Je to těžké. Velmi těžké, ale mimořádné. Katarina Karnéus zpívá v Brně Očekávání

  1. 1
  2. 2

Myslím, že to dílo je mi velmi blízké. Pocházím z rodiny, víte, někteří lidé jsou z rodin, které mají problémy s nemocemi, rakovinou nebo jiné problémy. A já pocházím z rodiny s psychickými problémy, takže to dílo je mi v tomto směru velmi blízké. Není to něco, co bylo pro mě těžké interpretovat, protože jsem v mé rodině viděla lidi se zlomenou duší, a tak je pro mě tento kus velmi snadný. Není „lehký“, protože je těžký, ale nějakým způsobem… Rozumím jí, té ženě, myslím, že docela dobře.

Inscenace byla původně určena pro švédské divadlo. Je pro vás brněnská verze jiná?

Je krásná. Je to opravdu krásné místo. Göteborgské divadlo je velké a museli jsme to trochu zmenšit, ale krásně to sem zapadne. Obojí, Modrovousův hrad i Očekávání. Líbí se mi tu akustika a celková atmosféra, všichni tu jsou velmi milí.

Je Očekávání vaše první pracovní setkání s Davidem Radokem?

Ne, měla jsem to štěstí s ním pracovat na několika produkcích, dělala jsem jeho Orfea a Eurydiku před několika lety. Krásná inscenace. A nebyla to vídeňská verze. Tato verze byla psaná speciálně pro festival v Parmě pro kastráta sopranistu, protože vídeňská verze je pro mě trochu nízko a chtěla jsem to dělat, proto se vybrala verze z Parmy. Takže jsem mohla zpívat o tercii výš.

Jak se vám s Davidem Radokem pracuje?

Je to úžasné. Není to vždycky jednoduché, je velký detailista a režisér ze staré školy, což velmi oceňuji. Protože když dáváte dohromady něco takového a zkoušky jsou snadné, nemyslím si, že to pak bude dobré. Musíte se ponořit do sebe a najít věci, které nejsou vždycky příjemné, ale on dokáže, že se cítíte dobře, když tyto věci najdete. Jeho smysl pro vizuálno na scéně je krásný. Detaily, malé detaily, ze kterých vám naskakuje husí kůže. Myslím, že je zázrak s ním pracovat. A doufám, že spolu budeme ještě něco dělat.

Inscenace Očekávání je součástí festivalu Janáček Brno 2016. Máte na repertoáru nějakou janáčkovskou roli?

Jednu. Zpívala jsem Varvaru v Kátě Kabanové. Byl to můj debut v Metropolitní opeře v New Yorku.

Chtěla byste v budoucnu nastudovat další?

Ano, velmi ráda. Jen mi to zatím nikdo nenabídl… Ale mám na repertoáru nějaké Szymanovského písně. Ráda je zpívám, je to zábava. A výzva. Ale myslím, že v mém věku, jak stárnu, možná přijdou role těch strašlivých matek…

Jako Kabanicha…

Jako Kabanicha, ta by to mohla jednoho dne být.

Janáček a Schoenberg byli skladatelé, kteří hledali nové cesty pro operu, a oba se snažili zkomprimovat emoce na jevišti. Je v jejich díle pro vás nějaký společný jmenovatel?

Myslím, že to je hodně o potlačování citů a o tom, že potlačujete svoje city a chcete něco říct, ale nemůžete. A pak se všechno zvrtne, protože jste nikdy neřekli, co jste skutečně měli, všechno je velmi drsné a… Řekla bych, že jsou si svým způsobem podobní. Byla to taky ta doba, začátek dvacátého století, kdy byla hodně na pořadu dne ženská hysterie a pokusy porozumět lidským citům, což se dřív nedělo. A můžeme se ptát sami sebe, proč byly ty ženy hysterické, a upřímně myslím, že tu bylo hodně důvodů.

Dobrých důvodů…

Dobrých důvodů, proč skončily v různých psychiatrických institucích. A Žena v Očekávání je svým způsobem jedna z těch hysterických žen. Halucinující nebo – myslím si, že jí její milenec tak strašně ublížil, že ho zabila, a teď se s tím musí vyrovnat. A trochu z toho blázní, ale on si to zasloužil.

To je na té opeře dobré, že tu není jednoznačné řešení. Vlastně se nikdy nedozvíte, jestli ho opravdu zabila ona…

Ne, nevíte to. Musíte si to sami vytvořit… To je to, co si odnášíte, lámete si hlavu, jestli to udělala nebo ne.

Nebo je na vás, to na jevišti skutečně ukázat…

Ano, ale cítíme, že to udělala. Je tam tolik krve.

To je pravda. Ale život není jen o práci. Co děláte, když si chcete odpočinout a zapomenout na operu a zpěv?

Jsem ráda doma s rodinou. Mám sedmnáctiletého syna. A manžela, letos v létě jsem se vdávala. Podruhé a doufám, že naposledy. Rádi vaříme a chodíme na procházky do lesa. Rádi jezdíme na lodi, hodně jsem v přírodě, kdykoliv můžeme. A lyžujeme. Když je čas. Ale krásné je prostě jen přijít domů, manžel přijde domů z práce, já pracuji ve svém hudebním studiu a vaříme společně pro rodinu. Jsme v kuchyni spolu skutečně dobří a užijeme si spoustu zábavy. Rodina je hodně důležitá.

Děkuji za rozhovor.

Katarina Karnéus (zdroj NdB)
Katarina Karnéus (zdroj NdB)

 

Vizitka:
Švédská mezzosopranistka Katarina Karnéus (26. 11. 1965) je absolventkou Trinity College of Music v Londýně a National Opera Studio. V roce 1995 se stala vítězkou BBC Cardiff Singer of the World Competition. Účinkuje v předních světových operních domech (například Metropolitan Opera New York, Royal Opera House Covent Garden, Glyndebourne Festival Opera, Opéra National de Paris, Deutsche Staatsoper Berlin, Bayerische Staatsoper Munich, Netherlands Opera Amsterdam, La Monnaie Brussels, Geneva Opera, Frankfurt Opera), v rámci koncertů a písňových recitálů spolupracuje s vynikající mi dirigenty, jako jsou například Sir Simon Rattle, Sir Charles Mackerras, Sir Mark Elder, Sir Roger Norrington, Antonio Pappano, Michael Tilson-Thomas, Franz Welser-Möst, Donald Runnicles a Ivor Bolton. Její repertoár zahrnuje širokou škálu rolí od Händela, Mozarta, Rossiniho, Bizeta, Wagnera a Strausse. V minulé sezoně například zpívala Brangaenu v Glyndebourne, Stuttgartu a Göteborgu, titulní roli Ariane v Barbe-bleu v Paříži a Frankfurtu, Elisabettu v Donizettiho opeře Maria Stuarda v Berlíně, titulní roli v Händelově Sersovi ve Stockholm, Fricku v Barceloně a Očekávání v Göteborgu. Na koncertech pravidelně spolupracuje s předními světovými orchestry (například Berlínská filharmonie, Cleveland Orchestra – Růžová kavalír pod taktovkou Franze Welser-Mösta, NDR Symphony, Vídeňští filharmonici, San Francisco Symphony. Je také pravidelným hostem festivalů jako jsou BBC Proms, Edinburgh Festival a Salzburg Festspiele. Katarina Karnéus obdržela od švédského krále v roce 2015 vyznamenání Litteris et Artibus.
(zdroj Janáček Brno 2016)

 

Janáček Brno 2016
Béla Bartók:
Modrovousův hrad
Arnold Schoenberg:
Očekávání
Režie: David Radok
Dirigent: Marko Ivanović
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Zuzana Ježková
Světelný design: Torkel Blomkvist
Orchestr Národního divadla v Brně
(koprodukce Národní divadlo Brno / GöteborgsOperan Göteborg)
Premiéra 15. října 2016

Modrovousův hrad
Modrovous – Anders Lorentzson
Judita – Katarina Giotas

Očekávání
Žena – Katarina Karnéus

www.janacek-brno.cz
www.ndbrno.cz

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na