Tři pohledy za premiérovou oponu Janáčkovy Věci Makropulos v Mnichově

V neděli večer čeká Bavorskou státní operu první premiéra této sezony – Janáčkova Věc Makropulos v režijním nastudování Maďara Árpada Schillinga, pod hudebním je podepsán náš Tomáš Hanus.Vedle německé sopranistky Nadji Michael coby Emilie Marty v obsazení figurují i Pavel Černoch jako Albert Gregor a Gustáv Beláček v roli Kolenatého. Z jednoho z pěti představení úvodního bloku mnichovské Věci Makropulos chystáme na Opeře Plus naši původní recenzi. V této chvíli přinášíme hned tři rozhovory, které jsme pořídili v době závěrečných zkoušek.

Tomáš Hanus – dirigentŘada návštěvníků pražského Národního má ještě v paměti velmi silnou inscenaci Makropulos, pod kterou jste byl podepsán vy společně s Christopherem Aldenem. Bude ta mnichovská od ní hodně odlišná?

Nejprve k hudební stránce: základní koncepce zůstává, ale zároveň nechci žít v konzervě, ale vždy znovu hledat, otevřít se novým věcem, souvislostem, což se tentokrát nabízelo i v souvislosti s novou edicí opery, kterou v Mnichově poprvé použijeme. To vede přirozeně k novému promýšlení temp, kontrastů, dynamiky… Režijní pojetí nechť posoudí diváci, mohu však říci, že se přirozeně bude lišit.

Na našem portále jsme už před časem, při rozhovoru s dirigentem Davidem Švecem, psali o tom, co jste zmínil: totiž že v Mnichově zazní nová kritická verze partitury. Co o ní můžete říct? V čem je jiná, resp. nová? A postřehne to vůbec nějak divák, který Makropulos zná?

Přesněji řečeno: Vzniklo vůbec první kritické vydání partitury, dosud byla ve světě používána značně upravená verze, která se z ne úplně vyjasněných důvodů značně lišila od všech dostupných pramenů. Částečně byla zjednodušená, obsahovala stovky chyb a úprav, které však nebyly vyznačené. Ve světě tedy hráli Věc Makropulos v této upravené verzi. Pod hlavičkou Editio Bärenreiter nyní vzniká série kritických vydání Janáčkových děl (stejným tématem se zabývá i Universal Edition) a David Švec je autorem nového (a velmi dobrého) klavírního výtahu. Já jsem měl spolu se svými spolupracovníky na starost vydání partitury. Jejím východiskem je brněnská premiérová verze, která se mírně odlišuje od takzvané vídeňské. Způsobil to Janáček sám, když pracoval se svými „dvorními“ opisovači nezávisle na sobě a upravoval a dokomponovával spontánně tak, že je to v každém opisu jiné. Kulhánkova kopie skončila v Brně, Sedláčkova ve Vídni.

Jako jeden z vydavatelů jsem měl na starosti především interpretační poznámky a doporučení. To by u jiného skladatele mohla být docela malá práce, ale u Věci Makropulos to byl rok intenzívního, místy detektivního pátrání, protože Mistr zanechal jen velmi málo dynamiky, frázování, tempových pokynů. Často si jeho údaje vzájemně protiřečí. Proto jsem dbal na to, aby tato „syrová“ partitura mohla být interpretům servírována v poživatelném, tedy srozumitelném stavu. A zároveň je tiskem jasně odlišeno, co je ona syrová verze a co je poznámka či doporučení vydavatele, abychom tak neomezovali a nedeterminovali tvůrčí svobodu a snad i vývoj do budoucnosti.

Nevím, zda se v případě Věci Makropulos dá na první poslech poznat, jaké vydání je používáno. Právě pro její složitost. Ale to nemůže být hlavním měřítkem. Ve sportu také vidíme především výsledky, ale bez poctivé přípravy a dobře vedeného tréninku se pravděpodobně nedostaví.

Makropulos není vaší prvním setkáním s Janáčkem v Mnichově. Jak tamní orchestr Janáčka cítí? Hodně jinak, než hráči u nás?

Orchestr mnichovské opery formovaly osobnosti jako Carlos Kleiber, Karl Böhm, Wolfgang Sawallisch a to je dodnes slyšet. Dokáže nabídnout zvuk oslnivé krásy, je to velmi pozitivní ansámbl, tedy orchestr, který „rád hraje“. Janáček netvoří základ jeho repertoáru, ale hudebníci jsou velmi otevřeni různým stylům, hledání optimálního zvuku. Je velmi příjemné, že se neuzavírají v nějakém vlastním „neměnném“ stylu, ale jsou ochotni „hledat Janáčka“. Mám naději, že toto hledání se spojí právě s uvedenými kvalitami.

Jak moc jste mohl zasahovat do obsazení jednotlivých rolí? A jak jste s interprety spokojen? Myslím tím hlavně Nadju Michael…

Dnes je obvyklé, že obsazení určuje Casting Director ve spolupráci s intendantem. V Mnichově dbají na to, aby zpěvák celou svou osobností odpovídal roli, tedy nejen hlasově, ale i typologicky (zde je samozřejmě možných mnoho výkladů). O spokojenosti či nespokojenosti nechci jako dirigent z principu hovořit, zejména proto, že za svými spolupracovníky vždy zcela stojím. A to ostatní ať posoudí publikum. Prosím, aby v této odpovědi nebylo hledáno nic jiného, než jsem řekl, odpověděl bych stejně v případě naprostého nadšení i naprostého smutku. Mohu ale říct, že jsem dostal k dispozici mimořádný tým lidí, nesmírně pracovitý a opravdu hledající.

Janáčka v zahraničí dirigujete poměrně často. Jste hodně na svého krajana pyšný? Je to pro vás srdeční záležitost?

Naprosto! Janáček mě dojímal už v době mého dětství. Když jsem dostal kapesné, chodíval jsem do tehdejšího Supraphonu a kupoval tajně a bez dovolení vinylové dlouhohrající desky, mezi nimi i Janáčkovy opery. Vzhledem k omezenému prostoru doma to někdy způsobilo zděšení mé maminky… Ale myslím, že mě tak „dostal“ hlavně pro pravdivost své hudby, ve které není ani stopa po kalkulu či po sterilním, v sobě uzavřeném umění.

Co dalšího je po mnichovské Makropulos ve vašem kalendáři?

Humperdinckova opera Hänsel und Gretel také v Mnichově, pak Netopýr v drážďanské Semperoper, Daphné od Richarda Strausse v Basileji, Káťa Kabanová v Oslu. A mezitím koncerty, z nichž bych pro naše publikum uvedl návrat po mnoha letech k České filharmonii.

Hodně úspěchů, aktuálně především k nedělní mnichovské premiéře.
***

Pavel Černoch – Albert GregorAlbert Gregor v Mnichově je myslím vaším prvním setkáním s touto rolí. Čím hlavně je pro vás zajímavá?

Ano, Albert Gregor bude mým debutem v této roli a je to pro mě dobrodružné. Po prvotních porodních bolestech při studiu, kdy jsem vystřídal tři korepetitory a dirigenty, než jsem byl schopen se do těch not a rytmu trefit, se mně dostává stále více a více pod kůži. On je napsaný velmi dramaticky, ale přitom překvapivě zpěvně, ale musíte interpretovat to, co Janáček opravdu napsal, jinak to nezafunguje. Navíc je to velmi komplikovaný charakter, což mě opravdu baví.

Mým velkým štěstím je možnost debutovat tak hudebně a charakterově komplikovanou roli s dirigentem jako je Tomáš Hanus. On Janáčka neuvěřitelně cítí a je to velká podpora, radost, těším se na představení.

Jak se vám pracuje s režisérem Árpádem Schillingem? Jak se vám zamlouvá jeho pojetí Makropulos?

Árpáda Schillinga mám rád. Obecně nemám problém s činoherními režiséry v opeře. Práce s ním je zajímavá, jiná, je velmi konkrétní, vyžaduje detaily a jediný nedostatek pro mě je, že pracuje pouze s textem a nikoliv s hudební partiturou. To nás dost zdržovalo, ale on je velice empatický a myslím, že i správně „potrhlý“ a to se mi líbí. Jeho pojetí Alberta Gregora jako rozpolceného mladého muže na pokraji psychopatie a schizofrenie je pro mě skvělé. Libuji si v rolích s takovým charakterem. Jaký bude celkový dojem, to nevím, to musí posoudit diváci.

Marná sláva, i v Janáčkově Makropulos je hlavní pozornost soustředěna na představitelku titulní role. Jak se Vám líbí interpretace Nadji Michael?

Nadja Michael je pro mě další zjevení na poli operního světa. Je to naše první spolupráce, i když jsme ze stejné agentury, a já jsem z ní zcela nadšen. Nejenom, že se na roli Emilie Marty hodí zcela typově, je krásná a v úžasné kondici, ale bude to i pěvecky báječné, což myslím není vždycky samozřejmostí. Jsme přátelé a je to skvělé.

V Mnichově se v janáčkovské inscenaci neobjevujete poprvé, Janáčka jste zpíval i jinde v zahraničí. Je podle vás nějaký viditelnější rozdíl v tom, jak Janáčka přijímá zahraniční publikum a jak u nás doma?

Já to nevím, já jsem v Česku zpíval Janáčka jen jednou a to v Brně, Števu v Její pastorkyni a přijetí bylo velmi vřelé. Opravdu vám na to neumím odpovědět… Čeho jsem si ale všimnul je to, že v zahraničí obecně bývají hlavní janáčkovské role obsazovány oborově výrazně dramatičtějšími zpěváky, což je zcela ku prospěchu věci. To se v Česku myslím podceňuje a může se tím ztratit dramatičnost a velkolepost Janáčkovy hudby v pěveckých partech.

Kam dál se po mnichovské premiérové sérii představení Makropulos vydáváte?

V listopadu letím do Bostonu. Budu zpívat na třech koncertech s Bostonskými symphoniky s jejich novým šéfdirigentem Andrisem Nelsonsem, a to v Rachmaninových Zvoncích. Potom mě čeká debut v roli Lacy ve Stuttgartu a debut jako Dona José v Carmen v Glyndebournu. Toto jsou do jara 2015 ty hlavní projekty. Kalendář mám už plný do roku 2018, tak se z toho těším… Jsou tam velké výzvy…

Hodně úspěchů!
***

Gustáv Beláček – KolenatýVáš nynější Kolenatý v Mnichově není zdaleka prvním vaším vystoupením v této roli, jak ostatně mohou potvrdit návštěvníci pražského Národního divadla. Kde všude a kolikrát jste ho zpíval?

Výbornú pražskú Makropulos sme hrali v roku 2008 a pre veľký zájem publika sa vrátila na repertoár v roku 2010. Po tejto  Aldenovej inscenácii som rolu Kolenatého spieval v Düsseldorfe, v roku 2012 v Norimbergu v Carsenovej réžii. S touto Makropulos sme hosťovali aj na Janáčkovom festivale v Brne. Spolu asi 25krát. V Mníchove teda skúšam moju štvrtú inscenáciu.

Jaká je z vašeho pohledu je a jak se liší chystaná mnichovská inscenace Makropulos od těch předchozích, ve kterých jste zpíval?

Pán dirigent Hanus urobil nové kritické vydanie pre Barenreiter. Čize oproti môjmu pôvodnému naštudovaniu som sa musel niektoré věci hudobne preučiť. Ale vcelku povedané všetci sólisti pristupujú k novému naštudovaniu veľmi poctivo, čiže hlavne po hudobnej stránke je to iné a verím že týmto poctí celý náš tím hodnotu a odkaz tohoto geniálneho diela.

Váš názor na Nadju Michael v titulní roli?

Doteraz u mňa jednoznačne ako představitelka Emilie vyhráva Gun Brit Barkmin, ktorú poznáme z pražského naštudovania. Vhodná tipovo, hlasovo, skvelá herečka  s výbornou češtinou. Nadja sa javí ako vhodný  a skúsený javiskový tip. Úprimne jej držím palce, aby rolu skvele zvládla a stala sa jej profilovou.

Čím je pro vás osobně jako interpreta Janáček nejvíc přitažlivý?

Vo všetkom. Vyšiel z Moravy, počúval  a rozumel intonácii a rytmu hlasu ľudu (aj zo severného Slovenska). Pretvoril „mluvu“ do hudby ako nikto pred ním a zatiaľ nikto po ňom. Jedinečný velikán. Mne blízky a  spieva sa mi dobre.

Co dalšího vás po Makropulos v Mnichově čeká?

Záväzky v Brne a Bratislave, neskôr opäť v Mníchove. A možno ďalšia Makropulos v našich končinách.

I vám přání Zlomte vaz k nedělní mnichovské premiéře!

Leoš Janáček:
Věc Makropulos
Hudební nastudování a dirigent: Tomáš Hanus
Režie: Árpád Schilling
Scéna a kostýmy: Márton Ágh
Světla: Tamás Bányai
Dramaturgie: Miron Hakenbeck
Sbormistr: Sören Eckhoff
Bayerisches Staatsorchester
Chor der Bayerischen Staatsoper
Premiéra 19. října 2014 Nationaltheater Mnichov

Emilia Marty – Nadja Michael
Albert Gregor – Pavel Černoch
Vítek – Kevin Conners
Krista – Tara Erraught
Jaroslav Prus – John Lundgren
Janek – Dean Power
Dr. Kolenatý – Gustav Beláček
Ein Theatermaschinist – Peter Lobert
Eine Aufräumefrau – Heike Grötzinger
Hauk-Schendorf – Reiner Goldberg
Kammerzofe Emilias – Rachael Wilson

www.staatsoper.de

Foto Bayerische Staatsoper / Wilfried Hösl