Opavská Rusalka je poctou skladateli

Na opavskou Rusalku jsem jela sice s poněkud nejistým pocitem, ale jako vždy s nadějí, že se dostaví milé překvapení. Dvořákova výjimečná opera je pro každé divadlo na světě velkým soustem, a to bez ohledu na jeho velikost, kvality i postavení mezi ostatními.

Prvním překvapením bylo vysoce kvalitní hudební nastudování, které svědčilo o velmi poctivé přípravě inscenace. V jejím konečném tvaru nelze posoudit, kdo byl tím základním hybatelem výjimečně stylově jednotného přístupu pěvců k interpretaci Dvořákových partů – zda za citlivou stavbou frází budovaných v mimořádně dynamicky propracovaných detailech stojí především korepetitoři, nebo měl v tomto punktu hlavní slovo dirigent Marek Šedivý, či jestli pracovali v úzkém kontaktu rukou společnou a nerozdílnou. Kritik, kterému je předložen až výstupní artefakt, to nemůže posoudit. Předpokládám, že druhá z variant může být blíž realitě. Také sezpívanost a barevná vyladěnost tria lesních žínek lahodila sluchu. Totéž lze říci o sboru, který v hraničním minipočtu asi čtyřiadvaceti členů odvedl téměř neuvěřitelně obdivuhodnou práci. Dlouholetá poctivá příprava sboru jeho sbormistryní Kremenou Pešakovou přinesla (opět) své ovoce. Jinou otázkou je ten minimální počet sboristů, ale o tom by měl spíše uvažovat zřizovatel divadla, který poskytuje finanční prostředky pro chod operního souboru.

Dirigent Marek Šedivý je mimořádný operní talent. Jeho Rusalka je pozoruhodná v rozehrání bohatě traktované orchestrální složky, kterou do všech detailů staví s obrovským pochopením pro Dvořákovu hudební řeč. Šedivý poskytuje celou škálu instrumentálních barev, nechá nástroje rozeznít do co nejbohatší plastičnosti orchestrálního zvuku, s přehledem řídí celý hudební aparát v souladu s promyšlenou architekturou večera. Přitom, a to je velmi vzácné, ponechává prostor sólistům, jejichž hlasy nepřekrývá.

Přesvědčivou Rusalku vytvořila Barbora Řeřichová (dříve Perná), jejíž hlas vyspěl do tmavé sametovosti a znělosti. Pěvkyně zároveň dobře ví, o čem zpívá, své pěvecké kvality dotváří hereckými výrazovými prostředky s nebývalou empatií k Princovu závěrečnému návratu. Princ Juraje Nociara zahájil svůj výkon velmi sympaticky – jeho hlas zněl přirozeně, má lahodnou tenorovou barvu a postupně vyzrává. Pro tuto roli by však potřeboval ještě koncentrovanější pěveckou techniku, mnohem dokonalejší legáta a v závěru, který je pro každého představitele Prince tak mimořádně obtížný, mu zatím chybělo víc výdrže a technické jistoty.

Martin Gurbaľ zpíval Vodníka s nebývalou dynamickou plastičností, má pro něj veškerý potřebný tónový rozsah svého basu. Doprovázel svůj zpěv zřetelnými citovými vzruchy, jeho Vodník je ke své milované dceři Rusalce mimořádně empatický. Ježibaba Ilony Tiché (Kaplové) mne poněkud zklamala tím, že její hlas se od doby, kdy zpívala na opavském jevišti svůdnou Dalilu, jako by zastavil ve vývoji, je málo prozpívaný a jeho barva jako by se stírala. Snad byla pěvkyně v nějaké mimořádné tenzi, která se projevila i na její herecké přesvědčivosti. Inscenaci pěvecky i představitelsky osvěžil roztomilý Kuchtík Simony Mrázové, provázený pěvecky znělým a herecky zvládnutým výkonem Zdeňka Kapla v roli Hajného. Cizí kněžna je pro Katarínu Jorda (Kramolišovou) jednou z jejích typických rolí, pro které má výrazný herecký temperament a znělý hlas.

Domnívám se, že handicapem inscenace je především její výtvarná (ale také choreografická) složka, přestože u jediného výtvarníka scény i kostýmů (Dana Hávová) by se dal předpokládat jednotný výtvarný rukopis pro obojí. Nebývá to však, bohužel, pravidlem. Pohádkové jezero je ohraničené podivnými kvadratickými kašírovanými objekty, dovolujícími prosvícení, které je však vizuálně neobohacuje, v pozadí má jakýsi vodní přítok, který je však – viděno z přízemí – víc slyšitelný než viditelný a scéně nepřidá ani zbla poetičnosti pohádkového světa, o němž inscenace vypovídá. Podobně nepoetické je zámecké prostředí s jeho nepohlednými prosklenými sloupy a masivními lucernami. Návrhy kostýmů ubližují všem jednacím postavám – pro lesní i vodní žínky včetně Rusalky mají volánovité silně rozšiřující šaty, Prince oblékly do dlouhého fraku i na lov, Vodníka a Ježibabu znetvořily naddimenzovanou úpravou hlavy. Hajný má na sobě obvyklý myslivecký stejnokroj, jen štíhlounký Kuchtík byl půvabný v bělostném plátěném kuchtíkovském oblečku s nápaditou dlouhou sukní.

Režisér Ilja Racek si pohrál s vytvořením postav i jejich vztahů, choreograf Jiří Pokorný tanečně formoval šestičlenný balet, oblečený do neuvěřitelně nefunkčních polonahých kostýmů se supími obličejovými maskami. Občasné siluety baletících postav na zadním prospektu inscenaci příliš neobohatily.

Přesto je opavská Rusalka zážitkem. Vypovídá o tom, že se operní umělci vždy znovu a znovu snaží o co nejdokonalejší výsledek svého úsilí, že se vždy znovu v malém souboru objevují mladí talentovaní umělci, že je živý soubor nezastupitelnou součástí místní kultury. Dojem z hudebního vypracování Rusalky si uložím k těm nejlepším zážitkům ze Slezského divadla v Opavě. Dirigent Marek Šedivý je pokračovatelem svých předchůdců, Oldřicha Bohuňovského, Richarda Heina, Petra Šumníka, kteří operní orchestr, sólisty, sbor inspirovali a inspirují k nadstandardním výkonům.

Když někteří pražští umělci občas mají pocit, že odborná kritika práci v oblastních divadlech nadhodnocuje, svědčí to jenom o jejich malé divácké zkušenosti, kterou jim ovšem nelze zazlívat vzhledem k jejich vlastní umělecké vytíženosti. Z vlastní zkušenosti však vím, že některé výkony a někdy i celé inscenace jsou s těmi pražskými souměřitelné. A to občas překvapivým způsobem. Díky za to.

Hodnocení autorky recenze: 80%

 

Antonín Dvořák:
Rusalka
Dirigent: Marek Šedivý
Režie: Ilja Racek
Scéna a kostýmy: Dana Hávová
Sbormistryně: Kremena Pešakova
Choreografie: Jiří Pokorný
Orchestr, sbor a balet  Slezského divadla Opava
Premiéra 23. dubna 2017 Slezské divadlo Opava

Princ – Juraj Nociar (alt. Milan Vlček)
Rusalka – Barbora Řeřichová (alt. Tereza Kavecká / Katarína Mikšíková)
Ježibaba – Ilona Tichá (alt. Šárka Maršálová)
Cizí kněžna – Katarína Jorda (alt. Katarína Vovková)
Vodník – Martin Gurbaľ (alt. Dalibor Hrda)
1. lesní žínka – Anna Bocanová (alt. Ema Katrovas)
2. lesní žínka- Lenka Jakubcová (alt. Barbora Čechová)
3. lesní žínka – Hana Dobešová (alt. Simona Mrázová)
Hajný – Zdeněk Kapl (alt. Alexander Vovk)
Kuchtík – Simona Mrázová (alt. Anna Bocanová)
Lovec – Petr Urbánek (alt. Vojtěch Šembera)

www.divadlo-opava.cz