O aplausu Felix Weingartner (1913) Když se něco líbí dítěti, tleská. Skoro se zdá, že tleskání je pro člověka typickým projevem radosti, když to dělají už tak malé bytůstky, které ještě nemají vyvinuté diferencované vědomí. Publikum je takové velké dítě. Také tleská, když se mu něco líbí, a také to dělá vlastně nevědomky. Nad...
Rok 2013 bude rokem dvojího výročí Richarda Wagnera. Bude se o něm jistě hodně psát, bude hodně přednášek, konferencí, bude se rekapitulovat wagnerovský výzkum a wagnerovská recepce, jak se tak říká tomu, co všechno se s osobností a dílem v průběhu času dělo. Wagner byl a je stále vděčné téma debat, provokoval ve své době a...
Na Eduarda Hanslicka jistě ještě někdy dojde, jeho kritiky rozhodně stojí za přečtení i jen jako literární žánr. Nemusíme s jeho názory souhlasit, nelze však tvrdit, že by psal jen z povrchního dojmu, že by nad slyšeným a viděným nepřemýšlel, že by si dílo nebo podrobnosti k němu – jak už řečeno – předem neprostudoval. Jistěže ho...
Jméno pražského rodáka Eduarda Hanslicka (1825–1904) je patrně známo každému, kdo se jen trochu zajímá o to, jak byla některá díla přijímána v době svého vzniku. Hanslick, žák Václava Jana Tomáška, v mládí také trochu komponoval. Jeho základní prací je spis O hudebním krásnu, zakladatelské dílo formalistické estetiky, které od vydání do vydání stále...
Do třetice ukázka ze vzpomínkové knihy režiséra Oscara Fritze Schuha, tentokrát o zkušenostech s nadřízenými úřady. K osobnostem, o nichž je řeč: Vynikajícího rakouského komika Helmuta Qualtingera všichni známe přinejmenším z jeho poslední role Remigia da Varagine ve zfilmovaném románu Umberta Ecca Jméno růže. Proslul zejména svými satirami přizpůsobivého rakouského měšťáka, který se vyzná;...
Další ukázka ze vzpomínek režiséra Oscara Fritze Schuha „Jak to bylo“ z roku 1980 v českém překladu Vlasty Reittererové přináší (kromě jiného) srovnání výhod a nevýhod dvou systémů operních provozů; i dnes – a zejména v souvislosti se současnou situací u nás – mohou být jeho postřehy užitečné. *** V prvních letech po válce...
Prahou prošlo hodně umělců a řada z nich o svých dojmech zanechala písemné svědectví. Už bylo připomenuto kapelnické působení Carla Marii von Webera, dnes tedy vzpomínku o více než sto let mladší. Německý režisér Oskar Fritz Schuh (1904–1984) sice v Praze pobyl jen jednu sezónu, jeho pražské dojmy však rozhodně nejsou povrchní a především...
Hudební život závisí na třech složkách – tvůrcích, interpretech a publiku, v tom se jistě všichni shodneme. Někde mezi nimi se však od jisté historické doby proplétá jakýsi potměšilý skřítek, vybavený psacím náčiním (dnes „pécéčkem“). Podle převažujícího mínění je jeho úlohou onu trojjedinnou podmínku „hudebního universa“ neustále dráždit, poštvávat její jednotlivé zástupce proti sobě,...
Roku 1813 nastoupil jako kapelník Stavovského divadla v Praze Carl Maria von Weber. Působil zde tři roky a o tom, co zde prožil a vykonal, napsal Zdeněk Němec knihu Kapelník ze Stavovského. Weber se staral nejen o chod (německé) opery v Praze a pořádal koncerty, ale posílal také zprávy o pražském hudebním životě do...
Kritické soudy psali a píší často i sami hudebníci, a stejně často se jim to mělo (a má) za zlé. Přesto dodnes čteme s velkým zájmem, co si o svých současnících (a konkurentech) mysleli Robert Schumann, Bedřich Smetana, Richard Wagner, Josef Bohuslav Foerster a mnozí další, stejně jako to, co si mysleli o hudbě...