Týden s tancem

  1. 1
  2. 2
Novinky z tance v těchto dnech: další tipy na představení na festivalu 4+ 4 dny v pohybu, slovenský tanec na návštěvě v zámoří, 12. ročník festivalu TANECVALMEZ za dveřmi a pozvánka na výstavu do MeetFactory.
Twenty Looks or Paris is Burning at The Judson Church – 4+4 dny v pohybu 2019 (zdroj archiv festivalu)

Tipy z festivalu 4 + 4 dny v pohybu

Minulý týden jsme avizovali dva nejslibnější zahraniční projekty z oblasti současného tance, které můžeme navštívit na festivalu 4 + 4 dny v pohybu, oba v divadle Ponec. Dnes večer The Third Dance izraelských tanečníků Niva Sheinfelda a Orena Laora, ve čtvrtek to bude projekt Twenty Looks or Paris is Burning at The Judson Church, ve kterém se střetávají dva taneční styly americké postmoderny. V pátek a v sobotu budou mít premiéru Podvraťáci od Spitfire Company.

Od 8. do 12. října bude svůj nový projekt Škůdce uvádět český soubor Wariot Ideal v Desfourském paláci. Na české alternativní scéně působí od roku 2009 a jejich projekty se vyznačují výraznou vizuální a hudební složkou. Věnují se tvorbě pro dospělé i pro děti, jejich domovskou scénou je pražské divadlo Alfred ve dvoře. Pravidelně se účastní významných festivalů, svou tvorbu představuje i v zahraničí. Hlavním představitelem souboru je autorský herec a mim Vojtěch Švejda, který má za sebou zkušenosti z Národního divadla, nominaci na Cenu Alfréda Radoka (2009) i ocenění Česká divadelní DNA (2012) za vynikající reprezentaci českého autorského divadla v zahraničí. Wariot Ideal dále tvoří hudebník, skladatel a autor hudby k mnoha inscenacím Jan Kalivoda, světelný designér, scénograf a amatérský filmař Jan Dörner a produkční Milena Dörnerová. Společně se věnují autorské tvorbě, která zahrnuje nejen improvizované pořady a pohybové, pantomimické a fyzické divadlo, ale i celovečerní činoherní představení.

Indickým tancem kathakem a novým cirkusem by měla být inspirovaná domácí premiérová performance Můj Hood, premiéru měla 4. října, reprízy jsou 9. a 11. října také v Desfourském paláci. Za projektem stojí performerky Anežka Hessová a Eva Stará a režisérka Lucie Ferenzová. „Jedna přišla právě teď, druhá je tu odmalička. Jednou se zase vydají na cestu. Určitě. Zatím čekají. A tu cestu hledají k sobě, jak se tak často říká. Což může být docela na dlouho. Asi. Minimálně jako cesta z Nuslí na Háje, když je mezitím pár let ve Švýcarsku. Pár let, pár zkušeností a pár škol oklikou třeba přes Indii,“ naznačuje obsah anotace. Scénická mixáž forem a stylů se v této performanci stává výrazovým prostředkem, protože nomádství je dnešní době vlastní: minimálně myšlenkově. Scénářem je esej na téma temnoty dnů zanechaných na opuštěných místech našich životů, protože jen ty světlé si ponecháme: minimálně myšlenkově. Volně se inscenace inspiruje knihou Světlé dny Zsuzsy Bánkové.

Představení íránského umělce Soroura Darabiho Šavušun je také postavené na hudbě a současném tanci, přinejmenším je program označuje jako jazykově bezbariérové. O čem jeho performance pojednává? V lednu si šíité připomínají legendu o šlechetném perském princi Šávašovi, který dobrovolně podstoupil mučení a prošel plameny, aby tak podal důkaz o vlastní nevině a očistil svou pověst od zlé pomluvy. Na ulicích, náměstích či ve svatyních se na jeho počest scházejí lidé, aby společně prožili smutek a žal, gesticky znázornili bolest, strach – a také aby dali průchod emocím volajícím po odplatě a násilí. Šavašun znamená doslova „oplakávání Šávaše“ a íránský umělec Sorour Darabi z této historicko-mytologické látky rozvinul ódu na zranitelnost. Darabi je íránského původu, ale žije a tvoří v Paříži. Prezentuje se mimo genderové určení. V Íránu byl/a součástí podzemní organizace ICCD (Invisible Centre of Contemporary Dance), která organizovala v Teheránu festival současného tance Untimely. Během studií v Národním choreografickém centru v Montpellieru stvořil/a Darabi sólo Subject to Change, inscenaci, která zpochybňuje vliv času a prostředí na transformaci jedince. V roce 2016 pak vytvořil/a v rámci festivalu Montpellier Dance sólo Farci.e zabývající se jazykem, genderovou identitou a sexualitou. Zatím poslední projekt Šavašun je ódou na soucit, zranitelnost a také na ty, kdo soucítí.

Viktor Černický uvádí projekt Prime Figures, premiéru měl v pondělí, repríza bude v sobotu. Černický ve svém novém projektu navrhuje podívat se na divadlo jako na místo pro lidské setkání a možnost zúčastnit se performance – ať v hledišti, nebo na scéně – otevírá i těm, kteří v ní jinak najdou zastoupení jen zřídka. Leitmotivem projektu Prime Figures je zvláštní zájem o společenství – a představuje nabídku stát se součástí početné skupiny, jež se po třech dnech spolu-práce znovu a znovu pokusí vytvořit společný autoportrét. Inspirován malbou tzv. holandského zlatého věku, rezignuje projekt Prime Figures na velká témata, obrací zrak k miniatuře a objevuje kouzlo v detailu každodennosti. „Téma společenství mě poprvé nadchlo, když jsem se díval na Noční hlídku, jeden z nevýznamnějších Rembrandtových obrazů, jenž vznikl jako dokumentace amsterodamského spolku domobrany. Lidské setkání coby centrální motiv mne pak zcela pohltilo, když jsem se seznámil s filmy švédského režiséra Roye Anderssona Ty, který žiješ nebo Písně z druhého patra. Jejich příběhy bez narativu jsou portréty lidské obyčejnosti, oslavou humoru a chválou malichernosti tak silné, že dokáže původní lidskou bezvýznamnost přetavit v něco velkolepého. Podobně jako posádka kapitána Franse Banninga Cocqa, která svou směšnou touhou po zachycení dala Rembrandtovi impulz k vytvoření jednoho z nejdůležitějších artefaktů v historii umění, říká Viktor Černický.

Divadlo Štúdio Tanca Banská Bystrica (zdroj studiotanca.sk)

Slovenský současný tanec v zámoří

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na