Glosa: Proč vlastně příběhu o smrti říkáme romantika aneb La bohème v Operahuset Oslo

Na počátku loňského roku jsem si se zájmem přečetla článek na Opeře Plus z cyklu Operní domy, věnovaný nové budově opery v Oslo. Tehdy jsem se chystala na představení Evžena Oněgina. Budova mne naprosto okouzlila, bohužel inscenace prakticky vůbec. Bylo mně líto promarněné příležitosti, kde český režisér Jakub Korčák bohužel nedokázal přinést nic nového, žádný nápad, prostě nic. Naštěstí hudba a skvělí sólisté dokázali vytvořit dobrou inscenaci a vřelé norské publikum příjemnou atmosféru.

Když jsem pak četla recenzi Aleše Brázy na inscenaci Rusalky v Drážďanech režiséra Stefana Herheima, netušila jsem, že budu mít to štěstí vidět v opeře v Oslu jeho Bohému.Stejně, jako pravděpodobně v Rusalce, i zde je rukopis režiséra velmi silný a inscenace zneklidňující, protože co je na smrti romantického, co je romantické na tom, že víte, že vámi milovaná bytost zemře a vy jí chcete alespoň trochu ulehčit osud. V úvodu inscenace je na scéně ještě před začátkem předehry moderní nemocniční lůžko s Mimi, projekce záznamu EKG a zeslabující tep, který posléze umlká v jediném vysokém tónu, který tak dobře známe a který znamená konec. Stefan Herheim volí jako nemoc Mimi rakovinu, tu všudypřítomnou hrozbu, která si nevybírá a která přináší hrůzu a úzkost nemocným i jejich blízkým. Režisér úžasným způsobem pracuje se scénou, která se mění a prolíná – nemocniční pokoj s pokojem opravdové francouzské bohémy, pařížská kavárna s příjmem onkologické kliniky. Barvité dobové kostýmy sboru, v němž jsou děti po ozařování bez vlasů, ostatně i sbor v jednu chvíli odhazuje paruky a klobouky, aby ukázal své holé hlavy – to nebezpečí číhá na každého z nás. Na scéně je celou dobu i mrtvá Mimi, příběh se totiž odehrává v mysli Rodolfa, a celá inscenace a neúprosný osud se valí na diváka ochromeného a ohromeného. To opravdu není romantický příběh, to je tragická realita smrti.Oporou inscenace je bezpochyby vynikající hudební nastudování. Rodolfo mexického tenoristy Diega Torreho je sice poněkud topornější herecky, ale jeho barevný a sytý hlas sklízí zasloužené bravo, skvělý je i Marcello Vasilije Ladjuka. Herecky naopak dominují mladá norská sopranistka Marita Sølberg jako Mimi a rodačka z Ohia s ohromným temperamentem a hlasem Jennifer Rowley jako Musetta, obě přesné typy herecké i pěvecké. Sbor a orchestr pod taktovkou Kirila Karabitse (dirigentem premiéry byl Eivind Gullberg Jensen) sklidili rovněž zasloužený potlesk nadšeného publika. Celá inscenace přes svou originální tvář nejde proti hudbě, jen jí slouží a tvoří s ní kompaktní celek. Jazykem představení je italština, každý divák má vlastní displej s norskými či anglickými titulky.

Herheimova La bohème je pro norskou operu významná ještě z jiného důvodu – 4. února se uskutečnil první přímý přenos do řady norských kin, kde operu navštívilo přes 6.000 diváků.

Na závěr si neodpustím osobní nadšení nad budovou „Oslí opery“. Je mimořádně krásná, na břehu fjordu, kde se můžete okouzleni procházet a pozorovat světla na moři. Je ale zároveň mimořádně přátelská ke svým divákům – pokud přijedete vlakem nebo veřejnou dopravou na Sentralstasjon (a tam jedou například všechny autobusy), projdete zaskleným můstkem do těsné blízkosti opery. Na vstupence naleznete kromě čísla své řady a místa ještě jedno. Je to číslo vašeho „háčku“ v šatně, tam si pověsíte svůj kabát, postavíte své galoše či co potřebujete. Takže natěšený divák nestojí ve frontě, aby svůj kabát nejdříve odevzdal a potom zase vyzvedl. Může si jít v klidu dát něco k pití a objednat si i občerstvení na přestávku, aby byl jeho pobyt v opeře co nejpříjemnější. Nevím, zda bychom si z diváckého servisu nemohli vzít alespoň trochu příklad, i když nezamčená a nehlídaná šatna je v našich krajích asi bohužel utopie. 
Giacomo Puccini
La bohème
Hudební nastudování: Eivind Gullberg Jensen
Dirigent: Kirill Karabits
Režie: Stefan Herheim
Scéna a kostýmy: Heike Scheele
Světla: Anders Poll
Norwegian National Opera Orchestra, Chorus, Children’s Chorus
Premiéra 20.ledna 2012 Den Norske Opera Oslo

Rodolfo – Diego Torre
Marcello – Vasilij Ladjuk
Mimi – Marita Sølberg
Musetta – Jennifer Rowley
Colline – Giovanni Battista Parodi
Schaunard – Espen Langvik

www.operaen.no

Foto Erik Berg/Den Norske Opera & Ballett