Baletní panorama Pavla Juráše (86)

Tentoraz:
– Hana Polanská Turečková: „Nedívám se dozadu, ale do budoucnosti“
– „Zajděte si sami udělat názor“ odkazuje Václav Kuneš
– Čo čaká Pražský komorní balet a 420PEOPLE v novej sezóne?
– Poklona Jane Přibylovej
***

Zaujímavosťou minulého týždňa je zapojenie svetových baletných hviezd do kampane na podporu liečby amyotrofickej laterálnej sklerózy (ALS). Videá politikov a celebrít polievajúcich sa studenou vodou ovládli médiá i sociálne siete. Podľa pravidiel kampane majú ľudia na internete zverejniť video, ako sa polievajú studenou vodou, a majú vyzvať k nasledovaniu svojich priateľov, aby spravili to isté, alebo aby poslali na konto boja proti tejto smrteľnej chorobe sto dolárov. Medzi prvými tanečníkmi zareagoval Jiří Bubeníček (jeho video môžete vidieť na jeho facebookovom profile), pridali sa ďalší tanečníci, ktorí sa vyzývajú navzájom. Napríklad hneď zareagoval Yoel Carreño, Otto Bubeníček, primabalerína Viedenskej štátnej opery Nina Poláková, sólista Hamburg Ballett Ivan Urban. V Česku má najkrajšie video sólistka baletu Národného divadla Praha Rebecca King.
***

Po torze baletných šéfov z republiky, ktorí sa zúčastnili šéfovskej ankety v minulom diele – Aleny Peškovej, Roberta Balogha a Jiřího Pokorného – sú dnes na rade umelecké vedenia dvoch najväčších súborov v zemi mimo kamenné divadlo. Za Pražský komorní balet Ladislava Jandová a aj odchádzajúca umelecká šéfka Hana Polanská Turečková a za 420PEOPLE Václav Kuneš. Otázky sú rovnaké ako v predošlom diele. Takže mozaika odpovedí sa znásobí.

Čo vám sezóna 2013/2014 priniesla? Splnila vaše očakávania?

Hana Polanská Turečková (Pražský komorní balet): Sezona 2013/2014 byla pro Pražský komorní balet z mého pohledu úspěšná. I když premiéry a projekty, které jsme připravili, jako Occamova břitva, projekt pro mladé choreografy a také Beat od známých choreografů Johana Grebena a Uriho Ivgiho, byly, dalo by se říct, v rámci dramaturgie Pražského komorního baletu kontroverzní, souboru se podařilo interpretačně dostat na vysokou úroveň a zařadit se mezi soubory české nezávislé taneční scény, se kterými se počítá.Václav Kuneš (420PEOPLE): Tato sezona byla pro nás velmi bohatá. Přinejmenším na zážitky. Navštívili jsme Itálii, Polsko, Švédsko, Mexiko. Světlo světa spatřila naše nová premiéra Mirage. A konečně jsme se podívali i do Německa, kde jsme zahajovali Schrittmacher festival čtyřmi představeními. A to vedle takových skupin, jako jsou Ultima Vez či East man Sidi Larbi Cherkouiho.

Má neblahá finančná situácia divadiel skutočne negatívny vplyv na umelecké výsledky a prevádzkový chod súboru?

Ladislava Jandová (Pražský komorní balet): Nestabilní finanční situace komplikuje nejen provoz celého souboru, ale zejména dlouhodobé plánování v oblasti dramaturgie. Pražský komorní balet jako nezávislé taneční těleso je podporováno z různorodých grantů, fondů a vlastních prostředků, výjimečně též z prostředků sponzorů. Tyto prostředky jsou však naprosto nedostačující na zabezpečení komplexního provozu, tedy uměleckou činnost s uvedením minimálně jedné premiéry ročně. Zatím se nám i přes tíživé finanční podmínky dařilo vždy udržet vysokou uměleckou úroveň všech představení sezony 2013/2014. Václav Kuneš: Jelikož systém grantů stále pokulhává, grant obdržíte někdy v polovině sezony, naučili jsme se za ta léta s tím pracovat a (bohužel) se umíme tomu přizpůsobit. Není to moc udržitelná situace pro většinu skupin i jedinců. Inspirací jsou pro nás ale třeba kolegové z Haagu, z divadla Korzo. Ti si museli projít velmi složitým obdobím. Ale ani jednou jsem je neslyšel, že by si stěžovali. Vědí, že to, co dělají, má smysl a vždy hledají nová a nová řešení. Neznamená to ale, že by se člověk neměl ozvat, pokud má dojem, že se děje něco nesprávného. O situaci v kamenných divadlech mám jen velmi povrchní informace, takže nedokážu posoudit. Pociťujete i nejaký kritický tón, čo sa nepodarilo, nevyšlo?

Hana Polanská Turečková: Kritických tónů je mnoho, otázka je, kterým popřát sluchu a za čím si stát. Jistě, že ne vše se daří podle představ, ale nedívám se dozadu, ale do budoucnosti. Všechny zkušenosti jsou důležité, i ty negativní, a je třeba se z nich poučit.

Václav Kuneš: Všechno co se podařilo se mohlo úplně klidně i nepodařit. Mirage mohla být propadák, mohli jsme se mezitím rozpadnout, mohli jsme přijít o zázemí, inspiraci a tak. Nic z toho se ale nestalo. O svých chybách vím, sebekritický myslím umím být. Tvrdohlavý ale taky.

Čakajú vás nejaké výrazné personálne zmeny? Koľko nových členov posilní váš súbor od novej sezóny?

Ladislava Jandová: S koncem sezony došlo ke změně ve struktuře vedení souboru. Hana Polanská Turečková mění pozici z umělecké vedoucí na rezidenční choreografku a pedagožku Pražského komorního baletu, aby se plně věnovala rodině a studiu a více koncentrovala na tvůrčí práci. S tím souvisí i připravované výběrové řízení na nového uměleckého šéfa. Nově ustavená dramaturgická rada bude zodpovědná za repertoár souboru a zahájí svoji činnost od nové sezony 2014/2015. Pokud jde o posílení taneční základny v Pražském komorním baletu, od nové sezony nastoupí či již nastoupili čtyři noví tanečníci – Jitka Tůmová (absolventka prestižní London Contemporary Dance School v Londýně), Patrik Čermák (absolvent Tanečního centra Praha), Joshua Beaver (absolvent konzervatoře v Bostonu, USA) a Alena Krivileva, která působila v holandském Scapino Ballet v Rotterdamu (Nizozemsko).

Václav Kuneš: Změny jsou v našem oboru jaksi na denním pořádku, i s tím jsme se naučili pracovat. Již delší dobu si připravujeme mladou krev, my starší ročníky tu aktivně na jevišti nebudeme napořád. (smiech)

Čo vás čaká po lete? Aká bude nová sezóna, čo sa týka dramaturgie, titulov, zmien, noviniek, programu? Off programov, vízií?

Ladislava Jandová: Hlavní premiéra příští sezony se váže k jubilejnímu padesátému výročí založení studia Balet Praha, předchůdce Pražského komorního baletu, a Roku české hudby. Pražský komorní balet uvede původní večer – českou premiéru, která představí choreografie Mária Radačovského (Antonín Dvořák: Slovanský kvartet), Hany Polanské Turečkové (Vladimír Sommer: Černé zrcadlo) a Pavla Šmoka (Bedřich Smetana: Z mého života) za doprovodu Zemlinského kvarteta ve dnech 5. a 26. října 2014 ve Stavovském divadle.

Jarní premiéra 2015 nabídne prostor českým a slovenským začínajícím choreografům, neboť se v rámci dramaturgie snažíme o rozvoj a progresi současného tanečního umění, a proto opět podpoříme české a slovenské talentované choreografy v rámci “česko-slovenské laboratoře” v Divadle Ponec. Je zapotřebí hledat stále nové talenty a dát jim příležitost. Projekt naváže na první ročník Occamovy břitvy, který představil práci vybraných tanečníků Pražského komorního baletu a studenta choreografie HAMU.

A v neposlední řadě čeká Pražský komorní balet začátkem nové sezony prestižní turné po Jižní Koreji, mnoho zájezdů v České republice a na Slovensku.

Václav Kuneš: Bude to sezona nabitá. Hned koncem září uvedeme premiéru s pracovním názvem Peklo v režii Jana Nebeského. Podílí se na ní Lucie Trmíková, David Prachař a 420PEOPLE. V prosinci to bude naše premiéra s choreografií Ann Van den Broek. Bude to vůbec poprvé, co se u nás její práce objeví. V druhé polovině sezony začnou přípravy na další dvě premiéry. O jedné vám ještě nemohu říct nic bližšího, o druhé to, že nás uvidíte i v Plzni se site-specific projektem v choreografii Nataši Novotné a v režii Andrei Miltnerové.

Ktorá vaša premiéra, či udalosť v súbore, vás najviac v uplynulej sezóne potešila, či sa stala satisfakciou vynaloženej práci a úsiliu?

Ladislava Jandová: Myslím, že největší satisfakcí k vynaloženému úsilí a práci bylo turné Pražského komorního baletu po Jižní Koreji v říjnu 2013, kde jsme prezentovali současné české taneční umění s choreografiemi Mono No Aware Hany Polanské Turečkové a Podmínka zániku korejské choreografky Ji-Eun Lee. Například vyprodaný sál kulturního centra Art Map v Soulu navštívilo neuvěřitelných osm a sedmdesát aktivně činných velvyslanců či ambasadorů. Naše prezentace se uskutečnila ve spolupráci s Českým centrem a Českým velvyslanectvím v Soulu. Václav Kuneš: Měl jsem velkou radost z našeho hostování v Německu. A nejen tam. Například Itálie byla také velmi krásná, co se prezentace souboru týče. To jsou velmi důležité momenty, být spolu i mimo sál, což se nám v Praze moc nedaří. Nějakým způsobem to lidi semkne trochu víc, na pořadu dne je “pouze” show a tak ostatní nemusí lítat z jedné práce do druhé, tak jak tomu je, když jsme v Praze. Má to velký vliv na další práci, na atmosféru ve studiu při dalším zkoušení. A to se myslím odrazilo například i na výsledné podobě premiéry Mirage, se kterou budeme v příští sezoně jezdit i za hranice.A čo zaujalo vás osobne ako umelca mimo vaše divadlo?

Hana Polanská Turečková: Mne osobně nejvíce těší setkávat se a objevovat lidi, kteří mají obrovský význam pro formování mé práce a názorů. Z naprosté většiny jsou to lidé, kteří se zabývají uměním.

Václav Kuneš: Třeba to, že prvňáčci v Japonsku tráví svojí každodenní obědovou pauzu tak, že nejdříve po sobě po obědě vytřou podlahu v celé třídě a potom jezdí venku na jednokolkách.

Kdybych měl zmínit pracovní zážitek, ale i svým způsobem lidský, tak to bude nedávné zhlédnutí Kyliánovy nové choreografie East Shadow. Nevím, jestli to česká média vůbec zaregistrovala, tuším, že ne.

A nech nie sme takí vážni: Ako trávi šéf súboru divadelné prázdniny? Vypína služobný mobil?

Hana Polanská Turečková: Jelikož jsem se rozhodla svoje umělecké vedení v souboru Pražského komorního baletu ukončit a změnit pozici na choreografa a pedagoga souboru, užívám si prázdniny už bez této krásné, ale náročné zátěže. Všechen můj čas o prázdninách patří rodině a přípravě nové choreografie, která bude uvedena na podzim ve Stavovském divadle.

Václav Kuneš: Prázdniny jsou s rodinou. Ale vypínání mobilu, zmizení ze “světa” si nemůžu úplně dovolit. Ale také to není třeba; to co děláme, děláme z lásky k tomu, co děláme. Čeština je nádherná. (úsmev) A někdy právě v momentě toho imaginárního vypnutí se vám může v hlavě zrodit něco, o co se musíte podělit i s ostatními. A to je ten poklad, když víte, že můžete.

Chcete na záver niečo odkázať svojim divákom a čitateľom?

Hana Polanská Turečková: Divákům bych ráda vzkázala, aby nadále chodili do divadel a na představení Pražského komorního baletu. A přála bych si, abychom jim v oblasti tance mohli nabídnout kvalitní a silné umělecké zážitky.

Václav Kuneš: Nedejte na “odborné” recenze. Zajděte si sami udělat názor na to či ono. Tanec je živé umění a tak názor jednoho člověka by vás neměl odradit od návštěvy divadla, či naopak byste neměli očekávat zázraky, pokud vám to někdo slibuje. Osobní, přímá zkušenost je nejlepší. Zkuste brát návštěvu divadla ne jako očekávání něčeho, ale jako přirozenou součást vašeho dne. Ne každý den je přece ideální a na druhou stranu ne každý den se vám poštěstí zažít něco mimořádného. Vy to můžete ovlivnit pouze tím, že pro to něco uděláte. Například tím, že zvýšíte počet návštěv divadel či rozsah “vašeho” horizontu.
Ďakujem zúčastneným za odpovede, čas a fotografie, ktoré vybrali. Hlavne však za predstavenie začínajúcej sezóny. Budeme ju môcť pozorne sledovať. V budúcom diele Panorámy sa o svoje dojmy a plány podelia šéfovia troch jediných baletných súborov v kamennom divadle zo Slovenska. Riaditeľ baletu Slovenského národného divadla Jozef Dolinský, Andrii Sukhanov za balet Štátneho divadla Košice a prvýkrát i šéfka baletu Štátnej opery v Banskej Bystrici Dana Dinková.
***

14. septembra, na úvod sezóny, nasadila dramaturgia baletu Národního divadla Brno špeciálny galavečer Révérence Janě Přibylové ako oficiálne rozlúčenie a zakončenie jej kariéry. Brnianski tanečníci neustále zostávajú v tieni pražských. Nielen v mediálnom tieni, ale aj kritickom. Len málo celoštátnych recenzentov sa unúva na cestu do Brna, mapovať nielen premiéry, ale aj rast a výkony jednotlivých členov súboru. Jana Přibylová je však pojmom, ktorý si zaslúži celoštátnu pozornosť.Za bývalého vedenia Lenky Dřímalovej sa svojmu publiku v Brne stratila. S vekom a skúsenosťami primabaleríny, jej vedenie nebolo schopné nájsť adekvátne roly, v ktorých by zúročila svoje javiskové majstrovstvo. Po akomsi nepropagovanom „poslednom“ Labuťom jazere, v ktorom vždy excelovala a získala zaň aj svoju Tháliu, bola umelkyňa napríklad odprataná do statickej roly Matky v Nebezpečných vzťahoch a dostala možnosť pracovať ako baletný majster na niektorých klasických baletoch. Nové vedenie chce dôstojne poďakovať umelkyni a pripravilo pre ňu tento večer. Program je však dôsledne utajený. Na webe sa dá dočítať iba krátka spomienka jej kolegov. Bývalého partnera Karla Litteru, dnes dramaturga baletu Národného divadla Brno, kolegu Ivana Příkaského, s ktorým vytvorila nezabudnuteľnú dvojicu vo Vaculíkovej Márii Stuartovne. Nechýba zdravica dlhoročného šéfa Zdeňka Prokeša. Škoda, že nie sú k dispozícii spomienky či pozdravy slávnejších kolegov. S Dáriou Klimentovou sa Jana Přibylová stretla napríklad v Bajadére ako Gamzatti. S prvým sólistom Viedenského štátneho baletu Romanom Lazíkom zase ako jeho Nikia. So Stanislavom Fečom ako jeho Medora v českej premiére Korzára. S Alexandre Katsapovom tvorila cársku rodinu v Ivanovi Hroznom. S Michalom Štípom vytvorila nezabudnuteľnú dvojicu, ktorá vydržala aj tanečníkovu zmenu angažmán smerom do Prahy. Z utajeného programu galavečera sa vie len toľko, že šéf súboru, aktívny choreograf Mário Radačovský postaví pre primabalerínu špeciálne dueto, a že oslávenkyňa zatancuje fragment z Labutieho jazera.

Jane Přibylovej bude venovaný niektorý z budúcich dielov Panorámy, pretože táto umelkyňa so svojim osobitným javiskovým prejavom, celkovým uchopením baletného umenia si to nepochybne zaslúži. Jej obdivuhodný repertoár, v ktorom nie je možné nájsť rolu, v ktorej by bola matná či nezaujímavá stojí za pozornosť. Tak ako jej ľudský prístup, s ktorým vysiela pozitívnu energiu viac než dve desaťročia na svojich kolegov a pociťuje to z jej vystupovania aj vnímavý divák.

V ten istý deň bude v Prahe hosťovať balet Štátneho divadla z Košíc s inscenáciou Smrť v Benátkach Ondreja Šotha, ktorý nie je na českej baletnej mape neznámy.

Foto archiv, Martin Macoun, Pavol Juráš