Ovace pro Český filharmonický sbor Brno

Dramaturgie MHF Dvořákova Praha letos připravila tematicky provázanou sérii tří koncertů, jejichž společným jmenovatelem byla jednak Česká filharmonie s americkým dirigentem Jamesem Gaffiganem, ale také charakter programu: ve všech třech případech se jednalo o spojení děl Antonína Dvořáka s díly jeho dvou současníků, Johannesa Brahmse a Petra Iljiče Čajkovského. Tato minisérie vnesla do rámce festivalu atraktivní prvek, který by bylo možno nazvat „festivalem ve festivalu“ a umožnila ve větší šíři (než by bylo možné v rámci jednoho koncertu) konfrontovat kompoziční styly tří autorů, které lze označit za nejvýznamnější symfoniky své doby. Zatímco první dva koncerty byly čistě orchestrální, v případě závěrečného se k České filharmonii připojil Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou a dva sólisté: sopranistka Kateřina Kněžíková a barytonista Svatopluk Sem. Koncert byl zahájen pěti Uherskými tanci (č. 17 – 21) Johannesa Brahmse v instrumentaci Antonína Dvořáka. Jedno z nejpopulárnějších Brahmsových děl zaznělo v uvolněném podání beze snahy o jakékoli „brahmsovské zatížení“, jaké lze někdy u těchto variací na lidové melodie zaznamenat. Dirigent James Gaffigan, který má pověst jedné z největších nadějí nastupující dirigentské generace a kterého zná festivalové publikum již z loňska, vedl orchestr s temperamentem, ale i soustředěností a čitelnými gesty. Uherské tance v jeho podání a v provedení České filharmonie vyzněly jako ideální zahajovací číslo pestrého programu. Následovala oblíbená Suita č. 4 G dur, „Mozartiana“, op. 61 Petra Iljiče Čajkovského, která představuje svéráznou poctu skladatelovu uměleckému idolu. Zvláštní kombinace klasicistních prvků a osobitého stylu ruského skladatele může být pro interprety oříškem, stejně jako neobvyklá forma čtyřvětého díla, které tvoří jakousi barokně-klasicistně-romantickou suitu s proporcionálně značně odlišnými částmi. James Gaffigan se s těmito úskalími vyrovnal bez větších obtíží se zjevnou snahou o akcentaci všech „mozartismů“ v partituře. Nejlépe zřejmě vyzněla třetí věta, která je vlastně transkripcí transkripce, respektive vychází z Lisztovy klavírní úpravy Mozartova slavného Ave Verum. Věta zazněla v neobyčejně křehkém provedení a s přesnou dávkou intimity, která k této hudbě patří. Celkovému vyznění suity napomohlo také snížení počtu hráčů smyčcových sekcí, což vedlo k větší průzračnosti a snadnější čitelnosti jednotlivých hlasů.Po přestávce se k České filharmonii přidal Český filharmonický sbor Brno. Společně provedli u nás nepříliš často provozovanou Brahmsovu kantátu „Píseň osudu“ na slova z románu německého básníka a prozaika Friedricha Hölderlina „Hyperion aneb Eremita v Řecku“. Brněnští plně dostáli své pověsti jednoho z předních evropských těles. Soubor vládne širokou škálou výrazových prostředků a dokonale kompaktním zvukem ve všech dynamických hladinách. Brahmsovu dílu, které je vlastně jakousi meditací nad lidským údělem, dokázali dodat patřičnou dávku závažnosti a kontemplace, ale ve střední bouřlivé části i výrazné dramatičnosti. Nejvyšším možným kontrastem k tomuto myšlenkově hluboce založenému dílu byl závěrečný bod večera, Dvořákovo rozjásané Te Deum. V něm se ke stávajícím účinkujícím přidala ještě Kateřina Kněžíková a Svatopluk Sem. Oba sólisté se svého úkolu zhostili více než se ctí. Jasný soprán Kněžíkové dokázal stejně tak sklenout křehkou kantilénu v úvodní větě jako zdůraznit dramatické akcenty před závěrečnou katarzí. Neobyčejně zvučný baryton Svatopluka Sema si poradil i s nevděčným úkolem ve druhé větě, kde je sólista nucen zvukově se prosadit proti skupině žesťů. Provedení Dvořákova Te Deum se díky vynikajícím výkonům všech účinkujících stalo přesvědčivou tečkou a zároveň i vrcholem večera. Podle závěrečných standing ovations zcela zaplněného Rudolfina však bylo zřejmé, že největší uznání patří Českému filharmonickému sboru Brno. 

Hodnocení autora recenze: 80 %

Dvořákova Praha 2012
Česká filharmonie
Dirigent: James Gaffigan
Kateřina Kněžíková (soprán)
Svatopluk Sem (baryton)
Český filharmonický sbor Brno
Sbormistr: Petr Fiala
16. září 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Johannes Brahms (orchestrace Antonín Dvořák): Uherské tance č. 17 – 21
Petr Iljič Čajkovskij: Suita č. 4 G dur op. 61 „Mozartiana“
Johannes Brahms: Schicksalslied (Píseň osudu) op. 54
Antonín Dvořák: Te Deum op. 103

www.dvorakovapraha.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Česká filharmonie-J.Gaffigan (16.9.2012 Dvořákova Praha)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Reakcí (3) “Ovace pro Český filharmonický sbor Brno

  1. Co se dotazu na platy týče, ale Ares je asi přímo ve sborové praxi, takže to jistě upřesní. Bývalý šéf opery v Brně mě říkal – sólista na 1.obor do 25.000 brutto, na 2.oboru 19.000, ve sboru cca 15.000, zde ale je to různé dle let praxe, nástupní plat bude asi jen 13.000. Od tohoto bývalého šéfa vím i to, že třeba Miro Dvorského mohl těžko získat pro hostování v Brně, neboť jeho požadavkům na honorář nemohl vyhovět. Špičkovým sólistům mohl osobním hodnocením zvednout gáži na 28.000. Tato konkrétní informace je ale 5 let stará, nevím, zda dosud platí. Dotyčný už v Brně nepůsobí, tehdy mi tvrdil, že tabulkové platy jsou v Brně jako v Plzni či Liberci. Tedy že Brno prý není platově výš než Plzeň, myslel jsem totiž, že Brno má platy posazené výš. Ale ARES toto snad upřesní.

  2. A ještè mohu potvrdit, že platy v Jihočeské komorní filharmonii se pohybují s praxí více let kolem 15.000, to jest, jsou podobné, jako platy sborových zpěváků, samozřejmě to znamená snahy o vedlejší přivýdělky, vyučování po zkouškách na hudebkách apod. To, co dosáhl pan Bělohlávek u ČF je svého druhu v tomto prostředí zázrakem. Ale praxi doufám upřesní ARES, zda odpovídá realitě v SOP a ND.

Napsat komentář