Zubin Mehta je v Mnichově jako doma. Rozhlasový orchestr ze současnosti i nedávné minulosti

Herkulessaal mnichovské Rezidence pamatuje snad všechny významné dirigenty naší doby. Zubin Mehta, který letos oslavil osmdesáté narozeniny a který se posluchačům představil se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, mezi ně rozhodně patří. Všechny zahrané skladby, počínaje Schoenbergem a konče Brucknerem, byly v jeho nastudování zajímavým a přitažlivým zážitkem, který mnichovské hudební prostředí ještě více umocňuje.
Zubin Mehta, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks - Mnichov 11.11.2016 (foto © Peter Meisel / BR)
Zubin Mehta, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks – Mnichov 11. 11. 2016 (foto © Peter Meisel / BR)

Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu patří mezi ty orchestry, které vytvářely novou tradici hudebního poválečného světa vážné hudby. A byl to právě Rafael Kubelík, který měl z pozice šéfdirigenta zásadní vliv jak na evoluci zvuku samotného orchestru, tak na vývoj a vnímání interpretace klasické hudby v Německu a Evropě. A Kubelíkova stopa je zde nepochybně patrná do dnešních dnů. Tolik známé klišé o tvrdém německém orchestrálním zvuku zde ale až tak neplatí. Jak současný dirigent Mariss Jansons rád často říká, Kubelík je nejen jeho osobnostním vzorem, ale především vzorem interpretačním, a pokud se zaposloucháme do nových nahrávek Dvořákových symfonií, jejich zvuk se nápadně podobá energickým a srdečným Kubelíkovým verzím ze sedmdesátých a osmdesátých let.

V obdivu orchestru lze pokračovat i jiným směrem. Nové vzniklé těleso si často dovolilo prezentovat hudbu, která v tehdejší Evropě ještě nebyla takovým evergreenem, jako je tomu dnes. Počínaje Mahlerem (Kubelík byl jedním z prvních, kdo nahrál jeho ucelenou symfonickou tvorbu) a konče mimoevropskou hudbou a druhou vídeňskou školou. A právě její hlavní představitel Arnold Schoenberg byl v centru dění recenzovaného koncertu.

Jeho první Komorní symfonie E dur, jež zazněla na začátku, ukázala posluchači hudební zručnost a preciznost hráčů orchestru. Ta v místech částečných disonancí skladby dosahovala až absolutního vrcholu. Lze zde hovořit o zručnosti všech, od prvních houslí, přes dechy, až po kontrabas. Skladba samotná je zajímavým příkladem Schoenbergovy tvorby. Je to jeho poměrně raná věc, která je navýsost moderní, ovšem modernita je zde postavena na tradičním zvuku vídeňské školy. Je to ještě se rodící Schoenberg. Díky tomu je pro normálního posluchače čitelnější a tudíž (bohužel) přijatelnější. Což je ostatně paradox veškeré moderní hudby.

Tento paradox poměrně dobře překonal další skladatel, jehož skladba ale tímto přístupem může vzbudit nečekané emoce. Následovala hudba, kterou mohli v nedávné době slyšet i posluchači v Praze: Rakušan Martin Grubinger pokračuje ve svém spektakulárním turné se skladbou Petera Eötvöse Speaking Drums.

Martin Grubinger, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks - Mnichov 11.11.2016 (foto © Peter Meisel / BR)
Martin Grubinger, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks – Mnichov 11. 11. 2016 (foto © Peter Meisel / BR)

Eötvös, renomovaný skladatel a dirigent, který je původem z Rumunska, otevírá posluchači netušené hudební plochy, ovšem rozdílně než Schoenberg. Skladba vypráví příběhy za pomoci bicích nástrojů a nepřeložitelných slov. Talentovaný perkusista Grubinger, který je stejně jako Eötvös svého druhu na hudební scéně jedinečný, tak velmi expresivně, uvolněně, až zábavně představí skladbu, která může svojí až dětskou hravostí působit na některé posluchače směšně. Ovšem vítězí finální efekt skladby, který je tak silný, že postačí pro úspěch v každém sále. I přes nesporný umělecký výkon sólisty i dalších hráčů se autor recenze ovšem řadí spíše k posluchačům, kteří v této efektní hudbě nevidí nic zajímavého.

Po další skladbě v programu, Kol Nidre, op. 39 Arnolda Schoenberga, která je zvláštním hudebním hybridem pro vypravěče, sbor a orchestr a která je málokdy uváděna, přichází vrchol večera, který si Zubin Mehta a symfonikové připravili. Te Deum Antona Brucknera. Je to vlastně geniální dramaturgie večera. Jakkoli je obtížné, ba až nemožné srovnávat oba skladatele, dotyčná Schoenbergova díla i zmíněné Speaking Drums jsou vlastně z podstaty podobné, a to ve smyslu jinakosti jejich zvuku a rozdílnosti. Zakončit koncert Brucknerovou monumentalitou byl zajímavý dramaturgický krok, který posluchače navrátil do doby, kdy hudební vývoj nabral dramatický obrat a dal vzniknout celému zástupu moderních autorů vážné hudby.

Zubin Mehta, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks - Mnichov 11.11.2016 (foto © Peter Meisel / BR)
Zubin Mehta, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks – Mnichov 11. 11. 2016 (foto © Peter Meisel / BR)

Bruckner byl v Herkulově sálu příjemně jemný. Mehta během celé skladby viditelně na interprety tlačil, aby byl výsledný zvuk opravdu vyvážený a více lyrický. Polyfonický hymnus byl proto v některých částech spíše až citovým vyjádřením osobního Brucknerova pouta k Bohu, než skladbou, jenž má představovat Boha svojí velikostí a monumentalitou. Michael Schade (který se v předchozí skladbě Kol Nidre představil stejně dobře jako vypravěč) byl ve všech svých tenorových sólových pasážích i vícehlasech skvělý. Jeho hlas plný jistoty byl plně v souznění s Mehtovou představou Brucknerova Te Deum. Trochu rozčarování ovšem přišlo s Tobiasem Kehrerem, který neodhadl sílu svého sóla a jemnost trochu naboural. Stejně tak mohl mít posluchač pocit, že soprán Julie Kleiter mohl v začátku působit trochu nejistě. Tato nejistota ale po velmi krátké době ustoupila a výsledné provedení Tebe Bože chválíme bylo třešničkou na dortu koncertu Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu.

 

Hodnocení autora recenze: 90%

Zubin Mehta und Martin Grubinger
Dirigent: Zubin Mehta
Julia Kleiter (soprán)
Julia Rutigliano (mezzosoprán)
Michael Schade (tenor a vypravěč)
Tobias Kehrer (bas)
Martin Grubinger (bicí)
Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks
Chor des Bayerischen Rundfunks
12. listopadu 2016 Herkulessaal Mnichov

program:
Arnold Schönberg: Kammersymphonie Nr.1 E dur, op. 9
Peter Eötvös: Speaking Drums – für Schlagzeug und Orchester
Arnold Schönberg: Kol Nidre – für Sprecher, Chor und Orchester
Anton Bruckner: Te Deum für Soli, Chor und Orchester

www.br-so.com

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat