MusicOlomouc 2014

Prestižní festival soudobé hudby MusicOlomouc se konal šestým rokem, ve dnech 22. až 30. dubna. Pořadatelem je Univerzita Palackého v Olomouci a občanské sdružení MusicOlomouc. Realizační tým, tvořený především studenty katedry a občanského sdružení MusicOlomouc, se zasloužil o vynikající podmínky pro bezproblémový průběh všech představení. Na festivalu zaznělo sedmadvacet regionálních a tři světové premiéry. Ostatně, uvádění premiérových kompozic se stalo nedílnou součástí festivalu již od začátku jeho existence. MusicOlomouc je polystylový a polyžánrový festival, otevřený širokému spektru soudobé hudby. Precizně promyšlená dramaturgie muzikologa, pedagoga a skladatele Jana Vičara zprostředkovala posluchačům komorní koncerty, vokální sbory a ansámbly, avantgardní i jazz rockovou a elektronickou hudbu. Přednášky či besedy s interprety a skladateli před každým představením obohacují vědomí o soudobé hudbě erudovaných posluchačů a přibližují tento fenomén i běžným posluchačům, o které každoročně není nouze. Zaplněné sály svědčily o obrovském zájmu, kterému se festival v Olomouci několikátým rokem těší.

Zahajovacího koncertu se zhostil mladý a svěží Orchestr Berg pod taktovkou dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Petera Vrábela.Taktéž uvedená díla patřila mladým českým skladatelům. Orchestr se zaměřuje na uvádění děl současných a dvacátého století, navíc si vybírá i zajímavá, až nekoncertní místa (metra, industriální prostory), která umocňují a vyzdvihují specifičnost dané hudby. Palác Bohemia se sice k takovým místům neřadí, ale jinak výběr prostředí osvěžil jinak zažitá místa tohoto festivalu. Večeře na konci světa Jana Trojana vyzdvihla nevšednost využití smyčcových nástrojů v kombinaci se zvukovými ruchy akordeonu (Josef Hřebík). Výraznou stopu na posluchačích zanechala skladba Lacrimosa Slavomíra Hořínka (sám autor hrál na tam-tam) pro barokní housle (Adéla Štajnochrová), koto (Anna Romanovská Fliegerová), tam-tam a smyčce.Dílo umně propojovalo původní křesťanské téma utrpení, barokní instrumentální techniku, prvky východního náboženství a kompoziční principy soudobé hudby. Půlka koncertu končila premiérou Koncertu pro violoncello a smyčcový orchestr olomouckého skladatele Tomáše Hanzlíka. Violoncellového partu se energicky zhostil Lukáš Polák. Posluchači znalí Hanzlíkovy tvorby vlastně ani nemohli být překvapeni, neboť skladatel sáhl ke svým osvědčeným technikám minimalismu a neobaroka. Vtipné využití nasamplovaných pingpongových míčků pro rytmické doplnění orchestru využil Michal Nejtek ke své skladbě Nocturne with Ray, dále se představil olomoucký Ženský sbor Lenky Dohnalové-Mlynářové. O doplnění orchestru o cembalo (Monika Knoblochová) se postarala kompozice Jany Vöröšové Havran a moře, kde opět zavládla netradiční kombinace smyčců, akordeonu a v současné hudbě stále více uplatněného cembala. Strhující zvukovou a vizuální tečku za prvním koncertem zaznamenalo dílo Le ballet mécanique Jana Duška, kde hudba doplňovala projekci němého filmu Fernanda Legéra.Další koncert nesl název Ivan Myslikovjan & Saxofon & Elektronika. Interpret a skladatel, alias Ivan Myslikovjan, nabídl posluchačům dávku svých remixovaných tanečních skladeb převážně ve stylu chill out.Dále se tento umělec ubírá i směry drum´n´bass, new-age a diskotékovými beaty. Ve svém představení střídal akustický i elektrický (EWI) saxofon a využíval nahraných samplů. Tato one-man show si možná našla své posluchače, ale jinak lze považovat zařazení tohoto koncertu jako kontroverzní zpestření festivalu. Možná by této produkci spíše prospěla klubová atmosféra než prostory univerzitní kaple.Pod taktovkou Petra Vronského zazněly orchestrální a instrumentálně-vokální skladby současných českých autorů v podání Moravské filharmonie.Za přítomnosti téměř všech autorů (Franz, Kurz a Hejnar) vládla Redutou skvělá atmosféra z ojedinělých skladeb současnosti. Premiérově byla uvedena témbrově laděná symfonická báseň Radobÿl Vladimíra Franze. Orchestr zde vyzdvihl především dynamickou složku skladby, což bylo jejím stěžejním pilířem. Koncert č. 3 pro klavír, orchestr a elektroniku „památce Bohuslava Martinů“ Ladislava Kubíka nadchl přirozeným propojením a střídáním reálného zvuku orchestru se záznamem uváděným z reproduktorů (úryvky z děl Bohuslava Martinů), precizním sladěním v částečném prolínání jednotlivých složek a též nemalému výkonu klavíristy Reada Gainsforda, ačkoli nešlo o typické sólové hraní. Sympatické a vtipné byly klavíristovy barevné ponožky, interpret si musel být vědom jejich prozrazení, tak proč jej nezmínit.Po přestávce zazněla další premiéra, Strom života, obraz pro symfonický orchestr od Ivana Kurze. Skladba jako by byla tvořená renesančním autorem zabývajícím se veškerými vědními poznatky, astrologií, alchymií, odkazy starodávných civilizací, ale v současném pojetí. Dokonale inteligentně promyšlená kompozice obsahující v sobě symboliku, posloupnosti kvintového kruhu a vyšších harmonických tónů, po formální stránce kopírující lidskou DNA. Zaručeně nejzajímavější a nejcitlivější skladba večera. Sám autor za nastudování a provedení skladby poděkoval Moravské filharmonii a Petru Vronskému, též vyzdvihl renomé festivalu, který pociťuje jako „jedno z nejvýznamnějších hudebních pódií současnosti“.Večer korunovalo čtyřdílné oratorium z roku 1997 Stabat Mater olomouckého skladatele a pedagoga Roberta Hejnara. Není od věci podotknout, že dílo by spíše vyznělo v sakrálním prostoru s adekvátními píšťalovými varhanami, neboť se s nimi v oratoriu významně počítá jako se sólovým i doprovázejícím nástrojem. Přesto si skvěle s digitálními pedálovými varhanami poradil významný olomoucký varhaník Karel Martínek. Pěveckých sólových partů se ujaly pěvkyně Lucie Silkenová (soprán) a Sylva Čmugrová (alt), obzvláště sopranistka dokázala svůj hlas dostat ve vypjatých místech do nezvyklých výšek.Nevinnou (a sám autor podotýká jako deus ex machina) komentující složku vyplnil brněnský dětský sbor Kantiléna (sbormistři Michal Jančík a Jakub Klecker) s malým, ale přesvědčivým sólem mladé zpěvačky Markéty Toufarové.

Večer cembalistky Moniky Knoblochové a Pražských pěvců nabídl díla dalších českých autorů a rusko-německého skladatele Schnittkeho. Koncert rovněž nahrával Český rozhlas 3 Vltava.Posluchači se dočkali velkého zážitku vokálního umění i špičkové cembalové interpretace soudobé hudby. Úvodní skladba pro sólové cembalo Labyrint Lukáše Sommera plně svým názvem podtrhla charakteristiku díla, spletité skladebné postupy a technicky náročné pojetí. Těžko zhodnotit, jak moderně pojatý způsob použití cembala a využití jeho do jisté míry omezených zvukových možností působí na běžné posluchače. Já osobně jakožto cembalistka velmi vítám tuto úžasnou příležitost seznámení se s moderní tvorbou pro cembalo. Čtyři sonety Zdeňka Lukáše pro sbor pod vedením Stanislava Mistra nijak nenadchly, ani neurazily, jednoduše dobře zvolená cesta na rozjezd.Příjemnou změnu přinesl však průběh dalších skladeb. Vnoření se do spirituální přírody umocnila skladba Haiku pro cembalo a zvukový pás od Martina Smolky. Ad libitum přidávané reprodukované zvuky zpěvu ptáků a přírody se prolínaly s pásmy technicky náročných a meditativních cembalových částí. Škoda jen, že nelze zajistit v průběhu koncertu absolutní čistotu zvuku, aby atmosféru neprotínaly rušivé zvuky z útrob školy, chodeb a s kaplí sousedící cestou dlážděnou žulovými kostkami. Skladba Aqua et Vino Lukáše Hurníka, další premiéra na festivalu, zazněla v podání cembalistky, sboru, Karla Zakopala (kontrabas) a Ladislava Bilana ml. (bicí). Svěží, vtipná, rytmická a pulzující skladba za umocnění osobní účasti samotného autora. Jednotlivé tóny, složky a části skladby jako by hrály na pomyslných chuťových pohárcích při fiktivní hudební degustaci.Fantazií pro velký smíšený sbor a capella Strážci výšek Mikoláše Troupa pokračovalo perfektní představení Pražských pěvců. Složitý spletenec jednotlivých hlasů, melodií, slov, rytmů, vysokých poloh a disonancí vytvářely ve výsledku zážitkový tok vokální hudby. Sólový Diptych pro cembalo Jiřího Temla umožnil vyniknout interpretačním kvalitám Moniky Knoblochové i možnostem moderního pojetí cembala. Nerada používám klišovité fráze o pohlazení na duši, ale do jisté míry se tak dá vyjádřit hudba a provedení první částí Koncertu pro sbor Alfreda Schnittkeho. Pražští pěvci pod vedením Stanislava Mistra, který se na mnoha místech koncertu blýskl svými sólovými vstupy, se poklidně rozloučili s olomouckým publikem.Za vrchol festivalu lze bez rozpaků označit koncert Prostý prostor versus Hrubá hmota německo-rakousko-švýcarského komorního ansámblu Praesenz, logicky dramaturgicky umístěný za polovinu festivalu a ne zcela nakonec, jako eso z rukávu vytáhnuté těsně před cílem. Jestli dosud za celou historií konání festivalu zaznělo už ledasco, tak ohlasy a zjevné nadšení přítomných posluchačů potleskem sdělovali, že právě toto již dlouho chtěli slyšet. Ona novost hudebního sdělení, zvukové možnosti klavíru (Reto Staub), violoncella (Jan-Filip Ťupa) a nezřídla slýchaný kontrabasový klarinet (Richard Haynes, klarinet) naplnily očekávání, která by vlastně málokdo dokázal pojmenovat.První část koncertu se nesla pod titulem Prostý prostor, což bylo převzato ze stejnojmenné skladby z roku 2006 Miroslava Srnky. Kompoziční prostředky skladby Prostý prostor pro violoncello a klavír nastínily, jak bude avantgardní večer probíhat. Další skladby Im Angesicht des Zweiflers německého autora Sidneyho Corbetta, Aer rakouského skladatele Beata Furrera a Rhymer´s Ayre II Jana Masanetze, taktéž německého autora, byly již pro celé obsazení ansámblu. Interpreti předváděli krajní možnosti svých nástrojů, hra na preparovaný klavír byla místy jen těžko uvěřitelná. Druhá polovina vystoupení souboru Praesenz přinesla Hrubou hmotu v podání dvou kompozic, Mirror Stratum Američana Timothy McCormacka a „allmählich aber die Gedanken einschläfernd“ – Armutszeugnisse II německého autora Hannese Seidla. V této části byl využit též netradiční kontrabasový klarinet, v druhé skladbě interpreti doplňovali hru tohoto nástroje využitím běžných „rušičů“ v domácnostech, které ovlivňují hrajícího interpreta. Do kompozice zazněly zvuky fénu, ručního šlehače, televize.Závěrečný koncert patřil brněnskému vokálně-experimentálnímu souboru Affetto (Jan Mikušek – kontratenor, Vladimír Richter a Marek Olbrzymek – tenor, Aleš Procházka – bas).Skladby, které poslední večer zazněly, patřily převážně moravským autorům. Jak název úvodní skladby napovídá, Requiem. Hommage à Jean Ockeghem Michala Košuta, šlo o hudební zpracování napodobující polyfonické techniky z patnáctého století, které v novodobém pojetí vokální čtyřhlas Affetta skvěle ovládl. Exoticky laděný kus na slova indiánského kmene Kečuů Mamay francouzsko-bolivijského autora Remberta Herbase zazněla v české premiéře za doprovodu varhaníka Martina Jakubíčka.Návrat k poklidnému polyfonnímu zpracování přinesly Jakubíčkovy tři duchovní kompozice Angelus, Ave Maris Stella a Ad Dominum cum tribularer clamavi za jeho varhanního doprovodu, který dopomohl skladbám k větší zvukové plastičnosti. Folklór zašitý pod kůží snad každého z nás se též v posluchačích nadšeně probudil a nadchl nápaditým zpracováním Jana Vičara tří Zpěvů z Kopanic. Závěrem zazněly kompozice brněnských autorů Miloše Orsona Štědroně Pasejemá a Glosy ze Švejka Miloše Štědroně, která jako by byla šitá na míru tomuto souboru. Tak jako má hudba neomezené možnosti vyjádření, tak i Affetto na každém svém vystoupení dokazuje, že je schopno neomezených interpretačních možností.

MusicOlomouc 2014

Orchestr Berg & mladí čeští skladatelé
Dirigent: Peter Vrábel
Josef Hřebík (akordeon)
Monika Knoblochová (cembalo)
Anna Romanovská Fliegerová (koto)
Lukáš Polák (violoncello)
Adéla Štajnochrová (barokní housle)
Ženský sbor Lenky Dohnalové-Mlynářové
Orchestr Berg
22. dubna 2014 Reprezentační sál ANAG – Palác Bohemia Olomouc

program:
Jan Trojan: Večeře na konci světa (2010)
Slavomír Hořínka: Lacrimosa, pro barokní housle, koto a komorní orchestr (2010)
Tomáš Hanzlík: Koncert pro violoncello a smyčcový orchestr (2005) premiéra
=přestávka=
Jana Vöröšová: Havran a moře, pro akordeon, cembalo a smyčcový orchestr (2009)
Michal Nejtek: Nocturne with Ray (2008)
Jan Dušek: Le ballet mécanique, hudba k němému filmu Franze Legéra (2007)
***

Ivan Myslikovjan & Saxofon & Elektronika
Ivan Myslikovjan
23. dubna 2014 Kaple Božího Těla – Umělecké centrum Univerzity Palackého Olomouc
***

Rok české hudby & soudobá tvorba
Dirigent: Petr Vronský
Sbormistři: Michal Jančík a Jakub Klecker
Lucie Silkenová (soprán)
Sylva Čmugrová (alt)
Karel Martínek (varhany)
Read Gainsford (klavír)
Markéta Toufarová (sólo zpěv)
Kantiléna, sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno, Moravská filharmonie Olomouc
24. dubna 2014 Reduta Moravské filharmonie Olomouc

program:
Vladimír Franz: Radobÿl, symfonická hudební báseň pro velký orchestr na paměť Karla Hynka Máchy (2010)
Ladislav Kubík: Koncert č. 3 pro klavír, orchestr a elektroniku „památce Bohuslava Martinů” (2010)
=přestávka=
Ivan Kurz: Strom života, obraz pro symfonický orchestr (2013) premiéra
Robert Hejnar: Stabat Mater (1997)
***

Monika Knoblochová & Pražští Pěvci & Stanislav Mistr
Sbormistr: Stanislav Mistr
Monika Knoblochová (cembalo)
Luděk Zakopal (kontrabas)
Ladislav Bilan ml. (bicí)
Pražští pěvci
28. dubna 2014 Kaple Božího Těla – Umělecké centrum Univerzity Palackého Olomouc

program:
Lukáš Sommer: Sonáta pro cembalo „Labyrint” (2006)
Zdeněk Lukáš: Čtyři sonety, op. 330 (2002)
Martin Smolka: Haiku (2007)
Lukáš Hurník: Aqua et Vino (2012) premiéra
=přestávka=
Mikoláš Troup: Strážci výšek, fantazie pro velký smíšený sbor a cappella
Jiří Teml: Diptych (1998)
Alfred Schnittke: Koncert pro sbor (1984–1985), 1. část
***

Praesenz & Prostý prostor versus Hrubá hmota
Praesenz
– Jan-Filip Ťupa (violoncello)
– Richard Haynes (klarinet, kontrabasový klarinet)
– Reto Staub (klavír)
29. dubna 2014 Kaple Božího Těla – Umělecké centrum Univerzity Palackého Olomouc

program:
Miroslav Srnka: Prostý prostor (2006)
Sidney Corbett: Im Angesicht des Zweiflers (2006)
Beat Furrer: Aer (1991–1993)
Jan Masanetz: Rhymer’s Ayre 2 (2006–2009)
=přestávka=
TIMOTHY Mccormack: Mirror Stratum (2011)
Hannes Seidl: „allmählich aber die Gedanken einschläfernd” – Armutszeugnisse II (2006)
***

Affetto & Akademici z Moravy
Affetto
–  Jan Mikušek (kontratenor)
–  Marek Olbrzymek (tenor)
–  Vladimír Richter (tenor)
–  Aleš Procházka (bas)
Martin Jakubíček (klavír, varhany)
30. dubna 2014 Kaple Božího Těla – Umělecké centrum Univerzity Palackého Olomouc

program:
Michal Košut: Requiem. Hommage á Jean Ockeghem (2002–2003)
Remberto Herbas: Mamay (2006) česká premiéra
Martin Jakubíček:
–  Angelus
–  Ave Maris Stella
–  Ad Dominum cum tribularer clamavi
=přestávka=
Jan Vičar: Zpěvy z Kopanic (2006)
Miloš Orson Štědroň: Pasejamá na texty Piera Paola Pasoliniho, Ernsta Jandla a Karla Hynka Máchy (2005)
Miloš Štědroň: Glosy ze Švejka

www.musicolomouc.cz

Foto Vít Havlíček