Thomas Hampson: Zazpívám v Praze cokoliv si budete přát!

V lednu 2011 účinkoval Thomas Hampson v Praze s Českou filharmonií. Tehdy se také zrodila myšlenka písňového cyklu Sylvie Bodorové Lingua angelorum. Premiéru skladby uvedl v Litomyšli před deseti lety a cyklus uvede znovu ve středu 15. června a čtvrtek 16. června 2022 se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod vedením dirigenta Tomáše Braunera ve Smetanově síni Obecního domu.

Před příjezdem do Prahy poskytl Thomas Hampson rozhovor pro OperaPlus, který dává nahlédnout nejen do zázemí jeho tvůrčího projevu, ale i do jeho pedagogické praxe. 

Co ve vás rezonuje, pokud jde o hudební zpracování cyklu Lingua angelorum, i po deseti letech od jeho premiéry?
Velmi si cením velkého počtu jazyků a životních konfliktů, které jsou zachyceny v poezii cyklu a v Sylviině hudbě. 
(Poznámka: Skladatelka používá v cyklu s ohledem na použité texty celkem devíti jazyků, včetně italštiny, španělštiny, hebrejštiny, angličtiny, latiny, němčiny a češtiny, a dokonce dnes už zaniklé osmanštiny.) 

V roce 2015 jste tento cyklus také nahrál s Izraelskou filharmonií, dirigoval Gianandrea Noseda. Uvedl jste dílo i v jiných zemích?
Jen v Izraeli. A zaslouží si širší publikum, zejména v Evropě. 

Z české tvorby jste zpíval i nahrál Dvořákovy písně, ale měl byste zájem – pokud vám to váš časový rozvrh dovolí – o český písňový repertoár dvacátého století? Například o písně Petra Ebena, Karla Husy (který emigroval do USA v roce 1954) či Vítězslavy Kaprálové? Také Janáčkův žák Pavel Haas napsal dva cykly pro baryton.
Českou hudbu mám rád a obdivuji ji, máte mimořádné opery a skvělé árie pro baryton! A děkuji za upozornění na další písňový repertoár. 

K Praze a České republice máte dlouhodobý vztah. Co vás přitahuje na dějinách a hudebním dědictví naší země? 
Srdce a vášeň mých českých přátel, kolegů a veřejnosti, s teskným nádechem melancholie, mi byly vždy velmi sympatické.

Je o vás známo, že milujete Mahlerovu hudbu, nesmírně vás zajímá a neúnavně ji propagujete. 
Ano, jsem navíc patronem Mahlerovy společnosti v České republice. Pomáhal jsem získávat prostředky pro Mahlerovo rodiště pomocí recitálů a u příležitosti výročí 150 let Mahlerova narození v roce 2010 jsem nějakou dobu v Kališti pobyl – připravovali jsme tam pro tuto oslavu televizní program, CD a DVD. Návštěva Jihlavy je pro mne vždy posvátnou mahlerovskou poutí.

Je skvělé, že provedete v Praze cyklus české skladatelky, který jste si u ní objednal, ale měl byste zájem uvést v České republice americký písňový repertoár? Kromě Coplandových Starých amerických písní se písně dalších amerických skladatelů jako Samuel Barber, Jake Heggie, Charles Ives a Ned Rorem v Praze ani jinde v České republice téměř neuvádějí. Za většinou americké vokální hudby od čtyřicátých let devatenáctého století stojí koncept člověka, který je zbaven svých práv, anebo se mu stýská v nové zemi po domově. To by české publikum jistě velmi dobře pochopilo.
Velmi rád zazpívám v Praze cokoliv co si budete přát! Americký program je skvělý nápad, rozhodně bych byl pro!!

V roce 2018 jste zahájil svůj projekt „Song of America: Beyond Liberty“, který jste chtěl uvést v USA ve všech padesáti státech, rovněž ve Washingtonu a v Portoriku. O uskutečnění tohoto projektu jste snil mnoho let. Přerušila pandemie jeho pokračování?
Bohužel ano, ale naděje nikdy neumírá a projekt je nyní stejně důležitý jako kdykoli předtím.

Zpíval jste řadu operních rolí, od tradičního repertoáru až po Amundsena v opeře Jižní pól Miroslava Srnky. Vaší nedávnou rolí byl malíř Vermeer v opeře Stefana Wirtha Dívka s perlovou náušnicí. Jaká operní vystoupení vás čekají?
Pařížská Opera (Nixon v Číně) v roce 2023, Florencie (Wozzeck) v témže roce, další opera v Bruselu v roce 2024 a v roce 2024-25 Vídeň s novou operou.

Co je pro vás nejdůležitějším aspektem práce na jevišti, ať už jde o jakoukoli operu? 
Být věrohodný.

Existují ještě operní role, které jste dosud neztvárnil, nebo jste je ztvárnil jen výjimečně, a rád byste si je ještě zazpíval? 
Pokud se týká šířky a hloubky mého dosavadního operního repertoáru, měl jsem velké štěstí. Ale miluji nové výzvy a těším se na každý nový projekt. Seznam je velmi dlouhý.

Co je pro vás nejdůležitějším aspektem vystoupení na koncertním pódiu? Cítíte se při písňových recitálech svým způsoben odhalen, nebo se vyžíváte v možnostech, které vám písně – „poezie v hudbě“, jak jste tento repertoár kdysi nazval, dávají?
Příběhy, které my zpěváci v průběhu recitálů vyprávíme, jsou deníkem lidského chování. Zprostředkovávání těchto výjimečných myšlenkových okamžiků a emocí pomocí jazyka hudby dává mému životu smysl. 

Ne každý dobrý operní pěvec je však schopen zvládnout stejně dobře operní a písňový repertoár. Myslíte si, že by operní pěvce obohatilo, kdyby se hlouběji zabývali také tímto repertoárem?
To rozhodně!

Baví vás zpívání i po čtyřiceti letech od začátku vaší profesionální kariéry? Naplňuje a obohacuje vás dosud, objevujete v hudebních dílech stále něco poučného či zábavného, co jste si předtím třeba neuvědomil? 
Všechno, co uvádíte… Ba víc, než si dokážete představit!

Co je pro vás zábavnější, opera nebo písňový repertoár? Samozřejmě, hrát padouchy v opeře musí být vždycky zábava! 
Baví mne obojí – padouši, klaďasové a navíc všechno mezitím!

Údajně nyní věnujete asi dvacet procent svého času pedagogické práci, což musí být obohacující, ale nepochybně také vyčerpávající.
Předávat dál to, co mi velkoryse darovaly během mé kariéry výjimečné hudební osobnosti, je mou vášní! Studoval jsem srovnávací vokální pedagogiku a je mi teď potěšením pomáhat svým mladým kolegům v hledání pravdy a krásy.

Loni v létě jsem byla mezi novináři na vašem vynikajícím mistrovském kurzu ve švýcarském Verbieru. Velkou část kurzu tvořily vlastně scénické pokyny – režisérské komentáře, ale z pohledu zpěváka. A bylo úžasné, ba dojemné vidět, jak vám mladí zpěváci důvěřovali a jak pod vaším vedením vzkvétali. 
Jejich důvěry si hluboce vážím.

Existuje dosud něco, co při výuce objevujete?
Verbalizace „procesu“ zpěvu byla pro mne vždy velmi soustřeďující zkušeností. Po mnoha kurzech jsem sice unaven, ale také se cítím znovu „naladěn“. 

Pokud by vás oslovila pražská konzervatoř nebo Akademie múzických umění s prosbou uspořádat v Praze dvoudenní mistrovský kurz, zajímala by vás taková nabídka? 
Jistě, to by mne velmi potěšilo!

A na závěr, co byste radil nadanému, začínajícímu mladému zpěvákovi kdekoli na světě, než se vydá na profesionální dráhu? Zvlášť v dnešní těžké době?
Všechno začíná u schopnosti zpívat. Poznejte svůj hlas! A bez ohledu na svůj talent si také uvědomte svou osobní vášeň sdílet svým prostřednictvím v hudbě myšlenky a emoce, které jsou daleko hlubší než vy. Buďte dobře připraveni! Buďte dochvilní! Buďte milí! A buďte pokorní a vděční za to, že jste muzikanti.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na pražské koncerty.