O budoucnosti Filharmonie Brno. S Vilémem Veverkou otevřeně

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Rozhovory tohoto cyklu by měly mít přívlastek "Bez obalu". Nebudu se v nich tedy primárně ptát na obvyklé otázky typu „na co vše se může posluchač těšit“ (byt' by to nemuselo být nezajímavé), ale rád bych otevřel podstatnější témata, nejen umělecká, skrze která se pokusím reflektovat současnou českou kulturní scénu jako takovou. Jako prvního hosta jsem si pozval Marii Kučerovou, ředitelku Filharmonie Brno, která říká: "Filharmonie Brno by měla být jednou něco na způsob Staatskapelle Dresden či Gewandhausu…"
Marie Kučerová (foto Filharmonie Brno)
Marie Kučerová (foto Filharmonie Brno)

Vilém Veverka: Filharmonie Brno otevřela svou sezonu velmi stylově, a sice spolu se skvělým dirigentem Jakubem Hrůšou (právě před tímto koncertem jsme se s Marií Kučerovou sešli k následujícímu rozhovoru). Bohužel však dost provizorně, protože v prostoru „Stadionu“, tedy sálu s velmi špatným (de facto žádným) zázemím, který dnes více než sál s bohatou historií připomíná diskotéku nebo tančírnu. Je to dost symbolické a pro situaci v moravské metropoli výstižné. Opravdu nebyla jiná alternativa? Orchestr realizoval, až na výjimky, veškeré své větší produkce v budově Janáčkova divadla. Ani tento prostor není optimální (co už je optimální?), nicméně ty elementární parametry, zavře-li člověk obě oči, splňuje, proč je tomu tentokrát jinak?

Marie Kučerová: Možná je to nakonec dobře, že se koncert koná v tomto sále, je to velmi vypovídající pro stávající situaci. Sál Stadionu není tak strašný, Filharmonie tam trávila své sezony v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech, pro pamětníky je to návrat do minulosti. Ale jak Filharmonie roste a má vyšší ambice, vyjevuje se zřetelněji kontrast s infrastrukturou, kde je nucena pracovat. Opravdu to byla jediná možnost, kde zahájit sezonu, jiný sál v Brně k dispozici nebyl. Je to předznamenání dvou sezon, kdy Janáčkovo divadlo bude procházet rekonstrukcí. Nebude to lehké období, budeme hrát více v Besedním domě, což je velmi stísněné. Ale o to větší bude poté kontrast, až Filharmonie Brno vstoupí za čtyři roky do nového sálu.

Vilém Veverka: To vyznívá dost depresivně, pokud si představíme Besední dům jako sídlo Filharmonie Brno, respektive jediné pódium orchestru, s ohledem na kapacitu sálu a kmenový repertoár, tento stav zkrátka vůbec neodpovídá potřebám jednoho z největších středoevropských orchestrů.

Marie Kučerová: Je to pravda, na druhé straně to vypovídá o tom, že posluchači Filharmonie Brno chtějí koncertní sál, nikoliv improvizaci typu Wannieck Gallery a podobně, kde Filharmonie v éře Altrichtera a Markoviče občas hrála. Na základě ankety mezi posluchači, kam se uchýlit na následující sezony, jednoznačně – z 90 procent – zvolili Besední dům, přes objektivní deficitity a limity, a to i co do repertoárových možností.

Vilém Veverka: S ohledem na tento fakt mám trochu pocit, že orchestr Filharmonie Brno je, alespoň co do zázemí, aktuálně takovým chudým příbuzným ostatních podobných institucí, porovnáme-li situaci například s Filharmonií Bohuslava Martinů. Tento stav je pak skutečným barometrem a „vizitkou“ města Brna, přesněji řečeno posledních dekád jeho rozvoje. Je proto logické, že vaší snahou a absolutní prioritou je zásadně stimulovat výstavbu Janáčkova kulturního centra. Dá se říci, že jste rozhodující osobností, která tento úkol přijala za dlouhodobý leitmotiv svého konání. Jaký je stav věci a jak moc je reálné, že orchestr Filharmonie Brno v roce 2020 vykročí do své nové a doufejme lepší éry?

Marie Kučerová: Ta situace je zoufalá obecně, nejen v Brně, ale v celé České republice, není ideální vlastně ani v Praze. Orchestrů, které jsou v provizoru, je více. V porovnání s okolními zeměmi žijeme v infrastruktuře z devatenáctého století. Brno je v tomto ohledu první vlaštovkou, která se snaží něco udělat, nejen gesty, ale skutečnou prací, možná to bude inspirací pro další podobné záměry. Původní vize otevření byla rok 2019, ale abychom měli jistotu, že zvládneme testovací provoz (jaro 2020) atd., je reálná první sezona 2020/21. Některé procesy zkrátka nejdou zkrátit a není dobré je ani uspěchat.

Marie Kučerová (foto Filharmonie Brno)
Marie Kučerová (foto Filharmonie Brno)

Vilém Veverka: Výstavba nového koncertního sálu představuje významnou investici, investici, která zavazuje, město jako zřizovatele Filharmonie, ale především pak orchestr (k vyšším výkonům a nárokům na sebe), respektive samozřejmě i jeho management. Filharmonie je však již druhým rokem bez šéfdirigenta (navíc se zatím nezdá, že by tomu mělo být brzy jinak). Není to svým způsobem v kontextu očekávání nové etapy určité podcenění – dost zásadní – dané situace? Jinými slovy nepostrádáte ve svém týmu osobnost evropského formátu, s níž byste společně naplňovali další, nejen umělecké vize?

Marie Kučerová: Postrádám, samozřejmě. V dané situaci, která nastala, bych určitě chtěla co nejrychleji někoho vybrat a oslovit, ale ne za každou cenu. Nemyslím si, že je dobré někoho instalovat jen formálně. Musíme si zároveň uvědomit, že podmínky nebudou v blízké budoucnosti podobné například podmínkám německých orchestrů, kterým nemůžeme finančně konkurovat. Můžeme však nabídnout skvělý sál a špičkový orchestr. Logicky potřebujeme někoho, kdo orchestr potáhne kvalitativně, tedy umělecky a projektově nahoru.

Vilém Veverka: Uvažujete tedy primárně o českém dirigentovi?

Marie Kučerová: Byla by to výhoda ale, upřímně, toto kritérium není rozhodující, pokud bude dirigent odpovídat základním parametrům co do zkušenosti, kvality, renomé a sekundárně samozřejmě i co do kontaktů. Z těchto objektivních kritérií pak logicky vyplývá určitá množina možných dirigentů.

Vilém Veverka: Odhlédněme nyní na chvíli od všudypřítomného tématu – výstavby sálu. Do Filharmonie Brno jste přišla na jaře roku 2013 – čtenářům připomeňme, že vaším předchůdcem byl skutečný inovátor na poli české orchestrální scény, David Mareček (epizodické období působení Zbyňka Matějů nezmiňuji), současný generální ředitel České filharmonie, který měl okolo sebe již v Brně velmi dynamický tým. Vy jste to měla svým způsobem právě o to „těžší“, že jste přicházela po této silné éře, kdy David započal faktickou modernizaci instituce. Po třech letech se nabízí prostor k určitému zamyšlení a reflexi. Jak vidíte Filharmonii dnes, kam se podle vás posunula, jaké úspěchy byste vyzvedla, co se naopak prozatím třeba nedaří realizovat?

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


22 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments