Týden s tancem

Přinášíme nové taneční zpravodajství k 22. lednu 2019. Co se děje a kam vyrazit? V Praze na derniéru jednoho z projektů VerteDance nebo na improvizaci, v Brně chystá premiéru PorART Company, v Trutnově hostují tanečníci z Litvy, a kdo neholduje výslovně současnému tanci, možná ocení hosty Národního divadla v Brně, kam přijede slovenská Lúčnica i Maďarský národní balet. Co chystají naše hlavní baletní scény na jaro, možná už víte, ale my vám to raději také připomeneme.

VerTeDance naposledy uvádějí projekt Ceviche
Improvizované představení, ve kterém se setkávají tanečníci pod hlavičkou souboru VerTeDance s choreografem Davidem Zambranem a kapelou Zrní, mělo premiéru v listopadu 2015. Choreograf pojmenoval projekt podle tradičního latinskoamerického pokrmu z ryb bezpočtu dalších ingrediencí, ve kterých viděl paralelu ve spolupráci s tanečníky a živou hudbou, která vždy probouzí nové varianty tanečního chodu při každé repríze.

Představení se udrželo na repertoáru tři roky, což je v současném tanci známka úspěchu. Naposledy bude uvedeno v holešovickém Studiu ALTA 24. ledna, tančí Martina Hajdyla Lacová, Tereza Ondrová, Lucia Kašiarová a Barbora Látalová.

V Altě Po pás a už po sedmé
Ve Studiu ALTA probíhá dále série improvizačních večerů Po pás v režii skupiny CreWcollective. Sedmý díl se koná 25. ledna. Dobrodružství improvizace, jedinečnost a neopakovatelnost sledovaného, spontánnost a překvapení: divák i performer jsou na tom podobně, ani jeden neví, co se bude dít, ale jsou v tom až „Po pás“. Na jevišti se spolu potkávají umělci z různých oborů, podmínkou pro účast je, že spolu déle než rok nespolupracovali, společně vytvářejí improvizované představení. Každý večer má dvě až tři části o délce 20 až 30 minut. Kombinaci hráčů vybírá publikum losem těsně před začátkem představení. Diváci tak nejen že rozhodují, kdo s kým bude vystupovat, ale stávají se součástí celého konceptu tím, že přinášejí nápady na konkrétní úkoly pro umělce. Tentokrát v tom budou až po pás Tina Afiyan Breiová (tanečnice, která v současnosti také v Altě vede workshopy), tanečnice Lucia Kašiarová, Michal Wróblewski (skladatel a saxofonista), Václav Zimmermann (divadelník, improvizátor, člen různých skupin a autorských projektů), herec a mim Vojta Švejda nebo houslistka Anna Romanovská-Fliegerová.

ProART Company uvede program k poctě Emy Destinnové

Multižánrová scénická báseň jako pocta opěrní pěvkyni Emě Destinnové (1878–1930) je nejnovějším projektem ProART Company a uskuteční se v premiéře 28. ledna, v brně ve vile Tugendhat. Operní pěvkyně a národní ikona Ema Destinnová inspirovala představení Ema Destinn_Bouře a klid. Slavná umělkyně se vedle své operní dráhy realizovala jako autorka básní, románů, písní, překladů a jednoho dramatu. Autor projektu, tanečník a choreograf Martin Dvořák tak vyzval spisovatelku Alenu Mornštajnovou, skladatele Antonína Fajta, Omara Rojas Ruize, Kryštofa Okrouhlého, Jana Hanáka a choreografku Golde Grunske, aby společně s ním z pocitu o Emě Destinnové vytvořili vlastní dílo. Mozaika z těchto děl bude tvořit kostru večera, jímž jako leitmotiv prostoupí Destinnové písně z cyklu Zahrada srdce a vybrané písně Antonína Dvořáka. Podoby a pocity národní hrdinky ztělesňuje pětice interpretek – tanečnice, herečka a zpěvačka – doplněná o postavu mužského protihráče, glosátora a jevištního partnera Enrica Carusa. Účinkující jsou jmenovitě Irene Bauer, Kateřina Beranová, Kateřina Jebavá, Golde Grunske, Zaida Ballesteros Parejo, Martin Dvořák a Marta Vašková (klavír). Inscenace vzniká v koprodukci s německou Tanzkompanie Golde. Více zde.

Současný tanec z Litvy v Trutnově
Taneční večer s názvem Contemporary čeká publikum ve Společenském centru Trutnov UFFO také v pondělí 28. ledna 2019. Contemporary znamená současný, dnešní. Představení, které nese tento název, je pravděpodobně v Litvě první, kdy tři umělci – tanečníci spolupracovali na tvorbě představení, které se dívá na současnou litevskou taneční scénu se sebeironií. A humor je nejkratší cesta k srdci diváka, který zatím není rozhodnutý, jestli žánru současného tance dá šanci. Dle organizátorů je toto představení nejen sebekritické, ale také humorné, mladistvé a téměř celou hodinu je schopné bavit publikum, ironicky se soustředí na procesy tvorby tance, na klišé, fráze i kostýmní detaily. „O čem „mluví“? O tom, jaké je současné taneční dílo. Klade si také otázku – pochopí diváci, o čem to všechno je, potřebujeme vysvětlit význam díla publiku? Odpověď zní – prostě to udělej!“ Také citují z litevských médií, kde se například píše: „Toto představení se doporučuje lidem, kteří se obávají současného tance nebo se jim prostě nelíbí. Nebo ještě víc pro ty, kteří obdivují tento typ tance. Nedoporučuji ho lidem bez smyslu pro humor a pro ty, kteří nerozumějí ironii.“ (Goda Dapšyté, Magazine 370). V inscenaci vystupují performeři Agnė Ramanauskaitė-Dahm, Paulius Tamolė a Mantas Stabačinskas. Více zde.

Slovenská Lúčnica i Maďarský národní balet Budapešť v Brně
Brněnské Národní divadlo představuje v nedávno zrekonstruovaném Janáčkově divadle taneční hosty. 26. ledna to bude slavný slovenský soubor písní a tanců Lúčnica. Hlavním posláním Uměleckého soboru Lúčnica je starat se o uchovávání a rozvoj slovenských národních tradic. Představení, které Lúčnica 26. ledna 2019 představí v Janáčkově divadle, vychází tradic slovenského lidu z rolnického, pastýřského i řemeslnického prostředí a přináší výběr neúspěšnějších tanečních choreografií prof. Štefana Nosáľa (1927–2017), dlouholetého uměleckého šéfa Lúčnice, jehož památku tímto programem soubor připomíná.

Poměrně záhy, 29. ledna vystoupí v Brně Maďarský národní balet Budapešť s trojdílným večerem Limitless. Co se v tomto titulu, který bude k vidění také v Janáčkově divadle, skrývá? Choreografie Troy Game – With Amazons, jednoaktová parodie na slavnou choreografii Roberta Northa, ale v ženském podání. Sama choreografie z roku 1974 je satirická, zobrazení „macho muže“ je postaveno na prvcích bojového umění a kulturistiky v humorné – a mimořádně fyzicky náročné – choreografii, původně pouze v podání mužů. Maďarský národní balet nastudoval choreografii v roce 2014 a ve stejném roce vstoupil do baletní historie tím, že jako první v Evropě nastudoval parodii na parodii: ženskou verzi Trojských her, kde stejnou choreografii tančí místo mužů ženy. Další choreografií je Bedroom Folk z dílny Sharon Eyal a Gai Gehara. Sharon Eyal se narodila v Jeruzalémě a byla tanečnicí a později choreografkou v izraelském souboru Batsheva Dance Company, z nějž v roce 2013 odešla a založila vlastní soubor L-E-V. Její tvůrčí i životní partner Gai Behar je DJ a odborník na undergroundovou kulturu v Tel Avivu. V roce 2015 pro nizozemské NDT nastudovali Bedroom Folk, který propojuje čisté, jedinečné a exotické taneční prvky se sugestivními barvami a světlem, řízený chaos, který ukazuje, kudy by se mohla ubírat budoucnost. Večer uzavře choreografie Williama Forsytha The Vertiginous Thrill of Exactitude pro tři tanečnice a dva tanečníky: sóla, pas de deux, pas de trois a ansámblové tance bez děje na virtuózní a majestátní závěrečnou větu Schubertovy „Velké“ deváté symfonie. Pocta klasické taneční technice vedená do krajnosti ukazuje Forsytha v rukopisu, s ním si ho diváci ztotožňují ze všeho nejvíce, jako inovátora a obdivovatele techniky tance na špičkách, kterou posouvá na hranice fyzických a fyzikálních možností.

Německý taneční archiv v Kolíně nad Rýnem uzavírá výstavu fotografického díla Gerta Weigelta
Už jen do 27. ledna mají návštěvníci šanci vidět soubornou výstavu německého fotografa Gerta Weigelta, kterou od března minulého roku pořádal Deutsches Tanzarchiv Köln. Gert Weigelt je žijící ikona německé taneční fotografie, před jeho objektivem se tělo tanečníků často mění v umělecký objekt, nachází novou perspektivu v detailu, neotřelé úhly a světlo, které přetváří živou materii v krajinu nebo odosobněný tvar, ale stejně tak zachycuje i dynamický pohyb a esprit tanečníka. Na výstavě, která skoro rok probíhala v Německém tanečním archivu, je představena řada jeho černobílých fotografických prací. V den, kdy výstava končí, 27. ledna, se v rámci doprovodného programu sám fotograf ujme lektorování, návštěvníky výstavou provede a koná se také diskuse. A poslední den výstavy je navíc vstupné zdarma. Už nyní kurátoři archivu pracují na další dlouhodobé expozici, která se bude věnovat tématu tanec a kritika a poběží opět od března do ledna.

Praha a Brno: velké baletní premiéry na jaro 2019

Národní divadlo v Praze i v Brně již nyní lákají diváky na premiéry, kterými oživí dědictví klasického i neoklasického baletu.
Na 19. února hlásí Národní divadlo Brno návrat Labutího jezera. Půjde o obnovenou premiéru stálice brněnského repertoáru, to na den přesně, kdy bylo Labutí jezero v Brně před sto lety uvedeno poprvé. Zůstává choreografie Roberta Strajnera, ale inscenace se po dvaceti letech na repertoáru dočká zcela nového výtvarného pojetí. Divadlo hovoří o mimořádné finanční podpoře zřizovatele, kterým je Statutární město Brno, na obnovu inscenací, díky níž realizuje i novou výpravu k slavnému baletu. Autorem kostýmů bude Roman Šolc, který s brněnským souborem spolupracuje již dvacet let a je jedním z nejvyhledávanějších návrhářů v českém tanečním světě. Scénu vytvořil anglický výtvarník Peter Horne, který se již v Brně uvedl scénickou výpravou k baletu Louskáček.

Jako vrchol sezony uvede NdB 8. března balet Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Balet je v sezoně uváděn k 80. výročí brněnské světové premiéry, která se konala 30. prosince 1938. Provedení v choreografii Ivo Váni Psoty se Zorou Šemberovou v roli Julie, které dovolil tančit bez špiček, je dnes legendární. Tento titul samozřejmě patří v brně k nejuváděnějším. Ze shakespearovských témat je v baletním světě nejvyhledávanější a nejvíce inscenovaný. Je to zároveň pro každého nového choreografa svazující, protože řádka jmen choreografů, který tomuto tématu každý dal vlastní styl, je předlouhá, z těch nejslavnějších jsou to John Cranko, Kenneth MacMillan, Jurij Grigorovič, Angelin Preljocaj, Jean-Christophe Maillot nebo Mats Ek… Autorem nového nastudování v Brně bude šéf souboru Mário Radačovský. V minulosti už svůj pohled na příběh Romea a Julie podal – v roce 2011 v Kanadě a přenesl pak titul do komorního souboru Balet Bratislava, který vedl. Nyní má ovšem k dispozici početný soubor a podmínky také zcela jiné. Jak dalece v nové premiéře uchová prvky své dřívější (velmi svěží a zdařilé) verze, jistě včas zjistíme!

Pražské Národní divadlo uvede na jaře premiéru Labutího jezera. Půjde o jednu z nejslavnějších verzí, Johna Cranka a zájem je už teď veliký, premiéry se konají 28. a 29. března a i dubnový blok představení je téměř vyprodaný, zbývají místa na druhé galerii, červnový má nakročeno ke stejnému osudu. Labutí jezero je balet divácky bezkonkurenčně nejpopulárnější, nadto John Cranko byl a je skutečná legenda choreografie 20. století, takže se není čemu divit. Balet ND je prvním velkým souborem, který získal povolení inscenovat toto dílo mimo domovskou scénu Stuttgartského baletu. V Národním divadle bylo inscenováno celkem 12 verzí Labutího jezera, pod které se podepsali choreografové Augustin Berger, Achille Viscusi, Remislav Remislavský, Saša Machov, Jelizaveta Nikolská, Alexandr Romanovič Tomskij, Jiří Němeček, Olga Skálová, Konstantin Michajlovič Sergejev, Lev Ivanov, Erich Walter, Růžena Mazalová, Marius Petipa, Vlastimil Harapes, Pavel Ďumbala, Hana Vláčilová a Kenneth Greve. John Cranko vytvořil své proslulé pojetí Labutího jezera v roce 1963, konečnou verzi pak představil v roce 1972. O její nadčasovosti se brzy diváci přesvědčí na vlastní oči.