nemá cenu plýtvat papírem jen na zaznamenání dojmů z vlastních nahrávek. Je to skoro pořád totéž a je nudné to pak znovu číst…

Ischia
Max Reger: Rekviem; Dietrich Fischer-Dieskau, dirigent Gerd Albrecht
Zvláštní dílo, jsou v něm ohlasy 1. světové války. Trochu to připomíná Berlioze nebo Busoniho: naříkavé a pompézní.
Fischer-Dieskau už není, co býval.
„Ó duše, neopouštěj nás.“
Reger: Čtyři symfonické básně na Arnolda Böcklina; dirigent Gerd Albrecht
Tohle jsem neznal. Býval bych od Regera tak hýřivou instrumentaci nečekal. Je to seriózní, rozmáchlé, ale opakuje se, trochu to zatěžuje hlavu a není to moc svěží.

13. 11. Ingolstadt, nahrávka koncertu ve Wildbad Kreuth
Mozart: Fantazie c moll, S. R.
Na začátku trochu příliš hledané; pak už je to spontánnější. Mám dojem, že je to docela mozartovské, bez ohledu na názor paní Schwarzkopfové, která na koncertě byla.

24. 12. Štědrý večer, Moskva, nahrávka
Mozart: Koncert G dur KV 453, S. R., dirigent Eugene Ormandy; Britten: Kadence k Mozartovu Koncertu Es dur KV 482, S. R.
Nahrávka Mozartova Koncertu G dur s Ormandym se mi nezdála špatná a tak jsem souhlasil s jejím vydáním. Dneska už jsem jiného názoru. Stálo mě úsilí si ji poslechnout. Hosté (zvláště Eliso Virsaladze), kteří poslouchali se mnou, se samozřejmě předháněli ve chvále, kromě Míti, který to úplně právem přirovnal ke „kaši“. Částečně na tom má vinu filadelfský orchestr, jehož výkon ani zdaleka nebyl ideální. Kadence, kterou napsal Britten ke Koncertu Es dur, je úplně něco jiného, je velmi živá; našemu vánočnímu večeru v Moskvě zase dodala trochu lesku. A taky rozsvícený stromeček.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat