Zemřela klavíristka Alice Herzová-Sommerová, bylo jí 110 let

Z Londýna dorazila smutná zpráva: dnes tam zemřela Alice Herzová-Sommerová, česká klavíristka žijící po ukončení druhé světové války v Izraeli a posléze ve Velké Británii, nejstarší Češka přeživší holokaust. Loni v listopadu oslavila sto desáté narozeniny. Ještě před třemi lety pravidelně každý den tři hodiny hrála na klavír. Byla známá jako nezdolná optimistka. „Vždy jsem byla optimistkou a věřím, že smích je skvělá věc. Každý večer, když jdu spát, si říkám, že jsem prožila další nádherný den a zítra si ho zopakuji znovu,“ řekla v roce 2010 v rozhovoru s deníkem The Guardian.Alice Herzová-Sommerová  se narodila 26. listopadu 1903 v Praze v židovské, německy mluvící umělecky založené rodině. Otec se staral o továrnu a matka o pět dětí, tři dcery a dva syny. Alice pocházela z dvojčat, měla sestru Marianu. Hrát na klavír se začala učit v pěti letech a brzy byla dobrou interpretkou. V šestnácti letech byla přijata jako nejmladší žákyně ke studiu na německé hudební akademii v Praze. Dům její rodiny byl kulturním salonem, kde se scházeli spisovatelé, hudebníci, herci i vědci. Mezi nejlepší přátele její rodiny patřili např. Franz Kafka, Max Brod i Felix Weltsch. V roce 1931 se vdala za houslistu Leopolda Sommera a roku 1937 se jim narodil syn Raphael (1937–2001), který se později stal violoncellistou.Po napadení Československa Německem v roce 1939 většina její rodiny i přátel emigrovala do Palestiny. Alice s manželem a synem kvůli nemocné matce zůstali v Praze. Nacisté jim, Židům, zabrali veškerý majetek a zakázali mj. veřejně koncertovat i vyučovat osoby nežidovského původu, tehdy zůstala rodina zcela bez prostředků.

V červenci 1942 byla její nemocná matka Sofie ve věku dvaasedmdesáti let odvezena do koncentračního tábora. Přesně za rok totéž čekalo i Alici, která se svým manželem a pětiletým synem byla deportována do koncentračního tábora Terezín. Dostali se do takzvaného „oddělení pro organizování volného času“, byli členy táborového orchestru, který pořádal po pracovní době pro uvězněné hudební vystoupení. Odehrála tam asi sto padesát koncertů, hudba byla pro ni prostředkem, jak uniknout okolní kruté realitě, hladu, ponižování a všude přítomné smrti. Vystupovala i jako pěvkyně při terezínském nastudování oper. Také syn Raphael účinkoval v dětské pohádkové opeře Brundibár. Táborový orchestr i dětská opera byly součástí nacistického pokusu ukázat Mezinárodnímu červenému kříži, který vykonával třikrát ročně kontrolu, „normálnost“ života v táboře. Manžel byl ale postupně deportován do koncentračního tábora v Osvětimi a pak do Dachau. Svou matku a manžela již nikdy nespatřila. Z patnácti tisíc dětí odvlečených do tohoto tábora přežilo pouhých 130, její syn byl mezi nimi. Zahynula celá rodina manžela, několik členů její rodiny a všichni její přátele, kteří zůstali v Praze.Vrátila se do Prahy v květnu 1945 po osvobození Terezína Sovětskou armádou. V poválečném Československu se ale necítila dobře a roku 1949 emigrovala se synem do Izraele, kde se setkala se svými sestrami. Živila se výukou hudby na konzervatoři a na hudební akademii v Jeruzalému, kde propagovala milovanou českou hudbu. V roce 1986 se přestěhovala do Velké Británie za svým jediným synem, již světoznámým violoncellistou a jeho rodinou. Plné štěstí jí však zkalilo úmrtí syna na infarkt při turné roku 2001, právě v milovaném Izraeli. Její životní příběh se stal v roce 2006 předlohou pro knihu Melissy Müllerové a Reinharda Piechockého Rajská zahrada v pekle: Život Alice Herzové-Sommerové. Další knihou zabývající se jejím příběhem je Století moudrosti od Caroline Stoessinger z roku 2012.Alice Herzová-Sommerová zemřela v nemocnici, kam byla přijata v pátek, uvedla její snacha Genevieve Sommerová. Zemřela tak týden před vyhlašováním amerických Oscarů, na které je v kategorii krátkých dokumentárních filmů nominován i další snímek o ní, The Lady in Number 6: Music Saved My Life (Dáma v čísle 6: Hudba mi zachránila život).

Foto archiv
Zdroj: Wikipedie