Z Cardiffu do Brna přivezli silnou operní výpověď Janáčkova díla

  1. 1
  2. 2

Ángeles Blancas Gulín je Emilia resolutní, živelná až brutální, bez zábran, suverénně panovačná. Vypjaté pasáže výšek měly sice drobné šrámy, ale její energicky zjitřený projev nepozbyl na působivosti. Emiliiny žádosti a reakce dávají možnost břitkým odezvám všech, kdo se s ní postupně setkávají, Albert Gregor se okamžitě bezhlavě a nekontrolovaně zamiluje.

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)
Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)

Nicky Spence, kterého jsme před několika dny slyšeli v Brně v dokonalém Zápisníku zmizelého, je zde opět jako janáčkovský pěvec par excelence. Jeho Gregor je naplno v oblouku zoufalce, zlověstného v nesmyslně krutém dobývání lásky i v katarzním pochopení, kdo Emilia je. Zpívá v plné dramatičnosti a záviděníhodné plnosti tónu a samozřejmé interpretační lehkosti.

Solicitátor Vítek – Mark le Brocq je výrazný tenor se samozřejmým uchopením moderního partu, akční v gestech, jasný v tónech. Vítek také s vtipem slovně komentoval v čase přestavby celou právní kauzu Gregor-Prus i genealogii rodu. Pro Gustáva Beláčka je advokát Dr. Kolenatý něco jako kariérní samozřejmost, známe jej z Prahy, znají jej diváci z inscenací zejména v Německu. Britský pěvec zvučného hlasu David Stout je Baron Prus zcela suverénní ve všech fasetách, které v náročné stručnosti plnokrevná role vyžaduje. V Janáčkově repertoáru je též poněkolikáté (byl Harašta v Lišce Bystroušce, Vězeň Don Juan v opeře Z mrtvého domu).

Svůj stříbrný mezzosoprán dala Kristě Harriet Eyley (v repertoáru má i Lišku Bystroušku). Její Krista má důvtipné rozlišení role v scénkách milostných i zápalu pro asketickou dráhu pěveckou – „Ne, nelíbat…já mám teď jiné starosti…viď ta Marty je úžasná!“ V konfrontačních výstupech s Emilií Marty, od vstupního bezmezného obdivu dozraje k moudře fatálnímu soucitu s nebohou heroinou i odmítnutí elixíru. S milým Jankem byli dvojice atraktivně vyrovnaná, tenorista Alexander Sprague zaslouží povšimnutí. Nedávno s velký úspěchem zpíval Kudrjáše v Kátě Kabanové v leedské Opera North.

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)
Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)

Janáček profiluje všechny postavy dokonale v charakteristice jasné, stručné, výstižné a soubor všech pěvců byl kompletně sehraný a vyvážený, včetně vtipné postavy pominutého dávného milence Hauka Šendorfa. Zpíval jej s patřičně komediálním nadhledem Alan Oke (z Janáčka má v repertoáru i Rechtora a Komára v Lišce Bystroušce). O tom, že nejsou malé role, svědčil i Strojník, mladý dosud studující basista Dafydd Allen, Poklízečka Monika Sawa i Komorná Julia Daramy-Williams. Česká výslovnost pěvců byla příkladná, zajisté zásluhou šéfdirigenta, který vypomohl. Ostatně nedává jen nástupy, s pěvci mimicky i vyslovuje.

Tomáš Hanus diriguje kritické vydání opery, na kterém spolupracoval. Jeho znalost díla je tedy víc než důvěrná, to bylo jasně znát. Výrazné vstupní fanfáry otevřely děj započatý v dávné historii, fanfáry dokreslují také kulminaci třetího jednání, „Ego Hieronymus Makropulos iatros kajsaros Rudolfú“ pocta tvůrci věci Makropulos, zde hráli žestě nikoli za scénou, ale na bočním balkóně. Tomáš Hanus netlumil ani výbušné tympány, ani vypjatá střídání pasáží lyriky, detailní rytmizace nesla tah díla. V tomto nastudování zněla také žádaná viola d´amore – byla pro Janáčka zvýrazněním ženské přitažlivosti a Emilii Marty je charakterizačně připsána. Zejména sólo na konci prvého jednání (primárius David Adams) znělo úchvatnou vřelostí.

Mužský sbor za scénou opakuje v závěru sukus Emiliina životního kréda – „Jsme věci a stíny! Umřít nebo odejít – vše jedno, vše stejné! Hlupci, my jsme tak šťastni. Chtít víc nemůžeme!“ Emilia Marty umírá v okamžiku, kdy se její zpěv spájí s melodií orchestru „Ale ve mně se život zastavil, Ježíši Kriste! A nemůže dál. Ta hrozná samota. Omrzí být dobrý, omrzí být špatný. Omrzí země, omrzí nebe. A pozná, že v něm umřela duše.“ Poslední slova Eliny Makropulos jsou slova modlitby Otče náš – Pater hemon.

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)
Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)

Modernistickou historickou operu, Janáčkovo sugestivní životní vyznání, přivezli z Cardiffu v nezastřené, naplno silné operní výpovědi. Další Janáčkův triumf, zásadní festivalový zážitek.

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Festival Janáček Brno
18. listopadu 2022, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo

Inscenační tým:
Dirigent: Tomáš Hanus
Režie: Olivia Fuchs
Scéna a kostýmy: Nicola Turner
Světelný design: Robbie Butler
Video designer: Sam Sharples

Účinkující:
Emilia Marty: Ángeles Blancas Gulín
Albert Gregor: Nicky Spence
Solicitátor Vítek: Mark Le Brocq
Kristina, jeho dcera: Harriet Eyley
Baron Jaroslav Prus: David Stout
Janek, jeho syn: Alexander Sprague
Advokát dr. Kolenatý: Gustáv Beláček
Hauk-Šendorf: Alan Oke
Strojník: Dafydd Allen
Poklízečka: Monika Sawa
Komorná: Julia Daramy-Williams
Orchestr Velšské národní opery
Sbor Canticum Ostrava

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments