Tomáš Netopil mezi Prahou a Vídní

Desátý ročník festivalu Dvořákova Praha zakončili Vídeňští symfonikové s Tomášem Netopilem krásným programem z dob Rakouska-Uherska. Brahms a Dvořák k sobě časově, osobně i hudebně patří opravdu velmi úzce.

Do Prahy přijeli symfonikové v dobré formě. Těleso hraje v rakouské metropoli orchestrální repertoár pravidelně v Konzerthausu a operu v Divadle Na Vídeňce. Stojí pochopitelně ve stínu filharmoniků. Neprávem i právem. Slyšeli jsme skvěle zahranou hudbu, plnou nuancí, příjemný zvuk, vcítění do dvořákovské poetiky i živou přítomnost vídeňských tradic, měli jsme možnost slyšet výborný orchestr, hosty, kteří na podobný festival patří, ale dechberoucí to přece jen nebylo.

V Rudolfinu zaznělo Dvořákovo Te Deum a Šestá symfonie a v úvodu koncertu Brahmsova Tragická předehra. Od Brahmse – Uherský tanec – byl i první z přídavků. A typicky „vídeňský“ byl druhý rychlý přídavek z repertoáru novoročních koncertů. Tomáš Netopil evidentně udělal na programu obrovský kus práce a spoustu další práce odvedl i během večera – včetně obou vehementně k dokonalosti dovedených přídavkových kousků. Byl v každém okamžiku hybatelem, připomínajícím celkový záměr interpretace, potřebné proměny i momentální emoce, udržoval kontakt s těmi, kdo měli právě hlavní slovo, inspiroval a neúnavně strhával. Odezvu měl v orchestru nemalou a fungovalo to i v publiku.

Brahmsova Tragická předehra je někdy považována za protějšek jeho Akademické slavnostní předehry. Slyšeli jsme ji jinak – jako poměrně dlouhou, klasicky členěnou závažnou skladbu, která však nemá temný či smutný patos snažící se za každou cenu vyrovnat pozitivnímu patosu zmíněného díla; jako skladbu s vážným nábojem, nikoli však drtivě dramatickou. Vídeňští symfonikové ve shodě s dirigentem hráli Brahmsovu hudbu bez přeháněné naléhavosti, kultivovaně, nikoli v přehnaně masivním zvuku, celkově tedy přiměřeně obsahu, který je dán především formou a až na druhém místě názvem.

Te Deum bylo další položkou permanentního festivalového projektu Dvořák Collection, v tomto případě – po symfoniích a koncertech, předehrách a symfonických básních v předchozích letech – postupného kompletního uvedení vokálně-symfonických děl, rozvrženého do tohoto a příštího ročníku Dvořákovy Prahy. Do programu závěrečného koncertu se Te Deum hodilo přesně. Dvacetiminutová skladba, uvedená autorem v premiéře po příjezdu do New Yorku při oslavách kulatého výročí objevení Ameriky, má vše, čeho si posluchač u jeho hudby cení – melodickou invenci, nápadité detaily i pozitivní vyznění. Tomáš Netopil nepřeháněl oslavnou velkolepost, kterou by bylo možné v textu hledat, ale soustřeďoval se na přirozené kontrasty a na hudební charakter jednotlivých úseků, včetně detailů, jako jsou vedlejší myšlenky a protihlasy v orchestrální mase nebo pečlivě hlídaná dynamika vokální složky. Vasilkův Pražský filharmonický sbor zpíval se samozřejmostí v potřebných proporcích. Sopranistka Simona Šaturová přispěla decentním, basbarytonista Adam Plachetka bohatýrským způsobem. Od charakteristického tympánového úvodu po měkce uzavřený dovětek byla radost poslouchat.

Podobnou přiměřenost jako u Brahmsovy Tragické předehry bylo možné vycítit i u Dvořákovy Šesté symfonie. Tomáš Netopil dirigoval s jasným vědomím celku. V první větě si vše nevystřílel, bylo zřejmé, že skladba bude pokračovat. Zdůraznil ztišenou, až tajemnou střední pasáž. I energický základ této části díla měl však krásnou zdrženlivost. A nedalo se nevšimnout pečlivě profilovaných detailů, například hned nástupu známého hlavního motivu, svěřeného houslím. Druhou větu jsme slyšeli jako závažně obtěžkanou, ve třetí zůstalo v roztančenosti vedle půvabu i trochu těžkopádnosti a ve vypointovaném finále převládla ve hře tělesa spolehlivost nad spontaneitou. Po celou dobu byly přesto v symfonii přítomny jasné záblesky dvořákovské poetiky. Inspirovat orchestr se Tomáši Netopilovi podařilo slyšitelně.

Koncertní program odezněl v tomto nastudování už ve Vídni a po následném pražském uvedení pak hned v rakouské metropoli ještě jednou. Pro interprety zcela určitě hektické dny.

Hodnocení autora recenze: 80 %

Dvořákova Praha 2017
Simona Šaturová (soprán)
Adam Plachetka (baryton)
Dirigent: Tomáš Netopil
Sbormistr: Lukáš Vasilek
Wiener Symphoniker
Pražský filharmonický sbor
23. září 2017 Rudolfinum – Dvořákova síň

program:
Johannes Brahms: Tragická předehra, op. 81
Antonín Dvořák:
– Te Deum, op. 103, B. 176
– Symfonie č. 6 D dur, op. 60, B. 112

www.dvorakovapraha.cz