30 let Musicy Florey: Nástroj jako svědek, jak to znělo

Soubor Musica Florea letos oslavil 30 let od svého založení. O tom, jak vznikla idea založit na začátku devadesátých let soubor, který se bude zabývat stylově poučenou interpretací staré hudby, jsme si povídali s několika členy – a to s vedoucím souboru Markem Štrynclem, Simonou Tydlitátovou, Magdalenou Malou a Ondřejem Štajnochrem.

Abychom byli staré hudbě co nejblíže, ke vzpomínkovému rozhovoru jsme se sešli v kavárně Českého muzea hudby. Stylově poučená interpretace v sobě nese i kus vědecké a badatelské práce. Proto se členové snažili přiblížit i to, z jakých materiálů čerpají a jak získávají nástroje. Deset let existence si připomíná v roce 2022 také založení takzvaného převozného divadla Florea Theatrum, které umožňuje ansámblu provádět barokní opery či balety. Soubor je tím pádem i více vidět, což s sebou nese mnohé výhody.

Kdo dostal před těmi 30 lety prvotní nápad a jak k tomu došlo, že byl soubor založen?
Marek Štryncl: Je to velice osobní příběh, který se stal v roce 1988 v Městském divadle v Jablonci na Nisou, kde jsem slyšel soubor Musica Antiqua Praha s vedoucím Pavlem Klikarem. To jsem byl ještě na základní škole, vůbec se mi to nelíbilo, byl jsem naprosto znechucen a na tom koncertě jsem z té nudy nakonec usnul. Pak během jednoho roku nastal velký zlom, kdy jsem tento soubor slyšel znovu ve Valtickém kostele, najednou to začalo rezonovat, obdivoval jsem způsob tónu, který vydávaly střevové struny, bylo to něco naprosto jiného, než jsme se učili na školách.

Začal jsem tedy hledat nahrávky, to byly ještě na LP deskách a kazetách. Zaměřil jsem se i na odkazy v českém prostředí jako byla Ars rediviva Milana Munclingera nebo Rožmberská kapela, dokonce jsem začal i skládat ve starém stylu, jak mě to nadchlo. V roce 1989, to už jsem byl na konzervatoři, jsem se dostal přímo k souboru Musica Antiqua Praha, začal jsem s nimi hrát na violoncello. Nedlouho nato mě napadlo, že bych mohl založit soubor, který by se věnoval hudbě nejen raného baroka, ale i rozšířit to i na období vrcholného baroka, klasicismu – a protože jsem začal v té době studovat i dirigování, tak mě zajímal i romantismus.

Díky pomoci Pavla Klikara jsme na konzervatoři v Teplicích založili skupinu, která se věnovala poučené interpretaci barokní hudby, což v sobě neslo i kus vědecké a badatelské práce. V té době se teprve objevovaly první možnosti jezdit na kurzy, snažili jsme se získat a studovat nahrávky z Anglie, Německa či Francie. Ne všichni nám fandili, tak jsme cvičili tajně o víkendech, kdy jsme si půjčovali klíče od konzervatoře, abychom se mohli připravovat na první koncert. Přípravy nám trvaly několik měsíců. To byl ten počátek.

Kdo vymyslel název a proč zrovna Musica Florea?
Marek Štryncl: V Teplicích byla fara, kde působilo několik kněží, kteří uměli latinsky, proto jsem je oslovil, co by poradili, co je typické pro baroko. Když se podíváte na barokní umění, tak je tam spousta květnatých ornamentů a jeden stařičký, snad už devadesátiletý kněz navrhl krásný poetický název, ať je to Musica Florea.

Na kterou osobnost, se kterou jste spolupracovali, nejraději vzpomínáte?
Simona Tydlitátová: Jedna ze zásadních osobností, která s námi byla od našich začátků v roce 1993 a kterou je třeba vzpomenout, první koncerty, první nahrávka až po velké profilové CD, to byla Magdalena Kožená. Zpívala sóla i ve sboru Missa Sanctissimae Trinitatis ještě tenkrát jako neznámá zpěvačka. V roce 1997 s námi natočila CD Bachovských árií z oratorií a kantát, které téhož roku získalo cenu Zlatá Harmonie 1997. I později, když už byla velká hvězda, provedla s námi koncert a zůstala pořád stejná, milá, normální Magda.

Magdalena Malá: Vybrat jednu osobnost je velmi těžké. O starou hudbu jsem se začala zajímat zhruba před dvaceti lety, kdy jsem navštívila poprvé Letní školu staré hudby ve Valticích. To už jsem znala spoustu nahrávek Musicy Florey a navštívila několik jejich koncertů. Vedle Marka Štryncla je to pro mne Dáša Valentová, tehdejší koncertní mistryně a spoluzakladatelka ansámblu Musica Florea, která navíc pochází ze stejného města jako já, z Roudnice nad Labem. Když jsem pravidelně jezdila do Prahy na různé zkoušky či koncerty, tak jsme se náhodně potkávaly na společných cestách ve vlaku. Po nějakém čase jsem obdržela první nabídku od Musicy Florey, kde jsme se konečně poprvé setkaly i hráčsky.

Marek Štryncl: Osobnost, která hodně Musice Floree pomohla a nasměrovala ji, byl Olivier Schneebeli, umělecký ředitel Centra barokní hudby ve Versailles, který nás zasvětil do tajů francouzské interpretace. Spolupráce trvala více jak deset let a byla přerušena kvůli francouzským zákonům, které znesnadnili vystupování českým ansámblům ve Francii. Na soubory z ciziny byly uvaleny tak velké daně, že už si nemohli tu spolupráci dovolit.

Který projekt byl dle Vašeho názoru nejpovedenější?
Marek Štryncl: Projekt, který přesáhl hranice souboru, bylo v roce 2000 Zelenkovo melodrama o svatém Václavovi Sub olea pacis et palma virtutis, které bylo provedeno ve Vladislavském sále Pražského hradu. Podle zpětné vazby to provedení ovlivnilo mnoho lidí, kteří mi pak říkali, že se poté, co to shlédli, začali zabývat starou hudbou. Hned po představení vznikla i nahrávka, která získala Cannes Classical Award MIDEM 2003.

Simona Tydlitátová: Pro mě koncertem desetiletí byla 9. symfonie, kterou jsme hráli na festivalu Dvořákova Praha v roce 2017. Do té doby jsem měla pocit, že se opravdu všichni ze symfonického orchestru snažíme plnit vize našeho uměleckého vedoucího Marka Štryncla. Od tohoto koncertu dle mého subjektivního názoru došlo na to, že se otevřely všechny emoční kanály. Z mého hlediska to byl tedy jeden z nejstěžejnějších momentů pro Musicu Floreu.

Magdalena Malá: Z mého pohledu je to vznik převozného divadla.