Tanec Praha slaví čtvrtstoletí

27. 5. – 4. 7. 2013
Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla Tanec Praha

Dvacet pět let festivalu Tanec Praha znamená především dlouhou dobu usilovné práce, vytrvalosti a neobvyklé neústupnosti zakladatelky a ředitelky festivalu, Yvony Kreuzmannové. Během těchto let se toho hodně změnilo – od počátečního nadšení zvaných hostů, kteří přijížděli často ze solidarity i obdivu k naší polistopadové přeměně, až přes šílené křeče kolem neustálého snižování grantových podpor a tudíž opakovaně omezených možností.Tanec Praha má co oslavovat. Podařilo se totiž za tu dobu předvést plejádu slavných i méně známých tanečních souborů z celého světa. Pro publikum i profesionály leckdy šokující, někdy těžce stravitelné sousto. Ne vždy se může totiž zdát, že to, co se právě odehrává  na jevišti, je a vlastně může být i tancem.

Dříve byla zdejší kritéria pro tanec skutečně úzce vyhraněná, a to především na velká divadla a státní instituce, které provozovaly hlavně baletní díla a nebo na soubory, které udržovaly lidové tance. Takže snahy o současný taneční rozvoj a autorskou tvorbu se spíše skrývaly pod hlavičkou  amatérského dění nebo v jistém druhu undergroundu.

Systematicky začaly přijíždět soubory a choreografové, v jejichž  rukopise není vždy ladnost a estetika – naopak se v něm taneční pohyb  stává často brutálním, syrovým, nedokončeným, někdy až nápadně dynamickým. Nutné zmínit Ohada Naharina, Williama Forsytha, Maguy Marinovou, DV8 Lloyda Newsona, Wima Vandekeybuse… Ale i Merce Cunninghama, Trishu Brownovou, Twylu Tharpovou.

Zdařilo se často i nemožné a během let festivalové historie se již diváci skutečně přizpůsobili, obohatili, otevřeli se a snad skutečně částečně i vychovali. Alespoň celkové povědomí se v tomto smyslu skutečně pootevřelo. Tanec získal a má najednou jiný rozměr.

Letošní program začal 27. května již tradičně představeními pro děti. Tanec dětem se koná opakovaně již několikátou sezónu. Hlavní oficiální část festivalu začala 3. 6. 2013. Ve dvou vzpomínkových a slavnostních večerech nazvaných Reminiscence se sešly významné osobnosti, které v Praze často vystupovaly.

Pozvání od Yvony Kreuzmannové přijal finský tanečník a choreograf Jorma Uotinen, který před lety Prahu šokoval. Zatančil si i zahrál komické sólo La Diva. Krátce vystoupil i dánský umělec Palle Granhøj a tanečnice kubánského původu, Aline Sanchez Rodriguezová, s ukázkou ze samostatného tanečního večera Aline not alone souboru Granhoj Dans.Ohad Naharin, izraelský choreograf světového významu hostoval na festivalu také několikrát. Tentokrát zatančila Nataša Novotná, zastupující soubor 420 PEOPLE, spolu s Rachael Osborneovou z Izraele Naharinovu choreografii B/olero na moderní verzi slavného Ravelova díla.

Chou Chang Ning, výjimečná tanečnice ze slavného souboru Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan, předvedla ukázky z děl choreografa Lin Hwai-mina, jehož dvě legendární představení Tanec Praha v minulosti do Prahy přivezl. Na jeho celovečerní představení Moon Water ve Vinohradském divadle se nedá zapomenout a právě z něj jsme sledovali meditativní sólovou ukázku. Celý večer doplňovalo několik filmových dokumentů popisujících vznik, průběh a nezapomenutelné a úspěšné okamžiky z festivalové historie.

Belgický soubor Dame de Pic se představil v Divadle Ponec 6. června 2013

Představení Lamali Lokta francouzské choreografky Karine Pontiesové bylo vlastně prvním představením festivalové přehlídky. Inspirací k tomuto dílu byla výtvarná předloha a specificky pak vrstvení papíru, hmoty, kterak se při vlastní výrobě papíru přetváří. To bylo vlastní východisko k jednotlivým scénám a situacím.

Na scéně sedí starší muž a kolem něj je omotaná dívka. Postupně rozeznáváme její postavu a sledujeme, jak se vynořila z objetí. Snaží se překonat jakýsi val, překážku, vytvořenou z kusu koberce. Postupně se dívka odroluje spolu s kusem této krytiny, která se do určité míry stává významovou součástí následného pohybově tanečního příběhu. Do prostoru se postupně exponují tři aktéři – tanečníci. Prolézají jakými dveřmi, omezeným vchodem nebo lisem. Začíná se vyvíjet dialog mezi dvěma posléze třemi muži, kteří se po sobě převalují, vtahují se jeden do druhého, přetahují se. Je patrné, že i když pohybové prvky jsou na principu kontaktní improvizace i nonverbálního jednání, nejedná se o vztah jako takový. Něco napodobují, něco nám chtějí naznačit. Nějakou lidskou činnost, snad výrobu nějakého materiálu, lisování, tvarování, množení, násobení?

V podobném smyslu se dále vyvíjí příběh tanečnice a muže. Mají něco spolu nebo se jen navzájem provokují ? Spíše než o emoce jde o jen náznak, symbol spojení. Tanečně se však rozvíjí zajímavá a náročná partneřina.

Následuje řada krátkých sól a veselých a vtipných čísel, někdy více artistních až cirkusových gagů, jindy až dětsky naivních.

Karine Pontiesová má k Praze a českým tanečníkům velmi blízko. Je tady již poněkolikáté a vždy je její tvorba inspirativní.

Soubor Peeping Tom je v Praze poprvé

Událostí festivalu je letos předvedení belgického souboru Peeping Tom s představením 32 rue Vandenbranden. V Hudebním divadle Karlín se odehrálo dvakrát 18. a 19. června 2013.

Divadelní způsob vyjadřování tvůrců, Gabriely Carizzové a Francka Chartiera, není vůbec jednoduchý k chápání. Slova nepomáhají. Příběhy i situace nejsou dořešeny, nejsou ani vypointovány. Naznačují nám emoční stavy, rozrušenou mysl, hysterické až psychotické záchvaty. Peeping Tom si tentokrát vybrali kruté téma staré japonské zvyklosti. Jedná se o vyslání starých lidí do vysokých hor a nehostinných míst, kde vládne zima a led. Tam se mají vypořádat se svým životem. Každý z aktérů prožívá svůj příběh, viděn a procítěn ze zcela odlišného úhlu pohledu.Každému z šesti “povolaných” se odehrává asi zpětnou smyčkou něco zažitého a již odžitého. Těhotná opuštěná žena, milenci, dospívání v nejrůznějších formách masturbace, láska a sex jako nějaká bitva za oknem, dětské hry na sněhu a další nánosy životních nedorozumění, nepochopení a nespravedlností osudu. To diváci odezírají a těžce pronikají do této prapodivné formy. Pohybové umění je výjimečně náročné. Dost nepochopitelné akrobatické pády přímo z vysokých skoků a skluzy se mísí s  kroucením kloubů tak,  jakoby tělo nemělo kosti. A zřejmě i z takové potřeby byli tanečníci vybráni. Sugestivně působí scénografie inscenace kolektivu Peeping Tomu.

Tanec Praha 2013
25. Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla

Lamali Lokta
Dame de Pic
Koncept, choreografie: Karine Ponties 
Interpretace: Thomas Chopin, Eric Domeneghetty, Ricardo Machado, Anna Réti, Wilfrid Roche
Světelný design a umělecký poradce: Guillaume Toussaint Fromentin
Původní hudba: David Monceau
Design scény: Perrine Leclere-Bailly
Kostýmy: Samuel Dronet
Technická režie: Pier Gallen
Technik zvuku: Quentin Simon
Produkce: Dame de Pic/Cie Karine Ponties
Koprodukce: Les Brigittines, Charleroi/Danses, Théâtre de la Place (Belgium), Centre Chorégraphique National d’Orléans, in the framework of accueil studio, Centre de Développement Chorégraphique / Biennale nationale du Val de Marne, Théâtre Paul Eluard – Bezons (France)
6.června 2013 Divadlo Ponec Praha

***

32 rue Vandenbranden
Peeping Tom
Koncept, režie: Gabriela Carrizo, Franck Chartier
Tvorba, interpretace: Seoljin Kim, Hun-Mok Jung, Marie Gyselbrecht, Jos Baker, Sabine Molenaar / Maria Carolina Vieira, Eurudike De Beul
Dramaturgie: Nico Leunen, Hildegard De Vuyst
Asistent zkoušky: Diane Fourdrignier
Zvuková kompozice: Juan Carlos Tolosa, Glenn Vervliet
Scénografie: Peeping Tom, Nele Dirckx, Yves Leirs, Frederik Liekens
Konstrukce scény: KVS-atelier, Frederik Liekens
Světelný design: Filip Timmerman, Yves Leirs
Kostýmy: Diane Fourdrignier, Hyo Jung Jang
Technická režie: Filip Timmerman
Produkce: Peeping Tom, Quentin Legran (manažer souboru), Anastasia Tchernokondratenko (produkční a manažer turné)
Koprodukce: KVS Brussel, Künstlerhaus Mousonturm Frankfurt Am Main, Le Rive Gauche Saint-Etienne-du- Rouvray, La Rose des Vents Villeneuve D’Ascq, Theaterfestival Boulevard in samenwerking met Theater aan de Parade en de Verkadefabriek ’s-Hertogenbosch, Theaterhaus Gessnerallee Zürich, Cankarjev Dom Ljubljana, Charleroi/Danses
18. a 19. června 2013 Hudební divadlo Karlín

www.tanecpraha.cz

Foto Divadlo Ponec. Per Victor, Teng Hui en, Perrine Leclere Bailly, Herman Sorgeloos