Týden s tancem

  1. 1
  2. 2
Taneční střípky dalšího lednového týdne od 29. ledna 2019!
Společný smysl (ilustrační foto FB udalosti)

Divadelní skupina Kolonie připravila taneční inscenaci pro nevidomé
Divadelní skupina Kolonie vytvořila v prostorách Domu uměleckého průmyslu na Národní třídě (DUP39), provozovaných Divadlem X10, netradiční taneční inscenaci a zvukovou performance Společný smysl, která je primárně komponována pro nevidomé a zrakově handicapované publikum. Je ale určena i dětem a dospělým – tedy všem, kteří touží vidět tanec jinak. První uvedení probíhají v těchto dnech – od 27. do 29. ledna.

Choreografie a režie se ujaly Markéta Vacovská a Jindřiška Křivánková, v performanci s nimi vystupuje Jakub Gottwald. Co vede tvůrce k novému pohledu na tanec? Vysvětlují: Tanec je obvykle spojován s estetikou pohybu a s fyzickým výkonem tanečníka. Je tedy obecně řazen do skupiny vizuálních vjemů. Můžeme ale tanec chápat i jinak, jako zdroj energie, jako ozvučené, pohybující se tělo nebo například jako zážitek. V inscenaci jsou dvě tanečnice vystaveny specifickému úkolu – vytváří choreografii, která záměrně slučuje organické zvuky těla (např. dech, hlas), zvuky tvořené pohybem (např. kroky, skoky, tleskání atd.) a zvuky spojené s prostorem (přemístění, pády, skluzy po zemi atd.). Choreografie tak tvoří téměř zvukovou partituru, která nabízí širokou imaginaci. Součástí celého konceptu je také herec, jehož příběh se s tancem v určitých momentech setkává nebo doplňuje a tvoří tak o něco konkrétnější imaginativní rovinu.

V inscenaci není klasickým způsobem rozdělené jeviště a hlediště (což je ovšem cesta, kterou se už současný tanec často vydává, takže pro taneční publikum až o takový šok nepůjde). Hlediště tvoří čtvercovou arénu, v níž se tanečnice pohybují. V některých pasážích se ale dostávají i za diváky a otevírají tak více prostor. Performance není doprovázena hudbou, tu sama svým způsobem vytváří.

Pokud budeme vnímat tanec pouze esteticky, bude vždy přístupný jen vidícímu člověku. Důležitým a také hlavním aspektem našeho konceptu je zpřístupnit taneční představení všem skupinám, bez bariér, vytvořit takovou inscenaci, která nebude určena jen výlučně někomu,“ říká Jindřiška Křivánková, autorka projektu, a p pokračuje: „Zajímalo nás, jestli je možné tanec zbavit primární estetické roviny, udělat ho víceúčelovým, ale jen do té míry, aby to byl stále tanec. Pro nás, jako tvůrce, je to zajímavý způsob, jak se dostat k jinému tanečnímu jazyku. Ale nejen tanečnímu, protože v performanci je obsažený i vyprávěný příběh, hudební – zvuková složka a světelný design. Je to způsob, jak přemýšlet o divadle trochu jinak.

Inscenace Společný smysl není určena pouze pro nevidomé publikum, ale je spíše připravena s ohledem na něj. Ostatním divákům budou u vstupu nabídnuty masky/klapky na oči, a pokud budou chtít, mohou si je před začátkem představení nasadit nebo si je v průběhu libovolně sundávat a nasazovat. Inscenace nabízí možnost sledovat představení i jinými smysly, užít si, pro někoho možná netradiční zážitek z tanečního představení.

Ve stejném prostoru se v pátek 1. února reprizuje projekt Superpozice, ve kterém v režii Aleše Čermáka vystupuje Jindřiška Křivánková a Jakub Gottwald v dalším specifickém divadelním projektu Superpozice. Superpozice je podle umělců scénická úvaha připravená pro prostory tohoto divadla: dvě postavy pohybující se prostorem, bloudící X (J. Gottwald) a meziprostor ◊ (J. Křivánková) představují dvojitou spirálu symbolu a znaku. Představují dvě existující formy, které jsou neustále v opozici, jsou vzájemnými protipóly, pro což ale není žádné přesné vysvětlení. Jednou se zdálo X, že je motýl, jenž jen tak poletuje. Motýl se cítil motýlem a byl sám se sebou spokojený – dělal, co se mu zlíbilo, nevěděl, že je X. Existuje polarita, opozice mezi produkcí a sváděním, politickou ekonomií a smrtí, fatálním a banálním. Nelze však říci, že v tom všem je obsažena existence pokroku. X, ◊ se navzájem překřižují, sklouzávají jeden do druhého, mísí se. Všechno je dáno na začátku, pak nastává jen modulace…

Oáza neklidu (zdroj Alfred ve dvoře)

Vychází publikace o divadle Alfred ve dvoře

Motus, produkce pražského divadla Alfred ve dvoře vydává svou první publikaci s názvem Oáza neklidu. Kniha s podtitulem „Sonda do nitra nezávislé scény Alfred ve dvoře“ je kolektivní monografií Lukáše Jiřičky a Evy Kyselové, kteří se zaměřili na tuto scénu jako na divadlo neustálého experimentu. Kniha obsahuje celkem devět studií, doprovodné fotografie, přehled všech inscenací uvedených od roku 2001 ad. Grafickou podobu, která vychází z dlouholetého vizuálu divadla, navrhla grafička Anastasia Vrublevská (ATYP). Uvedení knihy proběhne 20. února od 18:00 přímo v Alfredu ve dvoře (Františka Křížka 36, Praha 7). Knihu je možné zakoupit v divadle a ve vybraných knihkupectvích.

Alfred ve dvoře už více než 15 let funguje jako umělecký inkubátor i stabilní divadelní scéna. Svým zaměřením zosobňuje a odráží proměnu divadelního jazyka i zásadní emancipaci českého (a evropského) performativního, divadelního a tanečního umění. Autorky a autoři textů Marie Adamová, Jana Bohutínská, Petr Ferenc, Lukáš Jiřička, Eva Kyselová, Ewan McLaren, Jana Návratová, Jakub Škorpil a Miloš Vojtěchovský se zaměřují na tvůrce, kteří výrazně ovlivnili vývoj této nezávislé scény – např. Krepsko, Secondhand Women, Handa Gote Research & Development, Jiří Adámek a Boca Loca Lab ad. „Po roce 2000 doznala česká divadelní scéna řadu změn, jichž se Alfred ve dvoře v produkci Motusu aktivně účastnil – docházelo k proměnám divadelní estetiky, která byla s nezávislou scénou do té doby spjata. Publikace analyzuje tyto posuny na jednom z nejlepších příkladů,“ komentují koncepci publikace editoři Lukáš Jiřička a Eva Kyselová.

  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na