Provedení se pod taktovkou Lukáše Vasilka ujala PKF – Prague Philharmonia, ve spolupráci se členy České filharmonie a Kyiv Symphony Orchestra, Pražským filharmonickým sborem a Dětským sborem Radost Praha. Sólových partů se chopila německá sopranistka Susanne Bernhard, americký tenorista Kyle van Schoonhoven a švédský barytonista Arvid Fagerfjäll. Koncert byl zahájen českou a ukrajinskou hymnou a proslovem ministra kultury Martina Baxy, který se nesl ve znamení podpory Ukrajině a touhy po konci válečných útrap.
Pro danou příležitost nemohlo být zvoleno vhodnější dílo než právě Válečné rekviem, neboť se jedná o kus se silnou protiválečnou tematikou. Britten jej zkomponoval k příležitosti vysvěcení nové katedrály v Coventry v roce 1962, za války téměř zničené bombardováním německou Luftwaffe, a zároveň jej věnoval památce válečných obětí včetně svých čtyř přátel. Latinský text zádušní mše obohatil o básnický text anglického důstojníka Wilfreda Owena, který padl v roce 1918 ve Francii a své básně psal přímo v zákopech. Owenův text nesou dvě mužská sóla – tenorové a barytonové – vedle nichž je dílo tvořeno ještě sólovým partem sopránovým a mohutným vokálně-instrumentálním aparátem. Kromě velkého symfonického orchestru je to orchestr komorní, dále varhany, smíšený sbor a dětský (chlapecký) sbor.
Velikost a rozmanitost obsazení poskytuje možnost neustálé práce s velkým množstvím výrazových prostředků, zejména s barvou a intenzitou zvuku, což se Brittenovi daří nadmíru přirozeně. Všem složkám věnuje stejně důležitou úlohu, a to v charakteru poměrně kontrastním. Zpěváci i instrumentalisté tak mají možnost předvést široký rámec svých interpretačních schopností, a projevit jak lyričnost a zpěvnost tak dramatičnost a zvukovou monumentalitu. A nutno říci, že všechny tyto polohy se v Rudolfinu podařilo předvést opravdu úspěšně.
Sbor zněl po celou dobu jednotně, jednotlivé hlasové skupiny byly vyrovnané a intonačně jisté. Zaujal zvukovou kvalitou jak v pasážích naléhavě jemných (například hned v úvodní Requiem aeternam) tak dramaticky monumentálních (Dies irae) a citlivě reagoval na dirigenta. V kontrastu s hutnější a temnější barvou dospělých hlasů krásně kontrastoval lehký a svěží projev dětského sboru, zpívajícího po celou dobu jako jakýsi symbol naděje zpoza pódia. Orchestr nebyl ve vztahu k vokální složce ani upozaděn ani na sebe nestrhával pozornost a stejně, jako byl zřetelný a vědomý kontrast mezi projevem smíšeného a dětského sboru, se projevil rozdíl mezi pasážemi symfonickými a komorními. Navzdory velkému množství zvukově a barevně odlišných participujících uskupení fungovalo dílo po celou dobu jako celek, a všichni interpreti byli neustále „ve službě“ hudbě i jeden druhému. Velkou zásluhu na tom má jistě dirigent Lukáš Vasilek, na němž byla znát (i díky poněkud subtilnějšímu, ale přesto velmi energickému gestu) vedle vokálně-instrumentálních děl velká zkušenost s řízením děl čistě vokálních.
Co se týče sólistů, oba muži svým projevem dokázali velmi věrně a vokálně různorodě vyjádřit naléhavost i dramatičnost básnického textu, a to zvláště v lyrických částech, kde zejména mladý barytonista Arvid Fagerfjäll (například v závěrečné části Libera me), zaujal hloubkou a působivostí prožitku. Sopranistka Susanne Bernhard působila oproti svým mužským kolegům místy lehce strnule, nicméně vládla jistým hlasem a dobrou technikou.
Celkově se v Rudolfinu podařilo toto výjimečné dílo 20. století provést ve vší jeho bohatosti a vzhledem k účelu konání i s velkou důstojností, což diváci na závěr ocenili nadšeným aplausem.
Koncert za konec války na Ukrajině
21. února 2023, 19:30 hodin
Dvořákova síň Rudolfina
Program
Benjamin Britten: Válečné rekviem, op. 66
Účinkující
Susanne Bernhard – soprán
Kyle van Schoonhoven – tenor
Arvid Fagerfjäll – baryton
Pražský filharmonický sbor
PKF — Prague Philharmonia
členové Kyiv Symphony Orchestra
členové České filharmonie
Dětský pěvecký sbor Radost Praha (Jan Pirner – sbormistr)
Linda Sítková – varhany
Lukáš Vasilek – dirigent
