S Vilémem Veverkou otevřeně: O budoucnosti Filharmonie Brno

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Rozhovory tohoto cyklu by měly mít přívlastek "Bez obalu". Nebudu se v nich tedy primárně ptát na obvyklé otázky typu „na co vše se může posluchač těšit“ (byt' by to nemuselo být nezajímavé), ale rád bych otevřel podstatnější témata, nejen umělecká, skrze která se pokusím reflektovat současnou českou kulturní scénu jako takovou. Jako prvního hosta jsem si pozval Marii Kučerovou, ředitelku Filharmonie Brno, která říká: "Filharmonie Brno by měla být jednou něco na způsob Staatskapelle Dresden či Gewandhausu…"
Marie Kučerová (foto Filharmonie Brno)
Marie Kučerová (foto Filharmonie Brno)

Vilém Veverka: Filharmonie Brno otevřela svou sezonu velmi stylově, a sice spolu se skvělým dirigentem Jakubem Hrůšou (právě před tímto koncertem jsme se s Marií Kučerovou sešli k následujícímu rozhovoru). Bohužel však dost provizorně, protože v prostoru „Stadionu“, tedy sálu s velmi špatným (de facto žádným) zázemím, který dnes více než sál s bohatou historií připomíná diskotéku nebo tančírnu. Je to dost symbolické a pro situaci v moravské metropoli výstižné. Opravdu nebyla jiná alternativa? Orchestr realizoval, až na výjimky, veškeré své větší produkce v budově Janáčkova divadla. Ani tento prostor není optimální (co už je optimální?), nicméně ty elementární parametry, zavře-li člověk obě oči, splňuje, proč je tomu tentokrát jinak?

Marie Kučerová: Možná je to nakonec dobře, že se koncert koná v tomto sále, je to velmi vypovídající pro stávající situaci. Sál Stadionu není tak strašný, Filharmonie tam trávila své sezony v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech, pro pamětníky je to návrat do minulosti. Ale jak Filharmonie roste a má vyšší ambice, vyjevuje se zřetelněji kontrast s infrastrukturou, kde je nucena pracovat. Opravdu to byla jediná možnost, kde zahájit sezonu, jiný sál v Brně k dispozici nebyl. Je to předznamenání dvou sezon, kdy Janáčkovo divadlo bude procházet rekonstrukcí. Nebude to lehké období, budeme hrát více v Besedním domě, což je velmi stísněné. Ale o to větší bude poté kontrast, až Filharmonie Brno vstoupí za čtyři roky do nového sálu.

Vilém Veverka: To vyznívá dost depresivně, pokud si představíme Besední dům jako sídlo Filharmonie Brno, respektive jediné pódium orchestru, s ohledem na kapacitu sálu a kmenový repertoár, tento stav zkrátka vůbec neodpovídá potřebám jednoho z největších středoevropských orchestrů.

Marie Kučerová: Je to pravda, na druhé straně to vypovídá o tom, že posluchači Filharmonie Brno chtějí koncertní sál, nikoliv improvizaci typu Wannieck Gallery a podobně, kde Filharmonie v éře Altrichtera a Markoviče občas hrála. Na základě ankety mezi posluchači, kam se uchýlit na následující sezony, jednoznačně – z 90 procent – zvolili Besední dům, přes objektivní deficitity a limity, a to i co do repertoárových možností.

Vilém Veverka: S ohledem na tento fakt mám trochu pocit, že orchestr Filharmonie Brno je, alespoň co do zázemí, aktuálně takovým chudým příbuzným ostatních podobných institucí, porovnáme-li situaci například s Filharmonií Bohuslava Martinů. Tento stav je pak skutečným barometrem a „vizitkou“ města Brna, přesněji řečeno posledních dekád jeho rozvoje. Je proto logické, že vaší snahou a absolutní prioritou je zásadně stimulovat výstavbu Janáčkova kulturního centra. Dá se říci, že jste rozhodující osobností, která tento úkol přijala za dlouhodobý leitmotiv svého konání. Jaký je stav věci a jak moc je reálné, že orchestr Filharmonie Brno v roce 2020 vykročí do své nové a doufejme lepší éry?

Marie Kučerová: Ta situace je zoufalá obecně, nejen v Brně, ale v celé České republice, není ideální vlastně ani v Praze. Orchestrů, které jsou v provizoru, je více. V porovnání s okolními zeměmi žijeme v infrastruktuře z devatenáctého století. Brno je v tomto ohledu první vlaštovkou, která se snaží něco udělat, nejen gesty, ale skutečnou prací, možná to bude inspirací pro další podobné záměry. Původní vize otevření byla rok 2019, ale abychom měli jistotu, že zvládneme testovací provoz (jaro 2020) atd., je reálná první sezona 2020/21. Některé procesy zkrátka nejdou zkrátit a není dobré je ani uspěchat.

Marie Kučerová (foto Filharmonie Brno)
Marie Kučerová (foto Filharmonie Brno)

Vilém Veverka: Výstavba nového koncertního sálu představuje významnou investici, investici, která zavazuje, město jako zřizovatele Filharmonie, ale především pak orchestr (k vyšším výkonům a nárokům na sebe), respektive samozřejmě i jeho management. Filharmonie je však již druhým rokem bez šéfdirigenta (navíc se zatím nezdá, že by tomu mělo být brzy jinak). Není to svým způsobem v kontextu očekávání nové etapy určité podcenění – dost zásadní – dané situace? Jinými slovy nepostrádáte ve svém týmu osobnost evropského formátu, s níž byste společně naplňovali další, nejen umělecké vize?

Marie Kučerová: Postrádám, samozřejmě. V dané situaci, která nastala, bych určitě chtěla co nejrychleji někoho vybrat a oslovit, ale ne za každou cenu. Nemyslím si, že je dobré někoho instalovat jen formálně. Musíme si zároveň uvědomit, že podmínky nebudou v blízké budoucnosti podobné například podmínkám německých orchestrů, kterým nemůžeme finančně konkurovat. Můžeme však nabídnout skvělý sál a špičkový orchestr. Logicky potřebujeme někoho, kdo orchestr potáhne kvalitativně, tedy umělecky a projektově nahoru.

Vilém Veverka: Uvažujete tedy primárně o českém dirigentovi?

Marie Kučerová: Byla by to výhoda ale, upřímně, toto kritérium není rozhodující, pokud bude dirigent odpovídat základním parametrům co do zkušenosti, kvality, renomé a sekundárně samozřejmě i co do kontaktů. Z těchto objektivních kritérií pak logicky vyplývá určitá množina možných dirigentů.

Vilém Veverka: Odhlédněme nyní na chvíli od všudypřítomného tématu – výstavby sálu. Do Filharmonie Brno jste přišla na jaře roku 2013 – čtenářům připomeňme, že vaším předchůdcem byl skutečný inovátor na poli české orchestrální scény, David Mareček (epizodické období působení Zbyňka Matějů nezmiňuji), současný generální ředitel České filharmonie, který měl okolo sebe již v Brně velmi dynamický tým. Vy jste to měla svým způsobem právě o to „těžší“, že jste přicházela po této silné éře, kdy David započal faktickou modernizaci instituce. Po třech letech se nabízí prostor k určitému zamyšlení a reflexi. Jak vidíte Filharmonii dnes, kam se podle vás posunula, jaké úspěchy byste vyzvedla, co se naopak prozatím třeba nedaří realizovat?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (22) “S Vilémem Veverkou otevřeně: O budoucnosti Filharmonie Brno

  1. Vize paní ředitelky, že by „Filharmonie Brno by měla být jednou něco na způsob Staatskapelle Dresden či Gewandhausu“ je zajímavá. Skrývá v sobě však čertovo kopýtko: oba zmiňované orchestry jsou totiž současně orchestry divadelními! Samozřejmě – podobně jako Lipsku a Drážďanům – by postačil i Brnu jeden orchestr, jehož pracovní potenciál by působením v obou oblastech, tedy symfonické i operní, byl optimálně využit. Hudebníci by pak mohli být i slušně zaplaceni. V současnosti město Brno platí špatně dva málo vytížené orchestry, místo aby dobře zaplatilo jeden. Odvahu k reorganizaci orchestrů však od politiků nelze očekávat.

      1. Pane JP, máte pravdu v tom, že orchestr v Lipsku disponuje opravdu velkým počtem hráčů. Jedná se však o jeden z nejlepších orchestrů v Evropě, který má i rozsáhlou zájezdovou činnost. Pan Veverka správně připomíná, že v Lipsku i v Drážďanech působí ještě další symfonické orchestry, jsou to však města s bohatou hudební tradicí i s velkým posluchačským zázemím.
        Nesrovnávejme tedy nesrovnatelné a zůstaňme u počtu hráčů a jejich výkonů. Zde je mnohem vhodnější srovnání např. s rakouským Lincem: zdejší Bruckner Orchestr má 130 hráčů a několik tzv. akademiků, tedy studentů, kteří příležitostně vypomáhají. V měsíci listopadu odehraje tento orchestr 21 veřejných produkcí (3 symfonické koncerty a 18 divadelních představení). Město Brno zaměstnává 216 orchestrálních hráčů (108 ve Filharmonii, 98 v NDB), kteří v listopadu odehrají 23 veřejných produkcí (17 představení, 2 symfonické koncerty, 4 komorní). I když připustíme, že v jiných měsících mohou tato čísla vypadat trochu jinak, lze odhadnout, že je v brněnských symfonických orchestrech přibližně o třetinu více hudebníků, než je potřeba. Kdyby se ustanovil jeden orchestr o cca 130-140 hráčích, mohli by mít jeho členové o třetinu vyšší plat. Jsou to vcelku jednoduché počty.

        1. Pane Metuzaleme, slučovat můžete vždy a všude. Kde byste tedy začal? Víme dobře, že „škrtne-li“ se cokoliv, znamená to prakticky konec, nic nového, žádná nová další kvalita ex post nevznikne. A přidáte-li zbytku muzikantů cca třetinu platu, bude to stále relativně málo…
          A propos, zájezdová činnost ještě nemusím nic vypovídat o skutečné kvalitě orchestru.
          Ještě jednu poznámku mi dovolte. Jistě se mnou souhlasíte, že pokud se budete srovávat s průměrem, nikdy se, nejen v umění, nikam neposunete.
          Ano, Brno (nejen Brno) utrpělo fatálně likvidací židovské elity a následným odsunem elity německé. Jinak by dnes bylo zřejmě na úrovni právě těch Drážd’an, které ještě v 80. letech, jak si vzpomínám, vypadaly jako krátce poválce. Ale to je jiné téma.

          1. Pane Veverko, nemohu sdílet Váš názor, že 37.500 Kč by byl v našich poměrech pro orchestrálního hráče malý plat. Domnívám se, že to je úroveň platů v České filharmonii, se kterými jsou hudebníci vcelku spokojeni.
            Ptáte se, kde bych začal. To je vcelku jednoduché: přehrávkami a konkurzy, prostě výběrem 130 nejlepších hudebníků. Nešlo by tedy o pouhé rušení, ale naopak o vytvoření nového dobrého orchestru. Jsem navíc toho názoru, že univerzálnost orchestru, tedy účinkování v opeře i na pódiu, by byla takovému orchestru velmi k užitku. Ostatně při nedávné návštěvě doporučil Semjon Byčkov Českým filharmonikům: Hrajte více operu.
            Zdá se mi, že paní ředitelka velmi přeceňuje význam nového sálu. Myslím, že by svoji energii měla napřít na hledání šéfdirigenta, který by s orchestrem soustavně pracoval. Pozici České filharmonie ve světě vybudovali Talich a Ančerl, nikoliv Rudolfinum! Ostatně Talich neměl ani to Rudolfinum, ČF za jeho éry hrála v sálech, kde se konaly i plesy. Proti nim je Janáčkova opera noblesní a akusticky krásný prostor…

          1. Děkuji za upřesnění, město Brno tedy zaměstnává 207 hráčů v symfonických orchestrech. Na úvaze, že by jich mohlo být 130-140, tedy o třetinu méně, to příliš nemění.

  2. Pane metuzaleme, dík za odvahu, napsal jste, co si zde nikdo neodvažuje. Totéž je Bruckner Orchestr Linz, kdy ihned zpozorníte při jeho hře nad kvalitou hry, ale on stačí snad nemožné. Spousty koncertů, participace v operách Musiktheateru Linz, čítá 130 hudebníků, čili alternace. Kvalita hry vysoká, ba ani skutečná pianissima v doprovodech pěvců nejsou problémem.

  3. Pane Metuzaleme, Jiří, paní Marie Kučerová uvedla oba německé orchestry jako kvalitativní příměr a měřítko vality. Jistě však neměla na mysli „syntézu“ či fůzi, ve smyslu vytvoření jednoho super-tělesa, které by obstaralo jak symfonické tak divadelní produkce.

    Dále, pan Metuzalém však nemá pravdu v tom, že by v Lipsku a Dráždanech byl pouze jeden orchestr. Obě města disponují i druhým velkým – právě, že čistě symfonickým orchestrem. Přijde mi velmi nebezpečné uvažovat v kontextu co by vlastně Brnu – či Praze (o jiných městech raději ani nemluvě) – stačilo. Mohli bychom pak diskutovat v rovině mnohem obecnější. Jistě by toho stačilo mnohem méně…

    1. Pane Veverko, chápu ambici paní ředitelky zvýšit úroveň orchestru, zároveň je však třeba otevřeně říci, že ambice dostat se na úroveň zmiňovaných německých orchestrů je naprosto nereálná. Jedná se o špičkové orchestry v celosvětovém měřítku s dlouhou tradicí, v jejichž čele vždy stály (a i dnes stojí) nevýznamnější dirigentské osobnosti. Jistě máte povědomí o tom, jak probíhají konkurzy do těchto orchestrů, jak si mohou vybírat opravdu ty nejlepší hráče. Filhamonie Brno je slušný symfonický orchestr, jakých je v Evropě desítky ba stovky, a není žádný reálný důvod očekávat, že by se to mělo v budoucnu nějak výrazně změnit. Stůjme oběma nohama na zemi…

      1. Pane Metuzaleme, paní ředitelka jistě musí mít podobnou ambici, protože právě taková ambice může ve finále obhájit onu investici v podobě výstavby nového sálu. Druhá věc je jak se jí tato ambice podaří řekněme v příštích 5-10 letech naplňovat. Nicméně ano, jak Gewandhaus tak Staatskapelle jsou špičkové orchestry v celosvětovém kontextu, jsou to „globální hráči“ s puncem faktické světovosti.
        Zde je třeba začít pracovat na zvýšení celkové úrovně školství obecně a samozřejmě zvýšit prestiž a atraktivitu podobného povolání jako je orchestrální muzikant. Věnoval jsem se tomuto tématu v předchozí úvaze. Jsem si vědom, že je to citlivé téma, které de facto nemá moc řešení bez systematických změn. Objektivně se to však ve výsledku týká všech českých orchestrů. Jak uvádím v mém aktuální textu, mnohé z těchto témat pochopil a realizuje David Mareček, jeho kroky považuji za hodné následování. Budeme-li stát oběma nohama na zemi, pak se v této zemi nic nezmění, převládne u-spokojenost. Jenže to je v umění konec…Logicky od sebe musíme chtít více.

  4. A ještě úplně na závěr:
    „V našem systému platovém je velká část platu – téměř polovina – nenárokovou složkou. To znamená formou osobního příplatku. A ten ve chvíli, kdy poklesne kvalita hráče, může být okamžitě odebrán,“ popisuje ředitel David Mareček a pokračuje: 
    „Pokud tento postup nepomůže, může být hráč povolán k přehrávce. Ta se koná před konkurzní komisí – to je stejná komise, která přijímá hráče do orchestru. A když u té přehrávky dvakrát neuspěje, tak musí z filharmonie odejít.“ 

  5. K oněm 18 – ti představením v Linci upřesním, že 12. 11. bude premiéra Straussovy SALOME pod taktovkou pana Daviese. Úžasný titul, pro velký orchestr vždy oříšek. Běží Verdiho Falstaff a v lednu má být nový Don Giovanni. Bruckner Orchestr zvládá velice náročný program v opeře a na koncertech. Ale platové poměry v divadle i v orchestru jsou mnohem lepší, než u nás. Po Salome mohu exaktně sdělit, jejich platové poměry. Parkování mají zdarma pro interní členy na kartičku pod divadlem v obrovské garáži, to by si hudebníci u nás zjevně asi moc přáli…

  6. Pane metuzaléme, jistě, že jsou v Rakousku příjmy celkově větší. Rakousko patří celkově do špičky EU. Jistě jsou i vyšší životní náklady. Zhruba vzato to vím i nyní, ale upřesním si to exaktně. U nás v oblasti kultury jsou velmi nízké příjmy. Ale je podstatné to, co jste psal. Totiž, Bruckner Orchestr musí zastat funkci koncertního i operního, ba i operetního orchestru. Vždy se v Linci divím, na jaké úrovni zastane tyto role. Při většinou zcela vyprodaných koncertech a představeních. Recept to jistý je, ale otázky ryze sociálně psychologické u nás asi nedovolí podobnou organizaci práce realizovat, byť přirozená cesta k vyššímu ohodnocení hudebníků to jistě je. Navíc musí být vynikající šéfdirigent, všestranný! A to pan Davies v Linci rozhodně je.

    1. Pane Jiří, máte ve všem pravdu :-). V Rakousku se kultura ctí už od císařských dob, zejména hudební kultura. Proč by jinak Němci Beethoven a Brahms žili ve Vídni? – To, co brání reorganizaci orchestrů v Brně, jste kulantně charakterizoval jako problémy „ryze sociálně psychologické „. Kdybychom to chtěli pojmenovat konkrétně, tak je to nedostatek odvahy politiků kousnout do tohoto trpkého jablíčka a zaběhlost daného systému, který v podstatě mnohým hudebníkům vyhovuje, neboť jim poskytuje dostatek volného času na jiné aktivity, ať již umělecké, podnikatelské či zájmové. A správně zmiňujete otázku šéfdirigenta, který – jak už jsem zmínil v této diskusi na jiném místě – je pro orchestr tím nejdůležitějším. Ten Brnu chybí, nový koncertní sál kvalitu FB nezlepší.

      1. Pane Metuzaleme, bylo by to na další nový článek. Nicméně, abych trochu parafrázoval Vaše slova a příspěvky, co brání – komukoliv – v reorganizaci čehokoliv v tomto státě? Jedno zda v Brně – které chcete stále reorganizovat – či v Praze? Vaše příspěvky mi přijdou zavádějící. To neberte jako kritiku, ale jako konstatování. Viz Vaše porovnávání – nekritické – s Českou Fiharmonií. Marie Kučerová nezminňuje ve svém rozhovoru jen oba „východoněmecké“ orchestry, ale také Mnichovskou Filharmonii (jako prototyp špičkového městského orchestru). Jinými slovy, hledal byste odvahu i u bavorských politiků reorganizovat také v Mnichově? A v Praze? Dovolte mi prosím malé odlehčení, záměrné, „A co na to Jan Tleskač“?

  7. Pane Veverko, zveřejnil jste rozhovor s paní ředitelkou Kučerovou, ve kterém rozebíráte různé problémy spojené s existencí FB. Jedním z prvořadých je financování. Stránky, na kterých jste rozhovor zveřejnil, počítají s reakcemi čtenářů, s možností jednotlivé příspěvky komentovat. To jsem tedy učinil i já, zmínil jsem vytíženost obou brněnských orchestrů v souvislosti s jejich odměňováním. Z reakce pisatele, píšícího pod přezdívkou Jiri, je zřejmé, že mé úvahy nejsou tak zcela mimo. Nevím tedy, v čem shledáváte mé příspěvky „zavádějícími“. V Mnichově jako v nejbohatším německém městě působí tři velké orchestry, protože Mnichov na to má. Brno na to, aby zaplatilo dobře dva orchestry, zjevně nemá. Tudíž jsem se zamyslel nad tím, jak by se situace dala řešit. Toť vše. Také jsem – pravda – trochu polemizoval s názory paní Kučerové na to, jak zvýšit kvalitu orchestru. Ale proto snad, probůh, OPERA PLUS umožňuje vložit komentář, aby bylo možné se zveřejněným textem polemizovat! Čímž končím, už nenapíši k tomuto tématu ani čárku….

    1. Pane Metuzaleme, ale naopak, zásadně jste tuto debatu oživil. Nicméně jste se jal „reorganizovat“ poněkud jednostranně, tot‘ vše. Jistě by bylo zajímavé, kdyby reagovala i Marie Kučerová.
      Financování kultury to je obecný problém a to de facto celou polistopadovou éru. Vzpomeňme ono symbolické jedno procento z rozpočtu ČR atd. Prostředků zde není málo, kultura se ovšem stala nezajímavým, z hlediska celospolečenského málo podstatným tématem. Snad také proto cítím potřebu podobných rozhovorů či úvah. Domnívám se, že je to dnes svým způsobem i „součástí výkonu interpreta“, hledat nová schémata a cesty, oslovovat vhodně publikum. Říkám to dost zjednodušeně.

      Ještě k tématu sál – bude velkým úkolem, pro kohokoliv, aby návštěvnost koncertů neklesala cca pod 95-98% kapacity sálu. Právě toto číslo je v Německu považováno za barometr úspěšnosti.

      Za Vaší polemiku Vám děkuji. Věřím, že webu operaplus.cz zachováte svou přízeň.

Napsat komentář