Tři pohledy za premiérovou oponu Janáčkovy Věci Makropulos v Mnichově

  1. 1
  2. 2

V neděli večer čeká Bavorskou státní operu první premiéra této sezony – Janáčkova Věc Makropulos v režijním nastudování Maďara Árpada Schillinga, pod hudebním je podepsán náš Tomáš Hanus.Vedle německé sopranistky Nadji Michael coby Emilie Marty v obsazení figurují i Pavel Černoch jako Albert Gregor a Gustáv Beláček v roli Kolenatého. Z jednoho z pěti představení úvodního bloku mnichovské Věci Makropulos chystáme na Opeře Plus naši původní recenzi. V této chvíli přinášíme hned tři rozhovory, které jsme pořídili v době závěrečných zkoušek.

Tomáš Hanus – dirigentŘada návštěvníků pražského Národního má ještě v paměti velmi silnou inscenaci Makropulos, pod kterou jste byl podepsán vy společně s Christopherem Aldenem. Bude ta mnichovská od ní hodně odlišná?

Nejprve k hudební stránce: základní koncepce zůstává, ale zároveň nechci žít v konzervě, ale vždy znovu hledat, otevřít se novým věcem, souvislostem, což se tentokrát nabízelo i v souvislosti s novou edicí opery, kterou v Mnichově poprvé použijeme. To vede přirozeně k novému promýšlení temp, kontrastů, dynamiky… Režijní pojetí nechť posoudí diváci, mohu však říci, že se přirozeně bude lišit.

Na našem portále jsme už před časem, při rozhovoru s dirigentem Davidem Švecem, psali o tom, co jste zmínil: totiž že v Mnichově zazní nová kritická verze partitury. Co o ní můžete říct? V čem je jiná, resp. nová? A postřehne to vůbec nějak divák, který Makropulos zná?

Přesněji řečeno: Vzniklo vůbec první kritické vydání partitury, dosud byla ve světě používána značně upravená verze, která se z ne úplně vyjasněných důvodů značně lišila od všech dostupných pramenů. Částečně byla zjednodušená, obsahovala stovky chyb a úprav, které však nebyly vyznačené. Ve světě tedy hráli Věc Makropulos v této upravené verzi. Pod hlavičkou Editio Bärenreiter nyní vzniká série kritických vydání Janáčkových děl (stejným tématem se zabývá i Universal Edition) a David Švec je autorem nového (a velmi dobrého) klavírního výtahu. Já jsem měl spolu se svými spolupracovníky na starost vydání partitury. Jejím východiskem je brněnská premiérová verze, která se mírně odlišuje od takzvané vídeňské. Způsobil to Janáček sám, když pracoval se svými „dvorními“ opisovači nezávisle na sobě a upravoval a dokomponovával spontánně tak, že je to v každém opisu jiné. Kulhánkova kopie skončila v Brně, Sedláčkova ve Vídni.

Jako jeden z vydavatelů jsem měl na starosti především interpretační poznámky a doporučení. To by u jiného skladatele mohla být docela malá práce, ale u Věci Makropulos to byl rok intenzívního, místy detektivního pátrání, protože Mistr zanechal jen velmi málo dynamiky, frázování, tempových pokynů. Často si jeho údaje vzájemně protiřečí. Proto jsem dbal na to, aby tato „syrová“ partitura mohla být interpretům servírována v poživatelném, tedy srozumitelném stavu. A zároveň je tiskem jasně odlišeno, co je ona syrová verze a co je poznámka či doporučení vydavatele, abychom tak neomezovali a nedeterminovali tvůrčí svobodu a snad i vývoj do budoucnosti.

Nevím, zda se v případě Věci Makropulos dá na první poslech poznat, jaké vydání je používáno. Právě pro její složitost. Ale to nemůže být hlavním měřítkem. Ve sportu také vidíme především výsledky, ale bez poctivé přípravy a dobře vedeného tréninku se pravděpodobně nedostaví.

Makropulos není vaší prvním setkáním s Janáčkem v Mnichově. Jak tamní orchestr Janáčka cítí? Hodně jinak, než hráči u nás?

Orchestr mnichovské opery formovaly osobnosti jako Carlos Kleiber, Karl Böhm, Wolfgang Sawallisch a to je dodnes slyšet. Dokáže nabídnout zvuk oslnivé krásy, je to velmi pozitivní ansámbl, tedy orchestr, který „rád hraje“. Janáček netvoří základ jeho repertoáru, ale hudebníci jsou velmi otevřeni různým stylům, hledání optimálního zvuku. Je velmi příjemné, že se neuzavírají v nějakém vlastním „neměnném“ stylu, ale jsou ochotni „hledat Janáčka“. Mám naději, že toto hledání se spojí právě s uvedenými kvalitami.

Jak moc jste mohl zasahovat do obsazení jednotlivých rolí? A jak jste s interprety spokojen? Myslím tím hlavně Nadju Michael…

Dnes je obvyklé, že obsazení určuje Casting Director ve spolupráci s intendantem. V Mnichově dbají na to, aby zpěvák celou svou osobností odpovídal roli, tedy nejen hlasově, ale i typologicky (zde je samozřejmě možných mnoho výkladů). O spokojenosti či nespokojenosti nechci jako dirigent z principu hovořit, zejména proto, že za svými spolupracovníky vždy zcela stojím. A to ostatní ať posoudí publikum. Prosím, aby v této odpovědi nebylo hledáno nic jiného, než jsem řekl, odpověděl bych stejně v případě naprostého nadšení i naprostého smutku. Mohu ale říct, že jsem dostal k dispozici mimořádný tým lidí, nesmírně pracovitý a opravdu hledající.

Janáčka v zahraničí dirigujete poměrně často. Jste hodně na svého krajana pyšný? Je to pro vás srdeční záležitost?

Naprosto! Janáček mě dojímal už v době mého dětství. Když jsem dostal kapesné, chodíval jsem do tehdejšího Supraphonu a kupoval tajně a bez dovolení vinylové dlouhohrající desky, mezi nimi i Janáčkovy opery. Vzhledem k omezenému prostoru doma to někdy způsobilo zděšení mé maminky… Ale myslím, že mě tak „dostal“ hlavně pro pravdivost své hudby, ve které není ani stopa po kalkulu či po sterilním, v sobě uzavřeném umění.

Co dalšího je po mnichovské Makropulos ve vašem kalendáři?

Humperdinckova opera Hänsel und Gretel také v Mnichově, pak Netopýr v drážďanské Semperoper, Daphné od Richarda Strausse v Basileji, Káťa Kabanová v Oslu. A mezitím koncerty, z nichž bych pro naše publikum uvedl návrat po mnoha letech k České filharmonii.

Hodně úspěchů, aktuálně především k nedělní mnichovské premiéře.
***

Pavel Černoch – Albert GregorAlbert Gregor v Mnichově je myslím vaším prvním setkáním s touto rolí. Čím hlavně je pro vás zajímavá?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář