Reportáž: Pěvecký masterclass Thomase Hampsona na festivalu Verbier

Každoročně pořádaný Verbier Festival se letos konal od 16. července to 1. srpna. Jedním z lákadel letošního ročníku byl mistrovský kurz zpěváka Thomase Hampsona. Umělecký standard je trvale vysoký, a po loňské přestávce, kterou si vynutila pandemie, přilákal letošní festival další významné mezinárodní sólisty a oddané publikum.

Verbier je jeden z nejznámějších festivalů nejen ve Švýcarsku, ale i ve světě. Nachází se v pěkném horském středisku v jihozápadním Švýcarsku (poblíž Velkého Svatobernardského průsmyku v kantonu Valais, asi sto kilometrů na jih od Lausanne). Založil jej v roce 1994 Švéd Martin T:son Engström. Za téměř třicet let jeho trvání se jej zúčastnila řada světoznámých umělců: Leif Ove Andsnes, Martha Argerich, Leonidas Kavakos, Jevgenij Kissin, Magdalena Kožená, Lang Lang, Mischa Maisky, Thomas Quasthoff, András Schiff, Bryn Terfel, Daniil Trifonov, Yuja Wang a mnoho dalších. 

Festival je však také známý tím, že se na něm vzdělávají mladí hudebníci – jak v přidružené Verbier Academy, tak ve třech orchestrech: Verbier Festival Orchestra, Verbier Festival Chamber Orchestra a Verbier Festival Junior Orchestra. Mistrovské kurzy pod hlavičkou Academy byly vždy důležitou součástí festivalu – Academy je jakási festivalová „laboratoř“, kde mají talentovaní mladí umělci možnost skvělých instruktáží a dalšího rozvoje. Standard je vysoký, a účast na Academy přispěla k rozvoji kariéry mnoha dnes vyhledávaných hudebníků.

Letos bohužel způsobila pandemie na začátku festivalu mezi orchestrálními hudebníky velký chaos. Těsně před zahájením se zjistilo, že 23 členů Verbier Festival Orchestru mělo pozitivní test na Covid-19. Prekérní situace byla naštěstí zvládnuta rychle a úspěšně – festival okamžitě uvedl v platnost izolační a karanténní protokol a zvýšil frekvenci testování u všech ostatních hudebníků. Některé koncerty musely sice být na místě zrušeny a u jiných musel být změněn program, nicméně díky všem opatřením pak již nebyly v průběhu festivalu identifikovány žádné další případy, ani u více než 700 dalších umělců, ani u personálu.   

Mistrovské kurzy pro instrumentalisty a zpěváky se proto konaly ve Verbieru s velkým úspěchem i letos (i když několik kurzů muselo být zrušeno). Pro veřejnost jich bylo tentokrát zpřístupněno celkem 73, a přilákaly 4 060 návštěvníků. A jak řekl ředitel akademie, Kanaďan Stephen McHolm: „Posláním naší akademie je vychovávat hudebníky, kteří jsou flexibilní a přizpůsobiví, kteří reagují na potřeby společnosti a jsou otevřeni novým způsobům propojení s životy a potřebami lidí – toto poslání je dnes důležitější než kdykoliv předtím.“

Tak jako v předchozích letech vedli mistrovské kurzy znovu špičkoví umělci. Mezi zpěváky patřili významná francouzská sopranistka Véronique Gens (několik speciálních programů věnovala žánru „Mélodie française“), neméně známá italská sopranistka Barbara Frittoli (opera) a význačný francouzský barytonista Stéphane Degout (oba žánry). Se zpěváky pracoval také renomovaný britský herec James Garnon. Violoncellové kurzy vedlo hned několik významných umělců: německý interpret Alban Gerhardt, švédský violoncellista, pedagog a dirigent Frans Helmerson a slavný Brit Steven Isserlis. Početně byli letos zastoupeni violisté – Francouz Antoine Tamestit (obory viola a smyčcový kvartet), slavná japonská violistka Nobuko Imai (obor smyčcový kvartet), francouzský violista, dirigent a skladatel Mathieu Herzog (zakládající člen známého Quatuor Ebène), vynikající americký hráč Lawrence Power a Isabel Charisius, dříve členka slavného Alban Berg Quartettu (obor smyčcový kvartet).

K výjimečným houslistům patřili letos Gábor Takács-Nagy z Maďarska (obor smyčcový kvartet), proslulý francouzský houslista Augustin Dumay, rumunská virtuoska Mihaela Martin a izraelský houslista Guy Braunstein. Z klavíristů uspořádali kurzy německý interpret a pedagog Klaus Hellwig, legendární osmaosmdesátiletý baskický klavírista Joaquín Achúcarro, Francouz Jean-Efflam Bavouzet a slavný maďarský rodák, rakousko-britský klavírista a dirigent Sir András Schiff. 

Někteří umělci vedli několik kurzů, zatímco známý americký barytonista Thomas Hampson vedl pouze jeden kurz, s mladými zpěváky z Verbier Academy (v rámci programu L’Atelier Lyrique se připravovali na koncertní provedení Pucciniho Bohémy).

Studenti se zúčastňují letní akademie díky štědré podpoře různých sponzorů. Letos bylo uděleno 39 stipendií, každé stipendium udělené mladému hudebníkovi na Academy – ať už je to sólista, orchestrální nebo komorní hráč, zpěvák anebo dirigent, činí 3 500 švýcarských franků (okolo 82 000 korun českých). Tato suma pokryje zhruba čtvrtinu celkových nákladů na školení každého jednotlivce během akademie. Donátoři, kteří stipendia udělují, tak investují do kariéry budoucích výjimečných interpretů.

České čtenáře bude jistě zajímat, že šest stipendií poskytla, spolu se dvěma dalšími donátory, Fondation Zdenek et Michaela Bakala. Tato nadace se řadí mezi přední v České republice. 

Mladí muzikanti získávají na festivalu také různé ceny. Letos získal jihokorejský tenorista Sungho Kim, jako nejprestižnější hudebník festivalu a s největší perspektivou, cenu Yvese Paternota (10 000 švýcarských franků čili okolo 234 000 korun). Recipient této ceny také získává pozvání k vystoupení na festivalu v příštím roce, a má nárok na příspěvek až 15 000 švýcarských franků na podporu dalšího uměleckého a profesního rozvoje.

Je samozřejmé, že vzhledem ke kalibru sponzorů nebyli mladí zpěváci, kteří se letošní akademie zúčastnili, žádní začátečníci. Několik z nich již získalo ceny na předních mezinárodních soutěžích. Zmíněný tenorista Sungho Kim zvítězil na Mezinárodní pěvecké soutěži Hans Gabor Belvedere v roce 2018 (tehdy uspořádané v Lotyšsku). Jiní jsou členy různých programů pro mladé umělce (například americká sopranistka Sylvia D’Eramo a rusko-americká sopranistka Erika Baikoff jsou členkami programu Metropolitan Opera Lindemann Young Artist Development). A mnozí již měli značné zkušenosti na významných operních scénách nebo koncertních pódiích v USA či v Evropě. Z dvanácti zpěváků byli tři Američané, dva Kanaďané, dva Britové, dva Jihokorejci, jeden Australan, jedna Norka a jedna Francouzka. Nejmladší zpěvačkou byla letos dvacetiletá kanadská mezzosopranistka Jillian Tam. Nejstarší, v 31 letech, byli jihokorejský tenor Sungho Kim, kanadský basbarytonista Jean-Philippe Mc Clish a norská mezzosopranistka Eira Huse.

Thomas Hampson, jehož mistrovského kurzu se zúčastnilo několik z těchto zpěváků, je v České republice dobře znám, navíc v roce 2012 uvedl v Litomyšli premiéru cyklu Sylvie Bodorové Lingua angelorum, kterou si u skladatelky objednal. V roce 2022 vystoupí s tímto cyklem znovu na dvou koncertech v Praze (15. a 16. června 2022). Jeho jednorázový kurz v Centre Culturel du Hameau měl velký úspěch jak u zpěváků, tak u publika a řady novinářů. Vzhledem k bezpečnostním opatřením jsme byli všichni umístěni s patřičným odstupem ob sedadlo, a jak publikum, tak zpěváci – kromě doby, kdy zpívali – poctivě nosili roušky a dodržovali doporučený odstup.

Během odpoledního kurzu zkoušel Thomas Hampson se zpěváky několik scén z prvního dějství Bohémy: krátkou scénu s Rodolfem a jeho přáteli (kdy zatopí rukopisem jeho dramatu, aby se zahřáli), dále jeho první setkání s Mimì (a slavnou árii „Che gelida manina“), árii Mimì „Mi chiamano Mimì“, a skupinovou scénu (Rodolfo, Marcello, Schaunard a Colline). A sledovat mistrovský kurz nás posluchače skutečně fascinovalo.  

Barytonista se nesoustřeďoval příliš na pěveckou techniku, jen příležitostně předvedl zpěvákům správné legato. Zaměřoval se daleko víc na vyprávění příběhu, a vždy kladl zpěvákům na srdce, jak interpretovat všechny součásti děje, včetně zcela drobných detailů. Pracoval s nimi tedy nejen jako zpěvák, ale i jako režisér. Předal jim nemálo cenných praktických rad, které se na první pohled mohou zdát samozřejmé: „zpívejte pro publikum“, řekl například hned na začátku jihokorejskému představiteli Rodolfa, nicméně mu poradil i jako zpěvák: „dbejte na rezonanci – neustálá vibrace je absolutně nezbytná“. A jak připomněl zpěvákům několikrát, „na jevišti musíte mít dostatečný odstup“. 

Nejprve s nimi zkoušel odchod Rodolfových přátel. Rodolfo zůstává a zkouší pracovat, ale papír roztrhá a pero odhodí – nemá na psaní náladu. Na dveře však zaklepe Mimì, a začíná příběh jejich lásky. Na začátku Rodolfovy velké árie „Che gelida manina“ seděla představitelka Mimì na podlaze. Podle libreta, veden jejím hlasem ve tmě, má Rodolfo předstírat, že hledá její klíč (který však předtím dal rychle do kapsy). Nakonec se dotkne její ruky, kterou pak už nepustí. Nato mají oba vstát společně, a Rodolfo ji má i nadále držet za ruku.

Představitel Rodolfa však zapomněl pomoci Mimì vstát. Thomas Hampson ihned vyskočil, a k všeobecnému veselí publika i zpěváků zvolal: „Ne, ne! Nemůžete se chovat, jako byste zpěvačce dával najevo: Chtěla byste teď pěkně vstát, abyste si mohla zazpívat svou árii?“ Tenorista se v této scéně ze začátku také soustředil víc na svou árii než na ruku Mimì, natož aby projevoval nějakou něhu. Thomas Hampson na něj znovu zavolal z hlediště: „Ne – musíte dbát na význam textu! Musíte nám divákům nějak dát najevo, že její drobná ručka je opravdu studená.“ 

Při výstupu Mimì Thomas Hampson pokračoval ve stejném duchu: „Buďte přirozená, a držte se zpříma – ramena dozadu!“. A také řekl ostatním zpěvákům, „sílu hudby máme k tomu, abychom mohli příběh vyprávět co nejlépe“. Cílem zpěváků musí být „uvolnění hudební energie“. Mimì (nadaná Sylvia D’Eramo, s velkým hlasem tmavé barvy) musela scénu zopakovat několikrát. Thomas Hampson vyžadoval, aby se soustředila na rezonanci a poté zpívala „se stejnou rezonancí, ale tišeji“. Rada nad zlato, jde o to, aby si mladí zpěváci uvědomili, že musí používat různé stupně dynamiky velmi uvážlivě.

„Pokračujte v příběhu,“ radil dále Thomas Hampson sopranistce při její árii „Mi chiamano Mimì“. „Mimì je zpěvačka,“ dodal: „všechno ostatní je jen informace o barvě“. Toto jsou tedy znovu poznámky a komentář režiséra. Nicméně jí poradil i z vokálního hlediska: „samohlásku ‚i‘ nezpívejte příliš horizontálně“. Má-li totiž zpěvák ústa při výslovnosti této samohlásky během zpěvu poněkud víc ve vertikální poloze, zůstane vokál správně otevřený. 

Pokud jde o samotného skladatele, v Bohémě používá Puccini „hudební jazyk jako nikdy předtím“, zdůraznil Hampson. „To, co se děje před námi diváky, je coup de foudre (láska na první pohled). Pamatujte, že Mimì nikdy neslyšela od nikoho v jejím věku něco podobného.“ Když pak Rodolfo sděluje Mimì, kdo je, a co je jeho poslání, Thomas Hampson opět připomněl tenoristovi, aby „zpíval pro diváky“. Z pěveckého hlediska mu však také poskytl výbornou radu ohledně správného postoje, a dokonce z praxe legendárního Carusa: aby si pomohl při stabilitě dechové opory, Caruso údajně „často vědomě dal jednu nohu dozadu, a opřel se o ni“. A bylo opravdu potěšení vidět, jak si zpěváci postupně začali uvědomovat všechny souvislosti. Přestali pouze dokonale intonovat a své postavy skutečně na místě tvořili. 

Po krátké přestávce se Thomas Hampson vrátil k začátku dějství, kdy vstoupí Schaunard se svou kořistí (vínem a delikatesami) a vypráví přátelům o dobrodružství, v němž je získal. Posléze však naneštěstí přijde domácí Benoit, a vyžaduje zaplacení nájemného. V tomto skvělém ansámblu se všichni zpěváci zřejmě velmi dobře bavili. Schaunard je „neopěvovaný hrdina Bohémy“, zavtipkoval Thomas Hampson, „a tady jde především o mužskou hrdost a testosteron,” jak dodal: „Ale v ansámblu není žádná vulgarita.”

Americký barytonista Alexander York se zhostil své role v tomto zábavném, ale nelehkém ansámblu, ​​velmi dobře. Schaunard je „dandy, šarmantní a lehkovážný,“ nabádal jej nicméně Thomas Hampson. Znovu následovaly další praktické rady: „držte se zpříma“, „chci slyšet vaše myšlenky“, „diváci musí vědět, kdo jste“, „pokračujte v příběhu“ a „zpívejte to smrtelně vážně a my se budeme smát“. 

Velmi dobře odvedl svou roli i kanadský basbarytonista Jean-Philippe Mc Clish, člen Atelier lyrique v Opera de Montréal, jako domácí Benoit. Má velký, zvučný, nosný hlas a na jevišti patřičně zapůsobil. Hampson mu však opět připomněl nutnost přemýšlet nad každým slovem, a jak text odstínit: „Se slovy si musíte hrát“.

Tak jako předtím, barytonista neustále připomínal zpěvákům správný postoj: „jde o atletický pohyb, který má umělecký účel“ a „všechno spojuje vaše páteř.“ Neváhal sdělit i svůj názor na projekci: „Toto slovo nesnáším – správný výraz je rezonance“. 

Thomas Hampson se ukázal jako výborný učitel a kouč – a v podstatě opravdu jako zpěvák a režisér v jedné osobě. Byl náročný, ale uměl povzbudit, nešetřil časem a detaily vysvětlil názorně a pozorně, navíc s humorem. Nejdůležitější částí jeho mistrovského kurzu byly všestranné, praktické rady, týkající se všech aspektů jevištního projevu. Byla opravdu radost vidět, jak mu zpěváci důvěřují a jak se pod jeho odborným vedením i během pár hodin viditelně zdokonalili.

Ve svém prvním ročníku jako hudební ředitel Verbier Festival Junior Orchestru pak dirigoval 1. srpna dvaačtyřicetiletý americký dirigent James Gaffigan zpěváky akademie a orchestr v údajně prvotřídním koncertním provedení Bohémy (toto matiné se bohužel konalo po mém odletu ze Švýcarska). Koncert uzavřel 28. ročník celého festivalu, a zdůraznil tak jeho zaměření pomoci studentům, v rámci různých kurzů pod hlavičkou Academy, získat co nejvyšší možnou kvalifikaci.

Další mistrovský kurz Thomase Hampsona se bude konat 4. a 5. října 2021 v Linci (v Brucknerhausu, vstup pro veřejnost je volný). Osm vybraných zpěváků bude pracovat se slavným barytonistou na písních Hugo Wolfa a Gustava Mahlera a 6. října pak vystoupí účastníci na závěrečném koncertě.