Vlámská choreografka Van den Broek na Tanci Praha

Ann Van den Broek se schovává za kameru a nejde na trh se skutečnou emocí

Známá vlámská choreografka Ann Van den Broek se často probírá temnými stránkami lidské duše a velmi rozdílnými stavy mysli. Lidské utrpení a bolest jí byla inspirací pro vznik nedávno uvedené premiéry The Phraising in the Pain v  interpretaci 420PEOPLE, uvedené v Praze.

Nyní na festivalu uvedla dílo The Black Piece se svými tanečníky a kameramanem Berniem Van Velzen a Thorstem Alofsem (ruční kamera). Inspirací jí byla kniha francouzského historika, Michaela Pastoreaua, Black – The History of the Colours, která přibližuje symbolické proměny černé barvy v myšlení a dějinách lidstva.

To je zajímavé téma. Často se jím probírají i psychologové. Choreografka nás v temnotě, tedy téměř v neviditelně obskurním prostoru, provází holým jevištěm Divadla Ponec. Scéna je zcela obnažena, takže nemá žádné výkryty. Pomocí ruční kamery napojené na velkou svítilnu, osvětluje sama Ann Van den Broek šedé tmavé kouty a rozličné předměty, patřící zřejmě do hry. Jsou to například staré páry bot, dopisy, papíry, psací stroj. Jedná se snad o symboly ze soukromí, obyčejného života a možná kusých vzpomínek. Na horizontu je připevněno menší plátno, na které se i v šerém prostoru promítá. Vlastně vše přítomné dle černého titulu není skoro vůbec vidět. Mezi filmovými detaily se na jevišti objevují skutečné postavy. Ty jsou zároveň nahrávány, promítány.

V žádném případě nejde o nijak závratné a inovativní představení a o taneční už vůbec ne. V téměř detektivním průběhu zkoumání tmy, černé hmoty a záměrné deprese, která se kolem nás šíří, je jen několik okamžiků, rychle nahozených, rytmicky pojatých pohybových etud. Dvě dívky a tři muži, tanečníci a performeři Ann Van den Broeck, zaujatě a přesně interpretují rytmické staccatové pasáže. Vždy se na krátko a v ostrém světle, objevují vedle sebe v řadě proti divákům. To je asi jediné, co z tanečního partu můžeme sledovat. Rytmus není v krocích, spíše jen v izolovaných částech třesoucích se těl, paží a rukou.

Choreografka zřejmě nesnáší fyzický kontakt, partneřinu a už vůbec nějaký vztah mezi partnery. Alespoň tak reagovala na moje otázky. Zdá se tedy, že nějaké člověčenství, tedy lidský faktor, se jí příčí. Spíše se vyžívá na tom, jak ubohý člověk trpí nebo se možná podle literární předlohy nechá vláčet významy černé barvy. Nemusí být vždy vše ve tmě černé, smutné a tragické. Možná jde chvílemi o vtip, odlehčenou situaci, ale já jsem ji nevypátrala. Tanečníků je mi líto, že se nemohou prezentovat v nějak lépe situovaných světelných podmínkách. Myslím, že by si to zasloužili. Ptám se sama sebe, proč rovnou autorka nereprodukuje nějaké konkrétnější dramatické filmové či divadelní situace, kde by mohli interpreti více osobitě něco vyjádřit.

Choreografka se schovává za kameru i filmové obrazy. Nejde na trh se skutečnou emocí. Myslím, že ji vlastně neřeší a řešit ji nechce. Obrazy i detailní mimika tváří v blízkém snímání jakéhosi strachu nebo obavy ze tmy, z černoty, zůstává uzavřena ve studiové rešerši. Je blízká jakýchsi semestrálních cvičení mladých filmařů – třeba ve studiu na FAMU.

Bohužel to více sdělení neskýtá. Ovšem, možná se mýlím, protože někdo se může tématem inspirovat a třeba jej dotáhne někdy příště dál.

 

Festival Tanec Praha 2016
The Black Piece
Koncept, režie a choreografie: Ann Van den Broek
Hudba: Arne Van Dongen
Scéna: Ann Van den Broek, Bernie van Velzen
Styling kostýmů: Ann Van den Broek, Judith Van Herck
Make up: Jos Brands
Kamera: Bernie van Velzen
Živá kamera: Thorsten Alofs
Ruční lampa: Ann Van den Broek
Vokály: Gregory Frateur
WArd/waRD
Premiéra 19. září 2014 Korzo Theater Den Haag
(psáno z repríz 16. a 17. června 2016 Divadlo Ponec Praha)

Tančí – Louis Combeaud, Konstantinos Kranidiotis, Frauke Marien, Nik Rajšek, Emma Seresia a další

www.tanecpraha.cz