Štítek: Carnegie Hall

Carnegie Hall je slavná koncertní síň na Manhattanu v americkém New Yorku. Budova podle plánů architekta Williama Burneta Tuthilla byla postavena filantropem Andrewem Carnegiem v roce 1891 a stala se jedním z nejprestižnějších světových koncertních síní klasické i populární hudby. Od roku 1962 je národní kulturní památkou.

Architektura a části budovy

Půdorys budovy Carnegie Hall je navržen do tvaru L, který je rozdělen do tří základních částí. V každé z nich se nachází jedna koncertní síň.

Původní část, jejíž součástí je dnes Auditorium Isaaca Sterna, je osmipatrová budova vybudovaná podle plánu Williama Tuthilla na rohu 7. Avenue a 57. Street.

Východní křídlo obsahuje Weillův sál a jižní křídlo Zankelovu síň.

Auditorium Isaaca Sterna (Isaac Stern Auditorium) nese jméno po slavném houslistovi jako dík za jeho angažovanost proti demolici budovy v 60. letech 20. století. Čítá 2804 diváckých míst na pěti výškových úrovních a diváci, aby vyšplhali na nejvyšší balkón, museli před konstrukcí výtahu zdolat 137 schodů.

Síň byla domovskou scénou Newyorské filharmonie od roku 1892 do roku 1962, kdy se orchestr přestěhoval do Lincolnova centra. Zásadní rekonstrukcí sál prošel v roce 1986.

Zankelova síň (Zankel Hall), otevřená roku 1891, byla pojmenována po Judy a Arthurovi Zankelových. Nachází se v ní 599 diváckých sedadel. V době, kdy byla zapůjčena Americké akademii dramatických umění, fungovalo v sále kino od roku 1898 do roku 1997. Po rekonstrukci, zakončené roku 2003, slouží opět koncertním účelům.

Weillův sál (Weill Recital Hall, původně Chamber Music Hall) je pojmenován po Joaně a Sanfordovi Weillových. Čítá 268 sedadel a otevřena byla roku 1891.

Historie

Budova je pojmenována po svém zakladateli, kterým byl americký průmyslník, obchodník, podnikatel a filantrop skotského původu Andrew Carnegie. Její stavba byla zamýšlena jako působiště pro společnosti Oratorio Society of New York a New York Symphony Society.

Přestože budova byla otevřená již v dubnu 1891, oficiální otevření se konalo 5. května 1891 koncertem, který dirigovali Walter Damrosch a Pjotr Iljič Čajkovský.

Rodině Carnegie patřila budova do roku 1925, kdy ji vdova po A. Carnegiem prodala obchodníkovi s realitami Robertu E. Simonovi.

V roce 1955 se stala Carnegie Hall sídlem Newyorské filharmonie. Rezidence orchestru byla od počátku provizoriem, než bylo dokončeno nové Lincolnovo centrum. Během postupného odchodu filharmonie z Carnegie Hall na počátku 60. let byla budova prodána k demolici a na jejím místě měl vyrůst mrakodrap projektovaný společností Pomerance and Breines.

Budovu zachránilo zpoždění výstavby Lincolnova centra, během kterého vystoupil houslista Isaac Stern, který zorganizoval iniciativu na záchranu budovy. V roce 1962 tak byla Carnegie Hall zapsána do seznamu národních kulturních památek a prošla postupnou rekonstrukcí mezi lety 1968 až 2003.

Na rekonstrukci se podílel zejména architekt James Stewart Polshek, autor newyorského planetária a Amerického přírodovědného muzea.

Zajímavosti

O budově koluje slavná anekdota: Jaschu Heifetze zastavil na 57. ulici kolemjdoucí chodec a ptá se na cestu: „Mohl byste mi prosím říct, jak se dostanu do Carnegie Hall?“ Heifetz mu odpověděl: „Ano. Cvičte!“

Odkazy

Carnegie Hall na Opeře Plus.

Oficiální stránky Carnegie Hall.

Libor Nováček: Historie a příběh Carnegie Hall, Opera Plus (30.6.2016)

(Autorem textu je J. Michl.)