Dramaturgie MHF Dvořákova Praha letos připravila tematicky provázanou sérii tří koncertů, jejichž společným jmenovatelem byla jednak Česká filharmonie s americkým dirigentem Jamesem Gaffiganem, ale také charakter programu: ve všech třech případech se jednalo o spojení děl Antonína Dvořáka s díly jeho dvou současníků, Johannesa Brahmse a Petra Iljiče Čajkovského. Tato minisérie vnesla do rámce festivalu atraktivní prvek, který by bylo možno nazvat „festivalem ve festivalu“ a umožnila ve větší šíři (než by bylo možné v rámci jednoho koncertu) konfrontovat kompoziční styly tří autorů, které lze označit za nejvýznamnější symfoniky své doby. Zatímco první dva koncerty byly čistě orchestrální, v případě závěrečného se k České filharmonii připojil Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou a dva sólisté: sopranistka Kateřina Kněžíková a barytonista Svatopluk Sem. 
Koncert byl zahájen pěti Uherskými tanci (č. 17 – 21) Johannesa Brahmse v instrumentaci Antonína Dvořáka. Jedno z nejpopulárnějších Brahmsových děl zaznělo v uvolněném podání beze snahy o jakékoli „brahmsovské zatížení“, jaké lze někdy u těchto variací na lidové melodie zaznamenat. Dirigent James Gaffigan, který má pověst jedné z největších nadějí nastupující dirigentské generace a kterého zná festivalové publikum již z loňska, vedl orchestr s temperamentem, ale i soustředěností a čitelnými gesty. Uherské tance v jeho podání a v provedení České filharmonie vyzněly jako ideální zahajovací číslo pestrého programu. Následovala oblíbená Suita č. 4 G dur, „Mozartiana“, op. 61 Petra Iljiče Čajkovského, která představuje svéráznou poctu skladatelovu uměleckému idolu. Zvláštní kombinace klasicistních prvků a osobitého stylu ruského skladatele může být pro interprety oříškem, stejně jako neobvyklá forma čtyřvětého díla, které tvoří jakousi barokně-klasicistně-romantickou suitu s proporcionálně značně odlišnými částmi. James Gaffigan se s těmito úskalími vyrovnal bez větších obtíží se zjevnou snahou o akcentaci všech „mozartismů“ v partituře. Nejlépe zřejmě vyzněla třetí věta, která je vlastně transkripcí transkripce, respektive vychází z Lisztovy klavírní úpravy Mozartova slavného Ave Verum. Věta zazněla v neobyčejně křehkém provedení a s přesnou dávkou intimity, která k této hudbě patří. Celkovému vyznění suity napomohlo také snížení počtu hráčů smyčcových sekcí, což vedlo k větší průzračnosti a snadnější čitelnosti jednotlivých hlasů.
Po přestávce se k České filharmonii přidal Český filharmonický sbor Brno. Společně provedli u nás nepříliš často provozovanou Brahmsovu kantátu „Píseň osudu“ na slova z románu německého básníka a prozaika Friedricha Hölderlina „Hyperion aneb Eremita v Řecku“. Brněnští plně dostáli své pověsti jednoho z předních evropských těles. Soubor vládne širokou škálou výrazových prostředků a dokonale kompaktním zvukem ve všech dynamických hladinách. Brahmsovu dílu, které je vlastně jakousi meditací nad lidským údělem, dokázali dodat patřičnou dávku závažnosti a kontemplace, ale ve střední bouřlivé části i výrazné dramatičnosti. Nejvyšším možným kontrastem k tomuto myšlenkově hluboce založenému dílu byl závěrečný bod večera, Dvořákovo rozjásané Te Deum. V něm se ke stávajícím účinkujícím přidala ještě Kateřina Kněžíková a Svatopluk Sem. 
Oba sólisté se svého úkolu zhostili více než se ctí. Jasný soprán Kněžíkové dokázal stejně tak sklenout křehkou kantilénu v úvodní větě jako zdůraznit dramatické akcenty před závěrečnou katarzí. Neobyčejně zvučný baryton Svatopluka Sema si poradil i s nevděčným úkolem ve druhé větě, kde je sólista nucen zvukově se prosadit proti skupině žesťů. Provedení Dvořákova Te Deum se díky vynikajícím výkonům všech účinkujících stalo přesvědčivou tečkou a zároveň i vrcholem večera. Podle závěrečných standing ovations zcela zaplněného Rudolfina však bylo zřejmé, že největší uznání patří Českému filharmonickému sboru Brno. 
Hodnocení autora recenze: 80 %
Dvořákova Praha 2012
Česká filharmonie
Dirigent: James Gaffigan
Kateřina Kněžíková (soprán)
Svatopluk Sem (baryton)
Český filharmonický sbor Brno
Sbormistr: Petr Fiala
16. září 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Johannes Brahms (orchestrace Antonín Dvořák): Uherské tance č. 17 – 21
Petr Iljič Čajkovskij: Suita č. 4 G dur op. 61 „Mozartiana“
Johannes Brahms: Schicksalslied (Píseň osudu) op. 54
Antonín Dvořák: Te Deum op. 103
