Thielemann a Staatskapelle Dresden s německou precizností

Zahajovací koncert festivalu Dvořákova Praha uvítal poprvé v Praze dirigenta Christiana Thielemanna. Jaké jsou jeho přednosti? Preciznost, neokázalá gesta a subtilnost. Plný sytý zvuk a vervu dokáže orchestr pod jeho taktovkou vytvářet zcela sám. Pianissima orchestru jsou pohádkově snová. Thielemann si dovede vychutnat vtip a vypracovat frázi i motiv až do poslední kapky. Pro tyto atributy je miláčkem hráčů i publika zejména ve Vídni.

Zvuk Staatskapelle Dresden má zcela jasně společné znaky s ostatními německými orchestry a zřetelně se liší od orchestrů anglických nebo francouzských. V úvodní větě Beethovenova koncertu ještě hledal vyváženost zvuku a způsob jak se přizpůsobit akustice Rudolfina. Tomu, kdo má v uchu nádhernou měkkost dechové sekce nebo barevnou šířku smyčců České filharmonie, zajisté něco chybělo.

Bibli koncertního houslového repertoáru – Beethovenův Koncert D dur, op. 61 –  provedl Nikolaj Znaider v téměř komorní spolupráci s orchestrem a dirigentem. Není divu. Tento koncert spolu provedli již mnohokrát. Brilantní trylky, samozřejmá virtuozita umocněná v kadencích a zejména sensibilita, s jakou spolupracuje s dirigentem a orchestrem, zaujaly nejvíce. Přesto volná věta díky častým zvolněním na konci frází působila poněkud roztrhaně a neměla potřebné klenutí. Také intonace o koma níže způsobila jisté napětí. Finále zaujalo asi nejvíce. Rytmickou precizností, čistým, jasným a jadrným tónem bez jakéhokoliv náznaku hrubosti. Bachův přídavek  – Sarabanda z I. Partity byl odměnou publiku za nadšené ovace.

Partitura Regerových Variací a fugy na Mozartovo téma, op. 132, uvedená jako připomínka stého výročí úmrtí skladatele, je plná řemeslné práce, není však vrcholným uměním. Je jakýmsi pasticciem od Bacha po Brahmse. Cítíte se jako přeplněni bohatým jídlem bez delikátních ingrediencí. Půlhodinové dílo neuspokojí ani erudovaného posluchače, natož pozvané festivalové publikum.

Vyslechnout na závěr Enšpíglova šibalství se stalo zážitkem zcela mimořádným. Richard Strauss se ve svém autobiografickém díle stal Tillem Eulenspiegelem a rondová forma symfonické básně ukázala kvality orchestru přímo pod lupou. V jejich provedení Eulenspiegel tančil, běhal, hopsal, vyváděl, byl drsný i něžný a nakonec ve virtuózním provedení doskákal až před kata. Všechna vynikající sóla členů orchestru v čele s koncertním mistrem Kai Voglerem byla hraná s naprostou samozřejmostí. Christian Thielemann má vše vypracováno do detailu a téměř nemusí tak náročnou a složitou partituru dirigovat. Třikrát bravo!!!

 

Hodnocení autora glosy: 90 %

Dvořákova Praha 2016
Zahajovací koncert
Sächsische Staatskapelle Dresden
Dirigent: Christian Thielemann
Nikolaj Znaider (housle)
5. září 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 61
Max Reger: Variace a fuga na Mozartovo téma, op. 132
Richard Strauss: Enšpíglova šibalství, op. 28

www.dvorakovapraha.cz