Zahájení Letních slavností staré hudby

V minulých staletích bývalo zvykem, že na letní měsíce šlechta opouštěla městské paláce, aby tento čas trávila na svých venkovských rezidencích. V hlavních městech tedy utichly i hudební produkce. Dnes však pražský hudební život v létě mimo jiných událostí osvěžuje festival Letní slavnosti staré hudby, jehož patnáctý ročník zahájil včerejší koncert s názvem Pantaleon v Trojském zámku. Samotný název koncertu odkazoval jak k nezvyklému nástroji, známému jako pantaleon či barokní psalterium, tak i k jeho „tvůrci“, Bachovu současníkovi Pantaleonu Hebenstreitovi (1668–1750).Soubor Echo du Danube nabídl výběr z barokní komorní hudby v netradičním zvukovém hávu. Ačkoli je řada provedených skladeb hrána poměrně často, díky rafinované a nezvyklé instrumentaci, využívající bohatost barokního instrumentáře, získaly nový rozměr. Program byl rozdělen do dvou částí. První polovina byla věnována převážně hudbě středoevropského prostoru a sestávala z děl Antonia Caldary, Johanna Philippa Kriegera, Johanna Jacoba Frobergera a Georga Philippa Telemanna. Telemannův Kvartet e moll byl však zároveň spojnicí k druhé části večera, sestávající z francouzské hudby Roberta de Visée, Michela Corretta a Marina Maraise. Jedinou výjimkou bylo Prelude et Caprice de chaconne od Itala Francesca Corbetty, jenž však ve Francii také nějaký čas působil a dotyčná skladba vyšla tiskem v Paříži. Členové Echo du Danube v těchto kompozicích nenechali nikoho na pochybách, že své nástroje ovládají na vysoké úrovni.

Jedna z hlavních úloh náležela samozřejmě psalteriu, na něž hrála Elisabeth Seitz. Její hra se vyznačovala nejen technickou přesností, ale také až překvapivým bohatstvím hudebního vyjadřování, zejména v šíři dynamické škály, stejně jako v práci s časem v hudbě. Party, které Seitz hrála, nebyly původně určeny tomuto nástroji, avšak získaly tím zcela novou zvukovou podobu.Vynikajícím hráčem byl také houslista Martin Jopp. Pro jeho výkon byl charakteristický měkký a plný tón s výtečnou intonací a jistými tahy smyčce, stejně jako jemná ornamentika, která působila velmi přirozeně. Náročné technické pasáže byly u Joppa zcela uvolněné a jejich obtížnost tak byla dokonale skryta. Melodickou protiváhou v ansámblu byl Christian Zincke na violu da gamba, umělecký vedoucí Echo du Danube. Spojovala se u něho rytmická jistota, nezbytná ke zdařilému provedení continua, s lehkostí zvuku a artikulace, která zcela korespondovala s psalteriem i houslemi. Sólové pasáže gamby, velmi dobře provedené, se objevily ve skladbách Maraise a Telemanna. Stejně vynikající výkon podal také Thomas Boysen (theorba, barokní kytara), jenž hrál většinou v continuu. V tom byl skutečně velmi vnímavým hráčem a jeho hra i v drobných detailech skvěle splynula s ostatními nástroji, jejichž hlasy tak umně podpořil. Sólově se představil v Corbettově Prelude et Caprice, které bylo příjemným a výtečně provedeným osvěžením večera. Pětici instrumentalistů uzavírala harfenistka Masako Art, která svůj nástroj po zvukové i technické stránce taktéž ovládala velmi dobře a zajímavé byly zejména její realizace číslovaného basu. Poněkud problematická byla z její strany souhra s celým ansámblem, což dokazoval také většinou chybějící oční kontakt, mezi ostatními hráči zcela samozřejmý. To se kromě některých drobných neshod v souhře projevovalo v rychlých větách, v nichž někdy hrála rychleji a aktivněji než ostatní, a vytvářela tak na ně tlak. Ačkoli se v pauzách většinou pohotově srovnala, na několika málo místech byly problémy v souhře patrné více.

Zbytek souboru však vzájemně komunikoval naprosto ukázkově a jednotliví hráči spolu doslova dýchali. Díla díky tomu působila naprosto kompaktním dojmem. Jak jsem již zmínil v úvodu, velmi netradiční byl také celkový zvuk, neboť nezvyklé obsazení nabídlo nové barevné možnosti, kterých soubor využil skutečně bohatě. Po hudební stránce byl kladen důraz na tuto hru barev a jemných detailů, jimž hudebníci věnovali velikou pozornost, to vše navíc ve výborně sestavené dramaturgii. Všichni hráči si také skvěle poradili s intonací svých nástrojů, kterou ovlivňovalo teplé počasí, „okořeněné“ vydatným odpoledním deštěm. Díky tomu byl koncert Echo du Danube v Trojském zámku velmi příjemným a důstojným zahájením Letních slavností staré hudby.

Letní slavnosti staré hudby 2014
Pantaleon
Echo du Danube
– Christian Zincke (viola da gamba, umělecký vedoucí)
– Elisabeth Seitz (psalterium)
– Martin Jopp (housle)
– Thomas Boysen (theorba, barokní kytara)
– Masako Art (trojřadá harfa)
14. července 2014 Zámek Troja Praha

program:
– Antonio Caldara: Ciaccona B dur
– Johann Philipp Krieger: Sonáta č. 2 d moll
– Johann Jacob Froberger: Lamento sopra la dolorosa perdita
– Georg Philipp Telemann: Kvartet č. 6 e moll (Nouveaux Quatuors en six suites)
=přestávka=
– Robert de Visée: Suita a moll
– Francesco Corbetta: Prelude et Caprice de chaconne
– Michele Corrette: La Furstemberg
– Marin Marais: Suite C dur

www.letnislavnosti.cz

Foto Petra Hajská