Jubilující Zuzana Marková zazpívá v rodné Praze

  1. 1
  2. 2
  3. 3

(smích) To mě ještě nenapadlo. Možná jsem ještě moc mladá. A snažím se ani nehodnotit zenity mých starších kolegů a kolegyň. Prostě existují fenomény, které mohou divákovi něco předat, i když už jsou za pomyslným vrcholem. To je vždy velmi subjektivní. Divadlo stojí na věcech mezi nebem a zemí…

Máš či měla si pro sebe nějaký předobraz nebo idol?

Pro mě to byla vždycky Callas. I když ji může někdo kritizovat, že třeba něco vokálně nebylo dokonalé. Ale pro mě je to příklad absolutní připravenosti, inteligence, nasazení, prožitku. Její Puritáni či Lucia jsou technicky dokonalé. Callas je pro mě fascinující umělkyně. Naši Gruberovou pochopitelně nechci opomenout taky.

Nemáš pocit, že všestrannost Callasové ji mohla stát kariéru, která byla relativně krátká?

Myslím, že u ní to byla především psychika. Na hlase se promítne všechno, co cítíš, co žiješ. Hlas je natolik křehký nástroj, že zobrazí jakékoli pohnutí duše. Tehdy ale to oborové vymezení nebylo takovou normou, jako je to dnes. Dnes v angažmá zpívá člověk, co mu dají. A zpěvák to musí nějak uzpívat. Jenže když zpíváš Rusalku moc brzo, tak si zničíš hlas. Zpěvák je pod tlakem a ten tlak vyvíjí především divadla. I mně byly nabízeny role jako Salome nebo Zerbinetta a jenom já můžu říct – ano nebo ne. Proto se držím svého belcantového oboru a čekám, jak se hlas vyvine. Ta kolínská Manon je takové moje momentální maximum.

Zuzana Marková (zdroj ProArt)

Jaké role ti nabídly to pomyslné maximální herecké vyžití?

To asi splývá s tou vokální stránkou. Já si své sny už vlastně splnila – Lucií, Traviatou. Nicméně třeba taková Isolda by mě zajímala. Možná to bude jen doma ve sprše (smích)… Ale teď vážně. Mě hodně baví, když tě režisér vezme jako partnera. Pojetí role vzniká v dialogu. Já něco naskicuju, on dává připomínky zvenku, nabízí možnosti. A obráceně. Je to velké štěstí nalézt režiséra, s kterým vnitřně souzníš.

Jsou ty pojetí těch rolí pak jiné, můžeš ve stejné roli nacházet pořád další odstíny?

Určitě. Těch barev je spousta. Často i ve stejné inscenaci nacházím v reprízách nové pocity. A navíc já nejsem ten typ, co to dělá každý večer stejně. Pochopitelně musím respektovat mantinely režie, ale ten okamžik autenticity mě baví moc. Pokaždé stejně to dělat neumím. Promítá se do toho i můj soukromý život, moje dvě děti.

Dokážeš si divadlo udržet od těla? Pohybovat se jen v rámci profese a nebo je to pro tebe i určitá realizace duchovní cesty?

To je hrozně těžký udržet to jen v rámci profese. Pokud se chceš dostat na určitou úroveň, tak nemůžeš zpívat Manon a přemýšlet, jak budu dělat večer knedlíky. V určitým bodě si ale přestávám klást takový otázky. Není na ně prostor. Je to o maximální koncentraci na daný okamžik. V divadle jsem zpěvačka, byť na telefonu s chůvou, ale mé soustředění patří roli. Jde o zacílení myšlenek. Pochopitelně některá představení nemůžu vypnout s oponou a odnáším si je domů, protože některé situace a energie nemůžeš jen tak vypnout.

A v osobním partnerství s dirigentem vidíš jaké výhody či naopak nevýhody?

Tak on mi rozumí. Ví, co potřebuju, včetně banalit, co kdy jím a jak se nenachladit. Nevýhodu jsem zatím nenašla.

Máš sama za sebe cíl či potřebu dostat své jméno mediálně na určitou hvězdnou úroveň?

Tak určitě se snažím dostat na určitou úroveň, abych zpívala v dobrých divadlech s kvalitními režiséry, dirigenty a kolegy. Covent Garden i Metropolitní je určitě snem, ale když tam budu sedět jen jako divák, tak se nehroutím. Proto jsem asi i volila ten rodinný život jako protiváhu. Když nezpívám já, tak jsem s manželem a obráceně. A pochopitelně si vybíráme produkce podle našich potřeb. Důležité je pro mě se držet svého oboru, svých rolí, zařadit se. Otázkou je, co se stane, až ten hlas bude potřebovat změnu a vývoj. To pak budu muset okolí přesvědčovat o nutnosti změny.

Zuzana Marková (zdroj ProArt)

Zpíváš i u nás doma nebo chtěla bys?

Tak já si myslím, že můj telefon mají, tak mi můžou zavolat. Přijedu ráda. Dvakrát to sice vypadalo, ale já neplánuju dva týdny předem, takže z toho nic nebylo. Je velmi těžké tyto odlišné operní trhy skloubit. Ale pravdou je, že velký zájem nepociťuju. Po odchodu se voda zavře a zajímat se začnou většinou jen, když to mediálně voní vídeňskou Státní operou, La Scalou či Met. Určitě ale nejsem sama, po kom se ta voda doma zavřela. Já sama se ptám, proč se tak často píše o tom, co „mediální hvězda“ vaří nebo nakupuje a ne co dělá v divadle.

Ale když v Covent Garden zpívá Margita, tak se o tom píše, a když tam zpívá Ladislav Elgr tak už ne. Proč?

Já nevím, každopádně je to divný. Ale asi to souvisí i se zájmem o operu u nás. A mě hlavně mrzí, že je tolik kvalitních zpěváků u nás doma a tak málo se o nich ví. Změnit se musí systém, ale nevím, kdo ho změní. Já mívám často i pocit, že venku si svých zpěváků více váží. Jako by naše mentalita byla omezující a to je vidět i ve společnosti, třeba ve volbách…

Je nějaká role, kterou by sis chtěla zazpívat a asi ji nikdy zpívat nebudeš?

Mně by se líbila Tosca, nebo Děvče ze zlatého západu, mezzosopránové Eboli, Amneris. Z českého repertoáru určitě Rusalku, z Janáčka Kostelničku v Pastorkyni, ale k tomu určitě taky nedojde… Nebo jen v domově důchodců.

Jak umíš přijímat chválu a kritiku?

Tak kritiku jsem dřív špatně skousávala, ale spíš jen sama vnitřně. Od kolegů si taky nechám poradit. I když moc často se to nestává. Ono se to moc nehodí. A často jde taky o to, jak se kritizuje. A chválu…? Zrovna dnes mi přišel dopis od nějakého starého pána s žádostí o autogram – to je velké zadostiučinění. Nebo když kolegyně ve sboru přijdou se slzami v očích…. To je velká upřímnost. To je víc než potlesk.

Dá se žít vůbec bez úspěchu?

Pro mě je důležitá vnitřní spokojenost. S tím se dá žít. To je esenciální pro další práci. Když vím, že něco nezvládnu, tak to musím akceptovat. Nás je spousta a riskovat neúspěch se nevyplácí. Tenhle tlak musí člověk vydržet. Ale já jsem klidný člověk a snažím se odvést vždycky stoprocentní výkon.

Zuzko, já ti přeju, aby si byla i v dalších letech ta vyrovnaná Váha a zářila na jevišti i v životě štěstím. Děkuji za rozhovor a zlom vaz na svém pražském koncertě 5. listopadu 2018 v Obecním domě.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3