Pocta Jarmile Novotné v Litni

Zámek Liteň, kde světově proslulá česká sopranistka Jarmila Novotná spojila svůj osud s rodem Daubků a narodily se zde obě její děti, leží asi šest kilometrů od Karlštejna. Galakoncert pod širým nebem, který se zde 30. srpna konal na počest pěvkyně, se tak zdál ideální příležitostí spojit hudební zážitek s výletem na sklonku prázdnin. Podle pokynů pořadatele jsme se měli dostavit dvě hodiny před začátkem koncertu, a tak jsme se těšili, že si stihneme prohlédnout zámek, jeho zahrady, případně Čechovnu – muzeum Jarmily Novotné a Svatopluka Čecha (jeho otec zde správcoval), nebo vyhledáme rodinnou hrobku Daubků, v níž je pěvkyně pochována.

Skutečnost ale byla zklamáním: trapné dělení hostů podle výše vstupenek na VIP a na „ty ostatní”, kterým byl přístup k zámku a kamkoli mimo arénu zapovězen, se podepsalo na celkovém dojmu z akce.Už parkování na konci vesnice ve skladišti „toi-toiek“ působilo zajímavě, a to jsme netušili, že je nevidíme naposled. Dějištěm koncertu nebyl zámecký areál, ale značně zdevastovaný dvůr velkostatku, s budovami bez omítek, napůl zborcenými střechami, z nichž trčely trámy, prostě pohled, jako by odtud teprve před pár dny odstěhovali zrušené Jednotné zemědělské družstvo. Kdo si vzal na tuto kulturní událost oblek, musel se tu cítit poněkud nemístně. V jedné ze stodol se v obrovské kaluži čehosi tekutého tísnily naše známé plastové kadibudky, které tvořily hygienické zázemí pro tisíc návštěvníků. Opravdu se pro galakoncert připravovaný tři roky nedalo vytvořit vhodnější prostředí?Naštěstí vše zachránil hudební program tvořený skutečnými profesionály. V akci se angažoval Jiří Bělohlávek, který přijel do Litně s orchestrem PKF – Prague Philharmonia, aby na pódiu doprovodili čtyři sólisty: Martinu Jankovou, Dagmar Peckovou, Štefana Margitu a Adama Plachetku.První část večera patřila Mozartovi a Jankové s Plachetkou. Po předehře k Donu Giovannimu zazněla árie Guglielma Donne mie, la fate z Così fan tutte. Adam Plachetka zpíval s lehkostí, i když ozvučení mu do hlasu přimísilo trochu ostřejší tón. Martina Janková přednesla něžným chvějivým sopránem pomalou, procítěnou a bohatě ornamenty zdobenou árii Aminty L’amero, saro constante z opery Il re pastore.V orchestrálním doprovodu árie se vyznamenal mimo jiné koncertní mistr PKF – Prague Philharmonia zdařilým houslovým sólem. Ve společném duetu Papagena a Paminy Bei Männern, welche Liebe fühlen z Kouzelné flétny popustil Plachetka uzdu svému mužnému basbarytonu a rozezpíval jej plnou silou, zatímco Janková zářila jasnými výškami. PKF – Prague Philharmonia pak precizně a svižně „vystřihla“ předehru k Rossiniho Hedvábnému žebříku, oblíbená vsuvka pěveckých galakoncertů vždy zvedne náladu. Na závěr „mozartovského“ bloku si Adam Plachetka ponechal efektní árii Dona Giovanniho Fin ch’han dal vino, zazpíval ji se šarmem a nadhledem, a závěr árie v rychlém tempu, kde všichni zpěváci sekají takty a lapají po dechu, vyřešil jako jednolitou finesu na jeden nádech. Jak prosté, když to někdo umí, že… Plachetka je prostě rozený Giovanni, stačí se na něj podívat – vysoký, tmavovlasý, pohledný. Je prototypem úspěšné operní hvězdy.Uprostřed koncertu si vzal slovo Jiří Vejvoda a svým nenapodobitelně patetickým stylem uvedl několik kapitol ze života Jarmily Novotné za promítání fotek z jejího archivu. Na této části večera se jako režisér podílel Michal Caban, a popravdě řečeno, čekala jsem od toho víc. Výběr portrétů, fotek z rolí a ukázek z filmů, v nichž Novotná hrála jako herečka, také snímky s politiky jako Tomáš Garrigue Masaryk, Jan Masaryk a Václav Havel, vše úctyhodné, reprezentativní, oslavné, nicméně jako člověka nám ji to příliš nepřiblížilo. S jedinou opravdu milou osobní poznámkou, že nejradši měla psy. Její zarámované portréty ve vznešených historizujících róbách, zavěšené nad pódiem, jako by ani nepatřily k ženě, která žila až do roku 1994 v New Yorku.

Do druhé části večera, věnované slavným áriím romantické opery, vstoupil Štefan Margita s Lenského árií Kuda, kuda z Evžena Oněgina. Musím říct, že tenorista poslední dobou hubne tak úspěšně, že na pódium přišel jako jiný člověk, byl téměř k nepoznání. Jeho hlas zněl v Čajkovském poněkud rozvibrovaně a úzce, což mohla zkreslit amplifikace. Po tradičně dojemném Mascagniho Intermezzu se na pódiu objevila Dagmar Pecková s árií Santuzzy Voi lo sapete, o mamma z Mascagniho opery Cavalleria rusticana. Její mezzosoprán, jak se zdá, nabývá postupně čím dál temnější osudový tón, nižší polohy jí zní plně a dramaticky, i do výšek a skoků jde odvážně a naplno. Společně s Margitou vytvořili zajímavý duet – krásný temný ženský hlas spolu se světlým vysokým tenorem. Duet Santuzzy a Turrida z Cavalleria rusticana Ah! Lo vedi – No, no Turridu patřil k vrcholům večera, byl velmi dramatický, strhující, zazpívaný s velkým nasazením, tak, jak to posluchač očekává u skutečných operních hvězd. Publikum je ocenilo nadšeným aplausem. Je škoda, že pěvci ten večer neměli více vstupů, sotva se rozezpívali, už šli domů.Po zážitku takového kalibru byly dvě věty z Novákovy Slovácké suity (Zamilovaní, U muziky) až příliš dlouhou orchestrální vsuvkou. PKF – Prague Philharmonia suitu nastudovala k Roku české hudby, milé moravské rytmy – nic proti tomu, ale tady spíše usadily nadšení publika zase o pár schodů níž. Jako poslední hudební číslo si pořadatelé nechali Smetanův duet Jeníka a Kecala z Prodané nevěsty Každý jen tu svou – Znám jednu dívku. I když se Margita v jedné televizní talk show nechal slyšet, že Jeník není jeho srdeční role, tady mu to šlo docela dobře a Plachetka v roli Kecala doslova exceloval. Po dlouhé době jsme viděli Kecala, kterému je dobře rozumět každé slovo, je zábavný a přitom strejcovsky nepřehrává. Všem včetně orchestru, precizně vedeného Jiřím Bělohlávkem, to šlapalo do rytmu jako hodinky, publikum se bavilo a genialita Smetanovy hudby opět zářila se vší parádou. Lepší tečku za večerem jsme si ani nemohli přát.Po koncertu ještě přišel na pódium všem poděkovat potomek rodu Daubků a syn Jarmily Novotné George Daubek, jeden z novodobých majitelů restituovaného zámku.

Hodnocení autorky recenze: 70 %

Festival Jarmily Novotné 2014
Pocta Jarmile Novotné
(Galakoncert pod širým nebem)
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Scéna a režie: Michal Caban
Martina Janková (soprán)
Dagmar Pecková (mezzosoprán)
Štefan Margita (tenor)
Adam Plachetka (basbaryton)
PKF – Prague Philharmonia
30. srpna 2014 Zámek Liteň

program:
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Předehra k opeře Don Giovanni
– Cosi fan tutte – árie Guglielma Donne mie la fate (Adam Plachetka)
– Il Re Pastore – árie Aminty L’amero, saro costante (Martina Janková)
– Kouzelná flétna – duet Papagena a Paminy Bei Männern welche Liebe fühlen (Adam Plachetka, Martina Janková)

Gioacchino Rossini: Předehra k opeře Hedvábný žebřík

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – árie Giovanniho Fin ch’han dal vino (Adam Plachetka)

Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin – árie Lenského Kuda, kuda (Štefan Margita)

Pietro Mascagni:
– Intermezzo z opery Sedlák kavalír
– Sedlák kavalír – árie Santuzzy Voi lo sapete, o mamma… (Dagmar Pecková)
– Sedlák kavalír – duet Santuzzy a Turridu Ah! Lo vedi“ – No, no Turridu (Dagmar Pecková, Štefan Margita)

Vítězslav Novák: Slovácká suita – Zamilovaní, U muziky (PKF – Prague Philharmonia)

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta – Duet Jeníka a Kecala z opery Prodaná nevěsta (Štefan Margita, Adam Plachetka)

www.zamekliten.cz

Foto Lubomír Svatoš, Pavel Horník