Týden s tancem

Tanec divadlo na festivalu Divadelní svět Brno
Dnes začíná mezinárodní festival Divadelní svět Brno, který nabídne brněnskému publiku více než 50 inscenací ze zahraničí a výběr toho nejlepšího z českého divadla, bohatý doprovodný program, a dokonce i několik divadelních výletů mimo Brno. Potrvá do neděle 29. května.

Z tanečního a pohybového divadla se na programu objeví několik zahraničních i tuzemských produkcí. Dnes a zítra vystupuje v Mahenově divadle izraelský taneční soubor Kibbutz Contemporary Dance Company s inscenací Azyl. „Svými předchozími vystoupeními s bouřlivou diváckou odezvou prověřil statiku budovy Janáčkova divadla a my věříme, že i letos bude patřit k divácky nejatraktivnějším festivalovým produkcím a stane se taneční událostí sezony,“ komentují organizátoři z NdB. Proslulý izraelský soubor pod uměleckým vedením výjimečné osobnosti Ramiho Be´era patří vedle Naharinovy Batshevy k nejvýznamnějším souborům současného tance nejen izraelské provenience.

Choreografie Azyl se se zabývá jedním z nejžhavějších současných problémů ve světě, problémem postavení uprchlíka, imigrace, osudu žadatelů o azyl. Choreograf přistupuje k tématu z existenciálního hlediska a nastoluje otázky, které zkoumají pojmy spojené s imigrací, jako jsou vlast, identita, příslušnost, statut cizince, touha a domov… Azyl je Ramiho autobiografickým příběhem, v němž odhaluje své vnímání frustrace, zmatení a zcizení jako člen židovské rodiny přeživší holocaust.

„Příběh je o místech, kde si můžete odpočinout. O uprchlících, kteří hledají útočiště pro svou mysl, o místech a lidech, kteří chtějí někam patřit, být něčeho součástí. Chtěl jsem se věnovat tématu, do kterého se může vcítit každý člověk bez ohledu na národnost, pohlaví a tak dále,“ říká Rami Be’er. Každíé představení předchází dramaturgický úvod a po každém představení bude v divadle následovat diskuze s Rami Be´erem.

Na činoherní scéně Městského divadla Brno vystoupí 25. května soubor DEKKADANCERS s inscenací Proměna (recenzovali jsme zde).

Na Hudební scéně městského divadla Brno bude 26. května vystupovat od 17 hodin soubor Laterny magiky s inscenací pro děti Zázrak (s)tvoření.

Ve spolupráci s Tancem Praha se uskuteční 28. května na náměstí Svobody a 29. května na Moravském náměstí performance Woods, vždy od 17 a od 19 hodin.

Divadlo Polárka na Velké scéně uvádí představení pro nejmenší z produkce divadla Ponec: Škatulení Mirky Eliášové, 29. května od 14 a od 17 hodin.

Na scéně Janáčkova divadla přivítá NdB soubor Burki&Com s oceňovanou inscenací současného tance Ostrov!, představení se koná 29. května od 20 hodin.

Ve stejný den přijede také Cirk La Putyka se svou inscenací Runners, bude ji hrát od 18 hodin na Hudební scéně Městského divadla Brno.

Kromě hlavní programové nabídky přináší letošní ročník festivalu řadu atypických divadelních formátů, ve kterých se může divák aktivněji zapojit do představení nebo vyrazit na netradiční divadelní výlet. Pro dospělé je připravena putovní hra na pomezí larpu Divadlo jsi Ty!, určená pro pětice odvážných diváků, kteří si chtějí vyzkoušet, zda by jako čerství absolventi herectví získali angažmá v brněnských divadlech. „Diváci si vyzkouší choreografii z inscenace Městského divadla Brno, základy rozhlasové tvorby v nahrávacím studiu nebo i kostýmovou zkoušku. Prozkoumají zákulisí jednotlivých divadel a setkají se i s řadou herců. Nemusíte umět hrát, stačí mít jen chuť si hrát,“ doplňuje k tomuto netradičnímu formátu lektorka Divadla Polárka Marie Bravencová. Putovní hra se dá zažít pouze ve skupině a je určena pro minimálně 3, ale maximálně 5 diváků, kteří si společně zakoupí dohromady jednu vstupenku.

Pro rodiny s dětmi je na podobném principu postavena i dobrodružná Cesta divadelní krajinou, která slibuje navíc i nečekané koncertní překvapení v Divadle Polárka na závěr celého putování.

Poprvé vezme festival DSB své diváky i na výlet, a to hned dvakrát. JEDL – letošní divadlo roku, vytvořil unikátní site-specific projekt Santini, jehož realizace se odehrávají pouze v architektonických stavbách navržených tímto slavným architektem. Představení ve Křtinách je již beznadějně vyprodané, ale týmu festivalu se podařilo dosadit ještě další uvedení v Rajhradě, které bude navíc rozšířeno o komentovanou prohlídku kostela, který je aktuálně v rekonstrukci. Druhý výlet se odehraje taktéž v unikátním prostředí, a to přímo uvnitř historického centra Prahy v prostorách barokního Paláce Hrzánů z Harasova, který s imerzivní inscenací Mistr a Markétka obydlí nezávislý soubor Tygr v tísni. Speciální předpremiéra projektu byla připravena přímo pro DSB. Diváci zde dostanou možnost stát se součástí inscenace, procházet se mezi dějstvími, či jen v netypických prostorech paláce okusit na vlastní kůži atmosféru nejslavnějšího Bulgakovova románu.

Brněnská CO.LABS uvede osobní zpověď ve formě autorské taneční inscenace performerky Patrície Pažické
Brněnská zóna nezávislého umění CO.LABS uvede 28. května premiéru sólové autorské pohybové inscenace Not a Swan. Inscenace je koprodukčním projektem CO.LABS a kolektivu Lidi, kteří v CO.LABS působí od září 2021 jako stálá rezidenční skupina.

Kolektiv Lidi je umělecká skupina, tvořící na pomezí fyzického divadla, performance, happeningu, vizuální či zvukové instalace. „Jejich cílem je prozkoumávat existenci člověka v prostoru. Pracují s introspektivními tématy lidství, civilní existencí a prožitkem autenticity. Jejich tvorba je intimní, často abstraktní a záměrně se vzdává možnosti jednoznačné interpretace. Lidi pracují kolektivně a jednotlivé role se v rámci procesu často stírají a proměňují,“ vysvětlují organizátoři.

Not a Swan je sólový umělecký počin Patrície Pažické, kde právě její osoba a osobnost, bez prostředníků v choreografii, režii a dramaturgii, má přímý vliv na dílo. Režisér Juraj Augustín a výtvarná umělkyně Simona Augustín na sebe berou v tomto projektu podpůrnou a konzultační roli. Právě v tomto upozadění spočívá umělecký záměr – vytvořit možnost, i při kolektivním díle, kterým performativní umění je, nahlédnout do mysli jedné tvůrčí osobnosti a sledovat zhmotnění jedné myšlenky či vize od vzniku až po finální interpretaci. Autorkou hudby je Žanet Vítová a light design vytváří Tereza Papáčková.

„Klademe stejný důraz na uměleckou existenci diváka i performera a prozkoumáváme hranici, ve které se tyto dva světy potkávají. Bílá instalace, kde recipient nesedí opodál, ale je její součástí. Je usazený přímo v ní. Abstraktní bílý svět přeťatý černými železnými horizontály formuje, vyčleňuje, usměrňuje, brání a determinuje chování. Význam tohoto prostoru se mění každým okamžikem, a přitom si uchovává dramaturgickou kontinuitu. Prostor sám o sobě je mrtvý a bezvýznamový. Je to právě člověk, který mu dává smyl a svým chováním a přístupem ho ohýbá a tvaruje.“ říká ze své pozice režisér Juraj Augustín.

Diváci vstoupí do bílého světa Patrície Pažické, mladé tanečnice, která je bude provázet svým bytím a myšlenkami: „Sledujeme metamorfózu ženy v čase, na kterou působí hranice a požadavky společnosti. Jsou jí oporou nebo ji omezují? Neomezené možnosti, neomezené nároky, reálné možnosti, které nabízí její tělo, její charakter, její mysl. S dilematem si projít krizí vlastních hodnot a adaptovat se na nové nebo si zachovat vštípené postoje,“ slibuje inscenace.

„Mám mnoho myšlenek a názorů na témata, o kterých chci a potřebuji mluvit, ale nevím jak. Ale v momentě, kdy se mě někdo zeptá, jak se mám, se jenom usměju a řeknu, že ‚dobře’. Vyznění tohoto kusu je nějaký sdílení, že je ulevující už jen to, že to můžu říct. Že to někdo řekl nahlas. A že mě, a sebe, v tom někdo vidí bez nutnosti to vysvětlovat,“ říká k inscenaci její tvůrkyně Patrícia Pažická.

Jak uvádí projekt sama autorka?

Výpověď o věcech, o kterých se ve „slušné společnosti“ nemá mluvit. Témata, která si má každý vyřešit v pronajatém bytě za zavřenými dveřmi, před desátou hodinou a neobtěžovat s nimi ostatní (rozuměj bílé heterosexuální muže ze střední třídy).

Zažíváš orgasmus? Masturbuješ? Menstruuješ? Kupuješ další pepřák? Nedokážeš vstát ráno z postele? Sedíš v kuchyni na zemi a nedokážeš popadnout dech? Bojíš se zvednout telefon? Vyděláváš méně jako člověk, co ti zatím hlídá dítě? Máš depresi? Chodíš na terapii? Nemáš peníze na dobré kafe? Padáš vyčerpáním a strachem? Prožíváš panické ataky? Prožíváš panické ataky? Prožíváš panické ataky? Prožíváš panické ataky? Jsou tvoji rodiče poslední, kterým by si se svěřil nebo svěřila? Respektive, svěřil, svěřila si se rodičům a oni se usmáli a zeptali se, co máš ještě nového?

Jsi si jistá, že to, co se stalo, je pravda? Přežila jsem několik spontánních potratů. Sundal si kondom, ale neřekl mi o tom? Můj partner mne psychicky týrá – ale vždyť tě nemlátí – ale vždyť mě nemlátí. Nedokážu s nikým navázat blízky vztah. Měla jsem šťastné dětství.

Sedíš doma a pláčeš, denně? Jsem šťastná, mám nádherný život, jenom má své černé chvilky, o kterých se nemá mluvit. Nikdo neposlouchá. Co když je chvilek většina? Jsem šťastná? Měla bych být, jinak nezapadnu. Jsem unavená.

Vítejte v mém světe, ciťte se tu jako doma. Já se tak necítím.

Bílý svět protíná pár černých čar a všichni se tváříme, že je nevidíme, že se nás netýkají.

Současný taneční dokument nabídne pohled na život světové baletní legendy z Brna – I. V. Psotu
Ve dnech 30. května a 6. června 2022 se v prostoru brněnské vily Löw Beer uskuteční premiéra tanečního dokumentu PSOTA_Mistr v produkci ProART Company. Inscenace, jak název napovídá, mapuje život významné české osobnosti baletního světa, Ivo Váni Psoty. Místo tradičního pojetí a biografického zpracování však půjde spíše o zkoumání Psotovy osobnosti prostřednictvím hledání nových tvůrčích postupů.

Soubor ProART Company se již řadu let zaměřuje na uvádění multižánrových divadelních projektů, které reagují na kulturní osobnosti či díla české historie, sociální tematiku nebo politické tendence současnosti i minulosti. Realizace hudebně-dramatické inscenace PSOTA_Mistr je současnou uměleckou reakcí na osobnost a odkaz významného českého baletního umělce Ivo Váni Psoty (1908-1952), který v první polovině dvacátého století ovlivnil vývoj českého baletu. V roce 1932 přijal po sporech v brněnském divadle angažmá skupiny Original Ballet Russe (jeden z nástupců legendárního souboru Ballets Russes de Monte Carlo), se kterým absolvoval turné po celé Evropě, USA, Kanadě a Mexiku. V roce 1936 se vrátil opět do Brna, kde se roku 1938 zasloužil o světovou premiéru baletu Romeo a Julie Sergeje Sergejeviče Prokofjeva – sám tančil titulní postavu Romea. V Brně ho také zastihla okupace. V roce 1941 získal po dlouhém úsilí povolení okupačních úřadů vycestovat do USA, kde nejprve přijal angažmá v newyorské Metropolitní opeře a posléze přešel znovu k Ballet Russe. Stal se zástupcem ředitele souboru a absolvoval s ním úspěšné turné po celém americkém kontinentě. Do Československa se vrátil v roce 1947, kdy opět získal post uměleckého šéfa baletu Národního divadla v Brně, v němž soustředil velkou část nejtalentovanějších mladých tanečnic a tanečníků tehdy nastupující generace. Zemřel náhle v únoru 1952 na následky mozkové příhody za doposud nejasných okolností.

Projekt PSOTA rozvíjí dramaturgickou linii ProART zaměřenou na významné osobnosti české kultury a jejich význam a odkaz pro současnou společnost. V minulosti takto vznikly ProART multižánrové projekty o Emě Destinnové, Ivanu Blatném, Jiřím Ortenovi, Vladimíru Holanovi, Vítězslavě Kaprálové, Hugo a Pavlu Haasových. Autorem projektu je mezinárodně činný choreograf a režisér Martin Dvořák, který vychází ze vzpomínek dosud žijících pamětníků a z dostupných archivních materiálů. Formálně projekt zařazuje jako spojení tance, autorského pohybového divadla a dokumentu.

Dvořák hledal v pramenech archivu Národního divadla v Brně stejně jako v rozhovorech s žijícími pamětnicemi – balerínami Jarmilou Šlesingerovou a Olgou Skálovou. Cílem představení je přiblížit osobnost Ivo Váni Psoty prostřednictvím pamětníků a dostupných historických pramenů. Nejde však o jeho biografii. Naopak je snahou tvůrců se prostřednictvím zkoumání jeho osobnosti posunout k novým tvůrčím postupům a inovaci baletního pohybového slovníku. „Právě tento aspekt je silným motivem pro tvorbu představení. Psota se po letitých zahraničních zkušenostech vracel několikrát k působení v Brně. Balet zde reformoval a inovoval, dramaturgicky, technicky, obsahově, ekonomicky. Byl inovátorem nejen brněnského, ale i českého, potažmo světového baletu,“ připomíná Martin Dvořák.

Choreograficky pracoval Dvořák s klasickou baletní technikou a hledal její možná nová vyznění, výraz a dramatický obsah. „Prostor mezi čistou taneční abstrakcí a dramatickým vyjádřením či dějovou sdělností je hracím polem výsledného představení PSOTA. Struktura představení je mozaikovitá, tvůrcům jde o pocit z osobnosti, kterou osobně neznáme a v archivních pramenech se dozvídáme především informace profesní, nikoli osobnostní.“

Na komorním projektu se podílel skladatel a DJ Jan Hanák Sonority, který připravil hudbu již k představením Ema Destinn, Ondina, Ludwig B. a Haas_Dny po slávě. Pracoval elektronicky s verzemi skladeb mj. Romeo a Julie od Čajkovského a Prokofjeva. Autorkou kostýmů je Jindra Rychlá. Cílem projektu je přivést na jeviště taneční umělce širokého věkového rozpětí. Dvořák proto oslovil ke spolupráci emeritní primabalerínu ND Brno Janu Kosíkovou Přibylovou a rovněž studenty TK Brno.

Účinkují Jana Přibylová, Martin Dvořák, Klára Uhlířová, Ondřej Sochůrek, Tereza Burešová nebo Adéla Nenkovská, Ondřej Králíček nebo Antonín Zdráhal.

Premiéra performativní přednášky v Paláci Akropolis
Filosofka Alice Koubová a performerka Miřenka Čechová se představí pod hlavičkou Tantehorse v úterý 31. 5. v premiéře performativní přednášky Strachy. Uskuteční se v Paláci Akropolis od půl 8 večer. Mapuje mocenské společenské vztahy, strachy, které z nich vyplývají a možnosti, jak tyto strachy překonat jinak než celkovou ochablostí a naučenou bezmocí. Využívá inspirací ze současné kulturní reality a konkrétně zkoumá strategie odporu, úniku, tvarování a subtilních forem odvahy.

„Kultura se jako místo strachu z dobrých důvodů neprezentuje. Jenže strach a manipulace jsou součástí života v kultuře. Na toto potlačené téma chceme upozornit. Zajímá nás také dialog mezi vědeckým výkladem a divadelním představením. Jde nám o vystavění přednášky, která bude mít divadelní podobu, ale neztratí důraz na argumenty,“ vysvětluje Alice Koubová

Alice Koubová a Miřenka Čechová se setkávají ve sdílení obecných myšlenek i konkrétní zkušenosti, jak vykročit ze vzorců naučených mocenských vztahů. Jak nepropadnout do lhostejnosti nebo poslušnosti podmíněné strachem? Udělat relativně neviditelný, ale nečekaný krok proti moci může být stejně náročné jako postavit se před většinu a promluvit. Proč je takový čin náročný a životodárný zároveň? Kde k takovým krokům najít vnitřní zdroje? Jaká je šance na úspěch? Bude to někoho zajímat? Jakou sílu nabízí v této věci kultura a umělecký zážitek? Performativně – hudebně – výtvarná zkušenost, která vyzývá diváka k zaujmutí aktivního postoje a vytváří možnost fyzicky zakusit okamžik překonání osobního diskomfortu v rámci bezpečného prostoru umění.

Tvůrkyně se zajímají o napětí mezi vědeckou performativitou a performativitou uměleckého představení – svět vědy a svět umění na sebe mnohdy naráží zbytečně, kvůli normám a stereotypům, které nejsou pro dané oblasti nezbytné – jako je například zachování naprosté serióznosti projevu u vědy, nebo snaha za každou cenu zaujmout a přilákat pozornost v případě umění.

„Hravě, s odstupem, ale i skrze osobní zkušenost, mluvíme o strachu, který nás často nutí jednat podle určitých vzorců a zároveň divákovi zvědomujeme jeho dopady na naše činy a jednání,“ dodává Miřenka Čechová.